Křtěna Ludovika. – Pocházela z pražské kulturně založené rodiny, otec byl úředníkem hospodářské pokladny pro pražské řemeslníky [Wirtschaftskassa für Prager Handwerker]. 1874 přišla o matku a t. r. jako patnáctiletá nabídla své služby ochotnickému Švestkovu divadlu u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, ale byla odmítnuta. Studovala pak herectví u pražských německých herců, tragédky A. Versing-Hauptmannové a komika F. A. Dessoira. Profesionální dráhu zahájila 1883 u německých scén: působila v Postupimi, Heidelbergu a v Teplicích. 1887 obdržela nabídku z Berlína a rovněž z pražského ND, jíž dala přednost. Členkou činohry ND byla dvacet pět let, od 1. 6. 1887 do 1. 7. 1912. O penzionování zažádala ze zdravotních důvodů. Po ukončení angažmá působila jako profesorka deklamace a herectví na konzervatoři (jmenována v březnu 1912), herectví vyučovala i soukromě. 1891 se provdala za stavitele Jana Hugona Dvořáka, v manželství se narodila dcera Ludvika a syn Jan. 1913 hostovala v ND (Paní Mařáková v Hilbertově Vině a Betty Elisová v Šimáčkově Jiném vzduchu), režijně připravila dětské představení La Fontainových Bajek (Lucerna 21. 5.). Byla neobyčejně skromná a neprůbojná, nijak nepracovala na své popularitě, nejezdila hostovat mimo Prahu (vyjma zájezdu do Chrudimi 1905). Pro mimopražské diváky zůstala přes své nesporné úspěchy, vytrvalost i píli téměř neznámá. Zpopelněna byla v Žitavě, urna uložena na Vinohradském hřbitově.
Do ND byla angažována pro milovnické role, a přestože se záhy ukázaly bohaté možnosti jejího všestranného talentu a schopnost uměleckého vývoje, vedle M. Bittnerové, O. Sklenářové-Malé a M. Laudové se jí několik let nedostávalo odpovídajících úkolů (např. k Hippodamii v Námluvách Pelopových se dostala až 1891 po odchodu Bittnerové). Hrála v klasickém i romantickém dramatu, v domácí i cizí veselohře, konverzační hře, realistickém dramatu, antice i v moderní hře psychologické. Její milovnice, salonní dámy, šlechtičny, dělnice, selky, měštky i stařeny, ztvárněné s tvůrčí vynalézavostí, měly vždy přesvědčivě vykreslený povahový i exteriérový reliéf. Díky svým hereckým učitelům i pobytu na německých scénách výborně ovládala hlasové prostředky; sytý alt a dechová technika jí dovolovaly zdůraznit plastičnost mluveného slova, a tím i větného obsahu. Vyostřovala modelaci postavy až k zjednodušeným základním povahovým rysům, úspěšně se pohybovala v rolích realistických a psychologických, kde uplatnila svůj intelekt, pronikavý charakterizační postřeh, smysl pro komiku i ironii a jemný, až diskrétní projev. Strohým, téměř asketickým výrazem splňovala v českém prostředí představu severské ženy a byla často obsazována do Ibsenových her (Paní Lindenová, Nora; Gunhilda Borkmanová, John Gabriel Borkman; Madame Helsethová, Rosmersholm; Gita Ekdalová, Divoká kachna; Paní Alvingová, Strašidla). V domácím i zahraničním moderním repertoáru ztělesňovala přesvědčivým, nepatetickým způsobem vesnické i městské ženy ubité životem až k zdánlivé bezcitnosti, podlosti či rezignaci (Šumbalka, Stroupežnický: Naši furianti; Paní Mařáková, Hilbert: Vina; Betty Elisová, Šimáček: Jiný vzduch; Paní Henčlová, Hauptmann: Forman Henčl; Olga, Čechov: Tři sestry). Uplatňovala se v