Narodil se v rodině c. k. úředníka, který v rámci kariérního postupu působil na mnoha místech monarchie. B. trávil dětství v Uhrách, kde vychodil obecnou školu a započal gymnaziální studia, v nichž pokračoval po návratu do Čech 1861 (nebo 1862) na Akademickém gymnáziu v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu v Táboře 1868 podnikl cestu po stopách revoluce v Uhrách 1848/49, z níž sepsal a publikoval cestopis. Do 1871 studoval na pražské univerzitě, pak doprovázel hraběte V. Kounice na cestách po Uhrách a Rakousku. Byl spoluredaktorem a tajemníkem Riegrova Slovníku naučného a spolupracoval s Ottovým slovníkem naučným. Účastnil se českého národního a literárního života, přispíval do řady listů články a informacemi o uherské realitě, soustavně propagoval a překládal maďarskou literaturu, zvláště Petőfiho básně a Jókaiovy romány. Pro výbornou znalost maďarštiny byl 1874 jmenován přísežným tlumočníkem u vrchního zemského soudu v Praze, později ředitelem translatorní kanceláře při pražském místodržitelství. Současně byl lektorem maďarštiny na technice (od 1875) a na Karlo-Ferdinandově univerzitě (od 1883); pro potřeby výuky sestavil první oboustranné slovníky, gramatiky, čítanky apod. Byl též cenzorem maďarských novin docházejících do Prahy, členem zkušební komise pro učitelství na středních školách, examinátorem z maďarštiny jako cizího vyučovacího jazyka, revizorem Sdružení překladatelského a přednostou překladatelského oddělení zemské správy politické. 1899 se stal prvním českým členem korespondentem prestižní Kisfaludyho společnosti v Pešti a 1908 spolu s J. Vrchlickým čestným členem budapešťské Petőfi ho společnosti. Zemřel po delší nemoci v podolském sanatoriu.
Počátkem sedmdesátých let zaměřil svou propagátorskou a překladatelskou činnost k maďarské dramatice. Do českého prostředí uvedl hry čelných autorů doby dualismu (G. Csiky, L. Dóczi, I. Madách). Podnícen úspěchem provedení svého prvního dramatického překladu (Rákosi: Aesop) získal pro spolupráci J. Vrchlického. Jejím prvním plodem byla Hubička L. Dócziho, senzace vídeňské scény, která se stala v B. překladu a Vrchlického jevištní úpravě první maďarskou hrou v ND (1884). Realistické sociální drama Proletáři G. Csikyho (1889) se vřadilo do progresivní dramaturgické linie, ale většího diváckého ohlasu nedoznalo. Nejvýznamnějším počinem byl překlad Madáchova filozofického dramatu o dějinném vývoji lidstva Tragédie člověka pořízený ve spolupráci s J. Vrchlickým (podle hamburského scénáře), který podnítil dvě silné vlny české recepce stěžejního díla maďarské dramatiky. První uvedení v ND (1892, třicet jedna repríz) se stalo výjimečnou divadelní, společenskou i politickou událostí. Ovlivnilo oděvní módu, vyvolalo revoluční nálady (v závěru tzv. pražské scény publikum skandovalo při reprízách Marseillaisu), vedlo k veřejným demonstracím a posléze k úřednímu zákazu dalšího provozování. Při druhé vlně byla Tragédie člověka inscenována ve všech hlavních centrech českého divadelnictví (Praha, Plzeň, Brno) a o její popularitě svědčí i vznik české parodie (O. Schäfer: Komedie člověka, Švandovo div. 1904). Svou překladatelskou iniciativou přispěl B. ke zrodu jedné z nejživějších kapitol nepříliš bohaté historie česko-maďarských divadelních vztahů.
Pseudonymy, šifry
Franz Brábek, Branovický, Feri Branovický, Fr. B-k., Fr. B-k, Fr. Bk., F. B.; F. Bk., Fr. Bbk, Fr. Br., -k.
Teatralia
Dramatická literatura v Uhrách, Národní listy 12. a 21. 12. 1872; Mé vztahy k Jaroslavu Vrchlickému, Sborník společnosti J. Vrchlického 1921–23, [1923], s. 88–96; Novější drama maďarské, Hlas národa, příl. Nedělní listy 11. 7. 1886; Csiky Gergely, tamtéž 31. 3. 1889.
Překlady
J. Rákosi: Aesop, PD 1872, t. 1873; L. Dóczi: Hubička, ND 1884, t. 1885; G. Csiky: Proletáři, ND 1889, i t.; I. Madách: Tragedie člověka, ND 1892, t. 1893 (s J. Vrchlickým).
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář→ F. Baťha, L. Šolcová 2002. ■ J. V. Neudoerfl: Stručné nástiny životopisné spisovatelů..., 1906, s. 12n.; L. Quis: Kniha vzpomínek, 1902, s. 202n.; ρ: F. B., Topičův sborník 6, 1918/19, s. 281n.●; nekrology: nč. [A. Nečásek], Venkov 27. 5. 1926; E. Fiala, Otavan 10 (45), 1926, s. 63n.●; P. Rákos: K ohlasu Madáchovy Tragédie člověka v Čechách, in Irodalomtörténet [Budapest], 1956, s. 322–336; M. Knappová: Dva popularizátoři maďarské literatury a Bibliografie maďarské literatury přeložené do češtiny F. B. …, in sb. Dějiny a národy, 1965, s. 163–181; M. Husová: F. B., Amicus 2, 1997, s. 15–18 + Recepce maďarské literatury v Čechách 1890–1918, dis., ÚČSL 1985. ■Kočí, LČL, Masaryk, ODS, Otto, Otto-dod; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 85–86
