Narodil se v rodině válečného invalidy-příštipkáře a majitelky vetešnického krámku; podle nepotvrzené legendy, kterou sám přiživoval, byl nemanželským synem J. J. Kolára. Studoval německou nižší reálku u sv. Jakuba, pak vyšší českou v Panské ul. na Novém Městě pražském (ředitelem byl J. Wenzig, k B. pedagogům patřili dramatik F. V. Jeřábek, spisovatel K. V. Zap a architekt J. Niklas). Hrál divadlo se studenty, se spolužákem a budoucím hercem A. Puldou ochotničil ve Švestkově divadle u sv. Mikuláše a U Zlatého anděla na Smíchově. Lekce herectví bral u F. F. Šamberka. Na doporučení E. Peškové nastoupil v únoru 1866 ke Švandově společnosti v Plzni, kde však neuspěl. Po skončení sezony se v březnu t. r. vrátil do Prahy a živil se jako retušér a kolorista v Kremerově fotoateliéru v Karlíně. Čile přitom hrál, opět s A. Puldou, v ochotnických představeních karlínské Měsťanské besedy (U Červené hvězdy), v létě 1866 za hereckého interregna vystoupil v Novoměstském divadle. Počátkem 1867 pobyl asi šest týdnů na venkově u Kramuelovy společnosti, pak znovu pracoval v Kremerově závodě, v červnu byl – údajně na přímluvu J. J. Kolára – angažován do PD. Cítil se však málo využíván, i proto nadále hrál s ochotníky v Karlíně i mimo Prahu (Mělník 14. 9.) a německy ve Švestkově divadle. Na podzim1869 se vrátil ke Švandovi, kde začal posléze režírovat. V září 1876 se oženil s dcerou kapelníka a členkou Švandovy zpěvohry, mezzosopranistkou Crescenzií Královou (1851–1930). Po odchodu od Švandy (k 1. 10. 1879), u něhož během deseti let hrál v plzeňském MD a ve smíchovské Aréně v Eggenberku, pobýval v Praze a zdokonaloval se v herectví u A. Rolla, herce a režiséra pražského německého divadla. V prosinci 1879 několikrát hostoval v Plzni u německé společnosti A. Palmeho, v dubnu 1880 zkušebně vystoupil v PD (Petruchio v Shakespearově Zkrocení zlé ženy), kam ředitel Maýr pozval i jeho ženu, angažmá však ani jeden z nich nezískal. Na podzim t. r. se manželé pokoušeli uchytit v Německu, B. ve Waldheimu u Lipska, Crescenzie v Mohuči, ale nespokojeni s tamními poměry se záhy vrátili do Čech. V prosinci 1880 B. nastoupil k Pištěkově společnosti, u níž působil jako herec a režisér do 1887, mj. opět v Plzni, a také v Brně. 1883 marně usiloval o angažmá v ND. Při založení hereckého svazu (Ústřední jednota herecká) 1886 byl zvolen členem výboru. 1887 odmítl nabídku P. Švandy stát se jeho nájemcem a zažádal o vlastní koncesi. Sestavil činoherní společnost, s níž zahájil činnost 5. 9. 1887 v Písku, dalšími štacemi byla Příbram a Chrudim, později Mladá Boleslav, Nový Bydžov, Hradec Králové aj.; všude dával první představení ve prospěch Ústřední matice školské. V Plzni postavil 1888 v městských sadech letní Arénu Na Obcizně (otevřena 2. 6. Štolbovou veselohrou Maloměstští diplomati). Na sez. 1889/90 získal poprvé staré plzeňské divadlo, rozšířil ansámbl o několik zpěváků a hudebníků, aby mohl uvádět městem požadované opery a operety. V Plzni trávil také první polovinu zimní sez. 1890/91 (druhou obsadil J. Pištěk). 1892/93 byl placeným ředitelem ND v Brně, kam přivedl celou svou společnost a doplnil ji o některé tamní herce. 1895–1900 obsazoval pravidelně plzeňské divadlo. B. činohra hostovala jako jediná z cestujících společností v ND (Burnettová: Malý lord, 1897). 1898 se uskutečnil zájezd zpěvohry do Splitu, který byl velice ztrátový. Finančně vyčerpán a zadlužen B. v říjnu 1900 soubor rozpustil, plzeňskou arénu včetně vybavení (dekorace, mobiliář) prodal městu. 1901 se u nového vedení ND znovu ucházel o angažmá, ale navzdory příznivému ohlasu pohostinských vystoupení (Vodník, Hauptmann: Potopený zvon, Henčl, týž: Forman Henčl) u kritiky i obecenstva je nezískal. Rok strávil u Pištěkovy společnosti. 1902 mu bylo nabídnuto místo ředitele nového Městského divadla v Plzni, které po delším váhání přijal. Funkci zastával deset let, pod tlakem opozice ředitelskou činnost ukončil k 30. 6. 1912. (Divadlo pak bylo zadáno Společnosti českého divadla v Plzni, ředitelem se stal K. Veverka.) Žil ze skromné penze a z nevelkého příspěvku od divadelního družstva, shromažďoval materiály k dějinám plzeňského divadla, vybudoval dodnes využívaný archiv a psal vzpomínky. 1910 se stal předsedou Svazu divadelních ředitelů. 1916 byl pozván k hostování na plzeňské scéně a jmenován jejím čestným členem. Při jubilejních oslavách ND 1918 (padesáté výročí položení základního kamene) byl přizván do slavnostního výboru a k pohostinským vystoupením ve svých nejvýznamnějších rolích. Poté častěji hostoval v Plzni i na dalších scénách (Chrudim, Olomouc, MD na Král. Vinohradech aj.). Zemřel po delší nemoci v plzeňské nemocnici, pochován byl v Praze na Olšanských hřbitovech. V roce stého výročí narození (1947) jej ND jmenovalo čestným členem in memoriam.
