Pocházel z rodiny mlynáře. Stal se úředníkem na dráze, kontrolním přednostou a od 1887 inspektorem České západní dráhy se sídlem na Smíchově. Byl činný ve smíchovském odboru Ústřední matice školské (1893 zvolen do výboru) a jako smíchovský patriot zadával své divadelní hry P. Švandovi ze Semčic, který tu měl své divadlo. 1878 se oženil s Marií Jarschovou (*1858), příslušnicí drobné šlechty. V manželství se narodilo pět dětí. D. byl akcionářem různých společností a po odchodu do výslužby zasedal v jejich představenstvech. S oblibou vyhledával společnost umělců, jimž nezištně vypomáhal. V posledních letech žil v Postupicích (u Benešova), kam se s manželkou přestěhovali z pražských Vinohrad. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Syn Maxmilian (Max) D. (*1881) studoval na výtvarné akademii ve Vídni, věnoval se malbě a hlavně restaurování; mj. restauroval 1939 Tulkovy lunety v ND.
D. je autorem několika historických dramat (Přemysl, Blažej Grispek, Gustav Adolf, Valdštýn) i her ze současnosti (Železniční velmož, Princ a admirál). Jeho práce byly provozovány divadelními společnostmi na pražských předměstských scénách, zejména družinou P. Švandy na Smíchově a J. Pištěka na Vinohradech, posléze na mimopražských štacích. Objevovaly se i na repertoáru jiných cestujících společností. Z D. her jsou dnes známy pouze dvě, které vyšly tiskem, o dalších máme informace jen z divadelních referátů a anoncí, některé známe pouze podle názvu (Moderní ředitel, Adamitka, rozmarná opereta s vlastní hudbou Král Václav a lazebnice Zuzana). Tragédie Blažej Grispek se odehrává v době bitvy na Bílé hoře. Jejím protagonistou je ctižádostivý šlechtic, který touží stejnou měrou po královně Elišce a po vládě nad Čechami. Vedle intrik, v nichž Grispekovi zdatně konkuruje Valdštýn, jsou výrazným motivem i milostné zápletky (Fridrich miluje Grispekovu ženu Anežku, královna Eliška mladého šlechtice Jindřicha Thurna). Do pobělohorské doby spadá i děj tříaktové hry/opery Ctibor Blanický, k níž D. napsal i hudbu. Hlavní hrdina musí volit mezi láskou k ženě a láskou k vlasti: byl totiž přijat mezi blanické rytíře, což znamená opustit pozemský svět. Nakonec zvítězí jeho cit ke krásné Liběně, což má za následek smrt hlavních hrdinů i chmurnou budoucnost Čech, které bez pomoci blanických rytířů podlehnou cizím vojskům. Do časů třicetileté války je situována tragédie Valdštýn, zaplněná mnoha historickými výjevy včetně popravy českých pánů na Staroměstském náměstí, velkým počtem postav a nepřehledně komplikovaným dějem. Pokusem o veršované drama tzv. vysokého slohu byl Přemysl aneb Dívčí boj v Čechách. V komediích se D. obracel k současnosti (Železniční velmož a Princ a admirál). Ve druhé z nich, odehrávající se v americkém velkoměstě, ukazoval účast Čechů na tamním životě.
Hry
Ctibor Blanický, t. 1880; Blažej Grispek, t. 1884, Švandova spol. Smíchov 1885; Valdštýn, tamtéž 1886; Železniční velmož, tamtéž 1887; Přemysl čili Dívčí boj v Čechách, tamtéž 1888; Princ a admirál, tamtéž 1889; Gustav Adolf, Pištěkova spol. Vinohrady 1889.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Kováry 12, matrika narozených 1830–1850, s. 18, obr. 19; Postupice 42, matrika zemřelých 1879–1920, s. 263, obr. 269. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 100, obr. 231 [Duchek František, 1838]. ■ Ref. Valdštýn: Č., Národní listy 12. 9. 1886; -o-, Jeviště 2, 1886, s. 110●; F., ref. Železniční velmož, Národní listy 20. 7. 1887; K. M., ref. Přemysl, Česká Thalia 2, 1888, s. 246n.; Národní politika 21. 7. 1889 [Král Václav a lazebnice Zuzana, zpráva]●; ref. Princ a admirál: nesign., Národní politika 11. 8. 1889; nesign.: Plzeňské listy 13. 8. 1889●; nesign.: Arena na Smíchově, Besední listy 2, 1893/94, s. 143; K. Weis: Ze vzpomínek na Bedřicha Smetanu, Národní listy 15. 5. 1934. ■ ODS
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 150–151
