Vl. jm. Josef Jan Franěk. – Otec byl barvířským tovaryšem. Rodina žila ve stísněných poměrech, ale chtěla synovi umožnit studium na reálce. Školu však musel pro nedostatek prostředků po dvou letech opustit. Vyučil se stolařině a řezbářství. 1860 si pohostinsky zahrál u Prokopovy společnosti na Smíchově, a protože byl bez práce, přijal nabídku stát se jejím členem. Z nedobře vedeného podniku již 1861 odešel ke společnosti Kullasově (pod správou J. Štandery). Koncem léta t. r. jej spolu s řadou dalších herců odvedl K. Polák k řediteli I. Siegemu do jeho počešťované společnosti. Po skončení stagion v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci se F. 1862 vrátil ke Kullasovi. Odtud jej v dubnu 1863 od vedl J. E. Kramuele do své právě ustavené společnosti, u níž F.působil do podzimu 1865 a absolvoval všechny její štace v jižních a jihozápadních Čechách (mj. České Budějovice, Písek, Strakonice, Plzeň, Rokycany). V červnu 1864 se pokusil o angažmá v PD; představil se ve třech rolích (Vavřinec, Mosenthal: Debora; Rudolf II., Kolár: Magelona; Barták, Birch-Pfeifferová: Diblík, šotek z hor), ale přijat nebyl. 1865 vstoupil do společnosti P. Švandy st., v níž působil též jako režisér. Od Velikonoc 1866 byl angažován ředitelem F. Thomém do PD, již na podzim t. r. se vrátil ke Švandovi, u něhož působil do 1869 (v Plzni, v Českých Budějovicích, v Aréně ve Pštrosce na Král. Vinohradech). 1867 se oženil s herečkou Annou Kubíčkovou, v manželství se narodily dvě děti. Od října 1869 byl přijat opět do PD, aby tu nahradil zemřelého J. Kašku. Se souborem PD přešel do nově otevřeného ND. Často hostoval v Plzni, v Brně i u kočujících společností (např. u J. Hofa, E. Zöllnerové, F. Pokorného). Pro zabezpečení ve stáří si 1872 pořídil hostinec na Ferdinandově [Národní] tř. (vedla ho manželka), avšak už po roce zbankrotoval, po několika letech si zřídil restauraci, ale ani ta neprosperovala. 1890 musel pro těžkou nervovou chorobu definitivně opustit jeviště; angažmá v ND ukončil k 1. březnu 1891. Pražské domovské právo mu bylo uděleno až 1895. Po odchodu z ND žil v soukromí až do své smrti, pochován byl na Olšanských hřbitovech.
Hned na počátku herecké kariéry u kočujících společností se projevil jako tvárný talent, schopný obsáhnout role milovnické, hrdinské i charakterní. Navzdory svému mládí úspěšně ztělesňoval postavy starců, překvapivě málo byl však využíván jeho komický fond. U venkovských družin zaujímal přední místo, jeho výkony uznale přijímalo publikum i lokální kritika. Méně úspěšné bylo oproti tomu první krátké působení v PD, kde dostával jen menší úlohy. Rozvoj jeho tvůrčích schopností podstatně ovlivnil P. Švanda ze Semčic, který jej přijal pro charakterní obor a svěřil mu také režii činoher. Zprvu mu přiděloval velké charakterní úlohy (Shakespearova Richarda III., Merkucia v Romeovi a Julii, tit. roli Schillerova Valdštýna ad.), brzy však rozpoznal jeho předpoklady pro komické role a nasměroval jej k postavám tohoto typu. F. v nich exceloval, zejména v úloze Barnabáše Kulicha (Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka, 1869), která mu znovu otevřela cestu do PD. S J. Mošnou a F. F. Šamberkem tu vytvořili znamenité komické trio, uplatňující se hlavně v arénním repertoáru, ve výpravných hrách a operetách, ale i v Tylových obrazech ze života. F. usedlý, rozvážný, subtilní, hřejivý a intelektem zjemnělý humor byl protiváhou i doplňkem drastické komiky a dynamičnosti Mošnovy i břitké improvizující ironie Šamberkovy. Muzikální cítění osvědčoval nejen ve hrách se zpěvy a v přednesu kupletů, ale i v ryze činoherních rolích, v nichž prokázal velkou citlivost k hudebnímu vyjádření a odlišení jejich komické a dramatické polohy. Díky pěveckým schopnostem a komediálnímu talentu se stal takřka nepostradatelným v operetních produkcích PD a posléze ND. S postupujícím věkem doznalo značné změny F. fyzické vzezření; mladistvou urostlost vystřídala okrouhlá tělnatost, umocňující charakteristický ráz jeho dobromyslné komiky a laskavého humoru. I v ND se prosadil jako charakterní a žánrový komik, naturelem i projevem blízký F. Kolárovi, s nímž byl – byť nedosahoval jeho hlubokých tragikomických podtextů – oprávněně srovnáván. Patřil k hercům, kteří