Roz. Boubínová (Baubínová). Narodila se na usedlosti Krocínka u tehdejší vsi Vysočany. Byla nejmladší z patnácti dětí zámožné rodiny, otec byl truhlářským mistrem a vlastnil vinice. Matčina sestra Anna Šomková působila s J. K. Tylem v Kajetánském divadle a její dcera Eleonora (Lori) byla snoubenkou K. H. Máchy. Na herecký talent B. upozornil překladatel F. Doucha, školila se u O. Sklenářové-Malé. V březnu 1873 se představila v PD (Mary, Prémaray: Doktor Robin) a byla angažována pro obor romantických hrdinek a milovnic. V srpnu 1874 se provdala za herce Jiřího B., od září vystupovala pod jeho jménem, někdy používala obě příjmení, křestní jméno většinou ve zdrobnělině Maruška. Manželé se v PD cítili umělecky i hmotně nedoceněni a 1877 odešli ze souboru i z Čech. Přijali angažmá u divadla Victoria v Berlíně, po pár týdnech přestoupili do Dvorního divadla v Meiningenu (1877–79), s nímž 1878 hostovali v Praze. B. byla křehkého zdraví a těžce snášela obtíže cestování při dlouhodobých turné, proto dala přednost Dvornímu divadlu v Berlíně (podzim 1879–80). Koncem 1880 dostala nabídky z Hamburku, Lipska a také z Prahy, kde se doplňoval soubor před otevřením ND. V únoru 1881 se vrátila s manželem do PD, odkud plynule přešla do ND. 1883 zahajovala proslovem od J. Vrchlického slavnostní znovuotevření budovy. B. působení v ND provázela častá onemocnění, opakované vypovídání smlouvy a odvolávání výpovědí. 1890 jí vedení ND nabízelo další šestiletou smlouvou, avšak s razantně sníženou gáží, proto přijala angažmá v německém městském divadle v Rize. V květnu 1890 jednala opět s berlínským Dvorním divadlem. Z Rigy hostovala v carském divadle v Petrohradu, kde prý ocenili její ruštinu. Angažmá v Kolíně n. Rýnem zmařila další nemoc. Po sérii pohostinských vystoupení v ND v listopadu 1891, k nimž ji vyzvala pod nátlakem obecenstva divadelní správa, byla znovu angažována. Střet s režisérem J. Seifertem o pojetí role Porcie v Kupci benátském koncem 1892 (odvolávala se na interpretaci v Německu) přerostl v národnostní štvanici, v níž byla B. obviňována z nevlastenectví a vlastizrady. Aféru a vyhrocené nepřátelství neunesla. Zažádala o penzionování a k 15. 2. 1893 členství v ND ukončila. Hereckou kariéru opustila na vrcholu tvůrčích sil. Do ND se vrátila jen k pohostinským hrám 1897, které se staly společenskou událostí a jejím triumfem. Nedlouho nato zemřela při druhém těžkém porodu (první skončil narozením mrtvého dítěte). Portrét zesnulé vytvořil mladý M. Švabinský. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.
