Druhé křest. jm. psáno též ve tvaru Vilím. – Narodil se v rodině malíře karet Andrease G. Vyrůstal na Vyšehradě, hrát začal v německých představeních ochotnického Švestkova divadla u sv. Mikuláše na Starém Městě. Ve StD účinkoval od 20. 6. 1827 jako ochotník a používal pseudonym Krapinský. Po zkušebním vystoupení na angažmá 7. 10. 1829 (Ossip, Raupach: Isidor und Olga) se stal řádným členem a byl jím až do předčasné smrti. 1833 se oženil s Petronillou Schifferovou (†1861 Praha), rodačkou z Ostrova n. Ohří. V září 1842 utrpěl při německém představení Shakespearova Macbetha úraz (zřítil se do propadla), který jej do poloviny října vyřadil z účinkování. 1842–45 hrál též ve Stögerově Novém divadle v Růžové ul. 1847 hodlal uspořádat ve vídeňském Divadle v Josefově cyklus českých představení, ale nedostal povolení. V revolučním roce 1848 se účastnil pražských svatodušních bouří. Zemřel na rakovinu žaludku a jater, byl pohřben na Olšanských hřbitovech, poslední rozloučení uspořádané vedením StD se konalo za účasti obou souborů i sboru divadla, českých literátů a početné veřejnosti. Ředitel Stöger pak dával jedno představení ve prospěch pozůstalé rodiny.
Starší dcera Josefina G. (26. 9. 1835 Praha – 15. 4. 1862 Praha) hrála v sez. 1851/52 v německých i českých představeních StD (Růženka, Clauren: Amerikánský ženich v Čechách; Katynka, Kleist: Katynka Heilbronská). Mladší dcera Anna G. (*1. 1. 1838) se stala zpěvačkou (sopranistkou). Po debutu a angažmá v Brémách 1860/61 se vrátila do Prahy. V dubnu 1861 pohostinsky vystoupila ve StD (Valentine, Meyerbeer: Die Hugenotten; Elsa von Brabant, Wagner: Lohengrin) a byla přijata do operního souboru. V německých představeních zpívala mj. tit. roli v pražské premiéře Gounodovy opery Faust und Margaretha (1861), v českých Paminu (Mozart: Kouzelná flétna) a Lidunku (Weber: Střelec kouzelník). V dubnu 1862 se provdala za basistu StD K. Hertsche. Záhy se dostala do sporu s ředitelem F. Thomém (odmítla roli Cherubína v Mozartově Figarově svatbě, která byla mimo její obor), soudní proces vyhrála, ale z divadla poté i s manželem odešla. Její další osudy nejsou známy.
G. byl do StD angažován, ač mlád, pro obor otců, k němuž jej předurčovalo vzezření zralého muže (měl statnou postavu a oválný obličej s ostrým nosem). V německých představeních byl obsazován převážně podle stanovené specializace do rolí mírných, důstojných mužů a vznešených i dobráckých starců. Mimo svůj hlavní obor se uplatňoval ještě v rolích intrikánů a násilníků (kupř. Tybalt). Hrál velice často, zvláštěna začátku své dráhy (několikrát zaskočil s úspěchem i za F. Polawského), občas účinkoval i v operách. Na německé scéně vytvořil mnoho postav, z nichž některé hrál po dlouhá léta, v jiných kusech naopak zastával postupně několik rolí, a pokud byla ve hře postava Čecha, byla mu zpravidla přidělena. Velké úlohy dostával sice zřídka, ale byl velice platným členem souboru (patřil k několika hercům, jimž stavovská dohlédací komise v zájmu plynulosti provozu StD zakazovala vystupovat ve Stögerově divadle v Růžové ul.). Jeho kariéra českého herce měla strmý vzestup; hned na počátku prokázal šíři svého talentu, když vedle Koliáše (Klicpera: Divotvorný kloubouk), který se stal jeho celoživotní rolí, ztělesnil