se proteovsky neproměňují od role k roli; zůstával stále svůj, vytvářeje bezpočet variant žoviálních maloměšťáků, úředníčků i podšitých řemeslníčků a sluhů, vystižených realistickou drobnokresbou a prozářených humorem i vnitřní pohodou (např. Potěh, Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus; Osip, Gogol: Revizor; Buchta, Šamberk: Josef Kajetán Tyl; Kulíšek, Šamberk: Palackého třída čís. 27). Tato linie F. herectví vyvrcholila v lidových po stavách Kalafuny (Tyl: Strakonický dudák) a vysloužilce Bláhy (Stroupežnický: Naši furianti). V soudobých francouzských hrách ro zehrál všechny škály intonačního rejstříku, kterými vládlo konverzační herectví této doby, a s roztomilou noblesou ztělesňoval komické paroháče velké společnosti, bonvivány nebo starostlivé tatíčky (Tricoche, Meilhac – Halévy: Agentura Tricoche a Cacolet; Perichon, Labiche–Martin: Dobrodiní souží; Aristid, Hennequin–Millaud: Tatínkova ženuška). Neváhal vyhrotit komickou nadsázku až na pokraj grotesky (Malvolio, Shakespeare: Večer tříkrálový; Vilibald, Nestroy: Rozpustilí kluci ve škole; Podkolesin, Gogol: Námluvy), ale perzifláž operetních parodií zmírňoval českým sousedským humorem a jemně nuancovanými detaily. Jeho gestické a mimické etudy v postavách operet Offenbachových (Pluto Aristeus, Orfeus v podsvětí; Pietro, Bandité; kníže Kazimír, Trebizondská princezna) a Straussových (žalářník Cela, Netopýr) přitahovaly do českého divadla i pražské Němce a vídeňské divadelníky. V ND se F. herectví žánrové drobnokresby výtečně uplatnilo i v nově vznikající realistické dramatice (Stroupežnický, Preissová ad.). S jeho univerzálními hereckými schopnostmi se pojila též autorská aktivita; podobně jako další představitelé všestranného arénního herectví psal komické výstupy a texty kupletů, které 1886 souborně vydal (Sólové výstupy a popěvky Josefa Frankovského I).
Role
Prokopova spol.
Starý Moor + Roller (F. Schiller: Loupežníci), Hynek (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Jahoda (J. J. Šantl: Kouzedlnice Černoborka), Hynek (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Abraham (S. H. Mosenthal: Debora) – 1860.
Kullasova spol.
Vilibald (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Král Jiří (J. J. Šantl: Kouzedlnice Černoborka), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Dobromil (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Plýtvan, duch nádhery (F. L. Schirnding: Život ve snách), Důchodní Kvapil (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), Mohamed (G. Raeder: Skalní duch aneb Cesta skrze artéskou studni), Vítek z Hradce (J. L. Hansmann: Jaroslav ze Šternberka) – 1861; Baron Radoveský (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka) – 1862.
Kramuelova spol.
Gilbert (V. Hugo: Královna a její milostník), Klaudius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Adam Brok (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti) – 1863; Dařil (A. Bäuerle: Chudý pernikář), Montjoye (O. Feuillet: Montjoye, i Švandova spol. 1867) – 1864.
Švandova spol.
Merkucio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i PD 1874, ND 1887), Henri Dumont (E. de Girardin: Pokuta ženy), Limoureux (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Kotrba (F. Kaiser: Paní hospodská), Vavřinec (S. H. Mosenthal: Debora), Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i ND 1885), Mefistofeles (J. W. Goethe: Faust) – 1865; Vévoda z Alby (J. W. Goethe: Egmont), Jakub (J. N. Štěpánek: Korutané v Čechách aneb Vysvobození vlasti), Vilibald (J. Nestroy: Rozpustilí kluci ve škole, i PD 1876), Clavières (V. Sardou: Staří mládenci), Verrina (F. Schiller: Fiesco, hrabě Lavagna aneb Spiknutí v Janově r. 1547), Mikuláš z Valdeku (E. Pešková: Jen žádnou od divadla!), Marquis Posa (F. Schiller: Don Karlos, infant španělský), Loučovský (G. Pfleger Moravský: Telegram), Adam Kožíšek (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), Jindřich VIII. (A. Dumas st.: Kateřina Hovardová aneb Koruna a popraviště), Cesar z Radostova (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Vlci v beránčím rouše aneb Musí na venek), Richard, vévoda Gloster (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda Třetího) – Plzeň 1866.
