Pocházel z rodiny liberálního politika a advokáta Josefa Františka F. (1804–76), který se silně angažoval v českém společenském a kulturním životě. F. absolvoval 1846 Akademické gymnázium a krátce nato odešel do ciziny. V Hamburku se uchytil u herecké společnosti, v Londýně a Paříži žil mezi polskými emigranty. Po návratu do Prahy 1847 začal studovat filozofii a aktivně se zapojil do revolučních aktivit jara 1848; s K. Sabinou a E. Arnoldem byl vůdčí osobností radikálního křídla demokratů. Jako člen tajného spolku Repeal se podílel na organizování schůze ve Svatováclavských lázních (11. 3. 1848), byl činný ve studentském výboru, účastnil se Slovanského sjezdu a za svatodušních bouří organizoval odpor na barikádách. Po vydání zatykače uprchl do Vídně, pak do Záhřebu, později se připojil ke Štúrovu slovenskému povstání a utrpěl vážné zranění, z něhož se léčil ve Vídni. Po vyhlášení amnestie v lednu 1849 se vrátil do Prahy. S několika přáteli založil studentské sdružení Českomoravské bratrstvo. V květnu 1849 byl s K. Sladkovským a K. Sabinou jako účastník protivládního, tzv. májového, spiknutí zatčen, vězněn dva roky na Hradčanech a odsouzen na osmnáct let do žaláře v Komárně. Po amnestii 1854 se vrátil do Prahy, byl však trvale policejně sledován. Pokračoval v literární tvorbě, z plánovaných časopisů a almanachů vydal jen almanach Lada-Nióla (1855). Působil ve Sboru pro zřízení Národního divadla, 1855–57 jako dramaturgický poradce českých představení ve StD. Po smrti první manželky (A. Ullmanové, sňatek 1856), se 1857 se oženil s Annou Kavalírovou, literárně činnou pod pseud. Anna Sázavská. 1858 byl znovu zatčen a internován v Déeši v Sedmihradsku. Od 1859 žil dvacet let v exilu (Londýn, Paříž, Záhřeb, Petrohrad, Řím, Budapešť aj.). Věnoval žurnalistice, redigoval periodika (Hermann, Londýn 1859; Čech. La voix libre de Bohème, Ženeva 1861; Blaník, Berlín 1868; Correspondence Tchèque, Berlín 1869; Agramer Zeitung, Záhřeb 1873) a almanach La Bohème historique, pittoresque et littéraire (Paříž 1867). Kromě toho překládal a účastnil se spolkové a politické aktivity na podporu českých záležitostí. V říjnu 1879 se vrátil do vlasti. Na sklonku 1880 se stal lektorem PD, po třech týdnech byl odvolán a jmenován bibliotékářem ND, po požáru divadla v srpnu 1881 propuštěn. Psal divadelní kritiky do Divadelních listů (1880–83), Jeviště (1885–88) a České Thalie (1887–90), vyvíjel spolkovou a přednáškovou činnost zaměřenou zejména na divadlo, redigoval Almanach Matice divadelní (s J. L. Turnovským, 1881), časopis Jeviště (1885) a knižnici Divadelní ochotník (1884–85). V Matici divadelních ochotníků za stával funkci místopředsedy. Neúspěšně kandidoval za mladočechy do zemského sněmu a jeho bouřlivácky revoluční názory a postoje nacházely v české společnosti stále méně pochopení. Zemřel jedenašedesátiletý na střevní chorobu, pohřben je na Olšanských hřbitovech.
