Pocházel z vážené a zámožné měšťanské rodiny; děd Petr F. (1801–68), hostinský od Zlaté husy na Koňském trhu [Václavském nám.] a sládek v Břevnově, se agilně účastnil revolučního dění 1848 (mj. iniciátor petice Pražanů císaři), otec Methoděj Cyril F. založil úspěšné zasilatelství (speditérství), které měl F. jako jediný syn převzít. Ze septimy Akademického gymnázia proto přestoupil na Českoslovanskou akademii obchodní, kariéra obchodníka ho však nelákala. Už za studií psal povídky a komponoval. Nedlouho po osmnáctinách osiřel a školu opustil. Hmotné zajištění mu umožnilo věnovat se literárním a hudebním zálibám. Silně ho ovlivnily styky s rodinou pěvkyně E. Kittlové-Destinnové (bydlel ve stejném domě) a sblížení se spisovatelem a žurnalistou J. Ladeckým. 1897 začal přispívat do jeho časopisu Thalia, stal se spoluredaktorem a vydavatelem. 1899 vydávání listu ukončil, v listopadu t. r. založil s firmou M. Knapp v Karlíně čtrnáctideník Divadelní listy, od 1902 rozšířený o přílohu České ochotnictvo. Redakčně i autorsky se na něm podílela manželka Olga F. (roz. Cikhartová, sňatek 1898). Časopis pohltil zbytek F. dědictví a 1904 skončil. Do 1903 F. redigoval také knižnici Ochotnické divadlo, v níž publikoval své hry. Po celý život byl spjat s Vinohrady; vydával tu Divadelní listy, psal pro Pištěkovo lidové divadlo a po dlouhém zápasu s tuberkulózou plic tu v pětatřiceti letech zemřel. Pochován byl do rodinného hrobu na Vyšehradě.
Dcera Ludmila překládala z angličtiny pod jménem Kaufmannová. Dcera Jarmila F. (1899 až 1968) vedle zaměstnání ve Výzkumném ústavu chemickém překládala z francouzštiny, angličtiny a němčiny populární romány i moderní světovou tvorbu (J. Joyceho, A. Huxleyho, A. Mauroise, T. Capota), později i díla starších autorů (W. Scotta, E. J. a Ch. Brontëových, W. M. Thackerayho, H. Fieldinga aj.). Pořídila několik překladů veseloher pro ND (L. Marchand: Tatík dětina, 1928; E. Carpenter: Děti starého mládence, 1930; T. Bernard: Dobrý přítel, 1930; A. A. Milne: Bigamie, 1932; W. S. Maugham: Společenská smetánka, 1933). Přispívala do Rozprav Aventina (např. interviewy s L. Pirandellem, T. Dreiserem, R. Thákurem, články o literárním dění v zahraničí).
F. debutoval jako dramatik 1895 revuí Ať žije Národopisná!. Plodný autor (dvacet tři her, z toho dvacet celovečerních) se zpočátku pokoušel o vážná dramata, s nimiž uspěl v několika soutěžích (Hříšníci – 1899 Náprstkova cena; V pavučinách a Marie a Marta – uznání v konkursu o Tylovu cenu). Kritika ocenila veselohru Homo novus (uvedeno pod tit. Nováček) a drama Slabí lidé. Po pronikavém úspěchu zpěvní frašky Krásná Lída (1902, sto padesát repríz), napsané na Pištěkovu objednávku, se věnoval převážně lidovým hrám a fraškám se zpěvy (Zelené mládí, Kněžna Pepička, Pražské švadlenky, Veselé pradlenky), k nimž skládal i nápěvy. Jadrný humor bez lascivních vtipů a dvojsmyslností, typicky písničkářské, někdy neumělé verše oslovovaly zábavychtivé publikum předměstských scén, k němuž se obracel i hrami pohádkovými (Princ z pohádky) a výpravnými (Živé pochodně Neronovy). Jako kmenový autor Pištěkova divadla přispěl k posílení původní produkce v repertoáru tzv. lidových scén. Hry čerpající tematicky ze života pražských měšťanů a ze současného dění patřily k oblíbenému lidovému repertoáru a některé jejich písně zlidověly (např. Na Belvederu z Pražských švadlenek, Vojenský život veselý, Když valčík sladce sálem zní, Tak smutně plyne moje mládí, My jsme ti pražští granátníci). Čtyřaktová utopická hra Konec světa a jednoaktovka Žít! zůstaly v rukopise. Napsal také dva romány: Velikán Velikánovič (1904), přízemní karikaturní sondu do soudobých literárních a divadelních poměrů napadající konkrétní osoby, a V pavučinách (1906), banální mravoličný obrázek všedního života pražské hostinské rodiny.