B. byla obdařena nevšedně krásnou tváří i postavou a příjemným plnozvučným hlasem. Vládla bohatě odstíněnou mimikou a její noblesně umírněný pohyb a gesta účinně kontrastovaly s křehkým dívčím zjevem, který si udržela až do posledních let. Dramatických postav se vnímavá, nervní a až psychicky labilní herečka zmocňovala s mimořádně citlivým porozuměním. Díky tomuto vybavení od počátku vystupovala v klasických a romantických hrách, nejprve po boku své učitelky Sklenářové, později přebírala její role. Autory B. byli Shakespeare, Schiller a Goethe, z domácích zejména Vrchlický, J. J. Kolár a Bozděch. Na české scéně hrála Shakespearovu Jessiku (Kupec benátský), Olivii (Večer tříkrálový), Helenu (Sen v noci svatojanské), Julii, Ofélii, Desdemonu, Violu (Večer tříkrálový), Kordelii (Král Lear), ze Schillerových hrdinek Anežku Sorelovou (Panna Orleánská), Amálii (Loupežníci), Teklu (Smrt Valdštejnova), Marii Stuartovnu, v Goethových hrách Markétu (Faust) a Kláru (Egmont). Rovněž v dílech J. Vrchlického se znamenitě uplatňovala v postavách milovnic a heroin (Alžběta v Noci na Karlštejně, Recha v Rabínské moudrosti, Akmé v Pomstě Catullově, Hippodamie v Námluvách Pelopových ad.). Vytvořila i řadu soudobých hrdinek ve francouzských konverzačních hrách a komediích mravů, na nichž se učila obsáhnout ženskou psychiku (Sardouova Kamila, Spekulant a jeho rod, Rebeka, Staří mládenci, tit. role ve Fernandě a Cyprienně, Denisa Dumase ml.). Zkušenosti z těchto rolí a také z meiningenského souboru, kde dlouhodobé (nejméně dvouměsíční) studium inscenace umožňovalo hlubší pochopení postavy a propracování mluvního, mimického a pohybového výrazu, zúročila ve své tvorbě v druhé polovině osmdesátých let. V postavách z ruských her, které u nás představovaly předvoj realistického repertoáru (Nataša, Palm: Náš přítel Něklužev; Féňa, Špažinskij: Paní majorka; Věra Danilovna, Ostrovskij: Les; Baruška, Ostrovskij – Solovjov: Divoška), pronikaly do herectví B. prvky realistické charakteristiky. Postuláty realismu nepřijala bezezbytku a nedospěla k plně věrohodnému ztvárnění postav (např. chudou vesničanku Evu v dramatu G. Preissové Gazdina roba hrála v nádherném kroji a příliš městsky), avšak v dámské části souboru ND té doby se přiblížila nejvíce novému stylu a svou popularitou ho pomáhala prosadit. Nový repertoár přinášel tragédce pozdně romantického stylu odlišné úkoly (např. Ibsenovu Noru), na něž inteligentní herečka citlivě reagovala. Kriticky se k jejím snahám vstřebat realistickou estetiku stavěl zejména silný odpůrce tohoto směru J. Vrchlický; mezi básníkem a herečkou došlo k dočasné roztržce a B. vrátila všechny role, které vytvářela v jeho hrách. Její doménou zůstávaly tragické milovnice a heroiny; pro vypjaté city a milostnou vášeň nacházela v bohaté výrazové škále plasticky odstíněné polohy, kterými přesvědčivě zachytila měnivé pocity a stavy postav. Svou suverenitu v rolích tohoto typu potvrdila kreací Hippodamie (Vrchlický–Fibich: Námluvy Pelopovy, 1890), s níž triumfovala ve Vídni na Mezinárodní hudební a divadelní výstavě 1892, a rovněž sérií posledních pohostinských vystoupení v ND 1897 (Marie Stuartovna, Adrienna Lecouvreurová ad.).
Role
PD
Mary (J. de Prémaray: Doktor Robin) j. h., Anežka Sorelová (F. Schiller: Panna Orleanská), Veronika (J. J. Kolár: Mravenci), Bianca (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Hana (S. H. Mosenthal: Debora), Julie (F. F. Šamberk: Já mám příjem!), Milada (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), Marie (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Jadwiga (J. A. Fredro: Stará liška nad mladou), Leonie z Vilegontiérů (E. Scribe, E. Legouvé: Ženský boj), Hermie (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Isabella Portugalská (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské) – 1873; Baronka Paulina de Lussan (V. Sardou: Andrea), Judita (V. K. Klicpera: Židovka aneb Staročeský soud), Rafaela (V. Sardou: Vlasť), Virgilia (W. Shakespeare: Koriolanus), Evička (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Marie (J. V. Frič: Ivan Mazepa), Jessika (W. Shakespeare: Kupec benátský, i ND 1884), Marta (O. Feuillet: Dalila), Kamila (V. Sardou: Spekulant a jeho rod) – 1874; Ebba Brahe (E. Bozděch: Baron Goertz, i ND 1889), Rebeka (V. Sardou: Staří mládenci), Preciosa (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské), Amalie (F. Schiller: Loupežníci), Ludmila (G. v. Moser: Slavnost založení), Fernanda (V. Sardou: Fernanda), Olivie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Hero (týž: Mnoho povyku pro nic za nic) – 1875; Markéta (J. W. Goethe: Faust, i ND 1885), Pavlína (E. Bozděch: Světa pán v županu, i ND 1883), Viola Těšínská (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců) – 1876; Helena (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i ND 1883), Claire (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior & Risler senior), Viola (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Lesana (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Julie (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo), Colinette (V. Sardou: Nepožádáš manželky bližního svého aneb Paragrafy na střeše) – 1877.
