Syn učitele soukromé školy v Templové ul. na Starém Městě pražském. Zakladatel rozvětveného divadelního rodu; z přímé, dodnes pokračující linie pocházel R. Hrušínský. Č. měl být podle otcova přání učitelem, dal však přednost divadlu. Hrál s ochotníky v hostinci U Lampy na Pohořelci, nastudoval s nimi Klicperův Divotvorný klobouk, uvedený pak 1861 v Libni na žádost divadelního ředitele Sternfelda. 1862 vystoupil na Smíchově (hostinec U Eggenberku) v Kolárově Monice a v Hebbelově Jenovefě. 1863 se několikrát objevil pod jménem Ondřej Čadský (též Čacký) v epizodních rolích v PD, statoval i v operních a baletních představeních. V červnu 1865 nastoupil dráhu kočujícího herce, během níž prošel řadou společností. Hrál u J. Krämera, J. Kullase, J. J. Stránského, E. Rotta, V. Prokopové (1867, 1872–73), J. Hofa (1874), J. F. Kozlanského (1867), V. Brauna (1869), J. Faltyse (1871), opět u J. Kullase (zde 1875 artistickým správcem) aj. 1867 se oženil s dcerou herce H. Muška Josefou (1845–1906), sňatkem se vytvořily další rodinné vazby mezi kočujícími divadelníky. Č. švagry se stali herci a divadelní ředitelé J. Faltys (manžel Josefiny sestry Antonie), A. Brázda (manžel Josefiny sestry Anežky), J. Mušek a A. Mušek. Po další spolupráci s Faltysem (1877–78) působil Č. delší dobu (1878–82) ve společnosti V. Prokopové řízené J. Muškem. 1883 získal koncesi (úředními dokumenty doloženo až 1891) a ustavil nevelkou společnost, kterou později jako umělecký správce vedl syn Václav (6. 7. 1875 – 31. 7. 1936) pod názvem Budínského společnost (podle uměleckého jména své manželky Anny, 1878–1958). Ovdovělý Č. se 1907 podruhé oženil a závěr života strávil s manželkou Annou v Bavorově, kde zemřel a byl pohřben.
Zpočátku hrál nejrůznější typy rolí (intrikány, milovníky, hrdiny, vznešené i lidové postavy), uplatňoval se v komických figurách také v úlohách vážných. Tíhl ke gestickému i deklamačnímu patosu, úzký výrazový rejstřík vedl k málo nuancovanému projevu a stereotypním postupům. Dojímavý a procítěný výkon údajně podal v roli Valenty v Tylově Paličově dceři, v níž vystoupil naposledy u příležitosti svého životního jubilea 1924 v synově společnosti. Č. nevelká společnost byla typickým rodinným podnikem. Ředitel zastával tzv. první obor (charakterní role), o který se dělil se synem Otakarem (* 16. 2. 1867), dcera Josefa (* 6. 10. 1873) hrála naivky, syn Václav milovníky. Ostatní potomci (Stanislav * 12. 2. 1870, Františka * 17. 2. 1872, Jindřich * 2. 3. 1878, a František * 25. 3. 1880) se uplatňovali podle potřeby, hrála i manželka Josefa. Zpočátku tu působilo několik výraznějších herců(J. Blažek, pozdější divadelní ředitel, M. Vintrová, provd. Bečvářová, H. Mušek s manželkou), později už jen druhořadá herecká garnitura a podnik se stal synonymem herecké šmíry. Společnost zahajovala v jižních a středních Čechách (Horažďovice, Strakonice, Protivín, Mirovice, Rožmitál p. Třemšínem, Jince, Zdice ad.) a po celou dobu svého trvání se pohybovala po menších městech a městečkách, kde uváděla povětšině nenáročný veseloherní repertoár domácí i zahraniční provenience (hry Šamberkovy, Schönthanovy, Kneiselovy apod.).
Role
Sternfeldova spol.
Pěnkava (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena) – 1861; Lambert (J. J. Kolár: Monika), Herold (F. Hebbel: Jenofeva aneb Nevinnost vítězí) – 1862.
Krämerova spol.
Major Lipenský (F. Kaiser: Žebrákova poslední vůle) – 1865.
Kullasova spol.
Willmer (A. Bäuerle: Freund in der Noth) – 1866.
Spol. V. Prokopové
Jetřich Divůček (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Jan Žižka, jindy Král Václav (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1867.
Hofova spol.
Houžvička (E. Labiche, E. Martin: Kdo s koho?) – 1874.
Spol. V. Prokopové
Pavel Kolínský (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1881; Baron Olšovský (R. Kneisel: Svatouškové aneb Satanášova dcera), Vévoda Alba (V. Sardou: Vlast) – 1882.
Červíčkova spol.
J. K. Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl) – 1892; Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1901; Vrba (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic) –1907; Šlechtic Prziborský + Wilkisch (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč), Kubánek (F. F. Šamberk: Kdo bude poslancem?), Berní Ku betka (K. Horký: Srážka vlaků), Sojka (K. R.: Othello a Desdemona), Páter Bentivoglio (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Svatba v Káni Galilejské), Setník Gavrilovič (A. Abrahamowicz, R. Ruszkowski: Pan setník z Bosny aneb Jen všecko zdvořile a šetrně), Flavius (W. Barrett, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže), Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Mlynář Jonáš (A. Brázda: Babinský, vůdce loupežníků v českých lesích), Kostelník Křivonoska (R. Kneisel: Náš kostelník) – b. d.
Prameny a literatura
NA: fond PM 1891–1900, kart. 2539, sign. 8/6/3/2 [koncese]. ■ Česká Thalia 6, 1895, s. 180 [spol.]; J. L. Turnovský: České společnosti herecké, in Příspěvky k dějinám českého divadla, 1895, usp. J. Ladecký, s. 111; O. Červíček: Z mých pamětí, Ohlas od Nežárky 41, 1911, s. 43n., 53–55 + Paměti českého herce, rkp., b. d., soukr. maj. J. Hrušínského; -ka, Nový směr 30. 8. 1924; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 155; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 193; R. Deyl: Kluk z Františku, 1973, s. 124; M. Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, s. 17–41; K. B. Jičínský: Vzpomínky herce na padesátipětiletou činnost u divadla I, rkp., 1960, DÚk, s. 40–45, 97, 163, 175; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918, 2003, s. 17, 199, 306, 328n. ■ ODS; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 124–125
