Vyučil se kožešníkem, ale brzy ho zlákalo divadlo. Od 1826 působil v pomocném hereckém sboru StD, pravděpodobně 1829 byl angažován jako epizodista. 1839–42 patřil jako mim k baletním sólistům pražské scény. 1842–44 působil paralelně ve Stögerově soukromém Novém divadle v Růžové ul. 1844–62 zastával ve StD též místo inspicienta. 1862 přešel do nově otevřeného PD jako inspicient a epizodista. Jeho členem byl do 1869, kdy po krátké nemoci zemřel na ochrnutí plic.
Vystoupením v roli Pantalona v pantomimě Harlekýnův oheň soptící kouzedlný meč, kterou vytvořil pod vedením J. Brunettiho, H. hned na počátku umělecké dráhy projevil předpoklady pro tento divadelní druh. Jeho doménou se staly role Pierota (někdy představoval Pantalona) v pantomimách, které si za éry baletních mistrů J. Raaba (1834–40) a P. Rainoldiho (1840–46) získaly diváckou oblibu. H. vytvořil neměnnou vnější podobu postavy: Obílená tvář se zvýrazněnými malými očky a červeně nalíčenými rty, bílý, plandavý kostým, sestávající z širokých kalhot po kotníky, z haleny s dlouhými rukávy sahajícími až pod prsty a s řadou velkých černých knoflíků, doplňovala černá přiléhavá čepička. Naivně udiveného, přihlouplého a pomalého, ale v podstatě sympatického Pierota konkretizoval šouravou chůzí, klátivým pohybem paží, který stejně jako nehnutě strnulý obličej připomínal dřevěnou loutku. H. Pierot tvořil účinný kontrast k akrobaticky mrštnému Harlekýnovi B. Feigerta v pantomimách a hanswurstiádách plných drastické komiky, dynamického děje, překvapivých zvratů a mechanických kouzel (např. Raab: Kouzedlný pistolet Arlekýnů, Král křišťálů aneb Arlekin co taneční mistr; Rainoldi: Arlekin a Kolumbinka, Veselé pekařky). H. mimické výkony i drastickou komiku pantomim a hanswurstiád kritika od druhé poloviny čtyřicátých let již důrazně odmítala. Jeho umění znovu ocenila následující kritická generace, J. Neruda jej řadil k nejlepším evropským mimům své doby.
Ve StD byl H. po celou dobu svého angažmá hojně zaměstnáván ve vedlejších a epizodních rolích v činohrách i v drobných rolích v opeře, kde mimická složka byla typickou součástí dobového inscenačního stylu. V německém repertoáru vytvořil bezpočet figurek mladíků, naivních milovníků, sluhů, vojáků, strážných apod. Větší herecké příležitosti do stával v českých představeních, kde svůj komický potenciál rozvinul v zábavném lidovém repertoáru. Dobře se uplatňoval v domácí veseloherní dramatice (např. Milinský, Macháček: Ženichové) a ve vídeňských fraškách (Šídlo, Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa; Honzík, Hensler: Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře; Náciček, Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli nějaké čtveráctví). Využíval bohatě svých mimických schopností (např. ve ztvárnění žida Arona Bauchema ve Štěpánkově Čechu a Němci), v mluvním projevu však často sklouzával do dobové pražštiny hýřící německými slovy a opakovaně se prohřešoval proti správné výslovnosti. Se zřetelem k jeho improvizačním a mimickým schopnostem pro něho Tyl napsal postavu Paňáci ve hře Chudý kejklíř. V českých operních inscenacích zastával občas i vedlejší basové party (např. Hranatý, Škroup: Dráteník; Samiel, Weber: Střelec kouzelník). Po přechodu do PD hrál už jen sporadicky.
