Psán též Bolard. – Pocházel z rodiny krejčího Václava B., jejíž téměř všichni členové se zajímali o divadlo. Jako jeho sestry Františka a Antonie (provd. Lierová) a otcův bývalý tovaryš a pozdější divadelní ředitel J. E. Kramuele začal i B. hrát v ochotnickém souboru na Smíchově. 1871–74 byl u společnosti E. Zöllnerové (v brněnských programech 1874 uváděn i jako „scenárista“). 1878 se stal členem nově vzniklé společnosti F. Ludvíka, 1881 byl angažován pro role druhých milovníků ředitelem F. Pokorným, od něhož přešel 1883 ke Kramuelovi. V souboru, který po ředitelově smrti převzal J. V. Suk, působil do 1887, kdy se stal členem družiny M. Kozlanské. Rok nato zemřel ve věku sedmatřiceti let.
B. byl dvakrát ženat, poprvé s operetní subretou Josefinou Svobodovou (1854 Lito myšl – 29. 3. 1883 Uherské Hradiště), podruhé s herečkou Marií Huberovou (vl. jm. Überhuberová, *5. 10. 1848 Tábor, sňatek 26. 2. 1884 ve Volyni).
B. první angažmá u Kramuela spadalo do období vleklé krize této společnosti, jež nemohla být pro začínajícího herce dobrou školou. Tu mu poskytla společnost F. Pokorného; pod vedením zkušeného ředitele, po boku vyspělých herců kvalitního ansámblu (E. Vojana, F. Šípka, J. Zelenky), sledován plzeňskou kritikou a náročným publikem se postupně zbavoval pohybové topornosti i nesnází s memorováním textu. Byl zaměstnáván v širokém rejstříku rolí, od druhých milovníků až po mladokomický obor. Lépe se mu dařily úlohy komické, uznání si získal v roli Vorlického (Moser–Schönthan: Naše ženy), kde upoutal překvapující pravdivostí, či za ztvárnění Pierra v dojímavém melodramatu Dva sirotci od Denneryho a Cormona. Byl považován za všestranně nadaného herce, lehce se přizpůsobujícího potřebám souboru. Podle mínění kritiky bylo možné očekávat, že dozraje k větším charakterním rolím.
Role
Spol. E. Zöllnerové
Bedřich (F. Kaiser: Nový Monte Christo), Růžička (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Lerost (K. Elmar: Šantala aneb Cesta kolem světa), Konopásek (G. H. Putlitz: Afrikánka) – Brno 1874.
Pokorného spol.
Eduard Přímý (A. Anno: Nevěsta z Amsterodamu), Don César (J. J. Kolár: Magelona), Anatol Levašev (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně), Jean de Hun (A. Dumas ml.: Princezna bagdadská), Hrabě Vladimír (P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi aneb Panstvo a nevolníci), Prof. Labuťka (A. Koukl: Moderní Ariadna), Vorlický (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy) – 1881; Poručík Fitzroe (F. v. Suppé: Dona Juanita), Cayrol (G. Ohnet: Sergius Panin), Hynek (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Don Louis (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana), Clavignac (V. Sardou: Cyprienna), Marcel Normand (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta aneb Pařížský ďábel), Pierre (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), František ze Schirndingu (F. A. Šubert: Probuzenci), Karel Lotrinský (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Bellac (E. Pailleron: Svět, v kterém se nudíme), Rohoun (F. V. Jeřábek: Veselohra), Kapitán Lambert (A. E. Brachvogel: Narcis), Ben Jochai (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Viktor (H. J. Byron, ú. H. Hirschler: Mladí – staří) – 1882; Antonín (L. Feldaman, ú. J. Böhm: Na kovárně) – 1884.
Sukova spol.
Don Alfonso Arieros + Grillade (F. F. Šamberk: Amerikánský souboj aneb Osudná kule) – 1885; Nikolas (I. Zajc: Veselí plavci aneb Loď v přístavu) – 1886; Gilbert [?] (V. Hugo: Královna a její milostník), [?] (J. J. Kolár: Mravenci) – 1887.
Spol. M. Kozlanské
Thomas Flanagan (J. Verne, A. Dennery: Cesta ko lem světa za 80 dní), Jeník (V. Stěžerský: Lucifer) – b. d.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, 29 Volyně, matrika oddaných 1884–1923, fol. 1. ■ Divadelní anonce a referáty, in Moravská orlice 1874, Plzeňské listy 1881–1882; -v.: Městské divadlo v Plzni, Divadelní listy 2, 1881, s. 301, 333; Plzeňské listy 20. 10. 1881; 25. 12. 1881 [Vorlický, Naše ženy]; -v.: Městské divadlo v Plzni, Divadelní listy 3, 1882, s. 36, 61; J. Vycpálek: Cestující společnosti, Česká Thalia 1, 1887, č. 19, příl., s. 2; Bý: Z Přerova, tamtéž 2, 1888, s. 45; K. Kozánek: Společnost pana Suka, tamtéž, č. 5, příl., s. 1; V. Štein Táborský: Půl století českého divadla. Faltys a jeho doba, 1904, s. 53; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 108 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d.,DÚk, s. 168–171, 211n.; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 131n. + Umělcové na pouti, 1961, s. 112. ■ ODS; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 79–80
