Příjmení psáno též Heinzová, Hainzová, Heincová. – Nemanželská dcera klíčnice ve službách hraběte Františka Josefa Jindřicha Schlicka, který byl údajně otcem. Herecky ji školila E. Pešková, jež ji také doporučila do privátního Švestkova divadla u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském. Zde H. debutovala 1857 v úložce dvorní dámy v německém představení Hugova dramatu Ruy Blas. O několik měsíců později začala hrát v německých představeních StD, v českých vystoupila poprvé v tit. roli Mosenthalovy Debory (18. 4. 1858). Ve StD, kde byla angažována pro německá i česká představení, setrvala pouze jeden rok; s českým publikem se rozloučila 10. dubna 1859 a odjela hostovat do Vídně. Následoval roční kontrakt ve Štýrském Hradci. 1860 vedení pražské zemské scény bezvýsledně usilovalo H. získat, do Prahy se vrátila teprve následujícího roku. Od května do července 1861 uskutečnila sérii pohostinských vystoupení ve StD a na jeho letní scéně, Novoměstském divadle. Tisk apeloval na její přijetí, jednání o angažmá ale ztroskotala na gážových požadavcích. Zamířila do Uher, kde strávila rok u německého divadla v Pešti, 1862 přešla do Breslau [Vratislavi] v pruském Slezsku. V létě 1864 hostovala v Mnichově a od října 1865 byla přijata k tamnímu dvornímu divadlu jako tragická milovnice. Slibně se rozvíjející uměleckou kariéru a mladý život H. zakrátko přervala smrt, způsobená tyfovým onemocněním.
Mladá začátečnice příjemného zevnějšku, lahodného a dojemného hlasu a obdařená značnou dávkou talentu se ve StD rychle prosazovala zejména v českých představeních, kde k jejím přednostem patřil dobrý přednes s čistou výslovností češtiny, jež ještě nebyla samozřejmostí. Při debutu v Deboře ji česká kritika přivítala jako potřebnou sílu pro obor tragických milovnic uprázdněný stárnoucí A. Kolárovou a psala o ní jako o nejskvělejším zisku českého divadla za posledních deset let. H. uspěla v rolích tzv. sentimentálních tragických milovnic (Amalie ze Schillerových Loupežníků, Julie v Romeovi a Julii, Klára z Goethova Egmonta), po patetické deklamaci prokázala schopnost rozmarné konverzace ve veselohře (Baronka, Kotzebue: Srnec), ale k hrdinským rolím ještě nedozrála (Johanna, Schiller: Panna Orleánská). V německých představeních zastávala převážně úlohy druhých milovnic, dramatické hrdinky hrála jen výjimečně (Alžběta v Schillerově Donu Carlosovi). Pohostinské hry 1861 ukázaly, jak se její herectví během dvou let vytříbilo a výrazově obohatilo; lépe než tzv. sentimentální milovnice (Julie z Romea a Julie), kde tíhla k sladkobolně plačtivé hlasové manýře, se H. dařilo ztvárňovat hrdinky tragické a vypjatě vášnivé (Johanna, Panna Orleánská, Marie Stuartovna). Tento směr se potvrdil za následujícího působení ve Vratislavi, kde už hrála takové úlohy, jako je Lady Macbeth či Lady Milfordová v Schillerově měšťanské truchlohře Úklady a láska. S divadelní Prahou zůstala spojena jen začátkem své krátké umělecké dráhy, pro české divadlo byla zářivou nadějí, již však brzo pozbylo.
Role
Švestkovo div. (ochotníci)
Die Fürstin (A. W. Iffland: Elise von Wahlberg) – 1858.