B. prvorozený syn Rudolf, povoláním bankovní úředník, byl zdatným ochotníkem, profesionální herečkou se stala dcera Anna (1889 až 1962, provd. Steimarová) i vnučka Jiřina Steimarová (1916–2007), hereckou dráhu zvolili pravnuci Jiří Kodet (1937–2005) a Evelyna Steimarová (*1945), v další generaci Barbora Kodetová (*1970). Od hereckých začátků na ochotnické scéně tíhl B. k charakterním a hrdinským rolím; ve Švestkově divadle hrál např. Kosinského (Schiller: Die Räuber), Lancelota (Halm: Griseldis) a Essexe (Laube: Graf Essex), v českých představeních na Smíchově a v Karlíně vystoupil např. v Kolárových hrách jako Hipolyt (Monika) a Don César (Magelona). Osvědčoval také předpoklady pro role světáckých bonvivánů (Monflanquin, Grangé – Lambert-Thiboust: Pokuta muže). Jeho projev byl zpočátku silně poznamenán romantickým herectvím J. J. Kolára, ale i dalšími velkými vzory (K. Šimanovský, F. F. Šamberk). Největší vliv na formování B. herectví měl P. Švanda, který spolu s E. Peškovou rozvíjel jeho talent v různorodých úkolech a vedl jej k samostatné tvůrčí práci. B. byl u Švandy angažován pro obor prvního milovníka, ale uplatňoval se také v konverzačních a veseloherních rolích, záhy i v postavách hrdinských a charakterních.Po odchodu J. Šmahy do PD (1874) převzal cele tzv. charakterní obor. Během deseti let vytvořil u Švandy na 430 rolí v klasickém i moderním repertoáru, např. Schillerova Ferdinanda (Úklady a láska) a Lionela (Panna Orleánská), Shakespearova Koriolana, Macbetha, Petruchia (Zkrocení zlé ženy), Beneše (Mnoho povyku pro nic) a Leara (nejvýznamnější B. role, k níž se opakovaně vracel; hrál ji u své společnosti, u Pištěka i v novém MD v Plzni), Axela (Bjørnson: Novomanželé), Rislera (Daudet–Belot: Fromont jun. a Risler sen.). Vyzrával ve všestranného herce, jehož umělecká metoda předznamenávala požadavky realistů. U Pištěkovy společnosti, jíž vévodila ředitelem preferovaná opera, se jako herecký protagonista a také jako režisér zasloužil o pozvednutí úrovněčinohry. Svůj obsáhlý herecký repertoár tu rozšířil o několik velkých rolí (např. Karel IV., Vrchlický: Noc na Karlštejně; Filip Derblay, Ohnet: Majitel hutí; Shakespearův Richard III.). Vrcholu dosáhlo B. herectví v době, kdy vedl vlastní společnost (1887–1900); jeho styl vykrystalizoval v syntézu pozdně romantického a realistického herectví. Spontánní projev korigoval racionalistickou skepsí, postavy nahozené v monumentálních obrysech umocňoval hutnou charakterokresbou a pečlivě voleným žánrovým detailem. Suverénně se pohyboval v rolích vyžadujících vytříbenou salonní eleganci a v různých komediálních polohách. Jako první herec souboru vytvořil bezpočet rolí v širokém repertoárovém spektru od klasiky po realistickou dramatiku (např. Jago v Shakespearově Othellovi, Lord Rochester v Sirotku lowoodském Ch. Birch-Pfeifferové, Pomerol v Sardouově Fernandě, Akim v Tolstého Vládě tmy, trojice Hauptmannových postav: Wolf v Bobřím kožichu, Vodník v Potopeném zvonu, tit. role Formana Henčla). Do nového divadla v Plzni vstoupil Rostandovým Cyranem a v nových nastudováních představil řadu rolí svého kmenového repertoáru. K shakespearovským úlohám připojil Falstaffa (Veselé ženy windsorské), v českých hrách si zopakoval mj. kata Mydláře (J. J. Kolár: Pražský žid), nově vytvořil např. Napoleona (Bozděch: Světa pán v županu) a postavy Jiráskovy (Jan Žižka, Salvaguardia v Panu Johanesovi), k význačným kreacím patřil Luka v Gorkého Na dně. B. herectví se na domovské scéně setkávalo s živou odezvou, při pražských hostováních však bylo vedle niterně psychologického stylu vnímáno již jako archaické.
Pro ředitelskou činnost měl organizační schopnosti, široký kulturní rozhled a bohaté zkušenosti z dvacetileté divadelní praxe. Pěstoval kvalitní repertoár, velkou péči věnoval výpravě a kostýmům. Již při zahájení v Písku kritika konstatovala, že nová společnost se řadí k nemnoha těm, které sledují především kulturní zájmy a dbají o uměleckou úroveň. B. se záhy podařilo zajistit pro hlavní, zimní část sezony tzv. kamenná divadla (v Plzni, posléze v Brně), provozním modelem navazoval na praxi renomovaných společností (Švandovy, Pištěkovy). Ač nebyl prvním divadelním ředitelem, který v Plzni působil i během léta, každoročními hrami v aréně (B. sezona tu trvala čtyři měsíce) vytvořil předpoklady ke vzniku stálého divadla s celoročním provozem.
B. činohra platila v devadesátých letech za nejlepší mimopražský soubor. Dramaturgie, silně ovlivňovaná ambivalentním prostředím Plzně (kulturní tradicionalismus českého měšťanstva a dělnické hnutí provokující sociální kriticismus), byla vždy na úrovni doby. Repertoár zahrnoval konverzační hry a veselohry francouzských autorů (Bisson, Dumas ml., Ohnet, Sardou, Scribe – některé B. přeložil), romantické a pozdně romantické drama (Kolár, Tyl, Vrchlický, Zeyer) a posléze díla realistických i modernistických dramatiků (Bahr, Hauptmann, Ibsen, Maeterlinck, Shaw). Realistická linie ohlašující se v B. dramaturgii od konce osmdesátých let (Bjørnson, Sudermann,Preissová, Stroupežnický, Šimáček) vrcholila počátkem 20. stol. (Tolstoj: Vláda tmy; Gorkij: Měšťáci a V noční útulně [Na dně] – uvedeno dříve než v pražském ND). Z domácích autorů měl vřelý vztah k A. Jiráskovi, inscenoval všechny jeho historické hry a báchorky, Pana Johanesa v české premiéře (1909). Uváděl i hry Kvapilovy a Hilbertovy, ale režii českých a zahraničních novinek (Dyk, Dvořák, D’Annunzio, Wedekind) už většinou přenechával po 1900 mladšímu M. Novému. Snaha poměřovat současnost velkými díly minulosti určovala klasický pól repertoáru s těžištěm ve hrách Shakespearových (ve své společností jich uvedl osm, za ředitelské éry v MD čtrnáct), které doplňoval Molière, tragédie antická (Sofokles: Antigona) i klasicistní (Corneille: Cid), díla Goethova a Schillerova, hry španělského tzv. zlatého věku. Během letních sezon v aréně nasazoval lehčí repertoár (soudobé i starší frašky, operety) a různé atrakce (artisté, mluvící pes, bezruký klavírista), ale uskutečňoval tu také podnětné umělecké akce (např. 1900 pohostinské hry J. Šmahy; 1893 Othello s hostujícím Polákem S. Leszyńským v tit. roli a H. Benoniovou jako Desdemonou).