postavy mladohrdinské i milovnické v romantických a rytířských hrách (Zdeněk, Klicpera: Blaník; Jaroslav, Štěpánek: Jaroslav a Blažena). Byl proto využíván všestranněji, ne vždy však ku prospěchu. Komické role ve fraškách, v nichž často vystupoval hlavně v éře J. N. Štěpánka (do 1834), neodpovídaly plně jeho hereckému naturelu. Vypomáhal si v nich přehnanou mimikou, hrubou karikaturou a extempore. Česká kritika mu takové, snad i podbízivé, ztvárňování postav vytýkala, někdy však neprávem (např. K. Havlíček v referátu o Strakonickém dudákovi považoval Tylův text za hercovo extempore). Veřejností byl však oblíben a pokládán za nástupce proslulého komika V. Svobody. G. doménou byly jak v českém, tak německém divadle role charakterní. V jeho podání se vyznačovaly disciplinovaností, rázností a jadrností, důstojnou pádností a naléhavostí, jako by G. chtěl burcovat diváky. V duchu klasicistních norem vytvářel role jako uměřený, harmonický celek. Jeho mluvní projev (měl znělý, i když mírně zastřený hlas) s čistou a precizní deklamací dával Chmelenský za příklad ostatním českým hercům. Učil se od svých hereckých vzorů, H. Anschütze, aristokratičtějšího F. R. Bayera, mimikou a prací s hlasem vynikajícího F. Eßlaira, jejichž výrazové postupy neváhal napodobovat. Postavy s oblibou ozvláštňoval kostýmem a rekvizitou (podle kritik přesmíru, zvláště ve fraškách). Jeho kostým, leckdy „realističtější“ než bývalo obvyklé, míval zřetelnou významotvornou funkci (např. postupně chátrající Vocilkův frak). Ovládal herecké řemeslo a byl jedním z mála profesionálních umělců soudobého českého jeviště. Ve třicátých letech zaujímal v českém souboru pozici protagonisty. Hrál téměř ve všech představeních velké, většinou hlavní role. V širokém rozpětí jeho repertoáru střídal Shakespearova Leara Goldoniho Trufaldýn, Nestroyova krejčíka Jehličku Raupachův mlynář Rychnovský, Macbetha Shylok. G. dokázal české obecenstvo dojmout, rozesmát i přimět k nevšedně soustředěné pozornosti (Lear). Zhýčkán úspěchy a přízní diváků pokusil se uplatnit v opeře, avšak ztroskotal (Masaniello, Auber: Němá z Portici, 1837). Své postavení v českém divadle si udržel i po nástupu nové generace ve čtyřicátých letech. Ač v té době ještě vytvořil Othella či Tylova Vocilku, zastával hlavně role z oboru otců. Místo Macbetha hrál nyní Dunkana, v Tylových hrách ztělesnil Sekáčka (Paní Marjánka, matka pluku), Opata (Kutno Kutnohorští havíři) či Nožejčka (Tvrdohlavá žena). V českém představení vystoupil naposledy 16. 5. 1852 (Hrabě Loučinský, Klicpera: Loketský zvon), o tři dny později se jeho herecká dráha definitivně uzavřela německou rolí (Oberarzt Durlach, Börnstein dle Denneryho a Malliana: Das Mutterherz oder Ein Weib aus dem Volke).
Na okraji G. herecké aktivity, která podstatně přispěla ke zvýšení profesionality stabilizující se české skupiny v souboru StD a ke zkvalitnění umělecké úrovně českých představení, zůstaly tři příležitostné dramatické pokusy, uvedené bez většího ohlasu: Čech a Rakušanka na kouzedlném ostrově (1838, někdy chybně připisováno J. N. Štěpánkovi), Komická maličkost (1839) a Pražská kafírna (1844). Jistou zajímavost měla poslední hra, vnášející do domácí dramatiky deset let po Tylově Fidlovačce opět lokální námět.
