Leraus, Vladimír

Otec Antonín Leraus byl strojvůdcem a vášnivým ochotníkem. Lásku k divadlu předával synovi, profesí z něj však chtěl mít učitele či vysokoškolského profesora. Po maturitě na berounském gymnáziu L. nastoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy ke studiu českého a francouzského jazyka. V Praze navštěvoval divadla, začal hrát s ochotníky a soukromě se učil herectví u někdejší herečky Národního divadla a profesorky na konzervatoři A. Suchánkové. Po čtyřech semestrech univerzitní studia opustil a rozhodl se pro divadelní dráhu. Postupně prošel pěti angažmá u velkých kamenných scén: hrál ve Slovenském národním divadle (1927–29), v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1929–32), v Zemském divadle v Brně (1932–41), Městském divadle na Královských Vinohradech (1941–52) a v Národním divadle (1952–74). 28. 6. 1937 se v Brně oženil s Šárkou Štětinovou. 1962 se stal zasloužilým členem Národního divadla a 1965 zasloužilým umělcem. Zemřel 29. 6. 1991, byl zpopelněn ve strašnickém krematoriu v Praze.

První angažmá získal ve Slovenském národním divadle, kde šéf činohry V. Jiřikovský ve snaze posílit česky hraná představení nabíral nové české herce (E. Bolek, K. Hradilák, A. Solmar, A. Vojta-Jurný, E. Hálková, J. a M. Sýkorovi). I přes to, že tu L. vzhledem k svému mladému věku hrál převážně komické role naivních mladíků, důstojníků a princů, získal záhy díky civilnímu hlasovému projevu, psychické vyspělosti a jisté závažnosti hereckého výrazu příležitosti i v titulních rolích (Polixenes, W. Shakespeare: Zimní pohádka; Orestes, J. W. Goethe: Ifigénia na Tauride; Vronskij, L. N. Tolstoj: Anna Karenina). V dalším působišti v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě hrál hlavní i vedlejší role, s mladickou vášní a energií a tvárným, mocným hlasem (Kníže Václav, S. Lom: Svatý Václav; Laertes, W. Shakespeare: Hamlet; Baron Tuzenbach, A. P. Čechov: Tři sestry; Anučkin, N. V. Gogol: Ženitba; Princ, A. Šíma: Sněhurka a sedm trpaslíků; Petruchio, W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy). V Ostravě se pokusil založit avantgardní studio a podílel se jako recitátor na cyklech literárních pořadů, připravovaných V. Martínkem ve spolupráci s předními básníky i epiky (V. Dyk, I. Olbracht, V. Nezval, J. Seifert). 1932 dostal od K. H. Hilara nabídku angažmá v Národním divadle, rozhodl se však pro Zemské divadlo v Brně, kde získal posléze coby protagonista hlavních rolí mnoho příležitostí k hereckému růstu (Vronský, L. N. Tolstoj: Anna Karenina; Othello, W. Shakespeare: Othello; Jánošík, J. Mahen: Jánošík; Francek, A. a V. Mrštíkovi: Maryša; Oidipus, Sofoklés: Oidipus, král thébský; Ivan, V. K. Klicpera: Zlý jelen; Pelops, J. Vrchlický: Hippodamie). V Brně se v necelých třiceti letech stal předním členem souboru, získal diváckou popularitu i přízeň kritiky. Jeho herecký výraz se vyznačoval vytříbenou řečnickou kulturou a citlivým projevem. Byl často vyhledáván jako recitátor, spolupracoval s rozhlasem i filmem. Počátkem 40. let odešel na pozvání J. Kvapila do Městského divadla na Královských Vinohradech. Postupně se propracoval od naivních milovníků a niterně rozervaných mladých mužů k charakterním a vyzrálým postavám českého i světového repertoáru (Theseus, G. Neveux: Theseus mořeplavcem; Jan Hlubina, F. Šrámek: Měsíc nad řekou; Arcibiskup remešský, G. B. Shaw: Svatá Jana; Kníže Šujskij, A. S. Puškin: Boris Godunov). Spolupráci s režisérem J. Frejkou, jenž se stal ředitelem a předním režisérem divadla 1945, považoval za umělecky nejplodnější období své kariéry. 1950 bylo divadlo přejmenováno na Divadlo československé armády a bylo dramaturgicky i repertoárově odděleno od Městských divadel pražských. L. byl členem Divadla československé armády do 1952, přičemž čtyři inscenace 1951–52 nazkoušel i v Městských divadlech pražských. Poté, co se Divadlo československé armády přeorientovalo na militaristický program a mělo za hlavní cíl politicky vzdělávat armádní publikum, ustály pro L. nabídky hlavních rolí ze světového repertoáru, a naopak přicházely role z oblasti socialistické a ruské dramatiky.