PD
Dromio Efesan (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Sigmund (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1866.
Švandova spol.
Frýdman ze Znojma (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), William Cecil lord Burleigh (F. Schiller: Marie Stuartka), Jindřich ze Saint-John vikomt Bolingbroke (E. Scribe: Sklenice vody), Šimon Lomnický (J. J. Kolár: Magelona), Mornand (J.-B. Rosier: Brute, pusť Cesara), Valdštýn (F. Schiller: Valdštýnova smrt), Karel (K. Sabina: Inserát), Ben Sidi Vokurka (J. Kaška dle anon: Turek Vokurka z Kozího plácku), Larosière (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Koliáš (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Baudrillard (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže), Mikeš Divůček (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Martin Klafálek (F. F. Šamberk: Jen žádný sněm!), Skvoznik Dmuchanovský (N. V. Gogol: Pan revisor z Petrohradu), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Wurm (F. Schiller: Ouklady a láska), Žvanil (K. Sabina: Inserát), Don Cesar (V. Hugo: Ruy Blas), Shylock (W. Shakespeare: Kupec benátský), Baptista (týž: Zkrocení zlé ženy), Potěh (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist, i PD 1869), Enšpígl (týž: Enšpígl), Klubko (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1867; Bloud [Argan] (Molière: Pacient a lékař, i ND 1886), Franc (F. Schiller: Loupežníci), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Jan Žižka z Trocnova (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlémský), [?] (A. Fischer: Obležení Plzně r. 1434, benef.), Guattinara (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Hrozinka (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Josef (F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Goertz (E. Bozděch: Baron Goertz), Dr. Tholosan (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Tonellier (B. Guldener: Kateřina II. a poslední polský král), Milínský (K. A. Görner: Ženy pláčem všecko zmůžou) – 1868; Brissac (M. Tenelli: Mniši aneb Vlci v ovčinci, i PD 1871), Jean (F. Pyat: Hadrník pařížský), Kos (G. Raeder: Kos a Masojídek aneb Veselí darebáci), Albrecht z Kolovrat (V. Vlček: Milada), Barnabáš Kulich (L. Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka), Jeremiáš Mrkvička (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Kluk (L. Angely: Řemeslnická merenda), Chevalier d’Harcourt (E. Scribe, G. Lemoine: Nevěřte ženským aneb Cesta oknem) – 1869.
PD
Bělogubov (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo) – 1869; První hrobař (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Malvolio (týž: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, i ND 1885), Hulákal (F. F. Šamberk: Sedmašedesátníci), Pluto + Aristeus (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, i ND 1888), Pietro (týž: Bandité) – 1870; Kuba (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena), Michálek (G. Freytag: Den před volbou aneb Journalisté) – 1871; Osip (N. V. Gogol: Revisor), Rohovín Čtverrohý (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Kalina (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic) – 1872; Tricoche (H. Meilhac, L. Halévy: Agentura Tricoche a Cacolet) – 1873; Geldhab (J. A. Fredro: Vydřiduch a jeho trampoty), Popolani (J. Offenbach: Modrovous) – 1874; Don Boléro d’Alcazaras (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Vavřinec Váhal (O. F. Berg, ú. E. Züngel: Rázná žena), Kalchas (J. Offenbach: Sličná Helena), Cela (J. Strauss: Netopýr) – 1875; Jacobsen (B. Bjørnson: Bankrot) – 1876; Perichon (E. Labiche, E. Martin: Dobrodiní souží), Čeněk Buchtička (A. Poldík [Pulda]: Torpédo) – 1877; Koťátko (O. Pinkas: Telefon), Požárecký (J. Rosen: Malí velikáni), Starý Gobbo (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1878; Krupička (H. J. Byron, ú. H. Hirschel: Staří – mladí aneb Naši hoši), Lambertuccio (F. v. Suppé: Boccaccio), Učitel (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě) – 1879; Vorlický (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Aristid (A. Hennequin, A. Millaud: Tatínkova ženuška), Bábovka (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Matěj Kopecký (J. V. Frič: Paní Sandová v Brandýse aneb Jen žádnou frašku, pane Kopecký!) – 1880; Frimousse (Ch. Lecocq: Malý vévoda), Jiří Voborský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1881; Florian Buchta (týž: Josef Kajetán Tyl), Saturnin Brambor (týž: Podskalák), Podkolesin (N. V. Gogol: Námluvy) – 1882.