Divadelní hry též překládal a upravoval, publicisticky se vyjadřoval ke stavu českého divadelnictví, k dramaturgii i správě ND, k výchově dramaturgů obecně. V Divadelních listech recenzoval premiéry pražských českých scén, 1902 výjimečně wagnerovský cyklus pražského německého divadla, psal medailony herců i dramatiků, věnoval pozornost i činnosti ochotnických spolků. Pro nevybíravé útoky a narážky se dostal do konfliktu s dramaturgem ND J. Kvapilem, byl zažalován a souzen pro urážku na cti.
Pseudonym
Aleš Dumavský
Hry a dramatizace
Ať žije Národopisná!, Aréna na Smíchově 1895; Závdavek, Div. v Národním domě 1895, t. 1900; V touhách, ochotn. Roudnice 1897, t. 1899; V pavučinách, Švandovo div. 1899, i t., s tit. Zaprodaná Pištěkovo div. 1902; Vychovatel, t. 1899; Marie a Marta, t. 1899, Švandovo div. 1900; Večer, t. 1900, Pištěkovo div. 1901; Homo novus, t. b. d., s tit. Nováček Švandovo div. 1901; Slabí lidé, t. 1901, Pištěkovo div. 1902; Krásná Lída, tamtéž 1902, i t.; Hříšníci (pův. tit. Na cizí půdě), tamtéž 1902, t. b. d.; Ben Hur, dle L. Wallacea, tamtéž 1903; Zelené mládí, tamtéž 1903, i t.; Teta z Ameriky, Uranie 1903; Kněžna Pepička, Pištěkovo div. 1904, i t.; Pražské švadlenky, tamtéž 1904, i t. Marietta, tamtéž 1905, i t.; Princ z pohádky, tamtéž 1905, i t.; Práci čest!, Uranie 1906, i t.; Zakletý zámek, Pištěkovo div. 1906, t. 1908; Veselé pradlenky, tamtéž 1906, i t.; Živé pochodně Neronovy, tamtéž 1907, i t.
Překlady a úpravy
M. Halbe: Mládí, Pištěkovo div. 1897, t. [1902]; F. Schiller: Loupežníci, tamtéž 1899, t. [1902]; J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek, spolek Tyl Polička 1901, t. b. d. (i ú., pseud. Aleš Dumavský); Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží, t. [1901], (pseud. Aleš Dumavský); M. Dreyer: Trojice, t. [1903]; H. Sudermann: Zápas motýlů, t. [1903]; G. v. Moser: Bibliotekář, t. [1904], spolek Tyl Polička 1917; G. Sand: Markýz z Villemeru, t. [1905], Uranie 1922; E. Zola, dram. W. Busnach, O. Gastineau: Zabiják, t. [1905]; J. Nestroy: Zázračný talisman, t. 1906 (pseud. Aleš Dumavský).
Teatralia
Nové družstvo, Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 113–118; Včerejšek a zítřek Národního divadla, tamtéž, s. 261–268; České divadlo, tamtéž, s. 339n., 385n., 419n.; Lidová představení v Národním divadle, Divadelní listy 2, 1900/01, s. 80n., 110n.; První rok nové divadelní správy, tamtéž, s. 317–325; Organisace cestujících společností, tamtéž, s. 137n., 160n.; Výchova dramaturgická, tamtéž 3, 1901/02, s. 123–126, 153–156, 177–180, 209–212, 233–236, 265–268, 289–294, 321–322; Úvaha jubilejní. 1862–1902, tamtéž 4, 1902/03, s. 37n., 59n., 75n., 96n.; Jaroslav Vrchlický jako dramatik, tamtéž, s. 130n; Vojta Slukov divadelním ředitelem, tamtéž, s. 201n., 228n.; Za Jiřím Bittnerem, tamtéž, s. 238–242; Jakub Seifert, tamtéž 5, 1903/04, s. 2–4; Dvacet let Národního divadla v Praze, tamtéž, s. 38n., 57n., 78n., 109n., 146n., 182n., 202n.; Divadelní kritika, tamtéž, s. 218–223. ■ Uspořádal a vydal: Čeští herci své jednotě: 29. června 1900, Divadelní listy, 1900, zvl. tisk.