Hoftheater Meiningen
Amalie (F. Schiller: Die Räuber), Berta (F. Grillparzer: Die Ahnfrau), Hermiona (W. Shakespeare: Wintermärchen), Gretchen (J. W. Goethe: Faust, i Hoftheater Berlin 1879/80), Armgart (F. Schiller: Wilhelm Tell), Olivia (W. Shakespeare: Was ihr wollt), Porzia (týž: Der Kaufmann von Venedig, i MD Riga 1890) – 1877–79.
Hoftheater Berlín
Klara (J. W. Goethe: Egmont), Ofelie (W. Shakespeare: Hamlet), Berta (F. Schiller: Willhelm Tell), Recha (G. E. Lessing: Nathan der Weise) – 1879–80.
PD
Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i ND 1884), Klára (J. W. Goethe: Egmont), Eliška (L. Stroupežnický: Černé duše), Ofelie (W. Shakespeare: Hamlet, i ND 1886), Klára Dolenská (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru) – 1881.
ND
Jitka (V. Vlček: Lipany), Alžběta (J. J. Kolár: Smiřičtí), Tekla (F. Schiller: Smrt Valdštejnova) – 1881.
PD
Veruna (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Jarmila (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Anežka de Champroso (E. Bozděch: Z doby kotillonův, i ND 1884), Marie Havelková (F. A. Šubert: Probuzenci, i ND 1883) – 1881; Melitta (F. Grillparzer: Sappho), Ludmila (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Lavinia (J. Zeyer: Stará historie), Nerea (J. Vrchlický: Smrt Odyssea, i ND 1883), Cidlina (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Eliška (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Isabella (P. Calderón: Sudí zalamejský, i ND 1887), Alžběta z Valois (F. Schiller: Don Carlos, kralevič hispanský), Desdemona (W. Shakespeare: Othello, mouřením benátský, i ND 1887) – 1882; Aricia (J. Racine: Phaedra), Theresa baronka Chevrialová (O. Feuillet: Pařížský román), Levóna (J. Zeyer: Sulamit, i ND 1884) – 1883.
ND
Lucy Watson (E. Pailleron: Svět nudy), Alžběta (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera), Fernanda (E. Augier: Pelikán), Královna Anna (E. Scribe: Sklenice vody), Anežka (L. Stroupežnický: Velký sen), Klára de Beaulieu (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1884; Viola (W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Ludmila z Vřesovic (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Denisa (A. Dumas ml.: Denisa), Dagny (H. Ibsen: Oernulfova výprava), Antoinetta Rigaudová (R. Deslandes: Antoinetta Rigaudová) – 1885; Eva (J. Vrchlický: K životu), Grania (J. Zeyer: Legenda z Erinu), Recha (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Paula (V. Sardou: Georgetta), Komtesa Sylvia (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1886; Nataša (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Akmé (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Marcella de Targy (O. Feuillet: Pařížský román), Féňa Fedósie Ignátěvna (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Kordelie (W. Shakespeare: Král Lear), Jelena Vasiljevna (A. N. Ostrovskij, N. V. Solovjov: Ženitba Běluginova) – 1887; Cyprienna (V. Sardou: Cyprienna), Věra Danilovna (A. N. Ostrovskij: Les), Sidonia (A. Daudet, A. Belot: Fromont ml. a Risler st.), Baruška (A. M. Ostrovskij, N. J. Solovjov: Divoška) – 1888; Nora (H. Ibsen: Nora), Tereza Tallienová (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Eva (G. Preissová: Gazdina roba) – 1889; Hippodamie (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy) – 1890.