V souboru měl několik herců starší romantické školy (F. Zvíkovský, M. Procházková-Malá, K. Lier), většinu interpretů vychoval sám (A. Grund, J. Havelský, A. Charvát, K. Chvapil, A. Jiřikovský, B. Lachmann, M. Nový, J. Strouhal, J. Zdrůbecký, manželé J. a A. Zelenkovi, V. a J. Machovi, L. Pech a jeho pozdější žena Ema Pešková aj.). Z hereček vynikly A. Lierová (roz. Bollardová), O. Stropnická, S. Kokošková, M. Vintrová (provd. Bečvářová), A. Košnerová (provd. Puldová), krátce tu působící M. Hilbertová, M. Bursová (provd. Ptáková) a její nadějná sestra F. Bursová. Všestranný ansámbl, s nímž vstoupil 1902 do MD, doplňoval o herce, kteří posléze zaujali význačné místo v českém divadelnictví (V. Vydra st., M. Nový, E. Kohout, B. Zakopal, R. Deyl st., B. Karen, J. Pulda, F. Hlavatý, A. Kreuzmann, O. Beníšková, T. Brzková, Z. Rydlová). Plzeňská scéna se B. zásluhou stala hereckou líhní, z níž hojně čerpala velká pražská divadla. Od herců vyžadoval disciplínu a zodpovědnou práci, stylově je však neovlivňoval, i proto vyrostly pod jeho vedením vyhraněné osobnosti. V duchu starší divadelní estetiky nadřazoval herce nad všechny divadelní složky a byl typickým představitelem herecké režie; poučen na tvorbě P. Švandy st. věnoval velkou péči propracování herecké souhry, avšak pro umělecky se emancipující režii pochopení neměl. Již v angažmá u Švandy a Pištěka uplatňoval svůj výtvarný talent při vytváření jevištních výprav, u své společnosti maloval v prvních letech dekorace, navrhoval kostýmy a masky. Byl zastáncem realistické výpravy, po 1900 se výtvarná stránka jeho inscenací vyznačovala silnou secesní stylizací. V moderně vybaveném novém divadle využíval ještě také tradiční kulisové dekorace. Je autorem několika hereckých portrétů (např. J. J. Kolár jako Richard III.). Od konce devadesátých let psal rozmarné revue a frašky pro každoroční silvestrovská představení.
Zpěvohru, kterou u své společnosti provozoval od 1888, řídil s pomocí manželky, jež měla na rozdíl od něho dobrý přehled o soudobé standardní produkci, a kapelníků (M. Phillipa, L. V. Čelanského, A. Kotta, E. Bastla, F. Jílka). Na zpěvoherních inscenacích se všestranný B. podílel režií, návrhy kostýmů a také několika překlady libret, největší vliv měl zřejmě na dramaturgii. Páteří operního repertoáru byla domácí tvorba, nechyběly ani premiéry původních novinek (Červinka: Dal si hádat, 1892; Suda: U božích muk, 1897; týž: Lešetínský kovář, 1903; týž: Bar Kochba, 1905; Weis: Polský žid, 1903). Tradiční výběr ze světové opery obohatilo první české uvedení Humperdinckovy Perníkové chaloupky (1895) a Pucciniho Madame Butterfly (1907), Plzeň seznámil s Wagnerovým Bludným Holanďanem (1906). V operetě se mu dařilo získávat kusy v Čechách dosud nehrané. Za jeho ředitelské éry v novém plzeňském divadle se objevovaly i první samostatné baletní inscenace.
Pseudonym
Benjamin Smola
Role
PD
Čeněk z Vartenberka (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1866.
Švandova spol.
Don César (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Don Carlos (F. Schiller: Don Carlos, i Kramuelova spol. 1867), Hrabě Rivers + Sir Robert Brackenburg (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda Třetího), Honzík (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Rytíř Paběnický (J. K. Tyl: Slepý mládenec) – 1866.
Kramuelova spol.
Max Piccolomini (F. Schiller: Valdštýnova smrt), Mortimer (týž: Marie Stuartka, i Švandova spol. 1870), Hrabě Essex (H. Laube: Hrabě Essex), Panující kníže (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž zákona) – 1867.
PD
Jindřich Richmond (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III.) j. h., Michal (V. Hálek: Carevič Alexej), Sezima (K. Sabina: Černá růže) – 1867; Král francký (W. Shakespeare: Král Lear), Kleant (Molière: Pacient a lékař aneb Myslí, že jest nemocen), Carlo (E. Scribe, ú. A. Cosmar: Tři ženy najednou), Kosinský (F. Schiller: Loupežníci), Ruben (S. H. Mosenthal: Deborah aneb Křesťan a židovka), Karel (R. Benedix: Pan strýček) – 1868; Romano (F. Schiller: Fiesko), Tollenstein (J. J. Kolár: Mravenci), Čížek (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Eduard (F. Adolphi dle Terentia: Kdo je otcem?) – 1869.