StD
Ernestine (R. Benedix: Ein Lustspiel), Ida (G. Freytag: Die Journalisten), Elisabeth von Valois (F. Schiller: Don Carlos, Infat von Spanien), Gräfin Isabella (E. Raupach: Die Schule des Lebens), Marianne (Molière: Der Geizige), Amelie (K. Töpfer: Die Wassercur oder Der reiche Mann), Debora (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Amalie (F. Schiller: Loupežníci), Maritana (A. Dennery, Dumanoir: Král, hrabě a zpěvkyně aneb Zasnoubení před popravou), Kvido (A. v. Kotzebue: Strážný duch aneb Adelaida, královna italská), Baronka (týž: Srnec aneb Nevinní vinníci), Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Doris Quinaultová (A. E. Brachvogel: Narcis), Berta z Brunecku (F. Schiller: Vilém Tell), Klára (J. W. Goethe: Egmont) – 1858; Hermine (D. Diderot, ú. A. Dumas ml.: Der natürliche Sohn), Hána (F. V. Jeřábek: Hána aneb Smíření Přemyslovců s Vršovci), Johanna (F. Schiller: Panna Orleanská), Klára (Mélesville, L. Guillard: Chudý hračkář) – 1859; Parthenie (F. Halm: Syn pouště), Filipina Velserová (O. v. Redwitz: Filipina Velserová aneb Vítězství lásky nad otcovským srdcem), Markéta (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské aneb Oplátka za porážku u Pavie), Marie Stuartka (F. Schiller: Marie Stuartka) – vše j. h., 1861.
Stadttheater Breslau
Zarin Katharina (K. Gutzkow: Pugatschew), Judith (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Klärchen (N. Fournier, H.-H. Meyer: Eine Partie Piquet), Königin Elisabeth (H. Laube: Graf Essex) – 1863; Äbtissin (W. Shakespeare: Die Komödie der Irrungen), Klärchen (J. W. Goethe: Egmont), Lady Milfort (F. Schiller: Kabale und Liebe) – 1864; Griseldis (F. Halm: Griseldis), Lady Macbeth (W. Shakespeare: Lady Macbeth), Herzogin von Marlborough (E. Scribe: Das Glas Wasser) – 1865.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Mukařov PH 06, matrika narozených 1827–1857 [Svojetice; H. nezapsána]. Theateralmanach [Prag] 1859, s. 10, 62; 1860, s. 18; 1862, s. 67; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1861, s. 409; 1862, s. 293, 322; 1863, s. 81, 83, 84, 267, 385; 1864, s. 357; 1865, s. 55, 383; 1866, s. 72, 233, 235, 412; 1867, s. 383; Fd. [F. B. Mikovec], Bohemia 8. 1. 1858 [Ernestine, Ein Lustspiel]; ♂, tamtéž 22. 11. 1858 [Doris Quinaultová, Narcis]; H-ý. [J. Sl. Haštalský], Lumír 8, 1858, s. 378n. [Debora], 404 [Amalie, Loupežníci], 524 [Maritana, Král, hrabě a zpěvkyně], 1075n. [Julie, Romeo a Julie]; -a. [P. Švanda], tamtéž, s. 1125 [Doris Quinaultová, Narcis], 1244 [Klára, Egmont]; J. N. [Neruda]: Listy o ledačem II, Obrazy života [1], 1859, s. 76 → České divadlo I, 1959;-a. [P. Švanda], Lumír 9, 1859, s. 163 [Hána], 210 [Johanna, Panna Orleanská], 354 [Klára, Chudý hračkář]; tamtéž 11, 1861, s. 472n., 496n., 545n., 595, 620, 713n. [vše hostování ve StD]; H. V., Lada 1, 1861, s. 30 [hostování ve StD], 55 [Julie, Romeo a Julie]; F. A. H., tamtéž, s. 63 [Marie Stuartka]; H. [V. Hálek], Národní listy 11. 5., 4. a 25. 6. 1861 [vše hostování ve StD]; 11. 9. 1861 [ang. do Pešti]; G. P. [Pfleger Moravský], tamtéž 9. 7. 1861 [hostování ve StD]; Schlesische Provinzialblätter [Breslau] 1865, s. 107, 375●; úmrtí a nekrology: Národní listy 5. 12. 1865; Straubinger Tagblatt 7. 12. 1865●; E. Pešková: Zápisky české herečky, 1886, s. 46; F. Grandaur: Chronik des Königlichen Hof- und National-Theaters in München, 1878, s. 177; J. Arbes: Zapomenutý talent, Světozor 22, 1887/88, s. 582n. → Z galerie českého herectva II, [1914]; R. Grashey: Die Familie Dahn und das Münchner Hofschauspiel (1833–1899), Leipzig 1932, s. 48; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 54; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 48, 52, 68n. ■ Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 255–256