Stadttheater Riga
Maria Stuart (F. Schiller: Maria Stuart), Adrienne Lecouvreur (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienne Lecouvreur), Fenia Fedosie Ignatiewna (I. V. Špažinskij: Frau Major) – 1890.
ND
Adrienna Lecouvreurová (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová) j. h., Valeria Messali na (A. Wilbrandt: Arria a Messalina) j. h. – 1891; Hermiona (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Mína (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Eva (I. Madách: Tragedie člověka), Valburka (B. Bjørnson: Bankrot) – 1892; Marie Stuartovna (F. Schiller: Marie Stuartovna) j. h. – 1897.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, LBŇN3, matrika narozených Stará Libeň1843–1863, s. 306, obr. 314. ■ J. N. [Ne ruda], Národní listy 25. 3. 1876 → České divadlo V, 1966 [Pavlína, Světa pán v županu] + nesign.: M. B., Humoristické listy 23, 1881, s. 82 →Podobizny I, 1951; nesign., Pokrok 1. 1. 1881 [návrat do PD], 11. 2. 1881 [Markéta, Faust], 19. 2. 1881 [Julie, Romeo a Julie]; R., Ruch 5, 1883, s. 398 [Julie, Romeo a Julie]; nesign.: M. B., Světozor 18, 1884, s. 34; š. [J. Kuffner], Národní listy 13. 1. 1885 [Alžběta, Noc na Karlštejně]; M. B.: Sdělení, Národní listy 30. 10. 1887; J. Vrchlický, Hlas národa 5. 11. 1887 [Féňa, Paní majorka]; nesign., Čas 1, 1887, s. 360n. [Féňa, Paní majorka; konflikt s Vrchlickým]; Aliquis [J. Vrchlický], Lumír 17, 1889, s. 396 [Eva, Gazdina roba]; V. Mrštík: M. Pospíšilová a M. B., Česká revue 1, 1889, s. 44–48 → Moje sny. Pia desideria I, 1902; nesign., Čas 4, 1890, s. 763 [gáže v ND]; J. Lý. [Ladecký], Česká Thalia 4, 1890, s. 163 [Nora], 5, 1891, s. 381n. [Valeria Messalina, Arria a Messalina]; Z kanceláře ND, Národní listy 13. 12. 1892 [odchod z divadla]; J. Bittner: Z mých pamětí, 1894, s. 215, 220–272, 289–301●; hostování v ND: -z.-, Lumír 25, 1896/97, s. 288; P., Světozor 31, 1896/97, s. 299, 335n., 347●; J. Lý [Ladecký]: Národní divadlo, Thalie 2, 1897/98, s. 43●; nekrology: P., Světozor 32, 1897/98, s. 105n.; Thalie 2, 1897/98, s. 170; Národní listy 3. a 5. 1. 1898; J. L. Turnovský, Osvěta 28, 1898, s. 154n.●; F. A. Šubert: Patnáctý rok Národního divadla, 1898, s. 11–15; J. Kvapil: Památce M. B., Meziaktí 3, 1902/03, č. 94; J. B. [Borecký]: Za M. B., Divadelní list Máje 4, 1907/08, s. 97n.; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze let 1883–1900, 1908, s. 168, 421–423; F. Šorm: Umělecký profil hereček Národního divadla, 1918, s. 5–7; G. Pallas: Ibsen v Čechách, České divadlo 2, 1918, s. 5; K. Mušek: Kousek divadelní minulosti, Jeviště 3, 1922, s. 379n.; J. Kvapil: Smrt M. B., Lidové noviny 2. 1. 1928 → O čem vím, 1932; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 124n., 192n., 258; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 267n.; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 9–31; K. Engelmüller: O slávě herecké, 1947, s. 88–92; L. Klosová-Cimlerová: Ruské realistické drama a české divadlo v XIX. století, 1953, s. 61, 69–72; V. Businský: M. B., Divadlo 5, 1954, s. 341–351; J. Císař: Život jevišti, 1962, s. 112n., J. Vodák: Tváře českých herců, 1967, s. 26n.; DČD III ■ Kosch, NDp, ODS, Otto; PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 74–77
