Narodil se jako druhorozený syn guberniálního sekretáře a finančního rady. Na pražské univerzitě vystudoval práva (1861–65, JUDr. 1871), krátce zastával profesi soudce. Již za gymnaziálních studií začal psát divadelní kritiky a přispívat do listu Dalibor, brzy do dalších českých a německých novin (Correspon denz, Pokrok, Posel z Prahy, Prager Abendblatt, Pražský deník, Rozhledy). Koncem šedesátých let definitivně opustil právnickou dráhu. Vstoupil do redakce německojazyčné Politik (1868–95), odkud přešel do deníku Národní politika (1895–1900). V červenci 1879 mu bylo novým divadelním družstvem (mladočeskou reprezentaci vystřídali staročeši) nabídnuto místo dramaturga PD (po J. Arbesovi), které přijal, ale již v říjnu 1880 na ně rezignoval. Suverénní dvojjazyčnost uplatnil vedle žurnalistiky i jako soudní tlumočník pro češtinu (od 1874) a pro němčinu (od 1897). Po celý život zůstal svobodný, žil osaměle, poslední roky sužován těžkou nemocí. Zemřel u psacího stolu stižen záchvatem mrtvice, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Při soustavném sledování českého divadla se G. stavěl proti jeho vžitým praktikám (počešťující adaptace dramatických textů, překládání prostřednictvím němčiny), brojil proti neumělecké konvenci, rutinérství a šablonovitosti v dramatu i na jevišti, zvláště v herectví. Kritickou náročností, širokým rozhledem po evropském divadle a literatuře, břitkostí soudů i vtipným a ironickým podáním patřil k pokračovatelům Mikovcovým. Jeho divadelnímu názoru byly blízké realistické tendence (kladně hodnotil dramatiku Ostrovského, v osmdesátých letech styl Meiningenských), které prosazoval i jako člen porot uměleckých soutěží. Temperamentně se chopil činnosti dramaturga, avšak omezené kompetence a krátká doba působení mu neumožnily PD výrazněji profilovat. Z uvedených děl lze připsat jeho iniciativě uvedení dramatu B. Bjørnsona Redaktor (1879), tragédie F. Grillparzera Hero a Leander (1879) a nové nastudování Ostrovského Výnosného místa (1880). Pro jevištní provedení upravil (zkrátil) veršovanou tragédii B. Guldenera Sofonisba (1880).
Šifry
G., -or, -r, -th, -uh, V. G.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 148, obr. 349. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [otec Guth Franz]. ■ Národní listy 17. 7. 1879 [dramaturgem PD]●; úmrtí a nekrology: Národní politika 24. 8. 1911; dr. Navrátil, Národní listy 2. 11. 1911, ráno●; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 298; B. Hlaváč: Postavy ze staré Prahy kolem divadla [...], Dnešek 1, 1930/31, s, 492n. ■ LČL; PD
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 230
