Narodil se jako nejmladší ze čtyř synů v rodině tiskaře. V sedmi letech ztratil matku (1858), otec se podruhé oženil a poměrně brzy zemřel. Jeden z bratrů se stal hudebníkem, další malířem. Podle některých zdrojů B. nastoupil divadelní dráhu už 1866 jako patnáctiletý u společnosti F. Pokorného a pokračoval u společnosti F. Viceny (1867–70). Prokazatelně hrál v létě 1869 ve vinohradské Aréně v Kravíně u ředitele J. E. Kramuela, u nějž byl angažován do 1876. Na přelomu 1877–78 je doložen v družině T. Knížkové na štaci v Jindřichově Hradci. 1880–89 byl členem Pokorného společnosti, s níž působil po tři zimní sezony ve starém MD v Plzni (1881–84) a jednu v ND v Brně (1885/86). V únoru 1884 se v Plzni oženil s dcerou tamního řezníka a měšťana Kateřinou Schneiderovou, která se po sňatku stala také kočovnou herečkou. V manželství se narodilo šest dětí, tři se profesionálně věnovaly divadlu.
1889–91 působil B. u F. Trnky, s jehož společností (přešla do ní část souboru Pokorného) procestoval Moravu. Na podzim 1891 se stal členem ansámblu brněnského ND provozovaného divadelním družstvem a vedeného V. Hübnerem; podnik však už v první sezoně ztroskotal. Nabídku od V. Budila z Plzně nepřijal a 1892 nastoupil s manželkou do Hübnerovy nové společnosti, která pod názvem České lidové divadlo kočovala po moravských městech. Po jejím zániku 1894 zůstal B. i jeho žena déle než rok bez angažmá; oba hostovali u ochotníků a menších společností. Pak se uchytili u V. Choděry (1895–98), následovaly krátké pobyty u R. Příbramského (1899–1900), v podřadné družině F. Šmídlové a K. F. Štětky. 1901 zakotvili na patnáct let u menší společnosti E. Šumy, kde B. začal více režírovat. Po ředitelově smrti se stal artistickým správcem, a když krátce nato zemřela i ředitelka-vdova, provozoval od 1917 podnik na vlastní koncesi. Usadil se s rodinou v Ivančicích u Brna, kde měla základnu i společnost, kterou řídil do 1920. Pak onemocněl a koncesi pronajímal, syn Antonín v létě 1922 soubor rozpustil. Na odpočinku žil B. u dcery Marie v Brně, kde posléze zemřel.
V první polovině své umělecké činnosti byl B. populárnější jako operetní i operní tenor. Už u Kramuela zpíval Bořivoje Parise (Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), u Pokorného Vojtěcha (Škroup: Dráteník), sochaře Pygmaliona (Suppé: Krásná Galathea), a zejména Vaška ze Smetanovy Prodané nevěsty, v němž slavil úspěchy až do pozdních let. Ve zpěvohře byly jeho doménou komické tenorové role (Julian Brus, Suppé: Fatinica; Gabriel Malina, Strauss: Netopýr; Paris, Offenbach: Krásná Helena; Panic Simple [Junker Spärlich], Nicolai: Veselé ženy windsorské ad.). Po 1892 se věnoval více úkolům činoherním. Pohledný mladík s příjemným hlasem zastával v činohře nejprve obor druhých milovníkův oblíbených fraškách a francouzských komediích mravů, občas se dostal i k závažným úlohám klasického repertoáru (Romeo). V osmdesátých letech u Pokorného vytvářel vedle komických šarží i role realistické (např. Dr. Horlivý, Pippich: Z české domácnosti; havíř Brtnický, Stroupežnický: Paní mincmistrová; Bořek Dohalský, Vrchlický: Exulanti). Pod režijním vedením V. Hübnera, který byl vyznavačem realismu, se prohloubil B. charakterizační a individualizační talent i komediální projev (zvoník Jonáš, Sardou: Vlast; Vohláška, Jeřábek: Služebník svého pána; Rychnovský, Raupach: Mlynář a jeho dítě; Aron Bauchem, Štěpánek: Čech a Němec). Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se přehrál do charakterních rolí zralých mužů (např. Václav Vrba, Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic; Lízal, Mrštíkové: Maryša), v téže době se objevoval i v úlohách hrdinů dramatiky romantické (Don César v Kolárově Mageloně), smyslem pro humor a hereckými proměnami upoutal v tit. roli Tylova Jiříkova vidění. Čelné místo zaujímaly role z původní domácí dramatiky; vedle postav Tylových (Vocilka ve Strakonickém dudákovi, Melichar v Paličově dceři) a Jiráskových (Klásek v Lucerně, Hruška ve Vojnarce) ztělesnil i některé role z her J. Vrchlického (purkrabí Ješek z Vartenberka v Noci na Karlštejně) a J. Kvapila (P. Jan Matouš v Oblacích). B. činoherní dráha, podporovaná též vlohami pěveckými, se vyvíjela obdobně jako u významných pražských arénních komiků druhé poloviny 19. stol. (J. Mošna, F. Šípek, J. Vilhelm).
