Někdy psán František Josef. – Pocházel z rodiny malíře pokojů a vyučil se otcovu řemeslu. Civilní profesi však vykonával většinou jen za existenční nouze. Ve zpěvních síních a šantánech vystupoval od 1866, úřední povolení k vlastním produkcím získal 1875. V sedmdesátých letech nejčastěji působil v pěvecko-hereckých společnostech J. Novotného-Prudila (zde i režíroval) a K. Petrnouškové. Účinkoval i samostatně či v příležitostných spojeních s jinými kolegy (J. Rakem, B. Sodomou, F. L. Šmídem ad.) a hostoval u Kramuelovy společnosti v Aréně v Kravíně (poprvé 1873 v operetě A. V. Sychrovského Vídeňští Čechové). Koncem sedmdesátých let vytvořil pěvecko-hereckou dvojici s J. Bachmannem a společně vedli pěvecko-hereckou společnost figurující pod různými názvy (1. pražská pěvecko-herecká společnost, 1. český tingl-tangl, od 1886 Pražský humor). Družina působila v Praze jak česky (např. U Bucků, U Rozvařilů, U Hvězdiček, U Podhrádského, U Vocílků), tak německy (např. ve Dvorním pivovaru). S Bachmanem vystupoval až do jeho smrti 1887; pouze kolem poloviny osmdesátých let putoval po venkově se společností sestavenou A. Oesterreicherem. Pak se spojil s F. Hartmanem a provozovali Pěvecko-hereckou společnost (také Český tingl-tangl) Hartman–Frankl. Od 1875 byl ženat, syn Jan F. (30. 12. 1873 až 1938), vyhledávaný pražský maskér, vlásenkář, holič a kadeřník, byl činný také jako herec a aktivně působil v Ústřední matici divadelního ochotnictva českoslovanského. Šantánovými umělci se stali i F. mladší bratři Antonín (20. 2. 1853 – 1887) a Josef (25. 8. 1854 – 17. 8. 1918). F. zemřel předčasně, v osmatřiceti letech podlehl tuberkulóze.
Patřil k nejpopulárnějším pražským šantánovým umělcům své doby. Byl malé postavy a přitažlivého zjevu, vládl přirozeným komickým talentem schopným improvizace. Napsal více než pět set kupletů (nejznámější Mně je vše stejné). Oblíbený byl především pro své židovské výstupy a jiná karikaturní či parodistická čísla; vystupoval i jako manuflétnista bez nástroje (tj. hvízdač). S vyšším a taktéž přitažlivým Bachmannem tvořil sehrané a oblíbené duo (nejznámější byl jejich výstup Plósrór čili Dechostřel). Byl natolik bilingvní, že uspěl u českého i německého publika a dobrou znalost němčiny uplatnil při překládání kupletů německých komiků, jež se zpívaly v pražském zábavním podniku Teatro Italiano. Deník, který si vedl 1872–75, dokumentuje nelehký životní a umělecký úděl šantánových umělců, jejich existenční starosti a časté zápasy s cenzurou.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 130, obr. 189 [Frankl Franz Josef], 209 [Frankl Franz]; Policejní ředitelství 1886–1890, kart. 2982, sign. F/48/20 [koncese]. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Frankl Anton, 1825; Frankl František, 1849; APiN45 matrika narozených fary u sv. Apolináře 1872–1874, s. 428 [syn Jan Frankl]. NMd: pozůstalost J. Waltnera; pozůstalost K. Heřmana Zefiho; J. Meszner: Jak se Praha bavila. Od zpěvních síní k divadlům malých forem 1860–1930, soubor dokumentů a materiálů, 1988. Soukr. archiv J. Farníka Praha. ■ Nesign.: První český tingl-tangl..., Ratibor 3, 1885/86, s. 49; nesign.: Tingl-tangl Bachmann Frankl, Národní politika 24. 4. 1887; nesign.: Konec kupletního pěvce, Národní listy 8. 7. 1887, odp.●; úmrtí a nekrology: Národní politika 31. 3. 1888; Národní listy 4. 4. 1888●; polda [F. L. Šmíd], in Národní pěvec 1, 1890, č. 1, s. [1n.]; K. L. Kukla: Ze všech koutů Prahy, [asi 1894], s. 211n.; nesign. [F. L. Šmíd]: O vzniku, počátcích a působení českých zpěvních síní I, III [spr. II], Český artista 1, 1910, č. 2, 3, s. [1]–3 + Feuilleton, tamtéž, č. 10, s. 2n.; Ypsilon: Dozpíváno, Národní listy 10. 6. 1928; V. V. Tomek: Ze starých pražských šantánů, 1929, s. 13–19; Katalog retrospektivní výstavky dokumentů, fotografií, rukopisů a různých tiskopisů z dob působení lidových zpěváků od roku 1863 do roku 1935, 1937; J. Šubrt: Jak se Praha bavívala, Národní listy 5. 11. 1940; A. Branald: Chléb a písně, 1952, s. 64n., 237, 279, 290, 304; V. Pletka, J. Karbusický: Kabaretní písničky, 1961, s. 173, 175; DČD III; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, s. 91–93; A. Branald: Zrození velkoměsta, 1985, s. 201, 207n.; J. Kotek: Český kuplet, jeho prostředí a pěstovatelé, Hudební věda 22, 1985, č. 2, s. 99–133 → Dějiny české populární hudby a zpěvu I, 1994, s. 119 + Šantán s červenou lucernou aneb Ať žije Baj-Kaj-Laj!, 1985, s. 19n., 38, 100–103, 261; L. Klosová: Česko-německá kabaretní tvorba před r. 1918, Divadelní revue 6, 1995, č. 1, s. 80–90; M. J. Švejda: Vítejte ve světě pionýrů stand-up comedy I, Svět a divadlo 22, 2011, č. 1, s. 132n.
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 186–187
