Syn hostinského Jakuba G. z druhého manželství. Vyrůstal v úzkém kontaktu s chrudimskou vlasteneckou společností, která se od čtyřicátých let scházela v otcově hostinci. Jejím předním členem byl vedle otce literárně činný starší nevlastní bratr Alois. G. začal studovat průmyslovou školu, kterou kvůli tělesnému postižení po komplikované zlomenině nohy opustil. Vyučil se hodinářem, později podnikal ve výrobě modrotiskových forem. Od mládí jej přitahovalo chrudimské divadelní a hudební dění, fyzický handicap mu však bránil uplatnit zjevné herecké nadání. Ovlivněn spisovatelskou a divadelní aktivitou bratra Aloise začal psát divadelní scény, sólové výstupy a kuplety. Postupně se odvážil předvádět sólové výstupy na zábavách a výletech Měšťanské besedy či Sokola a dosáhl úspěchu. Vystupoval pak v dalších východočeských městech, několikrát i v České besedě ve Vídni. Své texty vydával v knižních výborech (Český humor v písni a slově, 1898; Besedník Veselý Čech, 1899, 1901; Gallat Jaroslav a jeho nejnovější kuplety a výstupy, 1920 aj.). Přispíval do Humoristických listů, Zlatého domova, Palečka, po bratrově smrti obnovil v Chrudimi silvestrovské humoristické listy Sůva a Klapačka (1902–06). Pod dojmem loutkářských produkcí J. N. Lašťovky se stal vyznavačem a propagátorem loutkového divadla. V devadesátých letech se pokusil zřídit v městě stálou loutkovou scénu, záměr ztroskotal z finančních důvodů. 1900 ustavil pod patronací Ústřední matice školské amatérskou loutkovou scénu Kacafírek, kterou vedl a v níž působil jako režisér a loutkoherec. 1914 ze zdravotních důvodů rezignoval a divadlo se načas odmlčelo. Po znovuotevření 1915 se příležitostně podílel na jeho činnosti. Celý život strávil v Chrudimi, kde zemřel a byl pohřben.
G. humoristická a satiricky zahrocená literární tvorba, zahrnující vedle kupletů a divadelních výstupů další drobné veršované i prozaické útvary (epigramy, humoresky aj.), navazovala na parodie a grotesky humoristů osmdesátých let (Aloise G., E. Justa, J. Illnera, J. Pauknera, V. Pasovského). Do této linie patří rovněž libreto operní parodie V penzionátu (h. J. Souček) a U modistky (h. J. Šváb-Malostranský), zdařilá činoherní jednoaktovka Co by tomu řekl básník Heyduk? a loutkové hry zesměšňující maloměstské konzervativní poměry (např. Kmotr Brázda na výstavě, Čert na dovolené, V redakci) či rádoby společenskou angažovanost (Na zdar Ústřední matici školské). V dramatické tvorbě určené dětem naproti tomu převažuje dobrosrdečný humor a mírně výchovná tendence. Platí to především o hrách s pohádkovými náměty (např. Princ a uhlíř, Bratři), byť i do nich pronikaly stále více dobové motivy, narážky apod. Výjimku představuje secesně symbolistní Chudobka, výpravná hra s velmi skromným dějovým pásmem. Jako iniciátor a vůdčí osobnost první ochotnické loutkářské scény v Chrudimi stál u zrodu tamní tradice amatérského loutkářství. Jeho loutkové hry byly často hrány na amatérských scénách, záhy se však přežily.
Hry
Hry pro školy mateřské a nižší třídy obecných škol, t. 1900; Chudobka, t. 1902; Čert na dovolené. Kmotr Brázda na výstavě, t. 1908; Bratři, t. 1909; Ctibor a Celina, t. 1909; Kašpárek na dostaveníčku, t. 1909; Macecha, t. 1909; Na zdar Ústřední matici školské, t. 1909; Princ a uhlíř, t. 1909; Zkrocení zlé ženy, t. 1909; Vepřové hody. V redakci, t. 1909; Strašidlo ve mlýně, t. 1909; Charaktery opic, t. 1914; Co by tomu řekl básník Heyduk?, t. 1915; Kukačka, Trest za nevěru, t. 1918; Adelaida a žloutek z vejcete (s J. Švábem-Malostranským), t. b. d.; Budoucí sloupové řemesel, t. b. d.; Nešťastný zeť, t. b. d.; Signály, t. b. d.
Prameny a literatura
A. Blažek: Chrudimští bratři Gallatové, propagátoři loutkových her v minulém věku, Loutkář 19, 1932/33, s. 39n.; J. Petrtyl: Chrudimští humoristé. II. Humor na přelomu století, Chrudimský kraj 28, 1939, č. 22, s. 3; nesign.: Chrudimské loutkářství, Divadlo 1, 1949/50, s. 983n.; O. Schütz: O Viktorinkovi, in sb. Chrudimsko, 1974, s. 148; Z. Bezděk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945, 1983, s. 28; P. Kobetič: Osobnosti Chrudimska, Chrudim 2002, s. 56. ■ LČL; Místopis I [Chrudim]
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 214–215
