Pocházel z měšťanské rodiny. Po gymnaziálních studiích v Jindřichově Hradci (1827–32, zde se spřátelil s B. Jablonským) pokračoval v Praze na filozofii (1833–35), v literatuře někdy uváděné studium práv není doloženo. Po příchodu do Prahy se seznámil s J. K. Tylem, u něhož po nějaký čas bydlel a záhy začal úzce spolupracovat na jeho redakčních, vydavatelských a divadelních aktivitách: Pomáhal redigovat časopisy Jindy a nyní, Květy, založit a vést Kajetánské divadlo (1834–37) ad. Kromě příležitostných prací (překlady včetně divadelních her), publikační a redakční činnosti se živil snad i jako soukromý učitel. Redigoval nebo spoluredigoval několik listů: první český humoristický časopis Paleček (s F. Hajnišem a F. J. Rubešem, 1842–49; 1851 se ho bezvýsledně pokoušel obnovit), Pražský posel (1848 po Tylově odjezdu na zasedání sněmu v Kroměříži), Lumír (po Mikovcově smrti, od září do prosince 1862), Pozor (od března 1863). Přispíval i do dalších periodik (Česká včela, Denice, Vlastimil, Občanské noviny, Pražský večerní list, Obrazy života), almanachů (Vesna, Pomněnky, České besedy, Krakonoš) a kalendářů (Pražský všeobecný domácí a hospodářský kalendář, Vlastenský kalendář). Editorsky a redakčně se podílel na vydávání spisů J. K. Tyla, F. J. Rubeše a J. J. Langra u nakladatele I. L. Kobera. Herecky působil v Kajetánském divadle a v českých představeních StD. Asi od 1848 byl až do smrti zaměstnán jako korektor v tiskárně K. Jeřábkové. V polovině čtyřicátých let se oženil s Annou Růžičkovou ze Zbraslavic (u Kutné Hory), manželství zůstalo bezdětné. Dlouhodobě trpěl těžkou plicní chorobou. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově.
Od poloviny třicátých let se agilně podílel na českém kulturním dění jako literát, překladatel a divadelník, záslužná byla jeho nenápadná práce editorská, redakční a organizátorská (mj. pomáhal Š. Hněvkovskému uspořádat jeho rukopisy, 1846–47). Těžiště F. literárního, vesměs humoristického, díla tvoří povídky, žertovné básně, causerie a črty ze soudobého pražského života. Po boku J. K. Tyla usiloval o rozvoj českého divadla. Stál u zrodu Kajetánského divadla a patřil ke kmenovému jádru této mladé ochotnické družiny. Působil tu jako překladatel a upravovatel her, uplatňoval se i herecky, zvláště v rolích přitroublých milovníků a samolibých zabedněnců (Hluposlav v Tylově žertu Jeden za všecky, Koliáš v Klicperově Divotvorném klobouku), které ztělesňoval zdařile a s gustem. 1834–43 hrál (pod vl. jm., pod pseudonymy Líp, Lípek, Veselý) víceméně pravidelně v českých představeních StD. Jeho doménou byly komické role. Smysl pro ironii, burleskní komika, pohybová mrštnost a v neposlední řadě fyzický vzhled zesilovaly účin jeho hereckého projevu. Za devět let sehrál přes sedm desítek malých rolí, převážně ve fraškách a veselohrách. Před vážnými „koturnovými“ úlohami v dramatech a tragédiích ho kritika už 1835 po představení Tylova Čestmíra zrazovala. 1843 hereckou činnost z neznámých důvodů ukončil. Po více než deseti letech se v českých představeních StD opět objevuje jméno Líp (Jelínek, Langer: Vrátný z Karlína, 1855) a Lípek (Mirovít, Kaiser: Kněz a voják aneb Bitva u kláštera skalického, 1859; Druhý halapartník, Szujski: Kněžna z Ostrogu aneb Polska, 1860), patrně se tedy k herectví nakrátko vrátil.