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond Olga Fastrová [mj. rkp. her Konec světa, Žít!], inventář → J. Bílková, J. Šolcová 2003. NMd: cedule Pištěkova div.; J. Meszner: Jak se Praha bavila. Od zpěvních síní k divadlům malých forem, soubor dokumentů a materiálů, 1988. ■ Národní listy 2. 9. 1899 [Homo novus v soutěži o Heroldovu cenu]; 29. 11. 1899 [ohlášení Divadelních listů]●; ref. Marta a Marie: -per., Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 87, 219; nesign., Právo lidu 3. 3. 1900●; ref. Nováček: H., Divadelní listy 2, 1900/01, s. 276; Foltýn [J. Stivín], Právo lidu 15. 3. 1901●; nesign.: Dozvuky stávky v ND, Hlas národa 2. 6. 1901, příl.; Dr. A. Nevšímal: Zasláno, tamtéž 6. 6. 1901, příl.; tamtéž 9. 6. 1901, příl.; nesign., ref. Večer, Čas 23. 6. 1901●; ref. Slabí lidé: -OVÁ. [O. Fastrová], Divadelní listy 3, 1901/02, s. 327, 331; nesign. [K. H. Hilar], Moderní život 1, 1902, s. 72●; -OVÁ. [O. Fastrová], ref. Hříšníci, Divadelní listy 3, 1901/02, s. 296, 457●; ref. Krásná Lída: -OVÁ. [O. Fastrová], tamtéž, s. 397, 455; -lar [K. H. Hilar], Moderní život 1, 1902, s. 116●; aféra Kvapil – F.: Divadelní listy 3, 1901/02, s. 167n.; Hlas národa 18. 3. 1902; Národní listy 18. 3. 1902; Čas 8. 5. 1902●; -r., Pan F., Moderní život 2, 1903, s. 62; K. Rožek: Panu F., Srdce 3, 1903/04, s. 108; nesign., ref. Ben Hur, Divadelní listy 4, 1902/03, s. 186; nesign., ref. Zelené mládí, tamtéž, s. 298●; ref. Kněžna Pepička: ech. [V. Štech], Máj 2, 1903/04, s. 494; V., Divadlo 2, 1903/04, s. 304; -ová. [O. Fastrová]: Divadelní listy 5, 1903/04, 206; š. [J. Kuffner], Národní listy 17. 4. 1904; nesign., Dalibor 26, 1904, s. 157●; ref. Pražské švadlenky: nesign. [O. Fastrová], Divadelní listy 5, 1903/04, s. 328; š [J. Kuffner], Národní listy 11. 1904; B. Prusík, Divadelní list Máje 1, 1905, 48●; B. Prusík: ref. Princ z pohádky, tamtéž, 79 + ref. Marietta, tamtéž, s. 209n. + ref. Zázračný talisman, Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 62; J. Borotínský, ref. Práci čest!, tamtéž, s. 190; B. Prusík, ref. Zakletý zámek, Divadelní list Máje 3, 1906/07, s. 22 + ref. Veselé pradlenky, tamtéž, s. 67●; nekrology: Čas 27. 9. 1907; Národní politika 27. 9. 1907, ráno; Venkov 27. 9. 1907; Dalibor 29, 1907, s. 379; F. V. V. [Vykoukal], Osvěta 37, 1907, s. 1044n.; Divadlo 6, 1907/08, s. 16n.; Divadelní list Máje 4, 1907/08, s. 4; K. [R. J. Kronbauer], Máj 6, 1907/08, s. 30n.; K. Kamínek, Lumír 36, 1907/08, s. 45; -n-, Zvon 8, 1907/08, s. 32n.●; B. Prusík, ref. Živé pochodně Neronovy, Divadelní list Máje 4, 1907/08, s. 52; nesign.: Za O. F., Československé divadlo 5 (10), 1927, 227; O. Fastrová: Na památku, Národní politika 26. 8. 1932; nesign.: O. F., Souzvuk 1, 1939, s. 111; nesign.: Památce divadelníka O. F., Venkov 5.7. 1942; L. Pacák: Opereta, 1946,s.174n., 279–281; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 250; J. Balda: Historie české operety do roku 1925, rkp., [1958],DÚk; DČD III; Český hraný film 1898–1930 I, 1995, s. 162n. [Pražské švadlenky]. ■ ČHS, LČL, ODS, Pazdírek; Buchner, Periodika
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 168–170