rolích krutých, panovačných a ctižádostivých hrdinek Shakespearových (Learovy dcery Regan a Goneril, Lady Macbeth, Gertruda v Hamletovi) či Wildeových (Herodias v Salome). Proslula kreacemi starších, zahořklých, tvrdých a zchátralých ženštin (Matrena, Tolstoj: Vláda tmy), které někdy předváděla s náznaky životní skep se nebo s jemnou satirou či karikaturou (Jenovefa, Klicpera: Hadrian z Římsu; Paní Olivová, Viková-Kunětická: Cop). Když jí byl po odchodu M. Křepelové (1896) svěřen i obor matron (teprve sedmatřicetilé), zaujala studiemi nejrůznějších podob staroby (prostá Honzova máma v Kvapilově Princezně Pampelišce, úporně tvrdohlavá Vojnická v Čechovově Strýčku Váňovi, staropanenská Betty Sturhahnová v Ernstově Flachsmannu vychovateli, vznosně důstojná Kněžna Anežka v Hilbertově Falkenštejnovi, roztomilá Stará baronka ve Wiedově komedii Její Milost stará paní). K formování moderního jevištního slohu při spělo herectví D. oduševnělou prostotou, vytěsňující patos deklamační školy, pozdně romantickou konvenci i vnějškovou efektnost divadla velkého stylu. Údajně napsala, ale nedokončila studii o herečce H. Modrzejewské Ze života divadelního (rkp. 1917, text nezjištěn).
Teatralia
L. Dvořáková-Danzerová: Ze života divadelního. Úvahy a vzpomínky, 1917.
Role
ND
Katuška (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) j. h.,Lída (F. A. Šubert: Probuzenci) j. h., Žofie Jesenská (G. v. Moser: Zlatohlávek), Theresa baronka Chevrialová (O. Feuillet: Pařížský román), Marie Pavlovna (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Regan (W. Shakespeare: Král Lear), Emilie (týž: Othello, mouřenín benátský), Baronka Arsenia z Villalby (F. Cavallotti: Dcera Jeftova) – 1887; Ančička (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Marta (V. Sardou: Rodina Benoitonova), Athénais (G. Ohnet: Majitel hutí), Mařenka (J. Štolba: Maloměstští diplomati), Ludmila (J. Vrchlický: Drahomíra), Claire (A. Daudet, A. Belot: Fromont ml. a Risler st.), Madeleina (C. O. Wijkander: Madeleina Bungová), Lady Percy (W. Shakespeare: Jindřich IV.), Helena (týž: Sen v noci svatojanské) – 1888; Ismena (Sofokles: Antigona), Baronka Jindřiška z Feldheimu (F. v. Schönthan: Cornelius Voss), Lilitha (J. Zeyer: Sulamit), Elza (G. Csiky: Proletáři), Paní Lindenová (H. Ibsen: Nora), Antonie (E. Blum, R. Toché: Nervosní ženy), Roša na (C. M. v. Weber: Oberon), Hraběnka Eliška (E. Pohl: Sedm havranů), Anda (J. Štolba: Závěť), Zuzka (G. Preissová: Gazdina roba) – 1889; Infantka (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Diana (A. Bisson, A. Mars: Překvapení z rozvodu), Henriette Sternayová (A. Dumas ml.: Levoboček), Natalie Štěpanovna (A. P. Čechov: Námluvy), Fenella (D.-F.-E. Auber: Němá z Portici), Hladice (M. A. Šimáček: Svět malých lidí) – 1890; Hraběnka Rosina (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Augusta (H. Sudermann: Čest), Hippodamie (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), Hippodamie (tíž: Smír Tantalův), Cidlina (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Fleur de Pocher (V. Sardou: Fernanda) – 1891; Adéla (G. Freytag: Žurnalisté), Antonie (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Praha je Praha!), Emilie Novotná (J. Štolba: Vodní