Ve třicátých a čtyřicátých letech hojně zásoboval českou dramaturgii svými překlady, a nemalou měrou tak ovlivňoval skladbu činoherního repertoáru. Většinou překládal hry z okruhu vídeňských lidových divadel – kouzelné báchorky, frašky a úpravy francouzských melodramat. Vedle děl významných komediografů (Raimund, Nestroy) překládal hry Bäuerlovy, Kotzebuovy a Birch-Pfeifferové, pořídil první český překlad Kleistovy Katynky Heilbronské (z úpravy Holbeinovy), přetlumočil však i mnoho her druhořadých. Výchozí texty v duchu dobových zvyklostí překládal volně a přizpůsoboval domácímu prostředí. Hry, které překládal, odpovídaly činoherní dramaturgii J. N. Štěpánka, za jehož vedení českého provozu StD (do 1844) se řadily do hlavní repertoárové linie. S nástupem nové divadelní estetiky zájem o F. překlady trvale klesal, po 1855 pražská scéna žádný nový už neuvedla. Na repertoáru kočujících společností se ale udržovaly ještě dlouho. Informaci z Douchova Knihopisného slovníku o překladu Kotzebuovy hry Pobřežní právo jiné zdroje nepotvrzují (text nezjištěn). Jungmann v Historii literatury české uvádí ještě dva další F. překlady (F. v. Holbein: Dvojenec; E. Raupach: Omrzelý panského života). F. jediný dramatický pokus, „kouzelná žertovná hra“ Pomoc z říše kouzelné aneb Ženich v tisícerých ouzkostech, silně poplatný vídeňským vzorům (Meisl: Dvěstěletý sen starého Pražana aneb 1739 – 1839 – 1939), byl po uvedení ve StD ostře kritizován. S V. K. Pünerem založil 1837 knižnici Výbor divadelních her zahraničních, kterou ještě t. r. po vydání prvních dvou svazků (Planché, ú. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti, př. Püner; Houwald: Smíření aneb Kletba a požehnání, př. F.) převzal J. K. Tyl a vydával pod názvem Česká Thalia. Záhy po Tylově smrti připravil k vydání jeho spisy a tuto první souhrnnou edici doprovodil obsáhlou biografií Josef Kajetán Tyl, jeho snažení a působení, opřenou o důvěrnou znalost Tylova života a díla. Zajímal se též o divadelní ochotníky a o první kočovné společnosti (Prokopova, Zöllnerova, Kullasova), jimž pomáhal udržovat kontakt s pražským divadelním děním.
Pseudonymy, šifry
Buchtoslav Abyvásdrak, Ještě Někdo, Líp, Lípek, Veselský, - í-, V., V. F., V. F.-k.
Uspořádal
Sebrané spisy J. K. Tyla, 1857–59, 14 sv.
Teatralia
Sebestián Hněvkovský, Květy 9, 1842, s. 402; Šebestianu Hněvkovskému..., Lumír 2, 1852, s. 381n.; Josef Kajetán Tyl, jeho snažení a působení, 1859.
