Otec Antonín Jan G. (1791–1863) byl malířem, kreslířem a litografem; ilustroval mj. knižní vydání her J. N. Štěpánka (Pivovár v Sojkově, 1823; Berounské koláče, 1824) a na svých grafikách satiricky zobrazoval divadelní publikum. G. u něho získal základy výtvarného školení. 1855–65 studoval na pražské akademii u E. Engertha a podnikl několik studijních cest, např. do Vídně (1857), Uher (1863 nebo 1864; zde krojové studie), do Drážďan (1870). Těžištěm jeho tvorby se stala portrétní a žánrová malba a kresba. Ilustracemi přispíval hojně do časopisů Květy, Česká včela, Český svět, Ilustrovaný svět, nejvíce do Zlaté Prahy a Světozoru, s nímž spolupracoval až do svého oslepnutí v osmdesátých letech.
G. styl se vyznačoval živostí, vycházející z žánrových námětů, a zrcadlil inspiraci dílem holandských malířů, zejména Vermeera van Delft, který jej ovlivnil prací s účinkem světla, se šerosvitem. Pro divadlo pracoval G. jen výjimečně. 1864 se podílel na výtvarné podobě velkoryse koncipovaných shakespearovských slavností v Novoměstském divadle; samostatně navrhl živý obraz Slavnost pastýřů z Pohádky zimního večera [Zimní pohádky] a závěrečný obraz aranžovaný F. Kolárem Holdování před Shakespearovou bustou (zachycen na kresbě Č. Melky). Pořídil kresebné záznamy živých obrazů, které pro shakespearovskou slavnost navrhl K. Purkyně, často zachycoval výjevy z inscenací PD a z akcí spojených s divadlem (Výjevy ze slavnostního průvodu při kladení základního kamene k Národnímu divadlu, 1868). Tyto kresby publikované v různých listech přispívaly k popularizaci divadelního dění a zůstávají zdrojem poznání divadelní tvorby šedesátých a sedmdesátých let 19. stol. Divadlem se inspiroval i ve svých obrazech (např. Večer tříkrálový – vystaven 1862; olej Perdita a kartony k Shakespearově komedii Jak se vám líbí, 1870). Je také autorem kresby pořízené ze skicy H. Ullika ke Smetanově opeře Tajemství (1878).
Prameny a literatura
S. Heller: Jubileum velké doby, 1918; DČD III; Š. Rambossková-Brůhová: A. G. a počátky českého žánru, dipl., FF UK 1984; R. Prahl: Malíři, divadlo a formy obraznosti 19. století, in sb. Divadlo v české kultuře 19. století, 1985, s. 136; DČVU III/1. ■ NEČVU, Otto, Thieme-Becker, Toman
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 215