1952 přijal nabídku do činoherního souboru Národního divadla, v němž setrval až do odchodu do penze 1974. Oproti brněnskému a vinohradskému působení dostával již jen vedlejší a epizodní role. Hrál pohostinsky na oblastních a pražských scénách, i po odchodu z divadla byl herecky činný ve filmu a v rozhlase. 1966–73 hostoval v roli Arnošta z Pardubic v Noci na Karlštejně v Divadle J. Průchy na Kladně, 1975 jako Melvil v Marii Stuartovně v Městských divadlech pražských. 1978 a 1979 vystupoval v literárních večerech Charaktery a lásky a Pro vůni heřmánku v Lyra Pragensis Praha.

V herecké práci kladl důraz na slovo, proslul recitačním uměním. Tvárný silný hlas a výrazná, místy až vášnivá gesta mu napomohly přirozeně se překlenout z postav mladých naivních milovníků do charakterově pevných, moudrých mužů. 

Od 1932 byl členem umělecké skupiny TRAKT (Teatro kaj Radio Aktoroj, čili Divadelní a rozhlasoví herci). Společně s K. Högrem, F. Kožíkem, Z. Švabíkovou-Kožíkovou, J. Bezdíčkem, F. Šlégrem, A. Klimešem, Z. Trdou, J. Kurandovou ad. se podílel na vysílání přednášek o kultuře v ČSR, poezie, divadelních her, operet a oper na rozhlasové stanici Verda stacio (Zelená vlna) v jazyce esperanto. Zde účinkoval ve hrách Dva hlasy (Du vocoj) od F. K. Zemana, Edison a smrt (Edison kaj la morto) a Bílá nemoc (Blanka malsano). Byl rovněž obsazován jako recitátor básní společně se Z. Švabíkovou-Kožíkovou. Od 1932 do druhé světové války měla stanice základnu v Brně, po válce se přesunula do Prahy, kde fungovala do 1950.

Již v brněnském angažmá si L. povšiml režisér A. Podhorský, který jej 1934 obsadil do filmu Hříchy mládí. Následovaly další filmové příležitosti, většinou vedlejší role. Diváckou pozornost získal 1941 v roli očního lékaře Pavla Průši ve filmu Modrý závoj. Po druhé světové válce byl nadále obsazován, opět do vedlejších a epizodních rolí, převážně v historických komediích a dramatech (Fričovy filmy Císařův pekař a pekařův císař, 1951 a Psohlavci, 1954, Vávrovy snímky Jan Hus, 1954, Jan Žižka, 1955, Proti všem, 1956, či Dobrý voják Švejk K. Steklého, 1956). Jeho poslední filmovou rolí byla 1987 postava dvořana ve filmu Šašek a Královna V. Chytilové. Většina L. filmových postav měla zřetelné realistické obrysy a příkladné mluvní gesto se silně divadelními rysy. Mimo divadlo se však nejvíce uplatnil v rozhlase (A. de Musset: Lorenzaccio, 1960; V. K. Klicpera: Zlý jelen, 1967; A. P. Čechov: Racek, 1972; W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, 1976; A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi, 1976). Byl vyhledávaným recitátorem na kulturních akcích, výročích a slavnostech. Nejen mezi herci a studenty herectví je znám jazykolam: „Roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus.“ Tato složitá věta se dostala do povědomí 1965 díky cyklu rozhlasových her o Sherlocku Holmesovi v naučném pořadu Meteor. L. v této rozhlasové dramatizaci skutečně ztvárnil jmenovaného lorda Rolfa.