Švandova spol.
d’Artagnan (A. F. dle A. Dumase st.: Tři mušketýři), Ferdinand (F. Schiller: Ouklady a láska), Robert (E. Arago, P. Vermond: Ďáblovy zápisky, i B. spol. 1889), Bohulib z Okoře (A. v. Kotzebue: Křižáci aneb Zaživa zazděná jeptiška), Felix (V. Sardou: Zamilované psaníčko na cestách), Záviš z Falkenštejna (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Marcel (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta), Josef (S. H. Mosenthal: Debora), Václav Sokol (Ch. Birch-Pfeifferová: Sedlák Zlatodvorský) – 1869; Vít (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Václav III. (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Hrabě Strahl (H. v. Kleist: Katinka Heilbronská), Jan Hus (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský), Baron Fajel (O. Leroy, Regnier: Oko za oko, zub za zub!), Šesták (K. A. Görner: Manžel bez ženy, otec bez dítěte), Karloo van der Noot (V. Sardou: Vlasť, i Pištěkova spol. 1881), Lionel (F. Schiller: Panna Orleanská), Armand Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i Pištěkova spol. 1885, B. spol. 1887), Konrad (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Moric Saský (E. Scribe, E. Legouvé: Adriena Lecouvreurová), Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis) – 1870; Hrabě z Radotína (H. Müller: Se stupně k stupni), Quasimodo (Ch. Birch-Pfeiffe rová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Karel (F. Schiller: Loupežníci), Ondřej Šklebílek (W. Sha kespeare: Večer tříkrálový, i Pištěkova spol. 1881), Ambrož Potocký (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, i Pištěkova spol. 1886, i B. spol. 1887), Beneš (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic, i B. spol. 1887), P. Krištof (L. Anzengruber: Farář z Podlesí), Antoš (K. Světlá, dram. E. Pešková: Vesnický román), Král František (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Percival (F. Halm: Griselda), Pavel Kolinský (J. K. Tyl: Paličova dcera, i Pištěkova spol. 1881), Boleslav (týž: Drahomíra a její synové), Chlestakov (N. V. Gogol: Revisor, i B. spol. 1892), Pierre Gringoire (T. de Banville: Gringoire), Axel (B. Bjørnson: Novomanželé, i Pištěkova spol. 1880), Karel Sternay (A. Dumas ml.: Levoboček), Vavřínský (Ch. Birch-Pfeifferová dle B. Auerbacha: Vesnice a město) – 1871; Hipolyt (J. J. Kolár: Monika, i Pištěkova spol. 1881), Šašek (W. Shakespeare: Král Lear), Jindřich de Saint-Jean vikomt Bolingbroke (E. Scribe: Sklenice vody, i B. spol. 1889), Filip V. (F. Schütz, ú. J. J. Stankovský: Jezovité ve Španělích), Pomerol (V. Sardou: Fernanda, i B. spol. 1898), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský, i Pištěkova spol. 1881, B. spol. 1896, MD Plzeň 1904), Rabagas (V. Sardou: Rabagas), Claudius Rupper (A. Dumas ml.: Žena Claudiova), August Molčický (J. Korzeniowski: Spekulant), Othello (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský, i Pištěkova spol. 1885, B. spol. 1887) – 1872; Koriolanus (týž: Koriolanus) – 1873; Romeo (týž: Romeo a Julie), Josef II. (A. Varry, ú. J. K. Tyl: Císař Josef II. a jeho doba), Chevalier Carnioli (O. Feuillet: Dalila, i B. spol. 1892), Konsul Bernick (H. Ibsen: Opory společnosti), Risler (A. Dau det, A. Belot: Fromont jun. a Risler sen.) – 1874; Konrád (E. Erckmann, A. Chatrian: Polský žid), Octave (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Štěpán d’Ormeuil (V. Sardou: Andrea) – 1875; Jan Žižka z Trocnova (J. J. Kolár: Žižkova smrt, i B. spol. 1891, MD Plzeň 1906), Sukdolský (G. v. Moser: Zlatohlávek), Vévoda Alba (V. Sardou: Vlasť), Mercutio (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1876; Macbeth (týž: Macbeth, i MD Plzeň 1903), Ludvík XI. (C. Delavigne: Ludvík XI.), Franc (F. Schiller: Loupežníci), Javert (V. Hugo, dram. J. J. Stankovský: Bídníci) – 1877; Lear (W. Shakespeare: Král Lear, i Pištěkova spol. 1881, B. spol. 1889, MD Plzeň 1904), Theseus (J. Racine: Phaedra), Mazepa (J. Słowacki: Mazepa) – 1878; Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský) – 1879.
Palmeho spol. Plzeň
Essex (H. Laube: Graf Essex), Josef Lesurques (P. Moreau, P. Siraudin: Le Courier de Lyon), Rottek ([?]: V intendanci) – vše j. h. 1879.
Clarova spol. Waldheim
Gustav von Grignon (E. Scribe, E. Legouvé: Der Damenkrieg) j. h. – 1880.
Pištěkova spol.