F. žánrově různorodá literární tvorba zahrnuje lyriku, epiku, dramata i memoáry, zachycující společenské dění a atmosféru pražského kulturního života v polovině 19. stol. (Paměti, 4 sv., 1885–87). Od studentských let psal divadelní hry. Podle vlastního vyjádření byl prvním pokusem Božetěch, nešťastný venkovan; hra pojednávající o rolníkovi vyštvaném z majetku byla údajně provedena na domácím divadle v Opočně 1844. Romantickou truchlohru Kochan Ratiborský plnou rytířských a loupežnických scén, obvykle považovanou za jeho prvotinu, psal pod vlivem Schillerových Loupežníků (které jako patnáctiletý prý přeložil) a Blaníku V. K. Klicpery, jemuž ji dedikoval. Na pražské scéně debutoval 1849 tragédií Václav IV., král český, do níž promítl ideje revolučního roku 1848 (král opírající se o lid a předávající před smrtí svůj meč Žižkovi, studenti a pražská chudina v roli kolektivního hrdiny). Tendenční aktualizace látky je příznačná i pro další dramata z domácích a slovanských dějin. Na scénu se prosadily jen Svatopluk a Rastislav, Taras Bulba a dramaticky nejzdařilejší Ivan Mazepa, líčící zápas o osvobození Ukrajiny z carského područí na počátku 18. stol., jehož podtextem byla polemika s politikou pasivní rezistence staročechů v šedesátých letech. Tragédie Hynek z Poděbrad a Ulrik Hutten, napsané za pobytu ve vězení, ani pozdější Libušin soud (zadaný 1861 do Náprstkovy soutěže o historické drama, kde neuspěl) a Pobělohorci provedeny nebyly. Nedokončeny zůstaly tragédie Drahomíra a Otakarův syn. Podobně jako hry jeho současníků F. B. Mikovce a J. J. Kolára jsou F. dramata výrazem romantického individualismu. Vyznačují se rétorickým jazykem, vypjatými konflikty, vášnivými postavami a prudkými situačními zvraty, jež nerespektují pravděpodobnost. Prostřednictvím historické látky míří na soudobé společenské problémy, v témže duchu jsou zpracovány i dramatizace a adaptace cizích předloh. Z dramatické tvorby směřující k dobovému ideálu velké tragédie se vymyká veselohra Paní Sandová v Brandýse aneb Jen žádnou frašku, pane Kopecký! Ottův divadelní slovník zmiňuje ještěžert Král Vašek a Zuzana (1879). F. napsal také tři operní libreta: Vladimír, bohův zvolenec (původněněm. Der Apostat) s námětem z počátků křesťanství v Bulharsku (h. F. Z. Skuherský, prov. PD 1863; pseud. Mostecký), Lesův pán podle Máchova Máje (h. V. Suk, prov. 1900 v Charkově, ND 1903) a Ahasver (nezhudebněno). F. zájem o starou českou dramatickou tvorbu vyústil do úpravy staročeského Mastičkáře.
F. aktivita překladatelská, soustředěná k dramatice francouzské, měla pro české divadlo význam zejména v šedesátých letech, kdy na pomáhala rozrušovat hegemonii německé a vídeňské produkce v českém repertoáru. V pařížském exilu pořizoval překlady novinek francouzských autorů (Sardou, Labiche, Pailleron ad.) a posílal je do Čech, kde byly pohotově uváděny. Významným počinem byl překlad básnického romantického dramatu Z. Krasińského Iridion a Byronovy dramatické básně Manfred. Přislíbenou účast na matičním vydání Shakespearových děl (k překladu si vybral Timona Athénského a Troila a Kressidu) však odvolal. Nekrology zmínily překlad hry Tatrmani lásky (nezjištěno).
V divadelních referátech, jimiž sledoval první desetiletí ND, se zaměřoval hlavně k otázkám repertoárové skladby. Volal po hojnějším uvádění původních, především českých a slovanských historických her, současných společenských komedií a prací mladých, dosud neuváděných autorů. Velká pozornost věnovaná L. Stroupežnickému, A. N. Ostrovskému a N. V. Gogolovi zrcadlí vývoj F. estetických názorů a porozumění pro realistickou dramatiku. Podporoval založení dramatické školy, která by vychovávala mladé talenty a poskytovala další vzdělávání činným hercům.