ND
Pitou (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Vrátný (W. Shakespeare: Makbeth), Moulinet (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1884; Icharev (N. V. Gogol: Hráči), Floupin (V. Sardou: Bodří venkované), Pavel Křepelka (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek) – 1885; Vojtěch Kubánek (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Kryšpinian (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Barnabáš Žloutek (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Václav Zelenka (J. Štolba: Vodní družstvo) – 1886; Flavignac (E. Gondinet: Tatínkovo přesvědčení), Valentin Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1887; Benoiton (V. Sardou: Rodina Benoitonova), Tomáš Peřina (V. Štech: Maloměstské tradice) – 1888; Pavel Timót (G. Csiky: Proletáři), Muchomír Kulíšek (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Rubač (G. Preissová: Gazdina roba) – 1889; Rychtář (táž: Její pastorkyňa) – 1890.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, ŠT N18, matrika narozených fary u sv. Štěpána 1839–1842, fol. 58; Soupis pražských domovských příslušníků [Franěk Josef, 1840]. SOA Třeboň: Sbírka matrik, Vodňany 8, matrika oddaných 1850–1892, fol. 62, obr. 61 [19.2 1867]. NA: Fond Policejní ředitelství I, kart. 129, obr. 336 [otec Franek Franz, 1796], obr. 431, 432, 433 [Franěk Josef, 1840]. Archiv města Plzně: cedule Švandovy spol. 1866. NMd: cedule spol. Prokopovy a Kullasovy; sign. T 128: almanachy společnosti I. Siegeho 1861, J. Kullase 1862, J. E. Kramuela 1863–65, P. Švandy st. 1867, 1868. ■ Tábor 4, 1867/68, č. 8, 10, 11 a 13; [J.] Šourek: J. F., Moravská orlice 2. 3 1877; nesign. [J. Neruda]: J. F., Humoristické listy 21, 1879, s. 17 → Podobizny I, 1951 + Pan F. píše svůdci, Národní listy 16. 11. 1880 → České divadlo VI, 1973; nesign.: J. F., Divadelní listy 2, 1881, s. 307; nesign.: Světozor 15, 1881, s. 81 [medailon]; Dalibor 12, 1891, s. 91 [odchod z ND]; M. A. Š. [Šimáček]: J. F., Světozor 25, 1890/91, s. 203; P.: J. F., tamtéž 30, 1895/96, s. 107n.●; úmrtí a nekrology: Lumír 29, 1900/01, s. 544; Divadelní listy 2, 1900/01, s. 375; J. Kamil, tamtéž, s. 389–392; Národní listy 16. a 18. 9., 5. 10. 1901; Národní politika 16. a 17. 9., 6. 10. 1901; Plzeňské listy 17. a 18. 9. 1901●; K. Šípek: Hrst divadelních vzpomínek, Divadelní kalendář 21, 1902, s. 11; J. Rudloff: Nad beze jmenným rovem, Divadlo 1, 1903, s. 118–121, 143n.; R. J. Kronbauer: Záhadné příběhy a vzpomínky, 1904, s. 193–201; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 171n.; K. Šípek: Vzpomínky na Prozatímní, 1918, s. 67–69; B. Benoni: Nová kniha vzpomínek a dojmů, 1919, s. 70–73; J. Pulda: Komedianti včerejška, 1924, s. 47–64; V. Štein Táborský: Dějny venkovských divadelních společností, 1930, s. 40–42, 97–99; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 217, 262n.; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 44–56; V. Štech: Džungle literární a divadelní, [1937], s. 46–52; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 99n., 103, 108; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 27, 30, 32, 36, 62n., 215; L. Klosová: Kolárové, 1969, s. 153, 245; J. Paclt: Hudba v českém divadle a činohře 1848–1918, Prolegomena scénografické encyklopedie, č. 8, 1971, s. 107, 111; DČD III; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, zvl. s. 72; J. Šmaha: Dělali jsme divadlo, ed. F. Černý, Hradec Králové 1882, passim; Z. Zábranský: Mistr poetického humoru, Scéna 8, 1983, č. 21, s. 15; O. Roubínek: František Ferdinand Šamberk, 1985, s. 167, 229–231,236, 274n., 554; M. Šulc: Česká operetní kronika 1863–1948, 2002, zvl. s. 18n. ■ NDp, ODS, Otto; NAlb, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 189–193
