Pocházel z učitelské rodiny, otec byl učitelem v Kosmonosích. H. vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi (1834–40) a absolvoval učitelský kurs v Praze. Údajné studium na pražské polytechnice nepotvrzují katalogy posluchačův archivu ČVUT. 1840–44 byl vychovatelem v rodině hraběte Stadiona v Koutu na Šumavě (u Domažlic), pak učitelem na obecné škole v Kosmonosích a 1846–50 na Zbraslavi. Zde podnítil začátky ochotnické divadelní činnosti a se skladatelem A. Jelenem organizoval hudební akademie ve prospěch chudinského ústavu. Od 1850 působil v Praze jako soukromý učitel, 1852 otevřel vlastní pedagogický a hudební ústav. 1854 se oženil s dcerou pražského krejčovského mistra. 1862 mu bylo uděleno měšťanské právo. V šedesátých letech vydal řadu svých tanečních a instrumentálních skladeb (mj. klavírní nokturna Láska matčina), pozdější skladby byly sice prováděny (např. Smuteční pochod k úmrtí B. Smetany), ale zůstaly v rukopisech. Byl starostou pražského pěveckého a hudebního spolku Cecilská jednota a členem Besedy učitelské. Intenzivně se věnoval charitativní činnosti. Byl dvakrát ženat, 1876 ovdověl, druhé manželství bylo 1883 soudně rozvedeno. Dcera Albertina (*1856), nejmladší ze tří děti z prvního manželství, se stala učitelkou hudby.
O divadlo se začal zajímat za působení na Zbraslavi. Podněcován J. Kaškou a J. K. Tylem zorganizoval 1847 a 1848 po několika německých hrách česká představení (Künigl: Žlutá zimnice; Kotzebue: Tři otcové najednou; Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), v nichž se uplatnil i jako herec komických postav. V Paní Marjánce, matce pluku pohostinsky vystoupil Tyl se svou ženou M. Forchheimovou, která ztvárnila hlavní roli.
Ve svém ústavu H. využíval divadla jako výchovného prostředku; nejprve podnikl pokus s loutkovými představeními. V té době hráli loutkové divadlo pouze lidoví kočovní marionetáři na českém venkově, první amatérské scény začaly vznikat až v polovině sedmdesátých let. Protože nebyly k dispozici žádné tištěné loutkové hry, napsal pro své školní divadlo veselohru Cesta do Ameriky (1862, nedochováno). Zápletka se točila kolem vesnického lichváře, kterého Kašpárek přemluví chytrou lstí k letu do Ameriky neřiditelným balonem, a zachrání tak ožebračené vesničany před bídou. Slavnostní představení zhlédlo více než sto žáků školy a jejich rodiče. Cesta do Ameriky je první hrou napsanou pro veřejné amatérské loutkové představení. H. stojí na počátku dlouhé řady pedagogů, kteří psali loutkové hry a věnovali se školským ochotnickým loutkovým scénám. Jeho bezprostřední následovnicí byla v sedmdesátých letech L. Tesařová. Ve své další tvorbě se věnoval divadlu pro děti hranému dětmi. Napsal pro ně několik her, z nichž tři byly publikovány v Divadelním ochotníčku pro mládež, který od 1872 vydával nakladatel F. A. Urbánek. Hra Nehody lenochovy a zdařená zkouška byla uvedena k výročí úmrtí J. A. Komenského jako odpolední představení 15. 11. 1871 v PD, s dětskými herci ji nastudoval režisér J. Chramosta. Zatímco v loutkové hře se H. inspiroval hrami lidových loutkářů (převzal z nich komickou postavu Kašpárka), ve hrách pro děti, které koncipoval jako didakticky zacílené obrazy ze života, čerpal ze soudobého městského prostředí. Dětští hrdinové reprezentují vesměs schematické vzory správného chování a jednání (např. ve Jmeninách se snaží utajit přípravu oslavy otcových jmenin, v Mikuláši se rozhodnou obdarovat chudou strádající rodinu). Pro H. hry, usilující předvést názornou a zábavnou formou mravní hodnoty (pracovitost, skromnost, pravdomluvnost, lásku k rodičům, sociální cítění), je příznačná silná výchovná tendence a přemíra sentimentality.
Hry
Cesta do Ameriky, prov. 1862; Nehody lenochovy a zdařená zkouška, PD 1871, t. 1872; Mikuláš aneb Pamatujte na chudé, t. 1873; Jmeniny aneb Výjev vděčných citův, t. 1873.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Kosmonosy 19, matrika narozených 1801–1824, s. 177. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Hauser Franz,1822]; Sbírka matrik, ŠT O9, matrika oddaných fary u sv. Štěpána 1848–1854, s. 182 [sňatek 22. 5. 1854, zapsán Hauzer]. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 164, obr. 192 [Hauser Franz, 1822]. ■ Výroční zpráva gymnasia v Ml. Boleslavi 1839, 1840; W. R.: Ze Zbraslavi, Pražské noviny 18. 11. 1847; Čtenářská společnost: Ze Zbraslavi, tamtéž 20. 1. 1848; H. [S. Heller], ref. Nehody lenochovy, Národní listy 16. 11. 1871; V. Kryšpín: Obraz činnosti literární učitelstva československého za posledních sto let, 1885, s. 104n.; Dr. J. V. Hrnčíř]: Loutkové divadlo, Ivančice 1889, 20–22; E. A. Hruška: Otcové českých pimprlat, Národní listy 8. 10. 1939; Z. Bezděk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945, 1983, s. 25; A. Dubská: Známý neznámý F. H., Loutkář 52, 2002, s. 250. ■ ČHS
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 248–249