Role
StD
Pantalon (J. Brunetti: Arlequins feuersprühendes Zauberschwert, i čes. Harlekýnův oheň soptící kouzedlný meč), Vavřinec (V. K. Klicpera: Blaník) –1826; Povolný (J. N. Štěpánek: Pivovár v Sojkově), Kal (D.-F.-E. Auber: Sníh), Léto (F. Raimund: Diamant krále duchů) – 1827; Honzík (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Kmet (A. v. Kotzebue: Johanna z Montfokonů) – 1828; Peter (T. Krones: Sylphide, das Seefräulein), Notar (G. Rossini: Der Barbier von Sevilla), Pierre (J. A. Gleich: Der Pächter und der Tod), Gregorio (W. Shakespeare: Romeo und Julia), Leonardo (týž: Der Kaufmann von Venedig), Pierot (B. Feigert: Arlequin v ochraně kouzel a tři milovníci) – 1829; Filípek (J. N. Štěpánek: Hastroš), Šídlo (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Honzík (K. F. Hensler: Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře) – 1830; Jan (W. Vogel dle E. T. A. Hoffmanna: Dědičná smlouva pánů Těchobuzských), Ambrož (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa) – 1831; Benetto + Amadeo (Mélesville: Hrůzná noc v zámku Paluzzi), Komisař ([G. Eckert]: Pan Štěkavec) – 1832; Křepčík (A. v. Kotzebue: Liška nad lišku), Ježek (J. N. Štěpánek: Korytané v Čechách aneb Osvobození vlasti) – 1833; Wilibald (Ch. H. Spieß: Klára Vysokodubská), Pantalon (J. Raab: Policinell’s Entstehung), Dráb (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka) – 1834; Vojtěch (A. v. Kotzebue: Což si mne žádná nevezme?) – 1835; Lelek (V. K. Klicpera: Jelen), Podstarší z pivováru (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Prokop (V. K. Klicpera: Lhář a jeho rod), Václav Rychlý (G. Dreger: Václav, ještě jeden Václav a opět jeden Václav aneb Který jest as ten pravý Václav?) – 1836; Milínský (S. K. Macháček: Ženichové), Pierot (J. Raab: Kouzedlný pistolet Arlekýnů), Cyprian (K. Meisl: Kouzedlnice z Paříže aneb Láskou trápený starý mládenec) – 1837; Náciček (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvílku nějaké čtveráctví), Blažej (týž: Opice a ženich), Sokolík (V. K. Klicpera: Loketský zvon), Hranatý (F. Šroup: Dráteník) – 1838; Vrátný (W. Shakespeare: Makbeth aneb Proroctví čarodějnic), Šukálek (J. Schick: Únos z maškarního bálu v masopustní neděli aneb Jen žádnou špinavost!), Pierot (J. Raab: Král křišťálů aneb Arlekin co taneční mistr) – 1839; Aron Bauchem (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlejn na hranicích), Šašek (Ch. Birch-Pfeifferová: Hezká pernikářka aneb Vejroční frankobrodský trh roku 1297), Pierot (P. Rainoldi: Arlekin a Kolumbinka aneb Kouzedlná zahrada), Heřman (F. Schiller: Loupežníci), Pierot (P. Rainoldi: Veselé pekařky aneb V peci upálený Arlekin) – 1840; Pierot (týž: Medvěd a zamilovaný Pierot aneb Posvícení v Hloupětíně), Blbek (J. N. Štěpánek dle C. Goldoniho: Kuliferda), Pierot (B. Feigert: Kouzedlná polnice aneb Vystřelený Arlekýn) – 1841; Petr (P. Rainoldi: Lov na medvědy a hloupý Petr jakožto rekruta aneb Kratochvíle v Ukrajině), Pierot (týž: Arlekýn co ďábel, Pierot co strašidlo a slepý muzikant co šlák), Kapusta Jano (J. Palkovič: Dva buchy a tři šuchy), Tomáš (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk) – 1842.
Nové div. v Růžové ul.
Pierot (P. Rainoldi: Cikáni v černém lese aneb Mílek jako hojič), Bedřich (F. Raimund: Marnotratník), Brk (J. A. Gleich: Orel, ryba a medvěd aneb Zakletí princové) – 1843; Bulíček (J. Nestroy: Chce mít švandu) – 1844; Ondřej (F. Halm dle Lopeho de Vega: Král a sedlák aneb Král hostem u sedláka a sedlák u krále), Fintílek (P. Rainoldi: Venkovské kratochvíle aneb Veselí Tyrolové), Ťulpásek (A. Bäuerle: Kouzelnice Lindana a copánkář aneb Rytíř Havran z Uhelného trhu) – 1845.
