Roz. Bukvohorská. Její rodná obec u hranice s Bavorskem už neexistuje, zanikla 1956. Otec byl v Bučině revírníkem. Po vzoru starší sestry Antonie, provd. Biedermanové, nastoupila hereckou dráhu u kočovných společností. Zahájila ji patrně u E. Zöllnerové (nejdříve 1863), v druhé polovině šedesátých let prošla družinami F. J. Čížka, J. Štandery a V. Svobody, s jehož Česko-moravskou společností hrála 1868 v Brně. Od počátku vystupovala pod jménem Ema Slánská. Na podzim 1868 hostovala v PD (Titanie, Shakespere: Sen v noci svatojanské 30. 10.), začátkem 1869 byla angažována, po dvou letech z pražské zemské scény odešla. Stala se členkou nově založené společnosti J. Hofa, 1871 se na štaci v Bystřici n. Pernštejnem provdala za hereckého kolegu Bedřicha H.; od sňatku používala občanské příjmení. Po ztroskotání Hofových divadelně podnikatelských aktivit působila spolu s manželem u P. Švandy ze Semčic, 1874–79 u ředitele J. E. Kramuela, s nímž absolvovala zimní sez. 1875/76 v Plzni, na jaře 1876 je doložena u F. J. Čížka. Od 1879 byla téměř tři desetiletí členkou Pištěkovy společnosti. Hrála s ní opět ve starém plzeňském divadle, také v ND v Brně, v Pištěkově vinohradské aréně a posléze v jeho Lidovém divadle na Král. Vinohradech. Nedlouho po ředitelově smrti (1907) ukončila svou hereckou dráhu na předměstské scéně v Libni, kde na sklonku prvního desetiletí 20. stol. působila v souboru M. Zieglerové (1908–09) a ředitele J. Kubíka (září 1909). Poté vystupovala občas pohostinsky v Deklaraci na Žižkově.
Dcera Dyna H. (Rudolfa, provd. Kubíková, 21. 12. 1883 – 29. 3. 1971) se uplatnila jako subreta, a zejména jako autorka, překladatelka a upravovatelka hudebních komedií, her se zpěvy a operetních libret.
Mladá herečka se v počátcích své dráhy v šedesátých letech jevila jako slibná a schopná síla. Během několikaměsíční stagiony Svobodovy společnosti v Brně kritika cenila její výkony ve veseloherních rolích dívčin a mladých žen, vyzvedala deklamační schopnosti a spolehlivost při memorování rolí. Zároveň upozorňovala, že hrdinky francouzských dramat postrádají v jejím podání potřebný šik, pikantnost i prudkost vášně. H. si povšimlo pražské PD, kde se však během dvouletého pobytu uplatnila pouze v úzkém okruhu naivek a subret. Po návratu ke kočovným společnostem se dočkala větších a reprezentativních rolí ve starších dramatech romantického střihu (Markýza Appiani, Delacour–Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta; Eva z Losů, Kolár: Magelona), ale její doménou se staly prosté ženy z lidu, venkovské kmotry, důstojné i komické matrony, hospodské, klíčnice, hospodyně a služky, pro jejichž charakteristiku vystačila s dobrou řemeslnou rutinou. Nuancovanější psychologické polohy nové dramatiky již neobsáhla (Lona Hesselová, Ibsen: Podpory společnosti), obtíže jí činil i konverzační dialog a požadavek přirozené mluvy. Své uplatnění našla v nenáročných rolích z bezpočtu frašek, sentimentálních melodramat, operet a lokálních her se zpěvy, které tvořily většinu Pištěkova arénního a lidového repertoáru.
Role
Spol. E. Zöllnerové
Charlotta (V. Filípek dle franc.: Ševcův vychovanec a slečna z panského světa aneb On a ona) – 1863.
Čížkova spol.
Marjánka (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Feodora (E. Scribe, ú. T. Hell: Jelva), Vratislava (J. J. Řezníček: Syn chudého otce), Matilda (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska) – 1865; Klementina (V. Sardou: Staří mládenci) – 1866.