Překlady a adaptace
J. Auffenberg dle W. Scotta: Lev kurdistanský, StD 1835, též s dovětkem … aneb Růže na poušti; H. Zschokke: Námluvy, t. 1835; T. Hell dle V. Ducangea: Marnotratný syn aneb Tři dnové ze života karbaníkova, StD 1836; F. W. Ziegler: Domácí doktor aneb Svoji jsou – ale potají, Kajet. div. 1836, i StD s tit. Domácí lékař aneb Manželství na zapřenou; F. Raimund: Krakonoš a nevlídník, StD 1837, i s tit. Krakonoš a tvrdohlavý nevlídník; anon.: Seznámení se na Barvířském/Žofínském ostrově, únos z Hvězdy a zasnoubení v Chuchli, StD 1837; K. Meisl: Kouzedlnice z Paříže aneb Láskou trápený starý mládenec, StD 1837; Ch. E. Houwald: Smíření aneb Kletba a požehnání, t. 1837, StD 1838 s tit. Kletba a požehnání; H. v. Kleist, ú. F. v. Holbein: Katynka Heilbronská, StD 1838, též s do větkem … aneb Zkouška ohněm; A. v. Kotzebue: Zkoušení lásky ohněm, StD 1839; Ch. Birch-Pfeifferová: Hezká pernikářka aneb Vejroční frankobrodský trh roku 1297, StD 1840; J. Nestroy: Osudná masopustní noc, StD 1841; A. v. Kotzebue: Bayard, rytíř bez bázně a hany, NdR 1843; F. Kaiser: Hospodářství čeledínů aneb Škatule a hodinky, StD 1844; W. Vogel: Mandát proti souboji aneb Den před bitvou, StD 1844; F. v. Holbein dle povídky E. T. A. Hoffmanna: Martin, mistr bednářský, a jeho tovaryši, NdR 1844; F. Halm dle Lopeho de Vega: Král a sedlák aneb Král hostem u sedláka a sedlák u krále, StD 1845; A. Bäuerle: Kouzelnice Lindana a copánkář aneb Rytíř Havran z Uhelného trhu, NdR 1845; F. Rosenau: Duchové sedmi šedivých bratrů na besedě aneb Zbrojnoš, harfeník, sklepník, StD 1845; J. B. Frey: Kouzelné proutky aneb Ženichové co žebraví muzikanti, StD 1846; J. A. Gleich: Valentin Makovička, nájemník z Radlic aneb Ošizená smrt, NdR 1846; anon.: Čarodějná noc prvního máje aneb Železné hutě v krkonošských horách, StD 1846; V. Ducange, ú. I. F. Castelli: Sirotek z Genevy aneb Zjevení u hrdelního soudu, StD 1847; Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží, StD 1848, též s tit. Zvoník notredamský; J. Weidmann: Vesnický lazebník aneb Šunka hojí každou nemoc, StD 1852; Ch. Birch-Pfeifferová dle E. Bulwer-Lyttona: Noc a jitro, StD 1853; anon.: Ševcův vychovanec aneb On nebo ona?, Pštroska 1853, t. 1874; A. v. Kotzebue: Nájemník Kmínek z Kocourkova [Pachter Feldkümmel], Pštroska 1855, též s dovětkem … aneb Ženich v tisícerých nesnázích; týž: Dvě synovkyně za jednu, t. 1867.
Hra
Pomoc z říše kouzelné aneb Ženich v tisícerých ouzkostech, StD 1839.
Role
Kajet. div.
Hluposlav (J. K. Tyl: Jeden za všecky, i StD 1836) – 1834/35; Zachariáš (V. K. Klicpera: Žižkův meč), Prokůpek (týž: Lhář a jeho rod), Koliáš (týž: Divotvorný klobouk), Učedník (týž: Každý něco pro vlast) – 1835.
StD
Jirka (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka), Luithold (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu) – 1834; Malíř (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Mlynářský (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast), [?] (J. K. Tyl: Čestmír), Oswald (W. Shakespeare: Král Lear) – 1835; Pravdomil (F. Raimund: Diamant krále duchů), Chrt (A. Bäuerle: Kacafírek Ferina), Hospodský (T. Hell dle V. Ducangea: Marnotratný syn aneb Tři dnové ze života karbaníkova) – 1836; Janek (A. v. Kotzebue: Panošova šelmovství), Kamari (H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník), Chňap (K. Meisl: Strašidlo na baště), Blažek (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Hrboslav + Ajajaj (V. Filípek: Pomoc z říše kouzelné aneb Ženich v tisícerých ouzkostech), Tubal (W. Shakespeare: Benátský kupec), Jan (J. F. Jünger: Do všeho se plete