Roz. Schneiderová. Dcera řeznického mistra a plzeňského měšťana. V rodišti navštěvovala měšťanskou školu, doma byla vychovávána ve vlasteneckém duchu a k lásce k umění. Rodina měla předplatné na česká představení, B. od dětství znala členy společností Švandovy a Pokorného (v čele s E. Vojanem) i hostující herce z pražského PD a ND, jejími idoly byly O. Sklenářová-Malá, M. Křepelová a A. Volfová. V únoru 1884 se provdala za herce a zpěváka Karla B., člena souboru F. Pokorného, a po skončení plzeňské divadelní sezony se s ním v březnu 1884 vydala na kočovnou pouť. Na profesionální scéně debutovala jako statistka 1885 v Brně, od malých rolí se u Pokorného zanedlouho dopracovala ke klíčovým úlohám. 1889 s manželem přešla do společnosti F. Trnky, 1891 byli angažováni V. Hübnerem pro stálý soubor ND v Brně, ale B. kvůli narození dítěte sezonu nedokončila. Po rozpuštění brněnského souboru 1892 dostala nabídku od V. Budila, kterou nepřijala; spolu s manželem zůstala na Moravě a nastoupila do společnosti založené V. Hübnerem (České lidové divadlo). Po jejím zániku 1894 zůstala načas bez angažmá, 1895–98 působila u V. Choděry, poté u ředitelky F. Šmídlové, kde zažila nejhorší dobu svého kočování, a krátce ve Štětkově společnosti. Od 1901 zakotvila na patnáct let v souboru E. Šumy, jehož vedení přešlo po smrti ředitele do rukou Karla B. (1917–22). Po manželově smrti (1925) žila několik let u syna v Brně, pak se uchýlila k dcerám do Prahy.
Tři ze šesti dětí se věnovaly divadlu: Růžena (1892–1976, provd. Opravilová, byla 1913/14 členkou Královského dvorního divadla v Bělehradě), Antonín (1895–1983) a Marie (1901 až 1987, provd. Lhotová, podruhé Stejskalová).
B. měla velice pěkný, reprezentativní zevnějšek, zdravý zvučný hlas pro deklamační party, kultivované vystupování pro salonní role. Překypovala temperamentem a citovým bohatstvím, takže mistrovsky hrála vášnivé ženské typy. Zjevem i projevem poněkud připomínala heroiny O. Sklenářovou-Malou a M. Pospíšilovou, v jejím herectví se projevovaly též vlivy A. Volfové a M. Křepelové. Při značné míře pozorovacího talentu se stala výbornou představitelkou realistických typů, které zahájila krejčířkou Evou (Preissová: Gazdina roba). Umělecky vyzrála v první polovině devadesátých let u ředitele V. Hübnera, kdy vytvořila další realistické kreace v tit. roli Mosenthalovy Debory, Jiráskovy Vojnarky a Zolovy Terezy Raquinové. Svůj temperament rozvinula v rozverné Paní Žofce ve Stroupežnického Paní mincmistrové, ve vášnivé Dolores, platící za zradu své země životem (Sardou: Vlast) i v psychologicky prohloubené studii Magdy v Sudermannově dramatu Domov. Za pobytu u Choděrovy společnosti se v repertoáru B. vedle heroin (Kolárova Magelona) začaly objevovat první role matek (Rosava v Tylově Strakonickém dudákovi). Několik let pak hrála paralelně úlohy mladistvých žen (Pavlína Mornandová, Rosier: Brute, pusť Césara!; Mája Zemanová, Kvapil: Oblaka) a role staršího oboru; mladé milovnice a hrdinky postupně přenechávala starší dceři Růženě. V poslední etapě divadelní dráhy zastávala v manželově společnosti obor matek; podle sporadických dokladů to byly především vážné charakterní role (Paní Mařáková, Hilbert: Vina; Mešjanovka, Preissová: Gazdina roba). Celý aktivní umělecký život strávila na Moravě, převážně ve službách kočovnému divadelnictví. Plný rozvoj své kariéry však do značné míry obětovala rodině.
Role
Pokorného spol.
Dvorní dáma (L. Stroupežnický: Černé duše), Bětuška (F. Ruth: Olymp aneb Jako v nebi) – 1885; Moravcová (F. A. Šubert: Jan Výrava), Marianna (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Anna Kateřina (J. Vrchlický: Exulanti) – 1886.
Trnkova spol.
Lhotská (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1889; Eva (G. Preissová: Gazdina roba), Madlena Vojnarová (A. Jirásek: Vojnarka, i ND Brno 1891) – 1890; Tekla Sedlnická (L. Stroupežnický: Zkažená krev), Miss Grant (K. Millöcker: Ubohý Jonathan) – 1891.
ND Brno
Sanda (M. Brociner, L. Ganghofer: Bojar a cikánka), Marie (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě) – 1891; Tereza Raquinová (E. Zola, dram. J. Kühnl: Tereza Raquinová), Andrea (V. Sardou: Andrea), Paní Žofka (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Jane Eyrová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský) – 1892.
Hübnerova spol.
Debora (S. H. Mosenthal: Debora), Emilie (W. Shakespeare: Othello), Dolores (V. Sardou: Vlasť), Theodora van der Velde (K. Laufs: Blázinec na cestách, i Choděrova spol. 1896) – mezi 1892–94; Magda (H. Sudermann: Domov) – 1894.
Choděrova spol.
Sarah Watersonová (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Zlodějka dětí) – 1895; Theodora van der Velde (K. Laufs: Blázinec na cestách) – 1896; Amalie (F. Schiller: Loupežníci), Iréna (G. Csiky: Proletáři) – 1897; Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Magelona (J. J. Kolár: Magelona) – b. d.
Štětkova spol.
Anisja (L. N. Tolstoj: Vláda tmy) – 1900.
Šumova spol.
Pavlína Mornandová (J.-B. Rosier: Brute, pusť Césara!) – 1902; Královna Žofie (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1905; Mája Zemanová (J. Kvapil: Oblaka) – 1907; Klásková (A. Jirásek: Lucerna) – 1916; Eliška ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Marie (A. Dennery, G. Lemoine: Spanilá Savojanka), Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera), Drahomíra (J. Vrchlický: Bratři), Maryša (A. a V. Mrštíkové: Maryša) – b. d.
Brožova spol.
Paní Mařáková (J. Hilbert: Vina) – 1917; Mešjanovka (G. Preissová: Gazdina roba), Lízalka (A. a V. Mrštíkové: Maryša) – 1917–18.
Prameny a literatura
Slezské zemské muzeum Opava: div. cedule a almanachy. ■ Divadelní anonce a referáty, in Moravská orlice 1885–1892; K. Brožová: Moje vzpomínky, rkp., 1939, v majetku rodiny; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomuci, red. J. Stýskal, 1981, obr. 57 [cedule Vláda tmy]; R. O. Brožová: Byla jsem kočovnou herečkou i královnou (krásy), ed. K. Bečková, 2010. ■ PBJ
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 94–96