Role

Slovenské národní divadlo

Fedor (J. Hollý: Študent nezbedník), Nadčlovek Miles (K a J. Čapkové: Adam Stvoriteľ), Starec (V. Říha: Janko v zakliatom zámku), Pomocník (P. Romanov: Zemetrasenie), Peter (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Crapart (R. Rolland: Hra o láske a smrti), Vrchný četnícky strážmajster (J. Mahen: Praha – Brno – Bratislava), Princ Miroslav (M. Dubský: Ako sa švec Ivánek princom stal), Polixenes (W. Shakespeare: Zimní pohádka) – 1927; Maxim Lorand (F. Savigny: Ľalia z baru), Norman Maclean (J. Berstl: Dover – Calais), Taylor (W. S. Maugham: Viktória), Baglioni (J. Závodný: Nadčlovek), Orestes (J. W. Goethe: Ifigénia na Tauride),  Armand (E. Scribe: Leonia),  Princ Mirko (?: Opičiak Fuk), Námornícky kapitán (W. Shakespeare: Večer trojkraľový), Kňaz, Master Cotton, Druhý choromyseľný, Štvrtý dvorný troll, Prvý chlapec (H. Ibsen: Perr Gynt), Profesor, Auditor Bernier, Vaněk (J. Hašek dram. A. Fencl: Dobrý vojak Švejk), Gzinus (H. Zbierchowski: Lolino manželstvo), Matord (A. Savoir: Ôsma a prvá), Slepý huslista (E. Vachek: Lišiak Stavinoha), Korotkov, Petrušin (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola), Vronskij (L. N. Tolstoj: Anna Karenina), Jožo (I. Stodola: Bačova žena), Franta (K. Čapek: Lúpežník), Mišo Kaňúrik (J. G. Tajovký: Statky-zmätky), Šľachtic z Prokesch-Ostenov (E. Rostand: Orlík), Prvý mladík v smokingu (I. Vojnovic: Dáma so slnečnicou), Záhora (L. Novák: Bengle), Rytmajster von Lützelburg (A. R.-R. K. Rösler: C. a k. armáda) – 1928; Pán Pena (W. Shakespeare: Veta za vetu), Dr. Sýkora (K. F. Urbanovič: Vyvrheli), Neptun (Aristofanes: Vtáci), Poručík Trojan (R. Medek: Plukovník Švec), Mladý muž (?: Súboj lásky), Arthur (A. Dumas ml.: Dáma s kaméliami), Seržant (G. B. Shaw: Pekelník), Kačka (I. Stodola: Čaj u pána senátora), Dôstojník "Armády Spásy" prof. Kosterka (F. Langer: Obrátenie Ferdyša Pištoru), Napoleon (J. Sarment: Oči zo všetkých najkrajšie), Basiliš (V. Boček: Když jsem plela len aneb Hrůžostrašné mordy v Petržálce) – 1929.