družstvo), Jenovefa (V. K. Klicpera: Hadrian z Římsu), Tekla (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Blanca z Flassans (J. Vrchlický: Soud lásky) – 1892; Hortensie (C. Goldoni: Paní hostinská), Augusta (H: Sudermann: Domov), Hrdličková (F. X. Svoboda: Útok zisku), Paní Fourchambaultová (E. Augier: Fourchambaultové) – 1893; Hedvika (G. Hauptmann: Hanička), Paní Dolinská (F. V. Jeřábek: Veselohra), Královna Marie Carolina (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Strouhalka (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Eurydike (Sofokles: Antigona), Donna Lucia d’Alvadorez (B. Thomas: Charleyova teta), Baronka de Cambri (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou) – 1894; Julia (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), Paní Vockeratová (G. Hauptmann: Osamělé duše), Leonarda (V. Sardou: Gismonda) – 1895; Gilberta (P. Ferrari: Dvě dámy), Paní Hellerová (J. Kvapil: Bludička), Martinková (J. Štolba: Mezi umělci), Paní Mařáková (J. Hilbert: Vina), Kyralová (F. A. Šubert: Jan Výrava), Marie Dubská (L. Stroupežnický: Naši furianti), Rebeka (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1896; Marie (I. Vojnović: Ekvinokce), Hraběnka Kapuletová (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Gunhilda Borkmanová (H. Ibsen: John Gabriel Borkman), Soukupová (F. X. Svoboda: Směry života), Paní Heineková (H. Sudermann: Čest), Olga (H. Olden dle R. H. Savagea: Oficielní žena) – 1897; Apolina (A. Jirásek: Emigrant), Macecha (A. Funtek: Pro dítě), Emilie (F. V. Jeřábek: Služebník své ho pána), Betty Elisová (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Správcová (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast), Malvína (G. Davis: Katakomby), Hippolyta (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Slečna Jordánová (G. Finne: Sýček) – 1898; Paní Henčlová (G. Hauptmann: Forman Henčl), Honzova máma (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Matka Markéta de Jésus (E: Rostand: Cyrano de Bergerac), Marie Šumbalová (L. Stroupežnický: Naši furianti), Bettina (H. Sudermann: Skryté štěstí), Česalová (J. Štolba: Na letním bytě), Paní Elvíra Minardová (E. Gondinet: Gavaut, Minard a spol.), Hanna Kennedy (F. Schiller: Marie Stuartovna), Madam Helsethová (H. Ibsen: Rosmersholm), Kateřina Binderová (A. Schnitzler: Milkování), Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1899; Ježibaba (G. Hauptmann: Potopený zvon), Severina (A. Schnitzler: U zeleného papouška), Paní Cascadierová (M. Hennequin, A. Valabrègue: Ustupte ženám!), Vdova Jedličková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Matrena (L. N. Tolstoj: Vláda tmy), Baroneta Jízlivá (R. B. Sheridan: Škola pohoršení), Vdova po faráři (B. Bjørnson: Nad naši sílu), Kristýna (F. X. Svoboda: Čekanky), Vaňková (J.