Křest. jm. též v německé verzi Ignaz i Ignác. Není totožný se slavným harlekýnem Johannem B. (1784 Praha – 1862 Vídeň). – Od mládí žil ve spojení s divadlem. Poprvé se objevuje 1801 jako nápověda italské Guardasoniho opery ve StD. Nejpozději od 1804 do 1816 zastával úřad pokladníka StD; z titulu této funkce připravil 1806 divadelní almanach Verzeichnis jener deutschen Schauspiele [...]. Když se 1808 ženil s A. T. Saurbornovou, byl v matrice zapsán jako kupec a obchodník. Od 1812 vystupoval v obnovených českých představeních provozovaných ochotnicky ve StD, 1817 byl angažován do hereckého souboru, v němž setrval do 1824, posléze opět jako operní nápověda. V éře ředitelského triumvirátu Polawsky–Kainz–Štěpánek (1824–34) zůstal nápovědou a občas byl využíván jako výpomocná herecká síla v německých, a zvláště v českých představeních; koncem tohoto období hrál pod pseudonymem Nebirk. 1834 převzal nový ředitel StD J. A. Stöger stárnoucího B. ve funkci operního nápovědy a zaručil mu jednu benefici ročně. Do penze odešel B. 10. 2. 1838.
Jako herec byl disponován pro komické role hrubozrnějšího charakteru, jež hrál šablonovitým způsobem, který si osvojil už v mládí a který nikdy neopustil. Jako komický prvek byly zejména v postavách cizinců a židů využívány B. vady výslovnosti. V českém repertoáru patřily k jeho typickým rolím Aron Bauchem (Štěpánek: Čech a Němec) nebo Živeles (Tyl – Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka), v německém, kde zastával obor komických Taliánů a Francouzů, např. Pfiffspitz (Bäuerle: Die falsche Primadonna). Se svou drastickou komikou se hojně uplatňoval až do nástupu tylovské generace, pro niž byly jeho zastaralý styl, neuhlazená čeština a deformovaný mluvní projev nesnesitelné; české role po něm postupně přebíral J. Kaška.
Role
StD
Mikuláš (M. Stegmayer: Kmotr Matěj), Pavlík (J. B. Marsollier des Vivetières, h. N. Dalayrac: Dvě slova aneb Přenocování v lese), Tůma (A. Liška: Václav Nábožný, vévoda český) – 1815; Ratibor (J. N. Štěpánek: Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice), Jirka (týž: Čech a Němec aneb Mlejn na hranicích), Filip (týž: Nebožka paní aneb Tři ženichové, jedna nevěsta) – 1816; Girardelli (anon.: Charade), Pfiffspitz (A. Bäuerle: Die falsche Primadonna) – 1822; Zálabský (J. Weigl: Švejcarská rodina) – 1823; Krejčí Divíšek (A. v. Kotzebue: Nebezpečné sousedství), Kilián Šnadadra (J. N. Štěpánek: Berounské koláče), Michal (H. Cuno: Chytroušek) – 1824; Vojtěch (V. K. Klicpera: Blaník), Kakadubius (J. N. Štěpánek: Pivovár v Sojkově) – 1825; Kašpar (K. F. Guolfinger v. Steinsberg: Honza Kolohnát z Přelouče aneb Schůzka v nových alejích) – 1826; Jodok (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů aneb Věrnost a udatnost česká) – 1828; Löber (anon., h. J. Drechsler: Gisperl und Fisperl oder Alle Minuten etwas Anderes), Gelbfus (anon.: Abenteuer auf einer Reise mit dem Eilwagen) – 1832; Kočí (J. N. Štěpánek: Tintilivantili aneb Ať se to jen žádný nedozví) – 1833; Aron Bauchem (týž: Čech a Němec aneb Mlejn na hranicích), Pohltonský (V. K. Klicpera: Žižkův meč), Živeles (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka) – 1834; Skočnožka (A. v. Kotzebue: Což si mne žádná nevezme?), Potěh (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist) – 1835; Chevalier de Kikirihi (A. Bäuerle: Kacafírek Ferina) – 1836; Pan z Teletic (J. Nestroy: Opice a ženich) – 1838.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, JAK O4, matrika oddaných fary u sv. Jakuba 1789–1815, s. 99, obr. 103. NA: fond Penzijní ústav a penzijní fond sólistů zemských divadel Praha, Journal der Privat-Pensions-Instituts-Cassa an dem böhmischen königl. Landständischen Theater a 1mo Ianuarij 820. NMd: cedule StD 1824–1838. ■ Der böhmische Wandersmann 1801, sv. 1, s. 245; Verzeichniß jener deutschen Schauspiele und italienischen Opern welche in dem Landständischen Theater [...] vom 10ten August [...] bis den 31sten Dec. 1806 aufgeführet worden sind, Prag 1807; Almanach für Theater und Theaterfreunde auf das Jahr 1808, Berlin 1808, s. 238n.; 1809, s. 160; Theateralmanach [Prag] 1809, s. 12; 1844, s. 15; 1845, s. 12; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde auf das Jahr 1817, Stuttgart, s. 471; tamtéž, Wien 1821, s. 298; Wien 1822, s. 285; Wien 1823, s. 305; nesign. [S. K. Macháček]: Stav divadla českého [...], ČČM 1, 1827, sv. 1, s. 131; Teuber III, s. 8, 162, 867; J. Hýbl: Historie českého divadla od počátku až na nynější časy, in H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník, 1816, samost. → ed. V. Nejedlý, [1921], s. 17; Vondráček I, II; J. K. Tyl: Divadelní referáty a stati, 1960, s. 11, 46, 78, 261, 265, 269; DČD II ■ NDp, ODS; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 91–92