Národní divadlo moravskoslezské

Armand Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi), James Madison (B. Veiller: Je Mary Duganová vinna?), Bartley (J. M. Synge: Jezdci k moři), První německý zajatec (L. Frank: Karel a Anna), Valentin Raboy (V. Skoch: Naše babička), Richard Dudgeon (G. B. Shaw: Pekelník), Baron von Zelten (J. Giraudoux: Siegfried), Masham (E. Scribe: Sklenice vody), Timmy (J. M. Synge: Studnice světců), Kníže Václav (S. Lom: Svatý Václav), Kleant (Molière: Zdravý nemocný) – 1929; Roger de Verville (M. Pagnol: Abeceda úspěchu pana Topaze), Ilja (B. Lovrić: Dědicové), Soudní rada Mikulášek (J. Hašek, dram. A. Fencl: Dobrý voják Švejk), Petr (F. Langer: Grandhotel Nevada), Laertes (W. Shakespeare: Hamlet), Oldřich (Jak se Kašpárek naučil čarovat), Dvořan (A. Jirásek: Lucerna), Valenta (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Robert Tabret (W. S. Maugham: Posvátný plamen), Ernest de Trésailles (S. Michaelis: Revoluční svatba), Hvězdínský (V. Štech: Třetí zvonění), Baron Tuzenbach (A. P. Čechov: Tři sestry), Anučkin (N. V. Gogol: Ženitba), Rufio (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Doktor Lomond (E. Wallace: Čaroděj), Normie de Witt (E. Burke: Čemu se říká láska?), Major Dufek (Z. Štěpánek: Hrníček Štěstí), Doktor Kaliba (R. Medek: Srdce a válka bratrství), Inženýr (J. Hilbert: Třídič štěrku) – 1930; George Trent (E. Ch. Charpenter: Děti starého mládence), Stráž (A. Savoir: Kateřina Velká), Major Blancard (M. Pagnol – P. Nivoix: Kupčíci se slávou), Vasja (V. P. Katajev: Kvadratura kruhu), Lando (G. Forzano: Madona Oretta), Teddie Deskin (A. Ridley: Půlnoční vlak), Princ (A. Šíma: Sněhurka a sedm trpaslíků), Anpiel (J. Zeyer: Sulamit), Sevan Jelić (P. Petrović: Uzel), Lucio (W. Shakespeare: Oko za oko), Henry Greene (P. Sturges: Zcela nepočestně), Štěpán (M. Achard: Život je krásný), Konopásek (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Marius (M. Pagnol: Malajský šíp), Václav (L. Stroupežnický: Naši furianti), Otto (V. Werner: Právo na hřích), Sandy Tyrell (N. Coward: Víkend), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1931; Essex (F. Bruckner: Alžběta Anglická), Jiří Blatský (J. Hilbert: Blíženci), Harry (P. Hell: Dceruška), Vrchní číšník (F. Molnár: Dobrá víla), Kapitán Harry Glenister (R. Berkeley: Dovolená ve Francii), Michael Valentin (J. W. Goethe: Faust), František Vejvara (I. Herrmann, dram. R. Podhorská: Kondelík a Vejvara), Jaromír Topol (E. Konrád: Kvočna), Jindřich Mirguet (L. Doillet: Pan lékárník Bourrachon), Paul Seville (L. Brentano: Rodinná aféra), Bernard (S. Passeur: Řetězy) – 1932; Matějka (F. Langer: Jízdní hlídka) – 1935.

Zemské divadlo v Brně

A. V. Petr, Nečas (J. Götzová: Pan Fahoun střílí goal), François Fourés (S. Zweig: Ovečka chuďasova), Jindřich Mirguet (L. Doillet: Pan lékárník Bourrachon), Telagon (J. Vrchlický: Smrt Odyssea), Král Chrudoš Pracovitý (A. Klimeš: Kulihrášek prohání lenochy), Marius, Fanny (M. Pagnol: Malajský šíp) – 1932; Vronský (L. N. Tolstoj: Anna Karenina), Hrabě Orsino (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Kníže Gallos, Mystik Maximos (H. Ibsen: Císař a Galilejský), Král (J. Romains: Král v masce), Major Herst (J. Tępa: Slečna doktorka), Osakrak (E. Freuchen: Eskimo Osakrak), Othello (W. Shakespeare: Othello), Vláďa (J. Mahen: Rodina) – 1933; Aldrich (J. Klokoč: Aladin), Don Mendo (R. Walter: Neodolatelná Don Diego), Dr. Landas (V. Štech: Ohnivá země), Francek (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Joža, Šofér (M. Begović: Člověk je slabé stvoření), Král (P. Calderón de la Barca: Velké divadlo světa), Matyáš Corvinus (R. Medek: Jiří Poděbradský), První inženýr (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Raněný (J. Wolker: Nemocnice), Robert Browning (R. Beiser: Anna Browningová), Stojmír (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Šachovský Fedor (B. A. Lavreněv: Letadlo nad městem), Továrník a falešný hráč (V. Werner: Medvědí tanec), Uljaljum (J. Oleša: Rejstřík dobrých skutků), William K. L. Dickson (E. Konrád: Čaroděj z Menlo) – 1934; Allan Sergyll (H. Bataille: Něžnost), Dr. Hallemeier (K. Čapek: R. U. R), Hans Axel Fersen (J. Götzová: Marie Antoinetta), Herec (H. Fallada: Občanku, co teď?), Iason (J. A. Benda: Melodramy Jiřího Bendy – Medea), Jiří (F. Kožík – B. Polách: Pět procent života), Kníže Sergej Petrovič Sokolskij (F. M. Dostojevskij, dram. A. Podhorský: Výrostek), Loupežník (K. Čapek: Loupežník), Matějka (F. Langer: Jízdní hlídka), Orin (E. OʼNeill: Smutek sluší Elektře), Theseus (J. A. Benda: Melodramy Jiřího Bendy – Ariadna na Naxu) – 1935; Bessanio (W. Shakespeare: Benátský kupec), Don Manuel Enriquez (P. Calderón de la Barca: Dáma skřítek), Dr. Christo Kondov (J. Jovkov: Co dovede milion), Heraklés (Aristofanés: Žáby), Hlas boha Indry (A. Strindberg: Hra snů), První herec, Správce karantény (W. Shakespeare: Hamlet, králevic dánský), Svetimír (J. Zeyer: Pod jabloní) – 1936; Halvard (K. Holter – L. Hansen: Medvědí národ), Kurčajev (A. N. Ostrovskij: I chytrák se spálí), Mlynář (A. Jirásek: Lucerna), Oberon (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Oidipús (Sofoklés: Král Oidipus), Úřední pán (K. Čapek: Bílá nemoc) – 1937; Honza (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Ivan (V. K. Klicpera: Zlý jelen), Marco Polo (E. OʼNeill: Milionový Marco), Petr (K. Čapek: Matka), Ulyx (A. Salacrou: Neznámá z Arrasu) – 1938; Aljoža (B. Nušić: Žijeme dál), Baron (F. X. Svoboda: Čekanky), Ondřej Brtnický (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová (Mikuláš Dačický z Heslova)), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Vrchní (J. Mahen: Mrtvé moře) – 1939; Dr. Dos Passos (J. M. Frank: Džungle), Mark Volochov (I. A. Gončarov: Strž), Pelops (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Hippodamie), Student (J. Mahen: V pasti), Villy Roškot (F. Šrámek: Měsíc nad řekou), Walter (H. von Kleist: Rozbitý džbán), William Shakespeare (F. Kožík: Shakespeare) – 1940; Evžen Alexandrovič Arbenin (M. J. Lermontov: Maškaráda), Gabriele d’Annunzio (G. Menzel: Appassionata), Kristian Björskinn, Farář (V. Werner: Půlnoční slunce), Vévoda Alba (F. Schiller: Don Carlos) – 1941.

