Otec byl obchodníkem s plátěným zbožím. Po studiích na nižším gymnáziu a Českoslovanské obchodní akademii v Praze získal H. místo úředníka v Živnostenské bance (1887). Od 1891 pracoval jako novinář, nejprve v redakci Národní politiky, od 1898 až do smrti v Národních listech (vedoucí zahraničně politické rubriky). 1899–1905 a 1906–07 redigoval paralelně týdeník Lumír. Zemřel v necelých pětačtyřiceti letech, pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.
V počátcích své literární aktivity H. patřil k vyznavačům naturalismu a podle jeho zásad popisoval prostředí, které důvěrně znal, Prahu a její obyvatele, zejména nižší úředníky a maloobchodníky (Z lepší společnosti, 1892; Z pražského ovzduší, 1896). V pozdějších prózách čerpal námětově ze života pražské buržoazie (Evžen Voldan, 1905; Vlnobití, 1908) a projevoval v nich svůj vřelý vztah k Francii (Dobyvatelé, 1910). Překládal francouzské autory, z G. de Maupassanta klíčový román Bel Ami (Miláček, 1896), ve Světozoru publikoval příspěvky o francouzské kultuře, vydal fejetony O současné Francii (1908). Také přeložil dvě hry pro ND a v jedné z nich si i zahrál (Georges, Vivanti: Manžel).
H. je autorem dvou původních dramat o manželské lásce a nevěře. V debutu Nový život líčí duševní krizi nadějného malíře, který musí po svatbě malovat pro zisk a rezignovat na vyšší umělecké cíle. Příjezd bývalé přítelkyně, svobodomyslné ženy, která se rozvedla se svým manželem, ho málem přiměje opustit manželku. Po usmíření začínají nový společný život. Rozpad manželství řeší i hrdinové hry Závrať, právník Eduard Volný a jeho žena Hana. Umělecky založenou Hanu vztah neuspokojuje, muž jí brání v kariéře a svou roli zde hraje i jeho dávná nevěra. Paralelou jejich osudu je případ vraha, který zabil svou ženu, když ztratil její lásku. Jeho obhájcem je právě Eduard, který vidí veškerou vinu na straně ženy a dosáhne osvobození svého klienta. Sám je vzápětí konfrontován se stejnou situací – když Hana oznámí, že odchází, málem ji zabije. Pro uvedení v ND byl závěr změněn, Eduard manželku skutečně zastřelí.
Hry
Nový život, ND 1896, i t.; Závrať, ND 1902, t. 1903.
Překlady
M. Donnay: Milenci, ND 1903; A. Vivanti: Manžel, ND 1905.
Prameny a literatura
Ref. Nový život: K. [F. V. Krejčí], Rozhledy 6, 1896/97, s. 269n.; J. K. [Kvapil], Zlatá Praha 14, 1896/97, s. 47n.; F. Zákrejs, Osvěta 27, 1897, s. 69–72; Vavřinec Lebeda [I. Herrmann], Švanda dudák 16, 1897, s. 81●; ref. Závrať: nesign. [F. V. Krejčí], Právo lidu 11. 11. 1902; š. [J. Kuffner], Národní listy 12. 11. 1902; nesign., Rozhledy 13, 1902/03, s. 176n.; Ht. [J. Hilbert]: Česká revue 6, 1902/03, s. 170–172; ech [V. Štech], Máj 1, 1902/03, s. 127n.●; nekrology: A. N. [Novák], Přehled 11, 1912/13, s. 552; F. Khol, Zlatá Praha 30, 1912/13, s. 411; S. [F. Sekanina], Zvon 13, 1912/13, s. 471. ■ LČL, Otto; Brno, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 271–272