aneb Veverka v almaře), Otocílek (K. Meisl: 1739 – 1839 – 1939) – 1839; Metlička (F. Hopp: Statek Záhvozd, husaři a dětská punčoška), Efrem Skřeček (F. Hopp: Nejšťastnější člověk, největší blázen, nejlepší žena), Hospodský (C. Goldoni, ú. F. L. Schröder: Trufaldýn, sloužící dvou pánů), Baltazar (E. Scribe: Třináctý plášť), Mečíř Steichauer (Ch. Birch-Pfeifferová: Hezká pernikářka aneb Vejroční frankobrodský trh roku 1297), Baltazárek (J. F. Kringsteiner: Zpanštilá sládková z Kačerova aneb Skoč oko nebo zub) – 1840; Jakub (J. L. Deinhardstein: Jan Sachs aneb Švec a zpěvák norimberský), František (E. Souvestre, E. Devrient: Fabrikant), Finarský (F. Hopp: Doktora Fausta domácí čepička aneb Loupežnická krčma v lese), Jakub (J. Nestroy: Osudná masopustní noc), Křapek (T. Kronesová: Silfida, žínka vodní), Tadyáš (K. Töpfer: Prostota venkovská), Matyáš (Ch. Birch-Pfeifferová: Petr Szapár aneb Rek v otroctví), Boskarino (L. Angely: Ze sedmi ta nejškaredější), Friedborn (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská), Běžtam (F. X. Told: Milkování v Plzni, škádlení v Praze, tejrání se na Vyšehradě) – 1841; Hynek (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), Bertand (F. Schiller: Panna Orleanská), Jirka (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Sněháček (F. Hopp: Kloboučník a punčochář aneb Pramáti v obecní stodole), Martin (P.-F.-A. Carmouche, J.-B.-E. Cantiran de Boirie, A. Poujol, ú. T. Hell: Galejní otroci), Utětag (J. Palkovič: Dva buchy a tři šuchy) – 1842. Nové div. v Růžové ul. Zázvor (A. v. Kotzebue: Tři otcové najednou), Kocourek (K. v. Künigl: Žlutá zimnice) – 1843.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, Veselí n. Lužnicí 7, matrika narozených 1792–1813, fol. 72, obr. 74. ■ Nesign. [J. K. Tyl]: České divadlo v Praze roku 1834/5, Květy 2, 1835, s. 332 → Divadelní referáty a stati, 1960; Dr. Chmelenský, Česká včela 2, 1835, s. 160 [Čestmír]; J. Malý, ref. Pomoc z říše kouzelné, Česká včela 6, 1839, s. 368●; nekrology: Rodinná kronika 3, 1863, s. 107; Pozor 30. a 31. 5. 1863●; K. Sabina: Paleček a jeho doba, příspěvek k historii humoristiky české, Světozor 3, 1869, s. 318n., 323n., 342n., 350; J. M.: Vlastenecké vzpomínky z doby před r. 1848, tamtéž 9, 1875, s. 187n., 211; K. Hof: V Modrém domě. Vzpomínka z roku 1839, Národní listy 21. a 22. 3. 1876; A. Matuška: V. F., zasloužilý spisovatel a vlastenec český, 1887; J. Arbes: Buchtoslav Abyvásdrak jako básník dramatický, Česká politika 16. 12. 1889, s tit. V. F. → Literaria, 1954, s. 256–260; F. Frýdecký: Humorista V. F., Zvon 16, 1915/16, s. 408; A. Stašek: Vzpomínky, 1926, s. 205; J. Máchal: Dějiny českého dramata, 1929, s. 101; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 4; F. Strejček: Vzpomínka na dva dávné české ochotníky, Československé divadlo 16 (11), 1933, s. 290 až 292; J. Kaška: Kajetánské divadlo, ed. A. M. Píša, 1937, s. 18–20, 25n., 28n.; Vondráček II; M. Vučka: Vyprávění o Palečkovi, Dějiny a současnost 5, 1963, č. 2, s. 13; DČD II; DČD III; J. Švehla: Starý komediant, 1983, passim; H. Božek: Jihočeské medailony, Tábor 1989, s. 67n.; F. Černý: Snahy o vydávání divadelní literatury v české řeči v 19. století, Documenta Pragensia sv. X/2, 1990, s. 455, 459 → Kapitoly z dějin českého divadla, 2000; J. Mach: V. F., Jihočeský sborník historický 71, 2002, s. 69–80; B. Hemelíková: Paleček mezi Dickensem a Saphirem, in sb. Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století, 2005, s. 42–52. ■ Doucha, Kočí, LČL, Masaryk, ODS, Otto, Rieger, Wurzbach; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 174–177