Městské divadlo na Královských Vinohradech

(od 1950 Divadlo československé armády Praha a Městská divadla Pražská)

Kněz Prokop (A. Dvořák: Husité), Fregat (A. Kornejčuk: Skáza eskadry), Fernan Goméz (Lope de Vega: Fuente ovejuna), Hullin (R. Rolland: 14. červenec) – 1945; Matouš (O. Scheinpflugová: Viděla jsem Boha), Richard Dudgeon (G. B. Shaw: Pekelník), Theseus (G. Neveux: Theseus mořeplavec), Makduff (W. Shakespeare: Macbeth), Uprchlík (F. Hochwälder: Uprchlík), Biskup Mouret (J. Sarmet: Prababička Mouretová) – 1946; Lord Windermere (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové), Jaroslav Prus (K. Čapek: Věc Makropulos), Oberon (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Jan Hlubina (F. Šrámek: Měsíc nad řekou), Sir Orfeus Midlander (G. B. Shaw: Ženeva) – 1947; Arcibiskup remešský (G. B. Shaw: Svatá Jana), Přemysl (S. Lom: Děvín), Morden (J. Steinbeck, dram. B. Stejskal: Měsíc zapadá), Nestrašený Porfirij (M. Gorkij: Dostigajev a ti druzí), Otec Coronil (E. Roblés: Dobyvatelé) – 1948; Scénické čtení (A. Jirásek: Na staré poště), Kníže Šujskij (A. S. Puškin: Boris Godunov), Jakub Jacobs (J. Petrov: Útěk lorda Jacobse), Velikatov (A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé), Jefimov (M. Gorkij: Falešná mince), Krivenko (B. Čirskov: Vítězové) – 1949; Jan Želivský (B. Březovský: Veliké město Pražské), Michail Lvovič Astrov (A. P. Čechov: Strýček Váňa); Poručík Jindřich Bohata (J. Mareš: Dukla), Gorskij (I. F. Popov: Rodina), Taras Petrovič Očeret (V. M. Gusjev: Sláva) – 1950; Narkis (A. N. Ostrovskij: Horoucí srdce), Jan z Chlumu (A. Jirásek: Jan Hus), Majorov (A. Kron: Poušť rozkvete), Meščerjakov Sěrgej, (G. Mdivani: Koho tlačí bota?) – 1951; Kopecký (A. Jirásek: Otec), Petrov (V. M. Gusjev: Jarní vítr) – 1952; Melvil (F. Schiller: Marie Stuartovna, j. h.) – 1975.