StD
Lokýtek (J. Nestroy: Děvče z Karlína čili Všecko přijde najevo), Důstojník (G. A. Lortzing: Car a tesař) – 1846; Krejčí (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i PD 1863) – 1847; Paňáca (J. K. Tyl: Chudý kejklíř aneb Noční navštívení), Havel (týž: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři), Slejška (J. J. Kolár: Číslo 76 aneb Praha před sto lety) – 1848; Vyzvědač (J. V. Frič: Václav IV., král český) – 1849; Erik (J. K. Tyl: Měšťané a študenti čili Dobývání Prahy od Švédů), Blána (J. J. Kolár: Smrt Žižkova, i PD 1866) – 1850; Pierot (L. Kilanyi: Harlekýnova růže kouzelná a Pierotova jízda povětřím aneb Pravá láska zvítězila), Nácek (N. I. Kola, ú. J. K. Tyl: Poslední dvacetník), Sudí (L. Angely: Ze sedmi ta nejškaredější) – 1851; Kramář (S. H. Mosenthal: Deborah), Učitel Dudek (J. Korzeniowski: Obžinky) – 1852; Pepík (F. Kaiser: Chyba lávky aneb Žebrákův dědic), Brkoslav (J. Franulová v. Weißenthurn: Statek Lhota aneb Výhra z velké loterie), Michal (J. Nestroy: Bludní provazníci aneb Živí duchové) – 1853; Grimm (F. Schiller: Loupežníci) – 1854; Pipík (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa) – 1855; Straka (K. Töpfer: Pěnkava a Čížek), Chramostejl (F. Hopp: Seznámení se na Žofíně, únos z Hvězdy a zasnoubení v Chuchli), Chlupáček (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské aneb Potrestaný starý nezbeda) – 1856; Pecka (F. Kaiser: Paní hospodská aneb Železnice v horách) – 1857; Samiel (C. M. v. Weber: Střelec kouzelník, i PD 1863) – 1858; Pierot (J. Vogl, h. E. Tauwitz: Polka před soudem), Toma (J. V. Frič dle N. V. Gogola: Taras Bulba, i PD 1865) – 1859; Jelínek (A. Langer: Vrátný z Karlína), Jakub (F. Kaiser: Peníze), Štěpán (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku) – 1860; Krčmář u Zeleného hada v Holomouci (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského, i PD 1863) – 1861; Mr. Tittelmouche (V. Reisinger: Národní slavnost Champs Elysées [1. děj. z baletu Sitala]), Toník (J. Grün: Ďáblova podšívka aneb Ženská chytrost nade všecko), Notář (G. Donizetti: Marie, dcera pluku), Rohlík (A. Berla: Venkovský poslanec aneb Jen s pravdou ven!, i PD 1863) – 1862.
PD
Krčmář (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Sýkora (R. Benedix: Pověst světem vládne) – 1862; Aron (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Pospíchal (G. Freytag: Den před volbou aneb Journalisté) – 1863; Jan, mouřenín (H. Clauren: Amerikánský ženich v Čechách aneb Brambory na loupačku) – 1864; Adam (J. Nestroy: Osudná masopustní noc), Christian Ivanovič Hibner (N. V. Gogol: Revisor), Čamrda (F. Hopp: Čarodějnice v Šárce aneb Kotlář, kuchař a čepičkář) – 1865; Bartoš (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Kasír při železnici (G. Pfleger Moravský: Telegram) – 1866; Tom (A. Dumas st.: Kean aneb Život hercův) – 1867; Francouz (F. Pravda: Učitel ve francouzském zajetí) – 1868.
Prameny a literatura
NM – Náprstkovo muzeum: sign. XXXVII/24, 46,231, benef. pozvánky Únos z maškarního bálu, Kouzelné proutky, Diamant krále duchů. PNP: 40/65, benef. pozvánka Medvěd a zamilovaný Pierot. ■ Allgemeine Theater Zeitung [Wien] 19, 1826, s. 19; K-č-K [F. Klutschak], Bohemia 1. 1. 1839 [Ježek, Korytané v Čechách]; Rokos, Květy 8, 1841, s. 40 [Pierot, Medvěd a zamilovaný Pierot]; D., tamtéž, s. 415 [Pierot, Kouzedlná polnice]; nesign. [J. K. Tyl], Květy 11, 1844, s. 103 [Honzík, Ďáblův mlejn] + šifra J. K., tamtéž 12, 1845, s. 8 [Bulíček, Chce mít švandu] + Sfynx, tamtéž, s. 411n. [Sokolík, Loketský zvon], vše → Divadelní referáty a stati, 1960; nesign. [F. B. Mikovec], Lumír 1, 1851, s. 95 [Pierot, Pierotova jízda povětřím]; tamtéž 2, 1852, s. 502n. [Učitel Dudek, Obžinky]; tamtéž 5, 1855, s. 213 [Pipík, Alína] → F. B. Mikovec: Pražská Thálie kolem 1850, 2010; Δ [J. Neruda]: Poslední český pierrot, Národní listy 23. 7. 1869 → České divadlo IV, 1958, a Podobizny II, 1952 + Také osada dušiček II, Národní listy 2. 11. 1878 → České divadlo V, 1966; Teuber III, s. 230, 277, 298, 307, 315, 320, 328, 361, 479, 480, 856; J. Arbes: Harlekynady v Praze, Květy 11, 1889, d. 2, s. 110 → Z českého jeviště, 1964 + Divadlo české před půlstoletím, Národní politika 19. 5. 1890 → Z divadelního světa, 1958; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 218; Vondráček II; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1987, s. 51n.; L. Petišková: Pantomime – internationale Kunst auf der Bühne des Ständetheaters in Prag in der ersten Hälfte des 19. Jhs., in sb. Deutschsprachiges Theater in Prag, 2001, s. 231, 235n.; E. Chvalovský: Vzpomínky z předbřeznové doby, rkp., b.d., NMd, s. 60. ■ NDp; Laiske, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 242–244
