Narodila se jako nejstarší ze třinácti dětí v národnostně smíšené rodině; matka byla dcerou pražského sládka, otec původem ze Saska byl voják. Herečkou se stala i její mladší sestra Anna, vystupující pod uměleckým jménem Rajská. F. začínala hereckou dráhu mezi ochotníky v bývalém Anežském klášteře na Starém Městě pražském, kam ji uvedl 1819 nebo 1820 V. Šmiller. Vedla si natolik obratně, že ji pokladník StD J. N. Štěpánek přizval k účasti na českých představeních provozovaných ochotnicky na stavovské scéně. Poprvé je tu doložena 25. 3. 1821 v roli Boženky ve Štěpánkově vlastenecké činohře Obležení Prahy od Švejdů. Počátkem dvacátých let působila rovněž v Teisingerově ochotnickém divadle, kde osvědčila pěvecké schopnosti v úloze Kačenky v Bartákově zpěvoherní úpravě veselohry P. Šedivého Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou. Od října 1824 hrála pravidelně v českých představeních ve StD, od února 1825 i v německých. Za nového vedení divadla (ředitelský triumvirát Kainz–Polawsky–Štěpánek), činného od března 1824, byla angažována do operního sboru, jako jeho členka je doložena 1826–28. Koncem dubna 1829 odešla s J. K. Tylem, J. E. Bílem a J. A. Prokopem na venkov k divadelnímu řediteli K. Hilmerovi, kde hrála v německých i v několika českých představeních na štacích v jihozápadních Čechách a v Bavorsku. Role, vyjma jediné (Louisa, Schiller: Ouklady a láska, 1829), nejsou známy. Za pobytu na venkově se sblížila s Tylem, o kterého pečovala během jeho nemoci. 1830 se vrátila do Prahy. V zimní sez. 1831/32 (listopad–duben) hrála u německé společnosti A. Seydlera v Chebu. Do českých představení ve StD nastoupila znovu 28. 9. 1833 a hrála „z ochoty“ do 1836, kdy byla opět angažována jako sboristka a epizodistka. 1834–37 působila v ochotnické družině Kajetánského divadla na Malé Straně, v jehož slaběji zastoupené dámské části zaujímala zpočátku první místo. Vystupovala i s ochotnickou družinou, hrající v domě U Zlaté studně v Jezovitské (dnes Karlově) ul. na Starém Městě pražském, v jejímž prvním představení, Cunových Loupežnících na Chlumu, ztělesnila postavu Bibiany. 28. 1. 1839 se provdala za J. K. Tyla a přijala jeho herecký pseudonym; pod jménem Skalná hrála od 3. 2. 1839. Ředitel J. A. Stöger ji 1842 angažoval do souboru svého soukromě provozovaného Nového divadla v Růžové ul. Po ztroskotání této scény účinkovala v českých představeních, která se vrátila do StD, ale angažována nebyla. Na podzim 1845 hostovala u ochotníků v Sušici, Kutné Hoře a Čáslavi se svou nedávnou novou rolí, markytánkou Marjánkou (Paní Marjánka, matka pluku). Do StD byla angažována 1846 novým ředitelem J. Hoffmannem. Po zastavení zvláštní subvence českým hrám od zemského výboru dostala 1851 výpověď. Se stejně postiženými herci odešla ke Kullasově společnosti (1851–53), jejímž artistickým správcem se stal J. K. Tyl. Zde začala hrát pod jménem Tylová. S počeštěnou družinou putovala po jižních a jihozápadních Čechách (Jindřichův Hradec, Tábor, Třeboň, Písek, Vodňany, Netolice, Strakonice, Klatovy, Domažlice). Když byly Kullasovi české hry v prosinci 1852 zakázány, přešla v červnu 1853 s téměř celou českou skupinou do Hradce Králové k řediteli F. Zöllnerovi, který svou společnost svěřil J. Štanderovi a ten se o vedení podělil s Tylem jakožto uměleckým správcem. F. tu setrvala po manželově smrti (1856) až do 1860, s krátkou přestávkou 1858, kdy hrála u J. A. Prokopa. V srpnu 1860 odešla se sestrou Annou za J. Štanderou, který vedl společnost Kullasovu. T. r. ji zdravotní potíže vedoucí k oslabení hlasu přiměly ukončit hereckou činnost. Od 1861 žila ve skrovných poměrech v Praze, od 1863 pobírala podporu od spolku Svatobor. Zemřela na zápal plic, pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.