Národní divadlo

Velkokníže Petr (A. Savoir: Kateřina veliká) – 1930; Pipo Spano (A. Jirásek: Jan Žižka) – 1950; Potapov (V. V. Višněvskij: Nezapomenutelný rok devatenáctý) – 1951, Zajíček, Braha (A. Jirásek: Lucerna) – 1952, Belzebub (J. Drda: Hrátky s čertem) – 1953; Skrobotov (M. Gorkij: Nepřátelé), Ivan Aristarchyč Obab (V. V. Ivanov: Obrněný vlak 14-69), Benátský dóže (W. Shakespeare: Kupec benátský), Přednes (Slavností večer na počest 120. narozenin Jana Nerudy) – 1954; Kopecký (A. Jirásek: Otec) – 1956; Baron Krug (K. Čapek: Bílá nemoc), Velitel lodi, Starý námořník, Dlouhý námořník (V. V. Višněvskij: Optimistická tragédie) – 1957; Uhorčík (J. Mahen: Jánošík), Vévoda Albanský (W. Shakespeare: Král Lear), Tomáš (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) – 1958; Popel (J. K. Tyl: Drahomíra a její synové) – 1960; Páter Štulc (A. Dvořák: Božena Němcová bojující), Dreissiger (V. Nejedlý: Tkalci), Tiť Borodin (M. A. Šolochov: Rozrušená země) – 1962; Sergej Petrovič Železnov (M. Gorkij: Vassa Železnovová) – 1963; Zvoncov (M. Gorkij: Dostigajev a ti druzí) – 1964; První učenec (V. Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou), Vojevůdce žlutých (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Čas (W. Shakespeare: Zimní pohádka) – 1965; Slepec (J. Toman: Don Juan), Generál Alexejev (L. Aškenazy: Rasputin) – 1967; Lanckrabě hessenský (F. Dürrenmatt: Novokřtěnci), Tomáš (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Soudce Hawthorne (A. Miller: Zkouška ohněm) – 1968; Stojmír (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) – 1970; Přednes (Slavnostní shromáždění k 101. výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina) – 1971; Plužin (I. Dvoreckij: Člověk odjinud), Radní Horina (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1973; Šefl (A. Zápotocký, dram. V. Vejražka: Vstanou noví bojovníci) – 1974; Mušketýr (A. Jirásek: Lucerna), Orville (J. K. Tyl: Středem země do Afriky aneb Skalní duch čili Artézská studně – 1976.

Tylovo divadlo

Montano (W. Shakespeare: Othello), Kondratěv (A. Surov: Zelená ulice), Roman Koškin (K. A. Treňov: Ljubov Jarová), Dorodnov (A. N. Ostrovskij: Pozdní láska) – 1952; Šimon (J. K. Tyl: Kutnohorští havíři), Filip Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Pan Vok z Valdštýna (J. K. Tyl: Jan Žižka) – 1953; Samuel Freeman (D. Berg: Matka Riva) – 1954; Sergej Ivanoviš Sachatov (L. N. Tolstoj: Není nad vzdělanost), Mandžuský posel (A Jing: Vzdorokrál), Weberstedt (H. Zinnerová: Ďábelský kruh), Veršinin (A. P. Čechov: Tři sestry) – 1955; Bohuslav (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Dunois (G. B. Shaw: Svatá Jana) – 1956; Ismáíl (N. Hikmet: Podivín), Plukovník Rossel (N. B. Grieg: Porážka) – 1957; Antipa Ivanov Zvykov (M. Gorkij: Rodina Zvykových), Dr. Virizlay (J. Darvas: Spálená křídla) – 1959; Pisarev (D. A. Granin: Po svatbě), Berald (Molière: Zdravý nemocný), Kníže Abreskov (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola) – 1960; Bandita (B. Brecht: Kavkazský křídový kruh), Pan Hošek (W. Shakespeare: Veselé windsorské paničky) – 1962; Pardus z Horky (M. Jariš: Království boží), Feldvébl Heinrich (J. P. Sartre: Vězňové z Altony) – 1963; Braha, Mušketýr (A. Jirásek: Lucerna), Důstojník Černožlutých (S. OʼCasey: Bubny otce Neda) – 1964; Herec (L. Pirandello: Šest postav hledá autora), Rjabcov (I. E. Babel: Zapadá slunce), Soudce (T. Wilder: Jen o chlup) – 1966; Baron Krug (K. Čapek: Bílá nemoc), Jan Velvar (A. Jirásek: Jan Roháč) – 1968; Chrysald (Molière: Škola pro ženy), Papež (J. Anouilh: Tomáš Becket [Čest Boží]) – 1969; Edward Tappercoom (Ch. Fry: Dáma není k pálení), Filip Dubský, Jakub Bušek (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1970; Hráč, Host (M. J. Lermontov: Maškaráda), Komtur (V. Hudeček – M. Stehlík: Poslední dobrodružství dona Juana), Baron del Cedro (C. Goldoni: Vějíř) – 1971; Montano (W. Shakespeare: Othello) – 1972; Baptista (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1973.