Ve funkci uměleckého správce a posléze divadelního ředitele B. zužitkoval bohaté zkušenosti, nabyté u divadelních společností; čestně provedl soubor obtížnými podmínkami válečné doby. Těžiště repertoáru tvořily realistické hry (Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic; Preissová: Gazdina roba; Mrštíkové: Maryša; Svoboda: Směry života; Zapolska: Morálka paní Dulské), vedle nichž uváděl starší kusy (Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík; Mosenthal: Debora; Tyl: Paličova dcera, Strakonický dudák), zastoupena byla i moderní dramatika (Kvapil: Oblaka; Hilbert: Vina; Halbe: Mládí; Šrámek: Měsíc nad řekou; Šalda: Dítě). Stabilním jádrem souboru byli příslušníci rodiny: B., manželka Kateřina, syn Antonín, dcery Marie a Růžena. Ve válečných letech vypomáhali v pánských rolích ochotníci z Ivančic. B. většinou sám obstarával režii.
Role
Kramuelova spol.
Martin Křidélko (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský), Smil z Ronova (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1869; Jindřich Morisson (V. Sardou: Bodří venkované), Sokol (J. Franulová v. Weißenthurn: Elisena, princezna bulharská) – 1871; Lorenzo (W. Shakespeare: Kupec benátský), Jindřich (K. Holtei: Vavřínový strom a žebrácká hůl) – 1872; Daniel Svéborg [?] (V. Sardou: Sálický zákon, benef.) – 1873; Mikeš (F. Kaiser: Na ledě), Apollo (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Hrabě Sussex (A. Dumas st.: Kateřina Hovardova aneb Koruna a popraviště) – 1874; Jeník (A. Langer: Slovo k ministru), Jindřich (L. Angely: Osm ozbrojených dívek), [?] (R. Benedix: Popelka, benef.), Kavalír Carle (V. Sardou: Rabagas) – 1875; Maurice de Theronan (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Bořivoj Paris (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat) – 1876; Švarc (A. Langer: Hoši z osmnácté chasy), Robert (F. Kaiser: Bratr honák), Vávra (E. Karl: Otče náš!), Jean (P. Féval, Saint-Yves: Syn ďáblův) – b. d.
Spol. T. Knížkové
Pygmalion (F. v. Suppé: Krásná Galathea, i Pokorného spol. 1882) – 1877; Fousek (J. Sixt, ú. J. Mošna: Doktor Fousek a Markytka, i Pokorného spol. 1881) – 1878.
Pokorného spol.
Paris (J. Offenbach: Krásná Helena), Don César (J. J. Kolár: Magelona, i Choděrova spol. b. d.), Fric (J. Offenbach: Velkovévodkyně z Gerolštýnu) – 1880; Florian (A. H. Sokol: Starý vlastenec), Rafael de Petrucci (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl) – 1881; Prokop z Děvohrad (K. Haffner: Studenti na Děvohradě), Pierre (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Marchese Filippo Sebastiani (J. Strauss: Veselá vojna), Riflardini (H. Chivot: Nájemníci pana domácího), Julian Brus (F. v. Suppé: Fatinica aneb Rusové v harému), Dr. Horlivý (K. Pippich: Z české domácnosti), Ondřej Brtnický (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová, i Choděrova spol. 1897) – 1882; Hrabě z Bubna (F. A. Šubert: Probuzenci), Juliani (O. Feuillet: Pařížský román), Diego Manrique (F. v. Suppé: Donna Juanita) – 1883; Vašek (B. Smetana: Prodaná nevěsta, i ND Brno 1892), Karloo van der Not (V. Sardou: Vlasť), Mikuláš z Husi (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Baron z Poskakova (G. v. Moser, ú. J. J. Stankovský: Se stupni k stupni) – 1884; Chevalier Dumont (F. Raimund: Marnotratník), Jan Janický (K. Millöcker: Žebravý student, i Trnkova spol. 1888), Alfred Pírko (L. Feldmann, ú. J. Böhm: Na kovárně), Mařický (M. Bałucki: Husy a husičky), Jean (A. Dvořák: Šelma sedlák), Vít (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor) – 1885; Gabriel Malina (J. Strauss: Netopýr) – 1886; Bořek Dohalský (J. Vrchlický: Exulanti, i Choděrova spol. b. d.), Mnémnon Iljič Promptov (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev) – b. d.