Emanuel Střela (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i MD Plzeň 1910), Hrabě Flahault (E. Bozděch: Světa pán v županu), Lothar Macdonald (G. v. Moser: Bibliotekář), Hraběde Croix (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Bernard (M. v. Ernestová: Jen po proudu), Jindřich Otto z Losů (J. J. Kolár: Magelona), De Prunelles (V. Sardou: Cyprienna), Nourvady (A. Dumas ml.: Bagdadská princezna), Jean Renaud (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Vasil Norov (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně), Egmont (J. W. Goethe: Egmont), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i B. spol. 1887) –1881; Václav (F. F. Šamberk: Podskalák) – 1882; Pavel Beneš (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Baron Chevrial (O. Feuillet: Pařížský román, i B. spol. 1897), Bohuslav Jarý (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Filip Derblay (G. Ohnet: Philippe Derblay, i B. spol. 1887), Jiří (E. Erckman, A. Chatrian: Roháči), Loris Ipanov (V. Sardou: Fedora), J. K. Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl) – 1884; Reif z Reiflingů (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Reif z Reiflingů), Bassanio (W. Shakespeare: Kupec benátský), Prof. Vašíček (A. H. Sokol: Starý vlastenec), Bernard (A. Bisson: Zabil svou ženu), Jean Baudry (A. Vacquerie: Jean Baudry), Baron Jaromír Sokolov-Rodovský (F. V. Jeřábek: Syn člověka, i B. spol. 1889), Sergej Panin (G. Ohnet: Sergej Panin), Karel Havlíček (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Štěpán Budil (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka) – 1885; Vilém Záhorský (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), InženýrCirkl (J. Štolba: Vodní družstvo, i B. spol. 1887), Julius Hovorka (F. v. Schönthan: Jaromír Kvítek), Baron Moric Kotva (J. Rosen: Naše děvčata), Princ Miloslav (J. v. Plötz: Zakletý princ), Bořek z Dohalic (J. Vrchlický: Exulanti, i B. spol. 1887), Princ Camilo Borghese (E. Bozděch: Světa pán v županu), Hrabě André de Bardannes (A. Dumas ml.: Denisa, i B. spol. 1888), de Mortemer (V. Sardou: Staří mládenci, i B. spol. 1887), Dr. Robert Slavík (J. Rosen: Malí velikáni), Rosenkranz (M. Klapp: Rosenkranz a Güldenstern), Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek) – 1886; Dvořák (F. A. Šubert: Jan Výrava), Don Alvaro de Atayde (P. Calderón: Sudí zalamejský), Hrabě Vilém Vchynský (J. Vrchlický: K životu, i B. spol. 1889), Bernard (E. Augier: Dům Fourchambaultů), První herec (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Hrabě Rysoor (V. Sardou: Vlasť, i B. spol. 1892), Bocardon (E. Labiche, A. Delacour: Vřele milovaný Celimare), Tomáš Libšinský (K. V., ú. E. Pešková: Člověk bestie) – 1887.
Budilova spol.
Karjagin (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Kořenář Durand (A. Valabrègue, M. Ordonneau: Není Durand jako Durand), Jan Mydlář(J. J. Kolár: Pražský žid, i MD Plzeň 1903) – 1888; Doktor Tholosan (V. Sardou: Mnoho přátel, naše škoda), Arnold Bäckers (F. v. Schönthan: Cornelius Voss), Don Lorenzo de Avendano (J. Echegaray: Světec či blázen?), Gavaut (E. Gondinet: Gavaut, Minard a spol.)– 1889; Malvolio (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Justinian (V. Sardou: Theodora, i MD Plzeň 1904), Charvát (K. Pippich: Slavomam), Baron Siegdorf (F. A. Šubert: Velkostatkář), Napoleon I. (E. Bozděch: Světa pán v županu, i MD Plzeň 1906) – 1890; Václav Strouhal (M. A. Šimáček: Svět malých lidí, i MD Plzeň 1903), Vojtěch Žák (L. Stroupežnický: Vojtěch Žák, výtečník), Kleofáš Beránek (H. Chivot, A. Duru: Svatba reservistova) – 1891; Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová, i MD Plzeň 1911), Hrabě Trast Saarberg (H. Sudermann: Čest), Don Julian de Saragaza (J. Echegaray: Velký Galeoto), Harry Grant (J. Verne, dram. V. Svoboda: Děti kapitána Granta, i MD Plzeň 1904), Pavel, kaplan na Tetíně (J. Vrchlický: Drahomíra), Učitel (S. H. Mosenthal: Debora), Albrecht Valdštejn (F. Schiller: Valdštejnova smrt, i MD Plzeň 1905), Mayer (G. Raeder: Lišák a Smola, veselí tuláci) – 1892; Schwartze (H. Sudermann: Domov), Nešťastlivec (A. N. Ostrovskij: Les), Advokát Berent (B. Bjørnson: Bankrot), Josef (J. Štolba: Závěť), Jago (W. Shakespeare: Othello) – 1893; Astolf (L. Fulda: Talisman), Václav Rubeš (F. Ruth: Písmákova dcera), Václav hrabě Kounic (E. Bozděch: Zkouška státníkova, i MD Plzeň1909), Napoleon I. (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne, i MD Plzeň 1908), Montaiglin (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Václav Vrba (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Brisot (A. Dumas ml.: Denisa) – 1894; Hrabě Dorincourtský (F. E. H. Burnettová: Malý lord, i MD Plzeň 1906), Jan Hlavsa (J. J. Kolár: Primator), Pan Hanuš z Chlumu (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1896; Theodor Kaiser (A. Schnitzler: Milkování), Svengali (G. du Maurier, dram. P. M. Potter: Trilby), Setník (A. Abrahamowicz, R. Ruszkowski: Pan setník z Bosny), Makariáš Karafiát z Hradce (J. J. Kolár: Mravenci), Farář Hoppe (M. Halbe: Mládí) – 1897; Julius Caesar (W. Shakespeare: Julius Caesar), Bartoloměj Turas (Ph. Langmann: Bartoloměj Turas), Krištof ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek) – 1898; Winkelmann (H. Sudermann: Zápas motýlů), Sven Monson (C. O. Wijkander: Berta Malmová), Požárecký (J. Ro sen: Malí velikáni), Schöllhofer (K. Karlweis: Režná košile), Malardot (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Finn, král Fénů (J. Zeyer: Legenda z Erinu), Starý Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna), Václav Bartoníček (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka, i MD Plzeň 1909), Generál hrabě de Canalheilles (G. Ohnet: Hraběnka Sara), Bedřich Skřivan (F. v. Schönthan: Hloupý kousek), František Elis (M. A. Šimáček: Jiný vzduch, i ND 1918 j. h.) – 1899; Akim (L. N. Tolstoj: Vláda tmy, i MD Plzeň 1908), Vodník (G. Hauptmann: Potopený zvon, i ND 1901, MD Plzeň 1906), Henčl (týž: Forman Henčl, i ND 1901) – 1900.
Pištěkova spol.
Nero (A. Hoffmann dle H. Sienkiewicze: Quo vadis) – 1901; Císař Nero (W. Barrett, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže, i MD Plzeň1903), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, i MD Plzeň 1905), Richard Gloster (týž: Život a smrt krále Richarda Třetího, i MD Plzeň 1903) – 1902.