Role
StD
Solmonov (V. K. Klicpera: Dvojčata), Ojíř (J. N. Štěpánek: Pivovár v Sojkově) – 1827; Hranatý (F. Škroup: Dráteník), Koliáš (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk) – 1828; Sosnomil (týž: Jan za chrta dán), Ossip (E. Raupach: Isidor und Olga, čes. Osip 1834), Jaroslav (J. N. Štěpánek: Jaroslav a Blažena), Zdeněk Zásmucký (V. K. Klicpera: Blaník), Lubomir (K. E. Ebert: Bretislav und Jutta), Roger (G. Rossini: Graf Ory), Amias Paulet (F. Schiller: Maria Stuart) – 1829; Rudolf ze Savernu (F. v. Holbein: Fridolín aneb Cesta do železných hutí), Jan Faust (J. F. Schink dle W. Shakespeara: Faust druhý aneb Tak se krotějí zlé ženské), Graf Truchs (H. v. Kleist: Die Schlacht bei Fehrbellin), Illo (F. Schiller: Wallenstein), Mlynář (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Philipp der Gute (F. Schil ler: Die Jungfrau von Orleans), Der Comthur (G. E. Lessing: Nathan der Weise), Adwokat Franval (A. v. Kotzebue dle J.-N. Bouillyho: Abbé de l’Epée oder Der Taubstumme), Harun al Raschid (C. M. v. Weber: Oberon, König der Elfen), Rektor Ewald (E. Raupach: Der Müller und sein Kind), Vojtěch Perlík (J. N. Štěpánek: Berounské koláče), Rohovín (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Der Kaiser (H. v. Kleist: Das Kätchen von Heilbronn), Der Geist von Hamlets Vater (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänemark), Nadmutín (N. Isouard: Popelka), Karel XII. (Ch. A. Vulpius: Syta Mány aneb Karel XII. u Bendru) – 1830; Macduf (W. Shakespeare, ú. F. Schiller: Macbeth, něm.), Franc (F. Schiller: Loupežníci), Ctibor (W. Vogel dle E. T. A. Hoffmanna: Dědičná smlouva pánů Těchobuzských), Buttler (F. Schiller: Wallenstein), Čech (M. Stegmayer: Čech a Lech), Tybalt (W. Shakespeare: Romeo und Julia) – 1831; Paul Röder (I. Kollmann: Die Drachenhöhle bei Röthelstein oder Der Hammer um Mitternacht), Pedro (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa), Schweizer (F. Schiller: Die Räuber), Křepelka (L. Angely: Das Fest der Handwerker), Šídlo (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Oldřich (F. K. Hiemer, h. C. M. v. Weber: Silvána aneb Němé děvče v křivokládském lese) – 1832; Just (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm oder Das Soldatenglück), Hugo hrabě Örindur (A. Müllner: Vina), Abbé (A. v. Kotzebue dle J.-N. Bouillyho: Hluchoněmý aneb Abbé de l’Epée), Graf Zdenko von Borotin (F. Grillparzer: Die Ahnfrau, čes. jako Zdeněk Borotínský, Pramáti, 1837), Thomas (J. N. Štěpánek: Der Böhme und der Deutsche), Hackauf (J. Nestroy: Der böse Geist Lumpacivagabundus oder Das liederliche Kleeblatt), Coloman (A. v. Kotzebue: Bélas Flucht) – 1833; Zachariáš z Humpolce (V. K. Klicpera: Žižkův meč), Andreas Jammerweil (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka), Kanzlei-Direktor Löwe (A. v. Kotzebue: Epigramm), Octavio Graf von Piccolomini (F. Schiller: Wallenstein), Miller (F. Schiller: Kabale und Liebe) – 1834; Správce (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast), Vlastislav (J. K. Tyl: Čestmír), Lear (W. Shakespeare: Král Lear aneb Nevděčnost dětenská), Bär (A. v. Kotzebue: Die silberne Hochzeit), Krzesomisl (U. D. Horn: Horimir), Fortinbras (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänemark), Philipp der Gute (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Graf von Lerma (týž: