Roz. Bubáková, křtěna Marie Anna. Až do sňatku vystupovala pod hereckým jménem Bělská, které zvolila podle rodiště. – Otec byl truhlář a měšťan v Bělé. Vyrůstala v umělecky založeném prostředí, bratři Josef August (1812–1858), Emanuel (Armand, 1814–1877) a Jan (1829–1904) se věnovali malířství. Nejmladší Jan se podílel na činnosti místní ochotnické jednoty (zal. 1830/31), pro niž maloval dekorace a také oponu. Profesionální hereckou dráhu nastoupila 1849 u První české divadelní společnosti J. A. Prokopa, podle rodiště si zvolila pseudonym Bělská. Po dvou letech, na podzim 1851, přešla ke Kullasově společnosti, vedené fakticky J. K. Tylem. Po zákazu českých představení získala v červnu 1853 s celou tylovskou skupinou angažmá u ředitele F. Zöllnera. V jeho společnosti, řízené hospodářsky J. Štanderou a umělecky do 1856 J. K. Tylem, působila do října 1862. V červnu 1854 se v Jičíně provdala za hereckého kolegu F. J. Čížka. Po krátkém intermezzu u ředitele Szeninga a u ředitelky Prokopové byla od 1863 až do předčasné smrti (zemřela po porodu) činná v manželově divadelní společnosti.
Z devíti dětí se herecky uplatnila dcera Marie (1857–1936, provd. Kratochvílová). Syn Václav Č. (1864–1888), začínající slibně v rolích mladých chlapců a milovníků, spáchal ve dvaadvaceti letech sebevraždu, údajně z nešťastné lásky k herečce M. Janovské.
Na počátku umělecké kariéry se Č., mladá herečka křehkého zjevu, příjemného, lahodného hlasu a cituplného projevu, uplatňovala v rolích tzv. naivních milovnic, později v rolích něžných matek. Blízké jí byly zejména postavy umožňující vytvářet idealizované portréty ženských typů jako zosobnění něhy, věrnosti, oddanosti a lásky (Rosava v Tylově Strakonickém dudákovi). Pro mladistvé vzezření a štíhlou postavu jí byly i později svěřovány chlapecké role, např. 1860 Dráteník Juro v Kaiserově Dráteníkovi. Ze soustavně příznivého kritického hodnocení, konstatujícího emocionální působivost a spolehlivé propracování jejích výkonů, je zřejmé, že byla talentovanou, svědomitou a zodpovědnou herečkou dozrávající k významnějším úkolům. Ty však tradičně dostávala její vrstevnice A. Rajská a Č. po léta sdíleného angažmá (1851–60) zůstávala v jejím stínu. Ač měla předpoklady s ní zdárně soupeřit (disponovala např. větším rozsahem hlasu a její hlasový projev měl i v krajních dynamických a silových polohách estetickou kvalitu), pozici druhé herečky akceptovala. U Zöllnera, kde působila nejdéle, náležela ke kmenovému jádru souboru a své schopnosti i příkladnou spolehlivost prokazovala v bezpočtu rolí. S velkým osobním nasazením, leckdy na pokraji fyzických sil, hrála i v době, kdy ji zrazovalo nevalné zdraví, oslabené častými těhotenstvími a nesnázemi kočovného života.
Role
Prokopova spol.
Thalie (J. K. Tyl: Umělcové na pouti), Krištof (K. Blum dle franc.: Krištof a Renata), Markyta (E. Raupach: Mlynář a dítě jeho), Marie (A. Dennery, J. Mallian: Muka chudé ženy) – 1849; Filiska (V. K. Klicpera: Zděnek Zásmucký aneb Rytíři blaničtí), Paní Háta (L. Angely: Národní řemeslnická merenda), Liduška (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Slavík (R. Benedix: Pražští študenti aneb Chudý amanuensis), Amálie (G. Eckert, ú. J. N. Štěpánek: Štěkavec) – 1850; Rozárka (J. Vlach: Pokuta z lásky), Marie (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě) – 1851.
Kullasova spol.
Lazarillo (Dumanoir, A. Dennery: Don Cesar de Bazano aneb Zasnoubení před popravou), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i Zöllnerova spol. 1853), Klára (F. Pyat: Hadrář pařížský) – 1851; Žofie (A. Fredro: Husaři a dámy), Prokop (J. K. Tyl: Paličova dcera, i Zöllnerova spol. 1856), Jitka (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka) – 1852. )
Zöllnerova spol.
Mathilda (R. Benedix: Vězení), Bohdana (J. K. Tyl: Brunsvik aneb Meč a Lev), Miruše (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1853; Boženka (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švédů) – 1855; Marie (J. Bouchardy: Fiakr z Paříže), Apolenka (J. K. Tyl: Pražský flamendr), [?] (T. Kronesová: Silfída, žínka vodní) – 1856; Eliška (A. Bäuerle: Zeman ze starého času aneb Cop a frak) – 1858; Klára (R. Benedix: Moda tyranka), Liduška (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Dráteník Juro (F. Kaiser: Dráteníci), Cilka (F. Kaiser: Paní hospodská), Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Alina (H. Börnstein: Zámecké schody aneb Spěvákovo dobrodružství), Vilém (R. Benedix: Pan strejček) – 1860; Sabinka (F. Hopp: Statek Záhvozd), Markyta (F. Kaiser: Krejčí co lékař) – 1861; Kateři na (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Kateřina (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového manžela) – 1862.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, 11N Bělá p. B., matrika narozených 1821–1880, s. 58, obr. 32. SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 70-3354, matrika oddaných Jičín 1844–1881, fol. 158. SOA Třeboň: 42 Strakonice, matrika zemřelých 1865–1878, s. 22, obr. 24. NMd: cedule Prokopovy spol.; H6-5370/30 portrét M. Č. od J. A. Bubáka. ■ Tábor 2, 1865/66, č. 38 [nekrolog]; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 63, 67n., 85, 89, 96, 99–103, 107, 109n., 201, 217n. + Umělcové na pouti, 1961, s. 12–14, 17n., 20, 36, 46, 213, 218. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 130–131