MD Plzeň
Cyrano (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Dr. Prell (O. Ernst: Flachsmann vychovatel) – 1902; Břinkal (F. F. Šamberk: Břinkalovy trampoty), Klubko (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Starý Vojnar (A. Jirásek: Vojnarka), Ďábel Boruta (L. Rydel: Začarované kolo), Jan Žižka (A. Jirásek: Jan Žižka), Zoan da Ponte (B. Adámek: Salomena), Luka (M. Gorkij: V noční útulně), Biskup pražský Dobeš z Bechyně (J. Hilbert: Falkenštejn), MUDr. Plavec (A. Jirásek: M. D. Rettigová) – 1903; Ezechiel (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena), Šlapák (L. Stroupežnický: Zkažená krev), Oinomaos (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), Hrabě Scarpia (V. Sardou: Floria Tosca), Jidáš Iškariotský (A. Hoffmann: Pašijové hry), Petr Lebduška (F. A. Šubert: Žně), Otokar Morávek (G. Kadelburg: Medvědí kůže), Starý Hilse (G. Hauptmann: Tkalci), Huboslav (K. Karlweis: Národní švec), Bonperier (H. Chivot: Nájemníci pana domácího), Bajazzo (E. Korn: Kolombina) – 1904; Filip II. (F. Schiller: Don Carlos), Herodes (O. Wilde: Salome), Alexander Volta (L. Manzotti, h. R. Marenco: Excelsior), Rabbi Ben Akiba (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Rohovín Čtverrohý (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Lomnický z Budče (J. J. Kolár: Magelona), Ribbing (E. Bozděch: Baron Goertz), Braha (A. Jirásek: Lucerna) – 1905; Juan (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Dorrit (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Dorritka), Saturnin Brambor (F. F. Šamberk: Podskalák), Šebestian Suchomel (J. Rosen: Náš deficit), Profesor Moriarty (A. Bozenhard dle A. C. Doyla: Sherlock Holmes), Marèze (J. Lemaître: Slečna šafářka), Hrabě Bender (B. Dovsky: Zlaté časy), Žalud (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Markus Brutus (W. Shakespeare: Julius Caesar), Dr. Řehoř (V. Dyk: Episoda), Don Gomez (P. Corneille: Cid), Josef z Nazaretu (K. Mašek: Betlém) – 1906; Farář Antony Anderson (G. B. Shaw: Pekelník), Maršálek d’Estrées (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Falstaff (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské), Caecina Paetus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), Pavel Nikolajevič Otrodimcev (V. Krylov: Komu je na světě veselo?), Doktor Wangel (H. Ibsen: Paní z námoří), Hrabě Caversham (O. Wilde: Ideální manžel), Baron Lebourg (H. Bern stein: Ve víru), Hrabě Rothulf (A. Jirásek: Gero), Markýz de Ronda (B. Pérez Galdós: Electra), Kalina (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic) – 1907; Sir George Crofts (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), P. Adamec (A. H. Horáková: Páni), Fistr (V. Štech: Deskový statek), Šikovatel Suk (H. Chivot, A. Duru: Svatba reservistova), Trut (A. Dvořák: Kníže) – 1908; Velkokupec Holm (G. Esmann: Otec a syn), Bratr Lorenzo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Werner, svobodný pán z Attinghausů (F. Schiller: Vilém Tell), Domitius Enobarbus (W. Shakespeare: Antonius a Cleopatra), Salvaguardia (A. Jirásek: Pan Johanes) – 1909; Anpiel (J. Zeyer: Sulamit), Bedřich Beermann (L. Thoma: Mravnost), Nikon (A. F. Pisemskij: Hořký osud), Montaloup (S. Michaëlis: Revoluční svatba), Lorenzo Gaddi (G. D’Annunzio: Gioconda) – 1910; Pedro Crespo (P. Calderón: Sudí zalamejský), Milínský (S. K. Macháček: Zkouška statečnosti), Tartuffe (Molière: Tartuffe), Jan Žižka (A. Dvořák: Král Václav IV.), Pan Tobiáš Říhal (W. Shakespeare: Večer tříkrálový neb Cokoli chcete), Baron Révay (J. Mahen: Janošík), Svoboda (V. Štech: Habada a Jordán), Krištof Rott (K. Schönherr: Domov a víra), Roger Goodlake (M. L. Ryleyová: Schovanka), Jan z Chlumu (A. Jirásek: Jan Hus) – 1911.
Režie
Švandova spol.
W. Shakespeare: Kupec benátský – 1874; O. Feuillet: Montjoye – 1867; V. Sardou: Ferréol – 1876.
Pištěkova spol.
E. Bozděch: Z doby kotillonů, B. Bjørnson: Novomanželé – 1880; A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka, W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, týž: Othello, E. Bozděch: Světa pán v županu, F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský, W. Shakespeare: Král Lear – 1885; F. A. Šubert: Jan Výrava, G. Kadelburg, F. v. Schönthan: Zlaté rybky – 1887.
Budilova spol.
J. Štolba: Maloměstští diplomati, K. Pippich: Svět zásad – Plzeň 1888; F. F. Šamberk: Ravuggiollo, loupežník apeninský, F. V. Jeřábek: Syn člověka, J. Vrchlický: Pomsta Catullova, J. Echegaray: Světec či blázen?, J. Štolba: Závěť – Plzeň 1889; G. Preissová: Gazdina roba, G. Csiky: Proletáři, A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny, A. Jirásek: Vojnarka, Lope de Vega: Sedlák svým pánem, J. Zeyer: Doňa Sanča, A. P. Čechov: Námluvy, V. Sardou: Theodora, F. A. Šubert: Velkostatkář – Plzeň1890; J. Echegaray: Velký Galeoto, L. Stroupežnický: Zkažená krev, A. Bisson: Nebožtík Toupinel – Plzeň 1892; J. Štolba: Vodní družstvo, N. V. Gogol: Revisor, J. Vrchlický: Drahomíra, V. Sardou: Vlasť, E. Pohl: Sedm havranů – ND Brno 1892; F. Schiller: Smrt Valdštýnova, V. Sardou: Mnoho přátel, naše škoda, N. A. Ostrovskij: Les, J. Vrchlický: Rabínská moudrost, H. Meilhac, L. Halévy: Tricoche a Cacolet – ND Brno 1893; L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě, H. Sudermann: Domov, C. Goldoni: Paní hostinská, W. Shakespeare: Komedie plná omylů – Plzeň 1894; G. Davis: Katakomby, A. a V. Mrštíkové: Maryša, A. Jirásek: Otec, E. Augier, J. Sandeau: Tchán a zeť, J. Štolba: Peníze – Plzeň 1895; F. E. H. Burnettová: Malý lord, E. Augier: Pelikán, L. N. Tolstoj: Plody osvěty, A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi – Plzeň 1896; J. Hilbert: Vina, I. Vojnović: Ekvinokce, M. Halbe: Mládí – Plzeň 1897; W. Shakespeare: Pohádka zimního večera, G. Hauptmann: Bobří kožich – Plzeň 1898; H. Sudermann: Zápas motýlů, H. Ibsen: Divoká kachna, J. Zeyer: Legenda z Erinu, O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka, J. Kvapil: Princezna Pampeliška, V. Sardou: Tosca – Plzeň 1899; G. Hauptmann: Osamělé duše, týž: Potopený zvon, L. N. Tolstoj: Vláda tmy, G. Hauptmann: Forman Henčl, J. Zeyer: Radúz a Mahulena, A. P. Čechov: Čejka – Plzeň 1900.
