Pocházel z rozvětveného loutkářského rodu z Rychnova n. Kněžnou, jehož členové působili zejména v středních a východních Čechách. Nejstarším loutkářem rodu byl Jan H. (*asi 1768), který asi od 1803 provozoval loutkové divadlo, 1824 získal povolení pro Hradecký kraj, později i pro Chrudim. Jeho syn Jan (*1809) dostal loutkářskou licenci, o kterou usiloval od 1832, teprve 1835. Platila pro Hradec Králové, Chrudim, Čáslav a Kouřim, 1841 byla rozšířena na celé Čechy a nově povolovala gymnastické produkce, v kterých zřejmě, jak bývalo obvyklé, vystupovaly jeho malé děti. Poslední povolení získal 1859. O loutkářské licence se 1860 ucházeli František H. a Jan H. z Rychnova nad n. Kněžnou, patrně jeho synové či blízcí příbuzní.
H. získával loutkářské zkušenosti v rodině od raného mládí. Nepochybně znal i produkce loutkářské rodiny Finků, která pocházela rovněž z Rychnova, a s velkou pravděpodobností i produkce novopackých Maiznerů, nejvýznamnější loutkářské dynastie, působící ve stejné oblasti středních a východních Čech. Když se jako šestadvacetiletý osamostatnil, byl již zřejmě dostatečně připraven, včetně znalosti repertoáru typických loutkářských rodin tohoto regionu. Hrál s vysokými marionetami (80 cm) z řezbářské dílny novopackého A. Suchardy st. Svou působnost postupně rozšířil na celé Čechy a poměrně záhy se stal velmi populárním. Byl řazen mezi tzv. lepší loutkáře, na jejichž představení v místních hostincích přicházely nejen děti a mládež, ale i elita města. K jeho oblíbeným titulům patřily hry Doktor Faust, Loupežníci na Chlumu, Posvícení v Hudlicích a v Praze a Anton Belengardo. H. repertoár blíže ozřejmuje jeho pozůstalost (1947 získaná badatelem J. Bartošem; šlo o jeden z posledních nálezů autentických rukopisů tradičních loutkových her na našem území; dnes nezvěstná). Vedle tradičních her (Haman a Ester, Strejček Škrhola, Kníže ďábel, Nebožka paní), hraných většinou loutkářů 19. stol., obsahovala i několik titulů u jiných loutkářů neznámých, např. truchlohru Obchodní navštívení aneb Kruté následky či hru bez názvu o selském vystěhovalectví do Uher. K pozoruhodným rukopisům patří hra Hirkánus, ovčí pastýř aneb Dvaašedesát let na poušti bydlící a ďáblu zadaný zoufalec (v Sobotce hrána pod názvem Zakletý pastýř na poušti) a originální verze Jenovefy. Ta, na rozdíl od jiných ryze tragických loutkářských variant, měla i komické dějové pásmo s dvěma komickými postavami, Pimprletem a Kašpárkem. U obou her bylo poznamenáno, že je 1850 napsal J. D. Merkl z Velehradu (dosud neidentifikovaný autor). Jenovefa mohla mít, podle komických postav, určitý vztah k lidové hře Komedye o svaté Jenovefě, zapsané 1836 A. Polmanem z Držkova.
H. snahu po neotřelém repertoáru ne pochybně povzbuzovala čilá aktivita loutkářských rodů ve východních Čechách a Podkrkonoší (Finkové, Maiznerové ad.). Loutkové divadlo hrál do konce 19. stol. Do Sobotky, kam často zajížděl, přibyl 1900 již pouze s flašinetem. Následujícího roku od něho sobotečtí ochotníci zakoupili divadlo i s loutkami a hráli na něm v městském divadle i v okolí až do nacistické okupace. Po rozpuštění Sokola 1942 se loutky dostaly do městského muzea; dnes jsou vystaveny na zámku Humprecht.
Prameny a literatura
F. Hrnčíř: Loutkové divadlo, Katalog školského oddělení na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895, 1895, s. 47; Dr. Sedmidubský: Ze Sobotky, Český loutkář 2, 1913, s. 76n.; K. Doležal: Moje vzpomínky na loutkové divadlo, Loutkář 1, 1917, s. 153; J. Bartoš: Loutkářská kronika, 1963, s. 157n., 227; K. Samšiňák: Památka lidových loutkářů, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky, 1967, s. 7 + O loutkářích a loutkářství na Sobotecku, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky, 1983, s. 21n.
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 245–246