Don Carlos, Infant von Spanien), John (J. W. Lembert: Mitternacht oder Der Nachtwächter von London), Slawosch (K. E. Ebert: Czestmir) – 1835; Florian Žvachta (F. Raimund: Diamant krále duchů), Trufaldýn (C. Goldoni, ú. F. L. Schröder: Trufaldýn, sloužící dvou pánů), Prokop (V. K. Klicpera: Jelen), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Božepor Žďárský (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Camillo Rota (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Pastor Seebach (A. W. Iffland: Die Jäger), Graf von Kent (W. Shakespeare: König Lear), Adam Brock (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti) – 1836; Masaniello (D.-F.-E. Auber: Němá z Portici), Pavlík (J. Weigl: Rodina švejcarská), Habakuk (F. Raimund: Krakonoš a nevlídník), Claudius (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänemark), Regisseur des Drurylane Theaters (A. Dumas st.: Kean oder Leidenschaft und Genie), Herr von Flachkopf (J. Nestroy: Der Affe und der Bräutigam), Herr von Dammhirsch (F. Hopp: Hutmacher und Strumpfwirker) – 1837; Dunois (F. Schiller: Panna Orleanská), Kožich (A. Bäuerle: Praha, Paříž, Londýn, Konstantinopole aneb Všude dobře, v Praze nejlíp), Herr von Braus (J. Nestroy: Das Haus der Temperamen te) – 1838; Makbeth (W. Shakespeare: Makbeth aneb Proroctví čarodějnic), Jaroslav Šternberk (J. N. Štěpánek: Jaroslav Šternberk aneb Porážka Tatarů u Olomouce), Šeylok (W. Shakespeare: Benátský kupec), Řeháček (K. Meisl: 1739 – 1839 – 1939 aneb Dvěstěletý sen starého Pražana), Weidner (E. Raupach: Die Lebensmüden) – 1839; Švýcar (F. Schiller: Loupežníci), Vratislav (V. J. Picek: Král Vratislav na Moravě), Albrecht Wallenstein (F. Schiller: Wallenstein, čes.), Lord Stanley (W. Shakespeare: König Richard der Dritte), Petřík (J. F. Kringsteiner: Zpanštilá sládková z Kačerova aneb Skoč oko nebo zub), Commerzialrath Falke (K. Gutzkow: Werner oder Herz und Welt), Gottlieb Taubenherz (J. Nestroy: Die verhängnissvolle Faschingsnacht) – 1840; Pinč (F. X. Told: Spurné ženské v serailu), Canari (H. Zschokke: Abällino, der große Bandit), Bembrok (H. F. Möller: Hrabě Waltron aneb Subordinací), Žabka (F. X. Told: Milkování v Plzni, škádlení v Praze, tejrání se na Vyšehradě), Ambros (F. W. Ziegler: Die vier Temperamente), Vicentio (W. Shakespeare, ú. J. L. Deinhardstein: Die Widerspenstige) – 1841; Othello (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský), Graf von Gloster (týž: König Lear), Diego (F. Schiller: Die Braut von Messina oder Die feindlichen Brüder) – 1842; Master Plackwith (Ch. Birch-Pfeifferová dle E. Bulwera-Lyttona: Nacht und Morgen), Remigius Voráček (F. X. Told, h. A. E. Titl: Wastl oder Die böhmischen Amazonen), Brabantio (W. Shakespeare: Othello, Maur von Venedig), Präsident von Klugheim (F. Raimund: Der Verschwender), Pfund (J. Nestroy: Der Talisman) – 1843.
Nové div. v Růžové ul.
Zvonek (E. Raupach: Duch času) – 1842; Potěh (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Trojlist ludářský), Mláto (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast), Světislav (týž: Hadrián z Římsů aneb Ženich u vězení), Bedroň (týž: Veselohra na mostě) – 1843; Pavel Poskota (G. E. Lessing: Mína z Blahodova aneb Šťastní vojáci), Hrozinka (J. Nestroy: Chce mít švandu) – 1844; Sekáček (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce) – 1845.