Smetanovo divadlo

Stojmír (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) – 1955; Pelops (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův) – 1958; Kněz, Náčelník thébských starců (Sofoklés: Oidipús vladař) – 1963.

Nová scéna

Tomáš (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) – 1983.

Divadlo Jaroslava Průchy Kladno – Mladá Boleslav

Arnošt z Pardubic (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1971.

Lyra Pragensis Praha

Scénické čtení (V. Šukšin: Charaktery a lásky) – 1978; Scénické čtení (D. Šajner: Pro vůni heřmánku) – 1979.

Prameny

Archiv NdB: osobní složka V. L., dobové recenze, fotografie, obsazení.

Archiv ND.

Literatura

Nesign., Rovnost 18. 2. 1932 [Zemské divadlo v Brně]; E. Roubíčková, Pokrokový obzor 15. 10. 1932 [Smrt Odyssea]; -n-, Nezávislá politika 7. 3. 1936 [V. L. a brněnská činohra]; J. Hájek, Rudé právo 10. 7. 1947 [síla zjevu V. L.]; nesign., Rudé právo 18. 8. 1953 [literární večer M. Majerové]; V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, Praha 1958, s. 179; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Praha 1978, s. 240; nesign., Tvorba 6. 8. 1980 [Neumannovy Poděbrady]; jpa, Svobodné slovo Praha 27. 7. 1980 [k pětasedmdesátinám]; J. Kutina, Lidová demokracie 27. 7. 1985 [k osmdesátinám]; nesign., Tvorba 19. 1. 1961 [deklamace veršů mladých básníků]; nesign., Rudé právo 2. 7. 1991 [nekrolog]; Z. Sílová – R. Hrdinová – A. Kožíková – V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Vinohradský ansámbl, Praha 2007, s. 65, 67, 71, 73, 76–77, 81, 193; J. Žák: Divadlo na Vinohradech 1907–2015. 110 osobností, které tvořili historii divadla, Praha 2017, s. 144–145; nesign.: V. L., životopis, Národní divadlo moravskoslezské [online, cit. 5. 1. 2022]. URL: https://www.ndm.cz/cz/osoba/6142-leraus-vladimir.html; nesign.: V. L., Internetová encyklopedie dějin Brno [online, cit. 5. 1. 2022], URL: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11622; nesign.: V. L., Archiv ND [online, cit. 7. 1. 2022], URL: http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/2651; nesign.: V. L., Virtuálná databáza slovenského divadla [online, cit. 6. 1. 2022], URL: https://etheatre.sk/du_vademecum/index.jsp; A. Janovská: Statný, důstojný… Přesto se přičinil o jednu z nejkrkolomnějších jazykových zlomyslností. Tajnosti slavných, Krajské listy.cz [online, cit. 6. 1. 2022], URL: https://www.krajskelisty.cz/praha/21033-statny-dustojny-presto-se-pricinil-o-jednu-z-nejkrkolomnejsich-jazykovych-zlomyslnosti-tajnosti-slavnych.htm

EDS, Fikejz – Film II, NDp, PBJ I

Vznik: 2022