Za prvního působení ve StD ve dvacátých letech, kdy zastávala obor tzv. naivních milovnic, ztělesňovala prosté lidové dívky, vtipné a čiperné venkovské dcerky a městské služtičky. Její herectví se vyznačovalo smyslem pro komiku, přirozeností projevu a dobrou češtinou, jež v té době nebyla samozřejmostí. Díky pěveckým schopnostem (soprán) se uplatňovala i ve zpěvohrách (např. Liduška ve Škroupově Dráteníku). Po návratu do StD ve třicátých letech dostala záhy první velkou roli (Juliana, Raupach: Pašáci aneb Schůzka u Kočičí hory), vzápětí tragickou postavu Margaritty (Törring: Kaspar Torinský aneb Výstraha ducha strážného v kamenné chodbě), na níž se však ukázaly meze jejího hereckého rejstříku. Od konce 1834 byla nepostradatelnou oporou českých představení a šla z role do role. Vedle naivních milovnic hrála stále více subretní (tzv. lokální) úlohy, jejichž součástí byly ve hrách se zpěvy četné kuplety, za jejichž podání byla obzvláště ceněna (např. Julinka, Angely: Sedmero děvčat ve vojenských šatech; Paní Voršilka, Lembert: Václav Outrata a podivné příhody jeho po zemi a pod vodou). V Kajetánském divadle se podílela patrně na většině, ne-li na všech, představeních; známy jsou jen tři role (Běla, Castelli: Oba šelmy; Marie, Klicpera: Žižkův meč; Klára, týž: Uhlířka). Ve StD i v Novém divadle v Růžové ul. jí byly přidělovány také role romanticky patetických či sentimentálních hrdinek. Jejímu hereckému naturelu však nejlépe odpovídaly postavy z frašek, lidových veseloher a pohádkových báchorek. Vedle plejády postav ve hrách Štěpánkových, Klicperových a Tylových ztělesnila např. Blandynku (Smeraldinu) ve Schröderově úpravě Goldoniho Služebníka dvou pánů či Marianku v Raimundově Diamantu krále duchů. Jako interpretka bodrých, reálně pojatých typů představovala ženský protějšek komika J. Kašky. Počínaje vdovou Mastílkovou (Tyl–Škroup: Fidlovačka), kterou vytvořila v premiéře 1834, se přehrávala do postav středního věku. Výstižně zpodobovala vdovy, matky, stařeny, ale i cikánky, čarodějnice apod. Obor matek definitivně obsadila 1844, kdy už bylo její herectví poznamenáno fyzickým i psychickým zpohodlněním. Její doménou se staly vážné i komické matrony, navenek drsnější, ale dobrosrdečné a rozšafné, pro něž nacházela zemitý, realističtěji formovaný výraz. Zejména v tylovských postavách psaných přímo pro ni (tit. role v Paní Marjánce, matce pluku, Kateřina Šestáková v Paličově dceři, Jahelková v Tvrdohlavé ženě ad.) vytvářela portréty současných měštek a žen z lidu, jimiž položila základy herecké tradice těchto sociálních typů na českém jevišti. Hranice jejího herectví se nápadně projevovaly v žánrově nebo sociálně odlišných rolích, ať to byly postavy hrdinské (např. Častava v Tylově Čestmírovi), či aristokratické (např. Královna v Schillerově Panně Orleánské), pro něž jí chyběla noblesa a vznešenost (K. Havlíček ironicky podotkl, že „stahuje vždycky co dobrá demokratka vyšší stavy do nejhlubší nížiny“). Během angažmá na stavovské scéně vystupovala v menších nebo epizodních rolích i v německých představeních. Těžiště její herecké práce spočívalo v českojazyčném provozu. Desetiletým působením u kočujících společností se podílela na šíření a postupném zdomácnění profesionálního divadla ve venkovských městech. Její repertoár z tohoto období je doložen jen torzovitě, nepochybně však zopakovala mnoho dřívějších rolí bodrých i svárlivých matron, neboť venkovští divadelní ředitelé uváděli převážně osvědčené kusy pražské dramaturgie čtyřicátých let. Několik rolí, které tu hrála poprvé, náleželo do téhož oboru.