StD
Neptun (G. Raeder: Der Weltumsägler wider Willen), Pročpak, Dachmeister in Brünn (J. Nestroy: Eisenbahnheirathen), Giovanbattista Grimaldi (F. Halm: Sampiero), Jiříček (K. F. Hensler: Dvanáct spících panen) – 1844; Boda (L. F. Schirnding: Život ve snách aneb Švec, postilion a lord), Paleček (A. Bäuerle: Paleček na cestách v Brně a ve Vídni), Meißler (M. Carlová: Adam und Eva), Herr von Waldsee (F. Hopp: Atlasshawl und Harrasbinde oder Verwirrung in allen Ecken) – 1845; Boreš Milínský (J. J. Šantl: Kouzelnice Černo borka a kutnohorský kat), Šukálek (J. Nestroy: Děvče z Karlína čili Všecko přijde najevo), Graf Otto (K. E. Ebert: Bretislaw und Jutta), Walther Fürst (F. Schiller: Wilhelm Tell), Baron Bonicard (A. Dennery, G. Lemoine: Spanilá Savojanka v Paříži), Pavel Sekera (J. Nestroy: Nepatrný člověk aneb Čest si musí hájit každý), Vojtěch Sýkora (J. K. Tyl: Flamendr aneb Co mu přece pomohlo?), Herr von Stollenau (F. Kaiser: Sie ist verheiratet), Zaplíček, ein Posaunist aus Böhmen (K. Elmar: Goldteufel oder Ein Abenteuer in Amerika), Klopf (J. Nestroy: Der Unbedeutende), Thibaut d’Arc (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans) – 1846; Pan z Dalcartů (J. J. Řezníček: Amerikáni aneb Kletba jednorukého), Trut (V. K. Klicpera: Česká Melusina), Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Král Jan (K. V. Slanský [K. A. Vinařický]: Jan Slepý, hrdinský král Čechů), Hebler (J. Nestroy: Der Schützling), Van der Straten (A. E. Wollheim: Der fliegende Holländer) – 1847; Starý Hájek (J. K. Tyl: Zkouška o slavnosti ve Hvězdě aneb Bankrotář a kramářka), Konrád Zbraslavský (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Opat (J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři), Václav IV. (týž dle starší hry: Jan Nepomucký, kanovník pražský), Hanuš z Chlumu (týž: Jan Hus, kazatel betlemský), Carteaux, General (H. Spindler: Napoleons Anfang, Glück und Ende), Ein Zigeuner-Hauptmann (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Der Glöckner von Notre-Dame), Jobst Rothlen (K. J. Hickel: Carl IV. oder Die Schreckensnacht in Pisa), Adhemar, Bischof von Puy (A. v. Kotzebue: Die deutschen Ritter von Nicäa) – 1848; Popel (J. K. Tyl: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové), Václav IV. (J. V. Frič: Václav IV., král český), Vojtěch Nožejček (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec), Falckrabí Sigfried (F. Hebbel, ú. J. K. Tyl: Genovefa, žena nejctnostnější), Filip Dobrý (F. Schiller: Pan na Orleanská), Votruba (K. Elmar: Ďáblovy námluvy aneb Zlý nepřítel a dobrý přítel), Wolfram (F. Hebbel: Maria Magdalena, něm.), Der Pfarrer (S. H. Mosenthal: Deborah), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänemark) – 1849; Barnabáš Pinta (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky), Zeman Tobiáš (W. Shakespeare: Večer svatotříkrálový aneb Cokoli chcete), Der Bürgermeister von Trier (E. v. Bauernfeld: Franz von Sickingen), Jakob, Bedienter (N. I. Kola: Der letzte Zwanziger) – 1850; Talbot (F. Schiller: Maria Stuartka), Miller (týž: Ouklady