Vl. jm. Gautschová, křtěna Klotilda Františka Aloisie. – Byla jedinou dcerou (po třech synech) druhého adjunkta c. k. bankálu. Rodina se z Nového Města n. Metují přestěhovala do Prahy, kde otec pracoval jako komisař okresní finanční správy. Starší bratr, právník Vilém G. (1816–66), byl za protihabsburské aktivity v revolučních letech 1848–49 (člen tajného spolku Repeal, iniciátor spolku Slovanská lípa ad.) 1849 zatčen a odsouzen k smrti, posléze amnestován, nadále však policejně sledován. G. začínala divadelní kariéru jako operní zpěvačka u německé scény v Opavě (debut 19. 10. 1847). Od 1852 vystupovala v českých představeních StD, řádně angažována byla 1853 (divadelní almanachy ji uvádějí jako členku operního souboru). Po otevření PD v listopadu 1862 působila souběžně v obou divadlech, na scéně PD vystupovala v inscenacích přenesených ze StD (zůstala jeho členkou), nové role už téměř nedostávala a na jaře 1863 divadelní činnost ukončila. V listopadu t. r. se v Praze provdala za M. F. Terksu z Nussdorfu nedaleko Vídně, kontrolora u Dunajské paroplavby. Je pravděpodobné, že po sňatku žila mimo české země.
Příchod G. do StD, kde debutovala jako hospodská Markýta v Toldově kouzelné frašce Čarovný závoj, byl vnímán jako významná posila pro zpěvoherní soubor. Uplatňovala se většinou v menších sopránových rolích, z nichž některé (např. Barušku [Barbarina] v Mozartově Figarově svatbě) zpívala později také v německých představeních. V českém činoherním repertoáru byla nejčastěji obsazována do rolí mladých dívek ve hrách se zpěvy, veselohrách, a zejména v lokálních fraškách. Půvabným zjevem, příjemným hlasem a hereckým temperamentem si získala značnou popularitu. Uspěla zvláště jako Liduška ve Škroupově Dráteníku, Aninka ve Weberově Čarostřelci, Kačenka v Tylově Jiříkově vidění, Dorotka ve Štěpánkově Čechu a Němci, ale i v roli královny elfů Titanie v Shakespearově Snu noci svatojanské, v níž překročila hranice svého hlavního, lokálního, oboru. Na německé scéně jí byly přidělovány téměř výhradně menší role v operách Donizettiho, Webera, Mozarta či Verdiho. Za její nejlepší výkon byl považován Mladý pastýř ve Wagnerově Tannhäuserovi. Pro mladistvý zjev a štíhlou postavu byla obsazována do chlapeckých rolí; ztvárnila např. prince Jindřicha v Shakespearově historické hře Jan, král anglický, mladého rybáře Jennyho v českém i německém nastudování Schillerova Viléma Tella či Carla Braccia v Ďáblově podílu (Told–Titl). Patrně se však nedokázala zdařile přehrát do ženských postav středního a staršího věku, které se začaly v jejím repertoáru objevovat kolem poloviny padesátých let (např. Kordula v Tylově Strakonickém dudákovi). Její pozice u diváků i kritiky slábla; kupř. J. Neruda jí vytýkal stereotypnost a pohybovou manýru a apeloval na vedení divadla, aby angažovalo novou, hlavně mladší zpěvačku pro lokální kusy. Zdá se však, že větším problémem než věk tehdy třicetileté G. byl její ustrnulý herecký projev. Při jednom z posledních vystoupení v českých představeních, v němž zpívala kuplety s J. Sekyrou, jí obecenstvo dalo svou nelibost zřetelně najevo. Rozhodnutí odejít od divadla tak mohlo být vedle soukromých důvodů (nadcházející sňatek) motivováno i vzrůstajícími neúspěchy.