Role
StD
Boženka (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů) – 1821; Apolenka (týž: Berounské koláče), Baruška (H. Cuno: Chytroušek), Bětka (J. Franulová v. Weißenthurn: Straší) – 1824; Dorotka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlejn na hranicích), Zaira (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Nymphe Mirina (A. Bäuerle: Lindane oder Die Fee und der Haarbeutelschneider), Isaura (G. Rossini: Tankred), Kunigunde (K. Blum: Das Rosenhütchen) – 1825; Palmira (J. Perinet, h. W. Müller: Kouzedlná cytera aneb Fagotista), Liduška (F. Škroup: Dráteník), Nanynka (K. F. Guolfinger v. Steinsberg: Honza Kolohnát z Přelouče aneb Schůzka v Nových alejích), Emerenzia (J. A. Gleich: Der Berggeist oder Die drei Wünsche), Eliška (A. v. Kotzebue: Podivná nemoc), Hospodská (N. Dalayrac: Dvě slova aneb Nocleh v lese)– 1826; Loreca (F.-A. Boieldieu: Jan z Paříže), Der Abend (F. Raimund: Das Mädchen aus der Feenwelt), Katynka (V. K. Klicpera: Dvojčata), Maruše (F. Raimund: Diamant krále duchů) – 1827; Svatoslava (V. K. Klicpera: Valdek), Bětuška (týž: Divotvorný klobouk), Basilia (F. X. Huber, h. P. v. Winter: Das unterbrochene Opferfest) – 1828.
Seydlerova spol.
Emilia Galotti (G. E. Lessing: Emilia Galotti), [?] (A. Klingemann: Faust’s Leben, Thaten und Höllenfahrt) – 1831/32.
StD
Děvečka (J. N. Štěpánek: Tintilivantili aneb Jen ať se to žádný nedozví!) – 1833; Juliana (E. Raupach: Pašáci aneb Schůzka u Kočičí hory), Margaritta (J. A. Törring: Kaspar Torinský aneb Výstraha ducha stážného v kamenné chodbě), Nenávist (F. Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlský milionář), Julinka (L. Angely: Sedmero děvčat ve vojenských šatech), Paní Voršilka (J. W. Lembert: Václav Outrata a podivné příhody jeho po zemi a pod vodou), Cilka (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Marianka (F. Raimund: Diamant krále duchů), Vdova Mastílková (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka) – 1834; Běla (I. F. Castelli: Oba šelmy), Votrubová (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast), Častava (J. K. Tyl: Čestmír), Gonerila (W. Shakespeare: Král Lear aneb Nevděčnost dětenská) – 1835; Blandynka (C. Goldoni, ú. F. L. Schröder: Trufaldýn, sloužící dvou pánů), Růžena (V. K. Klicpera: Jelen), Štěstěna (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Zuzana (V. K. Klicpera: Lhář a jeho rod), Baberl (J. Nestroy: Die beiden Nachtwandler), Hannerl (týž: Der böse Geist Lumpacivagabundus), Tante Rebecka (A. v. Kotzebue: Sorgen ohne Noth), Paní z Bzinkova (E. Raupach: Pašerové aneb Schůzka na Kočičí hoře), Terezie (týž: Mlynář a jeho dítě), Slavka (J. Wenzig: Wlasta, něm.), Milina (J. K. Tyl: Slepý mládenec) – 1836; Frau von Seltenlob (F. X. Told: Der Affe und der Frosch), Gertruda (J. Weigl: Rodina švejcarská), Lizinka (F. Raimund: Krakonoš a nevlídník), Feodora (A. v. Kotzebue: Hrabě Beňovský aneb Spiknutí na Kamšatce), Františka (J. F. Schink dle W. Shakespeara: Faust druhý aneb Tak se krotějí zlé ženské), Marinka (F. Raimund: Marnotratník) – 1837; Dorotka (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvílku nějaké čtveráctví), Kunhuta (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská), Trubičková (J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec), Královna (F. Schiller: Panna Orleanská), Johanka (A. Bäuerle: Praha, Paříž, Londýn a Konstantinopole aneb Všude dobře, v Praze nejlíp) – 1838; Zuzanka (M. Stegmayer: Kmotr Matěj aneb Zamilovaná schůzka v lázni), První čarodějnice (W. Shakespeare: Makbeth aneb Proroctví čarodějnic), Františka (J. Schick: Únos z maškarního bálu v masopoustní neděli aneb Jen žádnou špinavost), Stará Vjarda (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské), Libenská (K. Töpfer: Matka a dcera aneb Milující a nemilovaní) – 1839; Kordula (F. Hopp: Statek Záhvozd, husaři a dětská punčoška), Gertruda (V. J. Picek: Vilém Rožmberk aneb České srdce, poklad nejdražší), Berta (E. Raupach: Robert ďábel), Valburga (V. J. Picek: Král Vratislav na Moravě), Paní Voršilka (J. W. Lembert: Hejsek a provazník aneb Cesta pro perlu a obrázek), Hraběnka Trčková (F. Schiller: Wallenstein) – 1840; Štěbetálková (F. Hopp: Doktora Fausta domácí čepička aneb Loupežnická krčma v lese), Julie (J. Nestroy: Osudná masopustní noc) – 1841; Sousedka (J. Hutt: Všickni se hašteří), Emilie (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský) – 1842.
Nové div. v Růžové ul.
Paní Čermáková (K. Gutzkow: Srdce a svět aneb Milenka a manželka), Háta (A. v. Kotzebue: Zlé rozmary aneb Otec a syn ženichem), Brigita (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská) – 1842; Lidka (V. K. Klicpera: Poklad opatovický), Sibilla (F. X. Told, h. A. E. Titl: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin), Lidka (V. K. Klicpera: Rod Svojanovský aneb Ztečení domu otcovského), Morana (týž: Jan za chrta dán), Liduše (J. K. Tyl: Brunsvik aneb Meč a Lev), Jenovefa (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsu aneb Ženich u vězení), Eva (týž: Veselohra na mostě), Die alte Judith (K. Haffner dle M. G. Saphira: Der verkaufte Schlaf oder Katharina) – 1843; Jezabel (V. K. Klicpera: Staročeský soud), Ctibora (J. Novotný: Čarodějná věž v horách krkonošských aneb Náramek, zvon a ostruha), Eugenie (A. v. Kotzebue: Strážný duch aneb Adelaida, královna italská), Markyta Lidenická (Ch. Birch-Pfeifferová: Kníže Filip, nazván Divoký, a Hynek, katův pacholek) – 1844; Barbora (táž: Jan Gutenberg, vynálezce knihotisku), Marie Vieuxfleurová (F. Kaiser: Večer, noc a jitro v Paříži), Paní Marjánka (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce) – 1845.