Trnkova spol.
Sladněv (I. V. Špažinskij: Paní majorka) – 1888;Setník Charvát (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1889; Catalucci (K. Millöcker: Ubohý Jonathan) – 1891; Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský) – b. d.
ND Brno
Servulus (I. Zajc: Únos Sabinek), Jakub (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Panic Simple (O. Nicolai: Veselé ženy windsorské) – 1891; Cochenille – Pitichinaccio – Franc (J. Offenbach: Hoffmannovy povídky) – 1892.
Hübnerova spol.
Ranhojič (S. H. Mosenthal: Debora), Brabantio (W. Shakespeare: Othello), Jonáš (V. Sardou: Vlast), Zelenka (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Vohláška (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Aron Bauchem (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Doktor z Kellerů (H. Sudermann: Domov, i Choděrova spol. 1897) – mezi 1892–94.
Choděrova spol.
Jacobson (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Zlodějka dětí) – 1895; Jičínský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Romeo Patrick (K. Laufs: Blázinec na cestách), Jakub (Molière: Lakomec) – 1896; Spiegelberk (F. Schiller: Loupežníci), Benjamin Banko (G. Csiky: Proletáři) – 1897; Václav Vrba (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, i B. spol. b. d.), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – mezi 1895–98.
Spol. F. Šmídlové
Lízal (A. a V. Mrštíkové: Maryša, i B. spol. b. d.) – b. d.
Štětkova spol.
Námluvčí (L. N. Tolstoj: Vláda tmy) – 1900.
Šumova spol.
Antonín Hejřil (J. Nestroy: Jindy a nyní) – 1902; Klásek (A. Jirásek: Lucerna) – 1906; P. Jan Matouš (J. Kvapil: Oblaka, i B. spol. 1917) – 1907; Farář Hoppe (M. Halbe: Mládí, i B. spol. b. d.), Plukovník Schwartze (H. Sudermann: Domov) – 1909; Melichar (J. K. Tyl: Paličova dcera, i B. spol. b. d.) – 1913; Ješek z Vartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1914; Hruška (A. Jirásek: Vojnarka) – 1916; Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i B. spol. b. d.) – b. d.
Režie
Šumova spol.
J.-B. Rosier: Brute, pusť Cesara! – 1902; F. V. Jeřábek: Služebník svého pána – 1906; M. Halbe: Mládí, H. Sudermann: Domov – 1909; F. Halm: Fučík – 1911; Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský, J. K. Tyl: Paličova dcera (i B. spol. 1920) – 1913; Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor (i Brožova spol. 1917), Gauvotte [J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch]: Pařížský ničema (i B. spol. 1918), A. Jirásek: Vojnarka, A. Dennery, G. Lemoine: Spanilá Savojanka, K. A. Görner: Vychovatel v čepci, A. Elz: Otrávený strýček aneb On nežárlí – 1916; R. Kneisel: Ona něco ví! (i B. spol. 1918), L. Stroupežnický: Sirotčí peníze, týž: Václav Hrobčický z Hrobčic, H. Bahr: Děti, G. Preissová: Gazdina roba – b. d.
Brožova spol.
J. Hilbert: Vina, J. Kvapil: Oblaka – 1917; F. X. Svoboda: Poupě, K. A. Görner: Dobrodružství v lázních – 1918.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 52, obr. 930. Slezské zemské muzeum Opava: div. cedule a almanachy. ■ Divadelní anonce a referáty, in Ohlas od Nežárky 1880–1881, Svobodný občan 1881, Plzeňské listy 1881–1884, Moravská orlice 1885–1892. ■ Úmrtí: Moravská orlice 4. 11. 1925; Lidové noviny 3. 12. 1925●; K. Brožová: Moje vzpomínky, rkp., 1939, v majetku rodiny; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 93, 213; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci, red. J. Stýskal, 1981, obr. 57 [cedule Vláda tmy]; R. O. Brožová: Byla jsem kočovnou herečkou i královnou (krásy), ed. K. Bečková, 2010. ■ PBJ; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 92–94
