Roz. Bubáková, křtěna Marie Anna. Až do sňatku vystupovala pod hereckým jménem Bělská, které zvolila podle rodiště. – Otec byl truhlář a měšťan v Bělé. Vyrůstala v umělec­ky založeném prostředí, bratři Josef August (1812–1858), Emanuel (Armand, 1814–1877) a Jan (1829–1904) se věnovali malířství. Nej­mladší Jan se podílel na činnosti místní ochot­nické jednoty (zal. 1830/31), pro niž maloval dekorace a také oponu. Profesionální hereckou dráhu nastoupila 1849 u První české divadel­ní společnosti J. A. Prokopa, podle rodiště si zvolila pseudonym Bělská. Po dvou letech, na podzim 1851, přešla ke Kullasově společ­nosti, vedené fakticky J. K. Tylem. Po zákazu českých představení získala v červnu 1853 s celou tylovskou skupinou angažmá u ředite­le F. Zöllnera. V jeho společnosti, řízené hospodářsky J. Štanderou a umělecky do 1856 J. K. Tylem, působila do října 1862. V červnu 1854 se v Jičíně provdala za hereckého kole­gu F. J. Čížka. Po krátkém intermezzu u ře­ditele Szeninga a u ředitelky Prokopové byla od 1863 až do předčasné smrti (zemřela po po­rodu) činná v manželově divadelní společ­nosti.

Z devíti dětí se herecky uplatnila dcera Marie (1857–1936, provd. Kratochvílová). Syn Václav Č. (1864–1888), začínající slibně v rolích mladých chlapců a milovníků, spáchal ve dvaadvaceti letech sebevraždu, údajně z nešťastné lásky k herečce M. Janovské.

Na počátku umělecké kariéry se Č., mladá herečka křehkého zjevu, příjemného, lahod­ného hlasu a cituplného projevu, uplatňovala v rolích tzv. naivních milovnic, později v ro­lích něžných matek. Blízké jí byly zejména postavy umožňující vytvářet idealizované portréty ženských typů jako zosobnění něhy, věrnosti, oddanosti a lásky (Rosava v Tylově Strakonickém dudákovi). Pro mladistvé vze­zření a štíhlou postavu jí byly i později svě­řovány chlapecké role, např. 1860 Dráteník Juro v Kaiserově Dráteníkovi. Ze soustavně příznivého kritického hodnocení, konstatu­jícího emocionální působivost a spolehlivé propracování jejích výkonů, je zřejmé, že byla talentovanou, svědomitou a zodpověd­nou herečkou dozrávající k významněj­ším úkolům. Ty však tradičně dostávala její vrstevnice A. Rajská a Č. po léta sdíleného an­gažmá (1851–60) zůstávala v jejím stínu. Ač měla předpoklady s ní zdárně soupeřit (dis­ponovala např. větším rozsahem hlasu a její hlasový projev měl i v krajních dynamických a silových polohách estetickou kvalitu), po­zici druhé herečky akceptovala. U Zöllnera, kde působila nejdéle, náležela ke kmeno­vému jádru souboru a své schopnosti i pří­kladnou spolehlivost prokazovala v bezpočtu rolí. S velkým osobním nasazením, leckdy na pokraji fyzických sil, hrála i v době, kdy ji zrazovalo nevalné zdraví, oslabené čas­tými těhotenstvími a nesnázemi kočovného života.

Role

Prokopova spol.

Thalie (J. K. Tyl: Umělcové na pouti), Krištof (K. Blum dle franc.: Krištof a Renata), Markyta (E. Raupach: Mlynář a dítě jeho), Marie (A. Den­nery, J. Mallian: Muka chudé ženy) – 1849; Filis­ka (V. K. Klicpera: Zděnek Zásmucký aneb Rytíři blaničtí), Paní Háta (L. Angely: Národní řemesl­nická merenda), Liduška (J. K. Tyl: Pražská dě­večka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Slavík (R. Benedix: Pražští študenti aneb Chudý amanuensis), Amálie (G. Eckert, ú. J. N. Štěpánek: Štěkavec) – 1850; Rozárka (J. Vlach: Pokuta z lás­ky), Marie (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě) – 1851.

Kullasova spol.

Lazarillo (Dumanoir, A. Dennery: Don Cesar de Bazano aneb Zasnoubení před popravou), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i Zöllnerova spol. 1853), Klára (F. Pyat: Had­rář pařížský) – 1851; Žofie (A. Fredro: Husaři a dámy), Prokop (J. K. Tyl: Paličova dcera, i Zöll­nerova spol. 1856), Jitka (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka) – 1852. )

Zöllnerova spol.

Mathilda (R. Benedix: Vězení), Bohdana (J. K. Tyl: Brunsvik aneb Meč a Lev), Miruše (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1853; Boženka (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švédů) – 1855; Marie (J. Bouchardy: Fiakr z Paříže), Apolenka (J. K. Tyl: Pražský flamendr), [?] (T. Kronesová: Silfída, žínka vodní) – 1856; Eliška (A. Bäuerle: Ze­man ze starého času aneb Cop a frak) – 1858; Klára (R. Benedix: Moda tyranka), Liduška (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Dráteník Juro (F. Kaiser: Dráteníci), Cilka (F. Kaiser: Paní hospodská), Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický du­dák), Alina (H. Börnstein: Zámecké schody aneb Spěvákovo dobrodružství), Vilém (R. Benedix: Pan strejček) – 1860; Sabinka (F. Hopp: Statek Záhvozd), Markyta (F. Kaiser: Krejčí co lékař) – 1861; Kateři na (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Kateřina (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového manžela) – 1862.

Prameny a literatura

SOA Praha: Sbírka matrik, 11N Bělá p. B., mat­rika narozených 1821–1880, s. 58, obr. 32. SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 70-3354, matrika oddaných Jičín 1844–1881, fol. 158. SOA Třeboň: 42 Strako­nice, matrika zemřelých 1865–1878, s. 22, obr. 24. NMd: cedule Prokopovy spol.; H6-5370/30 portrét M. Č. od J. A. Bubáka. ■ Tábor 2, 1865/66, č. 38 [nekrolog]; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 63, 67n., 85, 89, 96, 99–103, 107, 109n., 201, 217n. + Uměl­cové na pouti, 1961, s. 12–14, 17n., 20, 36, 46, 213, 218. ■ Buchner

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 130–131