Šmaha: Zlato) – 1900; Hrdá (J. Štolba: Mořská panna), Paní Vagretová (E. Brieux: Červený talár), Rollerová (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Marie Vasiljevna Vojnická (A. P. Čechov: Strýček Váňa), Betty Sturhahnová (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Mathilda (H. Heijermans: Naděje) – 1901; Paní Borkowská (J. A. Kisielewski: Karikatury), Lady Macbethová (W. Shakespeare: Macbeth), Akulina Ivanovna (M. Gorkij: Měšťáci), Abatyše kláštera kalatravského (J. Zorrilla: Don Juan Tenorio) – 1902; Rubešová (F. X. Svoboda: Olga Rubešová), Tetka Evina (G. Preissová: Gazdina roba), Paulina (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Kněžna Anežka (J. Hilbert: Falkenštejn), Polixena (L. Stroupežnický: V panském čeledníku), Královna Gertruda (R. Lothar: Král Harlekýn), Slečna Kuře (R. Svobodová: V říši tulipánků) – 1903; Gina (H. Ibsen: Divoká kachna), Mikotová (K. Želenský: Tažní ptáci), Paní Živkovićka (B. Nušić: Pustina), Hatheburch (A. Jirásek: Gero), Paní Olivová (B. Viková-Kunětická: Cop) – 1904; Gertruda (W. Shakespeare: Hamlet), Julie (J. Štolba: Její systém), Slečna Stázi (B. Viková-Kunětická: Holčička), Kněžna (H. Bernstein: Oklikou), Herodias (O. Wilde: Salome), Žurnalistka (A. Vivantiová: Manžel), Kalousová (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Doňa Teresita (J. Vrchlický: Láska a smrt) – 1905; Mrs. Clandonová (G. B. Shaw: Člověk nikdy neví), Paní Bréantinová (A. Capus, E. Arène: Žena proti muži), Čarodějnice (J. W. Goethe: Faust) – 1906; Olga (A. P. Čechov: Tři sestry), Zámecká paní (K. Leger: Zima), Lady Markbyová (O. Wilde: Ideální manžel), Barbora (V. Dyk: Posel), Tulpová (G. Hauptmann: Hanička), Klytaimnestra (Aischylos: Oresteia) – 1907; Matrena (A. F. Pisemskij: Hořký osud), Helena Toralová (A. Jirásek: Samota), Libuše (A. Dvořák: Kníže), Abatyše (W. Shakespeare: Komedie plná omylů) – 1908; Paní Helena Alvingová (H. Ibsen: Strašidla) – 1909; Paní Bernicková (týž: Opory společnosti), Stará baronka (G. Wied: Její Milost stará paní), Lítice (J. Słowacki: Beatrix Cenci), Paní Arviková (B. Bjørnson: Když réva znova kvete), Paní Henryová (G. Paston: Šaty dělají ženskou) – 1910; Augusta (B. Viková-Kunětická: Representantka domu), Sarvie (L. Suchý: David), Vévodkyně z Yorku (W. Shakespeare: Richard III.), Marta (A. Jirásek: Jan Hus), Anna Dmitrijevna (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola) – 1911; Karolina (H. Bahr: Zuzanka), Arsinoe (Molière: Misantrop) – 1912.
Prameny a literatura
AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [otec Danzer Alexander, 1825; Danzerová Ludmila]. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 84, obr. 815. ■ K. Lužan: Jubileum L. D., Divadlo 5, 1906/07, s. 346n.; T. [V. Tille]: Dramatická škola paní Danzerové, Den 11. 12. 1908; K. H. Hilar, Divadlo 7, 1908/09, s. 166 [Alvingová, Strašidla]; K. Kamínek: L. D., Divadlo 10, 1911/12, s. 394n.; G. Schmoranz: L. D., Národní listy 26. 5. 1912; Národní politika 30. 5. 1912 [odchod z ND]; T. [V. Tille]: Z divadelní kroniky, Národní listy 6. 3. 1913 [hostování, Vina]; tamtéž 18. 5. 1913●; nekrology: Zlatá Praha 34, 1916/17, s. 249; K. Mašek, tamtéž 14. 2. 1917, ráno; M. Laudová, Venkov 17. 2. 1917; M. B., Večer 20. 2. 1917; J. Rydvan, České divadlo 1, 1917, s. 34n.●; F. Šorm: Umělecký profil hereček Národního divadla, 1918, s. 16n.; K. Engelmüller: O slávě herecké, 1947, s. 111–115; E. Vrchlická: D. a Ibsen, Svobodné noviny 20. 3. 1948; R. Nasková: Jak šel život, 1952, s. 88, 167; F. Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, 2000, s. 119, 177. ■ NDp, ODS, Otto
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 132–135