a láska), Chlubínský (H. Clauren: Amerikánský ženich v Čechách aneb Brambory na loupačku), Anton Nonancourt (E. Labiche, M. Michel: Co z toho pojde, když se kůň do slaměného klobouku dá), Montague (W. Shakespeare: Romeo und Julia), Graf von Northumberland (týž: König Heinrich IV.) – 1851; Šimon Lomnický z Budče (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Dunkan (W. Shakespeare: Makbeth aneb Proroctví třech čarodějných sester), Klug (K. J. Hickel: Dichter, Millionär, Bauer oder Was macht glücklich), Walter (H. v. Kleist: Der zerbrochene Krug), Starý Menard (J.-F.-A. Bayard dle H. de Balzaka: Lakomec a jeho dcera), Hrabě Loučinský (V. K. Klicpera: Loketský zvon), Oberarzt Durlach (H. Börnstein dle A. Denneryho a J. Malliana: Das Mutterherz oder Ein Weib aus dem Volke) – 1852.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, VYŠ N6O5Z3, matrika fary u sv. Petra a Pavla na Vyšehradě 1784–1827, s. 226, obr. 196; ŽKR O2, matrika oddaných fary u sv. Rocha 1831–1842, 29. 10. 1833; JCH Z16, matrika zemřelých fary u sv. Jindřicha 1846–1860, s. 108; JCH N20 matrika narozených tamtéž [26. 9. 1835 dcera Josefina, 1. 1. 1838 dcera Anna]; PMS O4, matrika oddaných fary u P. Marie Sněžné [30. 4. 1862 dcera Anna]. NA: fond ČG PG 1846–1849/ /15b/3 [hry ve Vídni]. NMd: sign. Č 870, rkp. hry Pražská kafírna. ■ Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 35, 1842, s. 1071n.; H. B. [K. Havlíček]: Divadlo v Praze, Česká včela 13, 1846, s. 80 + Divadlo pražské, tamtéž 14, 1847, s. 303n., 380; nesign. [F. B. Mikovec], Bohemia 26. 11. 1847 [Vocilka, Strakonický dudák] + Lumír 1, 1851, s. 1030n. [Miller, Ouklady a láska], tamtéž 2, 1852, s. 189 [Šimon Lomnický, Magelona], vše → F. B. Mikovec: Česká Thálie kolem 1850, 2010●; nekrology: Bohemia 11. a 12. 9. 1852; Lumír 2, 1852, s. 837n., 862●; Paní Helena Wiedermannová..., tamtéž 11, 1861, s. 689 [úmrtí Petronilly G.]; J. V. F. [Frič], ref. Pražská kafírna, Divadelní listy 1, 1880, s. 64n.; Teuber III, s. 161, 187, 215n., 230n., 298, 309, 315, 322, 328n., 361, 389, 855; Karel Havlíček kritik, ed. J. Laichter, b. d., 80, 303n., 380; Jos. Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho opera, 1938, s. 82 [Anna G.]; Československá vlastivěda VIII, Umění, 1935, s. 342, 346, 353; J. B. Pichl: Vlastenecké vzpomínky, vyd. M. Hýsek, 1936, 115–117; S. [F. L. Rieger], in K. Sabina: Počátky českého divadla, 1940,s.168–170,177, 179, 183n., 186; J. Vodák: Úryvky z českých divadelních dějin I, Divadelní zápisník 1, 1945/46, s. 130n.; J. K. Tyl: O umění, 1951, zvl. s. 10n., 13n., 87n., 118n., 128, 182, 232 + Divadelní referáty a stati, 1960, zvl. s. 11 [Zdeněk Zásmucký, Blaník], 13n. [Hugo Oerindur, Vina], 31 [Abbé de l’Epée], 46 [Hrabě ze Savernů, Fridolín], 55n. [celk. charakteristika], 77 [výčet nejzdařilejších rolí]; Vondráček II; Československá vlastivěda IV, Umění, 1970, s. 74, 80, 86, 88; DČD II; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1979, s. 30n., 48. ■ Masaryk, NDp, Otto, Rieger; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 217–221