MD Plzeň
F. A. Šubert: Jan Výrava, E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, M. Maeterlinck: Monna Vanna, G. Ohnet: Majitel hutí – 1902; W. Shakespeare: Othello, M. A. Šimáček: Svět malých lidí, J. J. Kolár: Pražský žid, W. Shakespeare: Richard III., H. Ibsen: Nora, W. Shakespeare: Sen noci svatojanské, týž: Macbeth, A. a V. Mrštík: Maryša, J. K. Tyl: Jan Hus, F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn, A. Jirásek: Jan Žižka, W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, H. Sudermann: Čest, E. Bozděch: Dobrodruzi, M. Gorkij: V noční útulně, J. Hilbert: Falkenštejn – 1903; W. Shakespeare: Král Lear, Molière: Zdravý nemocný, J. Vrchlický, Z. Fibich: Námluvy Pelopovy, N. V. Gogol: Revisor, Molière: Lakomec, F. A. Šubert: Žně, G. Hauptmann: Tkalci, J. Kvapil: Oblaka, Sofokles: Antigona, E. Bozděch: Zkouška státníkova – 1904; I. Madách: Tragedie člověka, A. Jirásek: Lucerna – 1905; H. Ibsen: Příšery, V. Dyk: Episoda + Smuteční hostina, P. Corneille: Cid – 1906; G. B. Shaw: Pekelník, W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské, L. N. Tolstoj, dram. H. Bataille: Vzkříšení, H. Ibsen: Paní z námoří, A. Jirásek: Gero, J. Vrchlický: Godiva, O. Wilde: Na čem záleží – 1907; G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové, V. Štech: Deskový statek – 1908; H. Ibsen: Podpory společnosti, W. Shakespeare: Antonius a Cleopatra, A. Jirásek: Pan Johanes – 1909; J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův, tíž: Smrt Hippodamie, H. Bahr: Koncert, G. E. Lessing: Mína z Barnhelmu, W. Shakespeare: Zimní pohádka – 1910; G. Zapolska: Morálka paní Dulské, P. Calderón: Sudí zalamejský, Molière: Tartuffe, W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, A. Jirásek: Jan Hus, A. Dvořák: Král Václav IV. – 1911.
Teatralia
Jak studuji roli, České divadlo 1, 1917, s. 70 → Listy z dějin českého divadla II, 1954; Ochotnické divadlo a jeho režie, Plzeň 1919; P. Švanda ze Semčic a jeho význam pro dramatické umění v Plzni, in Sborník městského historického musea v Plzni IV, Plzeň 1919, sv. I, s. 28–42, sv. II, s. 93–117; O F. Zöllnerovi, tamtéž VI, Plzeň 1922, s. 98–101; Z mých hereckých vzpomínek, Český deník, příl. Besedy 3. 8. 1919 až 1. 12. 1922 [215 pokr.]; Z mých ředitelských vzpomínek I–II, 1919, 1920; Z mých ředitelských vzpomínek. Deset let ve službách divadelního družstva v Plzni, Český deník, příl. Besedy 6. 1. 1923 až 14. 11. 1926 [200 pokr.]; Vzpomínky z plzeňského musea, Český deník, příl. Besedy 21. 11. 1926 až 25. 3. 1928 [71 pokr.].
Hry
Divadelní nesmysl, B. spol. 1899; dále vše MD Plzeň: Udatný krejčíček a princezna Narciska, 1902; Konec tyranie a poslední dnové hrůzovlády divadelního ředitele, 1905; Divadlo naruby aneb Když kocour není doma, myši mají pré, 1906; Poslední Sylvestr Benjamina Smoly, 1907; Slavnostní Sylvestr 1908, 1908; Sylvestr 1909 aneb To tu ještě nebylo, 1909; Sylvestr 1910 aneb Před oponou a za oponou, 1910; Divadelní večírek u paní Bystrozraké, Zkouška v baletním sále, Poslední Sylvestr Benjamina Smoly – 1911.
Překlady
V. Chiavacci, L. Krenn: Poslední krejcar, 1893; T. Taube: Zázračná doktorka, 1893; K. Karlweis: Národní švec [Der kleine Mann], 1894, t. 1901 s tit. Maloživnostník; E. Blum, R. Toché: Madame Mongodin, 1895; H. Demesse: Matky – sokyně [Les Mères rivales], 1895; A. Dennery, E.-J.-L. Tarbé des Sablons: Mučednice [Martyre!], 1896; O. Figuere: Zločin na dráze, 1897; P. Decourcelle: Malí ničemové [Les deux gosses], 1897; G. Duval, W. Busnach: Slon, 1898; O. Feuillet: Román chudého mladíka [Le roman d’un jeune homme pauvre], 1898 (pseud. B. Smola); týž: Vznešené manželství [Un mariage dans le monde], 1898; G. Feydeau: Hotel Spalato, 1898 (pseud. B. Smola); A. Wilbrandt: Dcera pana Fabricia, 1899 (pseud. B. Smola); H. Meilhac, L. Halévy: Manžel debutantky, 1899; V. Sardou: Tosca, 1899 – vše B. spol. Plzeň; W. Barrett, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže, Pištěkovo div. 1902.