Pseudonymy a šifry
A. Hron, Hron, Hynek, Jan Hron, J. Brodský, Jeden ze starých bojovníků božích, J. Květoň, J. Opočenský, Josef Gartner, J. Str. Hynek, J. Stratimir Hynek, Martin Brodský, M. Brodský, Mostecký, Rozerviát Malkontent, Starý Čech, Tatranský; H. S., J. B., J. St., J. V. F., P. F., R. J., S., St., Š. St. aj.
Hry a adaptace
Božetěch, nešťastný venkovan, ochotn. Opočno 1844 [?]; Kochan Ratiborský, t. 1847; Václav IV., král český, StD 1849; Břetislav, samozvanec český aneb Zápas o knížecí korunu, dle hry H. T. Schmida, StD 1857, i t. s tit. Břetislav Bezejmenný (pseud. J. Str. Hynek); Taras Bulba, ataman kozácký, dle N. V. Gogola, StD 1857 (pseud. J. Str. Hynek); Svatopluk a Rastislav, StD 1857, t. 1879; Libušin soud, t. Ženeva 1861; Ivan Mazepa, t. 1865, PD-AH 1874; Paní Sandová v Brandýse aneb Jen žádnou frašku, pane Kopecký!, PD-NA 1880, t. 1881; Hynek z Poděbrad, ukázky t. in Ruch 3, 1880/81, s. 261n., 275n.; Asjenův pád, dle hry V. Drumeva Ivanko, PD 1883, i t. Český Brod; Pobělohorci, t. 1885; Rozina Ruthardova aneb Obležení Kutné Hory roku 1302, dle povídky J. K. Tyla, t. b. d.
Překlady
Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor, StD 1858, též s tit. Diblík z hor, t. 1861; J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska, StD 1861, i t.; Z. Krasiński: Iridión, t. 1863; A. Langlé: Richard Sheridan, PD 1864; V. Sardou: Nepožádáš manželky bližního svého aneb Paragrafy na střeše [Les pommes du voisin], PD 1865, též s názvem obráceným; týž: Staří mládenci, PD 1865, t. 1866; týž: Spekulant a jeho rod, PD 1866; O. Feuillet: Alix, t. in Blaník [Berlin] 1868; E. Scribe: Brejle a vousy [Le Lorgnon], PD 1869; E. Pailleron: Líbánky na kahánku [Le Dernier quartier], t. 1869, s tit. Po líbánkách PD 1881; A. Duru: Dvě svatby pana Darimona, PD 1873, t. 1874 (pseud. J. Hron); A. Anno: Starý a mladý dudák [Die beiden Reichenmüller], Švandova spol. Plzeň 1873, též s tit. Starý a mladý kos, Nevěsta ze Slovače; V. Sardou: Rodina dle mody [La Famille Benoiton], Švandova spol. Plzeň 1873; E. Labiche, E. Martin: Kdo s koho, ten s toho aneb Dobrodiní souží [Le Voyage de Mr. Perichon], PD-NA 1877, t. 1882 s tit. Dobrodiní souží; A. Hennequin, A. Millaud: Tatínkova ženuška, PD 1880; M. v. Ernestová: Jen po proudu, PD 1880, i t.; G. Pawlikovski: Anežka z Meranu, PD 1880; B. Hrdlička [T. Taube]: Fňukálek, PD-NA 1880; H. Meilhac, L. Halévy: Má toho dost! [Le Prince], PD-NČD 1880; E. Arter: Pikantní klepy, PD 1880; A. Dumas ml.: Princezna z Bagdadu, Pokorného spol. Plzeň 1881, t. 1882; V.-H. Rochefort, P. Véron: Je živ? Zaplať Pánbůh, t. 1881; E. Erckmann, A. Chatrian: Kmotr Fricek, PD 1881, t. 1884 s tit. Kmotr Fritz; G. G. Byron: Manfred, t. 1882.