Role
StD
Markýta Zelinková (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Anežka (K. Haffner dle M. G. Saphira: Prodané spaní aneb Výstražným zjevením napravený nešlechetník), Juta z Velsperka (S. K. Macháček: Záviš Vítkovec, pán z Růže aneb Pokuta za zrádu), Baruška (W. A. Mozart: Figarova svatba, i něm. jako Barbarina 1854), Miloslava (A. Bäuerle, ú. S. F. Ehm: Čarovný zámek v Krkonoších aneb Schudlý voňavkář a jeho dcery) – 1852; Aninka (C. M. v. Weber: Střelec kouzedlník), Dorotka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlejn na hranicích), Genius (W. A. Mozart: Die Zauberflöte), Carlo Braccio (F. X. Told dle E. Scribea, h. A. E. Titl: Ďáblův podíl), Jenny (F.-A. Boieldieu: Bílá paní), Madlenka (K. Elmar: Děvče z přádelny), Kačenka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Anynka (T. Krones: Silfída, žínka vodní) – 1853; Hospodyně Zuzanka (K. Elmar: Pod zemí aneb Boháč v železných dolích), Šukálek (G. Raeder: Skalní duch aneb Podzemní cesta do Afriky), Alžběta (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda Třetího), Marie (G. Donizetti: Marie, dcera pluku), Kamila (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Ein junger Hirt (R. Wagner: Tannhäuser), Hraběnka Studnička (W. A. Gerle: Noc před Novým rokem aneb Ponocný na redutě) – 1854; Mariánka (F. Raimund: Diamant krále duchů), Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Apolenka (F. X. Told: Nové amazonky aneb Ženy a muži v rozbroji), Cilka (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Marianka (F. Raimund: Martnotratník aneb Boháč a žebrák), Lidunka (A. Langer: Vrátný z Karlína), Jenny (F. Schiller: Wilhelm Tell, čes. 1858), Titanie (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1855; Eliška (A. Berla: Venkovský poslanec), Liduška (F. Škroup: Dráteník), Inez (G. Verdi: Troubadour, něm.), Jiřina (V. K. Klicpera: Eliška, poslední Přemyslovna), Líbezna, vůbec Popelka (N. Isouard: Popelka) – 1856; Pamela (D.-F.-E. Auber: Fra Diavolo aneb Loupežníci v Terračině), Princ Jindřich (W. Shakespeare: Jan, král anglický), Johanka (G. Donizetti: Nápoj lásky, i něm. 1858), Paní Fialová (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci z venkova v hlavním městě) – 1857; Lorezza (F.-A. Boieldieu: Johann von Paris), Růženka, zvaná Popelka (J. Nestroy: Karafiátek a rukavička aneb Pohromy pána z Nemanic) – 1858; Valburga (A. v. Kotzebue: Panoš šibal aneb Staří kobylkáři na námluvách), Ninetta (G. Verdi: Die sizilianische Vesper), Panna Angela (A. Fredro: Dámy a husaři), Meermädchen (C. M. v. Weber: Oberon, König der Elfen) – 1859; Alice (G. Donizetti: Die Braut von Lammermoor), Veronička (J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec), Mařenka (F. Hopp: Čtyři páni na jednom statku aneb Husaři a dětská punčoška), Slavina (N. Isouard: Popelka) – 1860; Tina (F. Hopp: Čarodějnice v Šárce aneb Kotlář, kuchař a čepičář), Venus (J. Offenbach: Orpheus in der Unterwelt), Ančička (Morländer: Mlýn na ženy aneb Šotek filuta), Julie (K. Haffner: Wenzel Scholz), Jasana (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky), Papagena (W. A. Mozart: Kouzelná flétna) – 1861; Zdislava (F. Hajniš: Chorista aneb Čtverákovský z Žertovic), Antonie (J. Grün: Ďáblova podšívka aneb Ženská chytrost nade všecko), Flora Bervoix (G. Verdi: La Traviata, něm.) – 1862.
PD
Hanička (K. Haffner: Pražští študenti na prázdninách) – 1863.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 114-7 Nové Město n. Metují, matrika narozených 1784–1836, fol. 213. AMP: Sbírka matrik, TRS O4, matrika oddaných fary u Nejsv. Trojice 1852–1865, fol. 141 [3. 11. 1863]. ■ Umělecká zpráva, Květy 14, 1847, s. 535 [vystoupení v Opavě]; S., Lumír 2, 1852, s. 957 [Markýta Zelinková, Čarovný závoj]; nesign. [F. B. Mikovec], tamtéž, s. 1053n. [Juta, Záviš Vítkovec]; 3, 1853, s. 238n. [Carlo Braccio, Ďáblův podíl]; 4, 1854, s. 68 [Zuzanka, Pod zemí], 286n. [Alžběta, Richard III.], 6, 1856, s. 21–23 [Titanie, Sen v noci svatojanské], 333 [Liduška, Dráteník], vše → F. B. Mikovec: Česká Thálie kolem 1850, 2010; -a., Lumír 11, 1861, s. 258 [Ančička, Mlýn na ženy]; J. N. [Neruda], Čas 21. 1. 1861 [Tina, Čarodějnice v Šárce] → České divadlo I, 1959; nesign., Národní listy 15. 9. 1862 [Eliška, Venkovský poslanec]; H. [V. Hálek], tamtéž 27. 1. 1863 [Hanička, Pražští študenti]; Lumír 13, 1863, s. 69 [odchod z PD]; nesign. [J. Neruda]: Podobizny z českého divadla, Humoristické listy 25, 1883, s. 422 →Podobizny II, 1952; Jos. Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho opera, 1938, s. 35. ■ NDp; Laiske, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 215–217