StD
Živa (J. Franulová v. Weißenthurn: Elisena, kněžna volharská aneb Les u Sibině), Mamzel Rozárka (F. L. Schirnding: Život ve snách aneb Švec, postilion a lord), Paní Světloleská (I. F. Castelli: Hubička na poukázání), Anežka hraběnka Štralská (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská), Baruška (A. Bäuerle: Paleček na cestách v Brně a ve Vídni) – 1845; Chvojková (J. Nestroy: Děvče z Karlína aneb Všecko přijde najevo), Stará Veronika (J. K. Tyl: Flamendr aneb Co mu přece pomohlo?) – 1846; Paní Kateřina Šestáková (týž: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera) – 1847; Kordula (týž: Švanda, strakonický dudák aneb Hody divých žen), Herzogová (J. J. Kolár: Číslo 76 aneb Praha před sto lety), Háta (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský) – 1848; Jahelková (týž: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec), Markyta (F. Hebbel, ú. J. K. Tyl: Genovefa, žena nejctnostnější), Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1849; Marta (A. Fredro: Pan Čapek aneb Cožpak mě nikdo nezná?), Kačena (J. K. Tyl: Čert na zemi), Voršila (týž: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky) – 1850; Paní Neodbylská z Neodbylic (A. Fredro: Dámy a husaři), Voršila (A. Berla: Venkovský poslanec aneb Jen s pravdou ven!) – 1851.
Kullasova spol.
Paní Potardová (F. Pyat: Hadrář pařížský) – 1851; Markýza Gazella (Dumanoir, A. Dennery: Don Cesar de Bazan aneb Zasnoubení před popravou), Lesana (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Slečna Angela (A. Fredro: Husaři a dámy) – 1852.
Zöllnerova spol.
Klíčnice Markyta (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Mihulice (týž: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Drahuše (týž: Brunsvik aneb Meč a Lev), Krčmářka (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Markytka (T. Kronesová: Silfida, královna řeky Labe, ochranitelka věrné lásky), Markyta (F. Kaiser: Chyba lávky), Marta (A. Dumas st.: Hrabě Herman), Kateřina (R.-Ch. G. de Pixérécourt, V. Ducange, ú. J. W. Lembert: Kat amsterodámský), Frau von Falten (L. Feldmann: Das Portrait der Geliebten) – 1853; Stázička (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švédů) – 1855; Kliková (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového manžela) – 1858; Anjelina (H. Börnstein: Zámecké schody aneb Zpěvákovo dobrodružství) – 1860.
Kullasova spol.
Marta (A. Dennery, G. Lemoine: Spanilá Savojanka) – 1860.
Prameny a literatura
H(omo) B(onus) [K. Havlíček]: Divadlo pražské I, Česká včela 14, 1847, s. 303n. → O literatuře, 1955; nesign.: Magdalena Tylová (Skalná), Česká Thalia 2, 1868, s. 26n.; Ra.: Mag. Tylová roz. Forchheimova, Věstník bibliografický 2, 1870, č. 3, s. 48n.; J. L. Turnovský: Josef Kajetán Tyl. Obraz životopisný, in Jos. Kaj. Tyla Sebrané spisy XIII, 1881, s. 599n. + Život a doba J. K. Tyla, 1892, s. 311–314; Teuber III, s. 314; M. Hýsek: J. K. Tyl, 1926, s. 20–22, 85–87, 222–224; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 1926, s. 93n., 120, 128–130, 135, 205–223; Vondráček II; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 61, 64–67, 88; J. K. Tyl: Divadelní referáty a stati, 1960, zvl. s. 194, 196, 205, 213, 214, 226; DČD II; F. Kožík: Devět Ofélií, [1988], s. 15–57; L. Chválová: Tylovy herečky. M. F.-Skalná a Magdalena Hynková, Disk č. 29, 2009, s. 76–87 → Žena v divadle J. K. Tyla, 2012. ■ NDp, ODS, Otto, Rieger [jako Tylová]; Buchner [jako Tylová], Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 182–186