Svobodova spol.
Bianca (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Anna (F. Kaiser: Bratr honák), Benjamina (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Beatrix (K. E. Chojecki: Vláda a láska), Liduška (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Eliška hraběnka Chojinská (K. A. Görner: Vychovatel v čepci), Bětuška (J. K. Tyl: Paličova dcera), Jan Lucemburský (J. N. Štěpánek: Vyhnání Korytanů z Čech), Lizinka (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Esmeralda (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Antonie Turletová (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže), Marie (J. Neruda: Prodaná láska), Pavlína (J.-B. Rosier: Brute, pusť Cesara), Tekla (F. Schiller: Valdštýnova smrt) – 1868; Blanka (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat) – 1870.
PD
Titanie (W. Shakespere: Sen v noci svatojanské) j. h. – 1868; Boženka (F. F. Šamberk: Svatojanská pouť), Pepička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Kolomba (E. Gondinet: Gavaut, Minard a spol.) – 1869; Vlasta (J. Offenbach: Krásné Gruzinky), Marietta (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šantala čili Všude dobře, doma nejlíp!), Zuzana (T. Barrière, E. Capendu: Nepraví poctivci), Dorotka (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1870; Louison (F. Schiller: Panna Orleanská) – 1871.
Kramuelova spol.
Princezna Markéta (A. Dumas st.: Kateřina Hovardová aneb Trůn a popraviště) – 1874; Slavie (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šantala aneb Cesta kolem světa), Karolina (G. v. Moser: Ultimo), Markýza Appiani (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta) – 1875; Brita (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat, i Pištěkova spol. 1893) – 1876; Hraběnka Daniševna (P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi) – 1877; Vítová (F. Vicena: Toman a lesní víla aneb Svatojanská noc), Barbora (A. L’Arronge: Můj Vojtíšek), Markýza de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis), Henrietta Caverletová (E. Augier: Paní Caverletová) – 1879.
Pištěkova spol.
Eva z Losů (J. J. Kolár: Magelona), Madelaine (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Goneril (W. Shakespeare: Král Lear), Maršálková d’Estrées (E. Bozděch: Z doby kotillonů) – 1881; Dvořáková (F. F. Šamberk: Podskalák) – 1884; Paní de Saint Réault (E. Pailleron: Svět nudy), Alžběta (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Judita Harleighová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Paní Morizotová (V. Sardou: Odetta), Gertruda (J. Nestroy: Chce míti švandu), Slečna de Lusignan (V. Sardou: Cyprienna), Paní Folgnerová (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Madelaine Meuniersová (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Kavková (F. v. Schönthan: Zlatý pavouk) – 1885; Emilie (F. v. Schönthan: Jaromír Kvítek), Paní Pontferrand (A. Dumas ml.: Denisa), Baronka Trnková (J. Rosen: Naše děvčata), Leblanc (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny), Vdova Zásmucká (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova) – 1886; Eudoxie (F. v. Suppé: Bruncvík a princezna z Dragantu), Baruška (A. Lokay: Dědoušek), Rosalie Klachubová (G. v. Moser: Hypochondr) – 1890; Lona Hesselová (H. Ibsen: Podpory společnosti), Kornelie Poissardová (E. Bozděch: Jenerál bez vojska) – 1891; Černá (F. X. Svoboda: Směry života) – 1892; Terezie Mlčochová (J. Ladecký: V úskalí), Rozárka (I. Herrmann: Manželova přítelkyně), Augusta (H. Sudermann: Domov), Paní Kutílková (G. v. Moser: Svůdná Amazonka), Vdova Jedličková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Selka (J. Bayer: Královna loutek) – 1893; Paní Brčálková (K. A. Görlitz, ú. J. Štolba: Tři páry střevíců čili Ševcovská noblesa), Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Matka (M. Anger: Štědrovečerní sen), Paní Pernellová (Molière: Tartuffe), Horačka (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Tetka Evina (G. Preissová: Gazdina roba), Paní Gabrielová (P. Starý: Magdalena, i Pištěkovo div. 1904), Voršila (J. K. Tyl: Lesní panna), Paní Mastná (L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka) – Brno 1894; Kopecká (A. Jirásek: Otec), Jenovefa (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Terezka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Bibiana (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Eleonora Prášková (V. Štech: Maloměstské tradice), Moravcová (F. A. Šubert: Jan Výrava), Aurelie Cafourková (J. Štolba: Vodní družstvo), Pelagie Dziurdziulinská (M. Bałucki: Klub mládenců), Vdova Záleská (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Barbora (J. Štolba: Peníze), Perl (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Hraběnka Marie Ludmila (F. A. Šubert: Probuzenci), Klementina (týž: Velkostatkář), Paní z Bulovu (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne, i Lidové div. v Libni 1909), Anna Andrejevna (N. V. Gogol: Revisor), Paní Raková, vykladačka karet (R. Kneisel: Vosí hnízdo), Paní Vockeratová (G. Hauptmann: Osamělé duše) – Brno 1895; Paní z Rosbachů (G. v. Moser: Zlatohlávek), Henrietta (F. Brentano, K. Tellheim: Jeho bývalá), Hostinská (S. Čech: Ve stínu lípy) – Brno 1896; Hladice (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Aurora (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Matilda (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru), Kněžna v divadelní hře (W. Shakespeare: Hamlet), Naděžda Andrejevna (V. I. Němirovič-Dančenko: Šťastný člověk), Mlynářka (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Marie Lesčinská (A. E. Brachvogel: Narcis), Paní Lenoxová (H. Olden dle R. H. Savagea: Oficielní žena), Marjánka (A. L ̓Arronge: Doktor Kalous), Donátová (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Kmotra Bára (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Salomena (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Hanna Kenedy (F. Schiller: Marie Stuart), Paní de Valmery (O. Feuillet: Pařížský román), Juno (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Markýza de Beaulieu (G. Ohnet: Majitel hutí), Bára (J. Poláček: Trestanci na Špilberku aneb Revírník Anton) – Brno 1897; Veronika (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Vdova Záhorská (H. Müller: Se stupně k stupni), Kateřina (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Adolfina (Ph. Langmann: Bartoš Tuřanský), Slečna de Valambrèche (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Paní Barča (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva) – 1898.
Pištěkovo div.
[?] (H. Wilken, O. Justinus: Milín – Bilín, benef.) – 1900; Paní Didierová (T. Barrière, Lambert-Thiboust: Srdce kamenná) – 1902; Procházková (O. Faster: Zelené mládí), Holanová (J. Lukavský: Slunce), Háčková (O. Faster: Marie a Marta) – 1903; Paní Válková (F. X. Svoboda: Márinka Válkova), Amra (O. Faster dle L. Wallacea: Ben Hur), Hrušková (O. Faster: Kněžna Pepička), Záhornová (F. A. Šubert: Žně), Ježková (J. Lukavský: Májová noc) – 1904; Paní Nepovolná (K. Světlá, dram. B. Rohan: Zvonečková královna), Millerová (F. Schiller: Úklady a láska), Kalinová (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera aneb Šlechta a žena z lidu), [?] (B. M. Satalický: Václav Beneš Třebízský) – 1905; Isota (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Renaissance aneb Svatba v Káni Galilejské) – 1907.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, Knížecí Pláně 1, matrika narozených 1830–1855, s. 350–351, obr. 170. MZA Brno: Sbírka matrik, Bystřice n. Pernštejnem 15460, matrika oddaných 1854–1894, s. 121, obr. 63. ■ J. Schiebel: České divadlo v Plzni, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 75; E., nekrolog, Národní politika 28. 11. 1928, ráno; V. Štein Táborský: Dějiny českých divadelních společností, 1930, s. 104, 154; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 34, 60; M. Bukovský: Svět v operetě. Světový operetní repertoár, rkp., 1956, DÚk, s. 534, 538, 544, 551; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 108, 221 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk; R. Kautský: Lidové divadlo Deklarace na Žižkově 1910–1919, rkp., b. d., KČD, s. 74. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 240–242