Teatralia
Propadlý kus bratří Goncourtův, Květy 1, 1865/66, s. 82n., 95n.; Původ i prvotní zpracování pověsti o Don Juanovi, Květy 1, 1865/66, příl. Česká včela, č. 12, s. 46n.; Commedia dell’arte. Původ, hlavní osoby a vývin improvisující vlaské veselohry, Světozor 5, 1871, s. 460n., 474n., 483–485, 495n.; Staročeský Mastičkář, Mečislav a Blanka, in Slavnostní list. Velká národní slavnost na ostrovech vltavských, 1887; Dramatické řemeslo a jeho mluva, Divadelní listy 2, 1881, s. 108n.; Francouzský repertoir poslední doby, Divadelní listy 3, 1882, s. 121n.; Smetanova Čertova stěna, tamtéž, s. 304n., 312n.; Anna Kolárová, Národní listy 13. 7. 1882, ráno; První rok v Národním divadle, Jeviště 1, 1885, s. 2, 12, 20, 27, 43; Světlé i stinné stránky Nár. divadla, tamtéž, s. 51, 61, 84; Potřeba dramatické školy, tamtéž, s. 110; Pravda o Shakespearovi, Česká Thalia 2, 1888, s. 239–242, 253–255; Grillparzer. Povahopisná i dramatická studie, Květy 11, 1889, d. 1, s. 730–736, d. 2, s. 214–219, 368–375, 476–484, 607–614, 740–748; Vyvrácení pochybností o Shakespearovi, Česká Thalia 4, 1890, s. 49–51.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, neuspořádáno [mj. rkp. neúplného překladu Shakespearova Troila a Kressidy]. ■ O. Šimáček: Příspěvek k bibliografii J. V. F., Knihovna 1955; R. Kehl, J. Jakšová: Knihovna J. V. F., 1965. ■ Ref. Václav IV.: M. [F. B. Mikovec], Bohemia 6. 3. 1849, čes. → Pražská Thálie kolem 1850, 2010; Sv. [V. Vávra], Národní noviny 6. 3. 1849; (*), Pražské noviny 6. 3. 1849; F. Č-ý [Čenský], Včela 16, 1849, s. 76●; ref. Břetislav, samozvanec český: nesign. [F. L. Rieger], Pražské noviny 8. 1. 1857; nesign. [F. B. Mikovec], Lumír 7, 1857, s. 66–69; nesign., Politik 14. 4. 1866●; ref. Svatopluk a Rastislav: R. [F. L. Rieger], Pražské noviny 2., 3. a 4. 12. 1857; J. Neruda, Osvěta 10, 1880, s. 171n.●; ref. Diblík, šotek z hor: -R.-[F. L. Rieger], Pražské noviny 3. 3. 1858; H-ý [J. S. Haštalský], Lumír 8, 1858, s. 212n.●; ref. Taras Bulba: nesign. [F. B. Mikovec], tamtéž 7, 1857, s. 187n. → Pražská Thálie kolem 1850, 2010; V. [V. Vlček], Pozor 18. 11. 1861; R. [F. L. Rieger], Pražské noviny 18. a 19. 2. 1861; J. N. [Neruda], Čas 20. 11. 1861●; ref. Libušin soud: J. N. [Neruda], Hlas 29. 8. 1862; nesign. [V. Hálek], Národní listy 16. 10. 1862●; ref. Ivan Mazepa: J. N. [Neruda], Literární listy 1, 1865, 186n. → Literatura I, 1957 + Národní listy 4. 8. 1874●; nesign., ref. Paní Sandová v Brandýse: Divadelní listy 1, 1880, s. 144n.●; J. Voborník: Česká dramatická literatura, Ruch 2, 1880, s. 153–157, 176–178, 200–202; F. L. H. [Hovorka]: J. V. F. Črta životopisná, Divadelní listy 1, 1880, s. 170–172; C. Frič, F. Čenský: J. V. F., 1882; F. Doucha, in V. Drumev: Asjenův pád, Český Brod 1883, s. 95–98●; ref. Asjenův pád: C. S. Moudrý, Divadelní listy 3, 1882, s. 344–346; nb., České noviny 1. a 2. 