Prameny a literatura
NA: fond PM 1881–1890, kart. 1691, sign. 8/6/2/20 [koncese]. Archiv města Plzně: literární pozůstalost; sign. 97/23 Pamětní kniha souboru div. ředitele V. B.; sign. M 511 V. B.: portrét J. J. Kolára v roli Richarda III. ■ J. N. [Neruda], Národní listy 16. 4. 1880 [Petruchio, hostování v PD] → České divadlo V, 1966; Nová kočující společnost, Jeviště 3, 1887, s. 109; Z Písku, tamtéž, s. 148; Novému divadelnímu řediteli, Národní listy 9. 8. 1887; P. Lípa: Městské divadlo v Chrudimi, Jeviště 4, 1888, s. 27n.; J. S. [Schiebl]: Letní divadlo v Plzni, Česká Thalia 2, 1888, s. 231n., 293n. + Druhá letní sezona v Plzni, tamtéž 3, 1889, s. 187 + Druhé stálé divadlo české, tamtéž, s. 322n. + Městské divadlo v Plzni, tamtéž, s. 347n.; J. Arbes: Před otevřením Národního divadla, Česká Thalia 5, 1891, s. [105]; S…ý: Z Mladé Boleslavi, Besední listy 2, 1893/94, s. 63n.; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 108●; hostování v ND: Š. [J. Kuffner], Národní politika 20. 3. 1901 [Forman Henčl]; r., Obzor literární a umělecký 3, 1901, s. 63 [Vodník, Potopený zvon], 79 [Forman Henčl]●; nesign. [J. Vodák], Čas 15. 9. 1901 [Othello] → Shakespeare, 1950 + Čas 18. 3. 1902 [Richard III., odchod od Pištěka]; J. Schiebl: České divadlo v Plzni, Plzeň 1902, s. 86 až 88; Sirius: V. B., Divadlo 2, 1903/04, s. 366–368; R. J. Kronbauer: V. B., Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 123–125 + Vzpomínky, 1907, s. 187–204; Personalie z Plzně, Divadlo 8, 1909/10, s. 498 [B. demise]; J. Bureš: Ředitel B. sedmdesátníkem, Český deník 19. 10. 1916; K. Líkař: 100 let českých představení divadelních v Plzni, Plzeň 1918, s. 16, 22n.; F. Kříž: Plzeňský „Král Lear“ v roli historika, Český deník 19. 3. 1921●; k pětasedmdesátinám: J. Vodák, Čas 19. 10. 1922 →Tváře českých herců, 1967; F. Vondruška, Český deník 19. 10. 1922; K. Mušek, Divadlo 2 (9), 1922, č. 23, s. 1n.; Divadelní list Městského divadla v Plzni, 1922/23, č. 6●; A. Charvát: Ze staré Prahy, 1926, s. 155–166; sb. Divadlo města Plzně v letech 1902–1927, usp. F. Kříž, Plzeň [1927], s. 31–48, 72n., 75–80●; nekrology: Český deník 27. 3. 1928; K. Pražský, tamtéž 28. 3. 1928; M. Nesnídalová: B. výpisky v Českém deníku, tamtéž; B., Lidové noviny 27. 3. 1928; R. Deyl, Národní listy 28. 3. 1928; A. Ziegloserová, Národní politika 30. 3. 1928; Maxa [M. B. Stýblo], Divadlo 7 (14), 1927/28, s. [77]; nesign.: Posled ní pocta Plzně mistru B., Český deník 30. 3. 1928; O. Stelzer: Vzpomínky z musea na † ředitele V. B., tamtéž 1. 4. 1928●; K. Komarov: Podučitel na divadle, Lidové noviny 12. a 19. 5., 16. 6., 7., 14. a 21. 7. 1928; J. Zelenka: Vzpomínám..., 1929, s. 128–144; F. Hlavatý: Herecké vzpomínky, [1930], s. 66–68; K. Tauš: K padesátiletému jubileu českého národního divadla v Brně, Brno 1934, s. 105; R. Deyl: Jak jsem je znal, 1937, s. 14–32; V. Vydra st.: Prosím o slovo, 1940,s. 142–161; J. Teichman: Postavy českého divadla a hudby, 1941, s. 33–36; R. Deyl: Milován a nenáviděn, 1941 + Opona spadla, 1946, s. 89–124; B. Karen: Episody, 1946, s. 108–110, 180–197; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1948, s. 117, 219–232, 246–248; V. B., velký český herec [...] a jeho doba (1847 až 1928), kat. výstavy, usp. J. Švehla, 1953; Z. Přibylová: Pozůstalost V. B. v plzeňském archivu, Život Plzeňska 4, 1953, č. 5, s. 79n.; V. Jílek: A. Jirásek a V. B., in sb. Listy z dějin českého divadla I, 1954, s. 142–152; V. Štěpánek: 90 let stálého českého divadla v Plzni, Plzeň [1955], s. 23, 25–35; F. Fabian: Budilova dramaturgie 1902–1912, in sb. Minulostí Plzně a Plzeňska II, Plzeň1959, s. 237–255; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 125–130, 157–163; B. Polan: V. B., Plzeň b. d. + Pozdní léta V. B., Místo tvorbě, Plzeň 1965, s. 35–49; Sto let českého divadla v Plzni 1865 až 1965, Praha–Plzeň 1965, s. 15–17, 39–47, 62–64, 78n., 84; R. Deyl: Plzeňský Lear, Vavříny s trny, 1973, s. 64–73; E. Kohout: Divadlo aneb Snář, 1975, s. 14, 26–30, 33n., 118; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978; L. Klosová: Král Lear a Forman Henčl, Program SD Brno 50, 1978/79, s. 36n. + Kolárovská kletba?, Scéna 4, 1979, č. 2, s. 12; M. Bělohlávek: Dějiny divadla a Archiv města Plzně, Archivní časopis 33, 1983, s. 72–77, 82. ■ ČHS, EDS [Budilova spol.], HD, NDp, ODS, PBJ, Otto-dod; Brno
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 100–109