2. 1883; F. Zákrejs, Osvěta 13, 1883, s. 838; J. Wagner, Ruch 5, 1883, s. 63n.●; F. Zákrejs, ref. Pobělohorci, Osvěta 15, 1885, s. 468–470; nesign. [J. Neruda]: J. V. F., Humoristické listy 29, 1887, s. 275n. → Podobizny III, 1954; F. Hořický: Paměti J. V. F., Hlas národa 6. 1. a 17. 7. 1888; J. Arbes: Billance původní dramatické literatury české, Literární listy 10, 1889, s. 102 → Theatralia I [1912]●; nekrology: Národní listy 14. 10. 1890, odp.; tamtéž 18. 10. 1890; ∆ [J. Neruda], tamtéž 19. 10. 1890 → Literatura III, 1966; Literární listy 11, 1890, s. 380; Česká Thalia 4, 1890, s. 345–347; Šk. [M. A. Šimáček], Světozor 24, 1889/90, s. 586–588, 595–597 → Vzpomínky literární, divadelní a jiné I, 1911●; M. [J. S. Machar]: Odkaz J. V. F., Naše doba 6, 1898/99, s. 146n., 204–208 → Knihy feuilletonů II, 1902 a V poledne, 1921; J. Vlček: Z počátků naší literatury moderní, Lumír 36, 1907/08, s. 14–20, 270–279, 347–363 → Několik kapitolek z dějin naší slovesnosti, 1912; J. Heidler: Kritika Pamětí J. V. F., Český časopis historický 18, 1912, s. 38–59; H. Traub: Slovo o hodnotě Pamětí Fričových, Naše doba 20, 1912/13, s. 324–329; M. [J. Máchal]: Literární předsudek. Dodatečný příspěvek ke vzpomínkám na 25. výročí smrti J. V. F., Zvon 16, 1915/16, s. 153n., 166n.; J. Horák: F. dramata z dějin ukrajinských. 1. Ivan Mazepa, Slavia 2, 1923/24, s. 92–112 + 2. Taras Bulba, Listy filologické 57, 1930, s. 236–246 → Z dějin literatur slovanských, 1948; J. Karásek ze Lvovic: Literární profil J. V. F. K stým jeho narozeninám, Literární rozhledy 14, 1929/30, č. 1, s. 1n.; V. Marel: Inšprucká perioda působení Fr. Zd. Skuherského, Hudební výchova 12, 1931, s. 93–96 [Vladimír, bohů zvolenec]; J. Kvapil: O čem vím, 1932, s. 271–273; Jan Bartoš: Národní divadlo a jeho budovatelé (Dějiny ND I), 1933, s. 113–116; bv [B. Václavek]: 110 let od narození J. V. F., Moravský večerník 9. 1939 → Tvorba a skutečnost, 1980; L. Klosová: J. V. F. a české divadlo, Divadlo 5, 1954, s. 853–857; sb. V. F. a demokratické proudy v české politice a kultuře, red. V. Žáček a K. Kosík, 1956; K. Cvejn: K pamětem J. V. F., in J. V. F: Paměti, 1957, s. 7–13; DČD III; D. Jeřábek: Básník svobody. Ke 150. výročí narození J. V. F., Česká literatura 27, 1979, s. 441–449; V. Žáček: J. V. F., 1979; S. Brouček: J. V. F. – předobraz osudu českého emigranta, Český lid 86, 1999, s. 97–112; M. Szabo: Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III, 2011, s. 80; P. Drábek: České pokusy o Shakespeara, Brno 2012, s. 136–138, 147–149, 1089, př. Troilus a Kresida, s. 883–908. ■ LČL, Masaryk, NDp, ODS, Otto, Rieger; NAlb, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 194–198
