Pocházel ze selské rodiny, byl příbuzný rakouského hudebního skladatele Julia B. (1874 až 1939). Již v obecné škole projevoval studijní předpoklady; po roční přípravce přešel 1857 na nižší reálku v Domažlicích, od 1859 pokračoval na reálce v Panské ul. v Praze. Z romantické touhy po dobrodružství v březnu 1863 tajně odcestoval do Polska, připojil se jako dobrovolník k povstaleckému vojsku bojujícímu proti ruské okupaci, utrpěl zranění a léčil se v Krakově. Po návratu do Prahy v červenci 1863 nesložil postupové zkoušky, začal opakovat šestý ročník na reálce v Písku, ale o studium záhy ztratil zájem. Ovlivněn tamním pobytem Kramuelovy společnosti se rozhodl odejít k divadlu. U ředitele Kramuela získal angažmá začátkem 1864, setrval v něm do 1866 (vyjma čtyřměsíční přestávky, kdy hrál u společnosti F. J. Čížka). Po vypuknutí prusko-rakouské války 1866 se přihlásil jako dobrovolník do armády. V říjnu 1866 se vrátil do Prahy a na doporučení svého bývalého profesora, dramatika F. V. Jeřábka, se pokusil o angažmá v PD (zkušební vystoupení 16. 10.) a byl J. J. Kolárem, s nímž ho později vázalo celoživotní přátelství, přijat do souboru. 1874 se oženil s herečkou Marií Boubínovou, jejíž kariéře pak podřídil své působení. Když byla při úsporných opatřeních divadelní správy oběma manželům citelně snížena gáže, odešli 1877 do Německa. Získali angažmá u dvorního divadla vévody Georga II. Meiningenského, s nímž během dvou let hostovali v řadě měst (Drážďany, Berlín, Frankfurt n. M., Hamburk ad.), 1878 také v Praze a ve Vídni. Od září 1879 byl B. členem berlínského divadla Victoria, avšak blížící se otevření ND ho podnítilo k návratu do Prahy. Na přelomu 1880/81 hostoval na české zemské scéně a od února 1881 byl angažován. Záhy po manželčině smrti (leden 1898) byl stižen nervovou chorobou, po několikatýdenní pauze, kdy nehrál, se na jeviště vrátil, v prosinci však onemocněl znovu. Ředitelství mu udělilo půlroční dovolenou, po níž se ale stále cítil vyčerpán, k 1. září 1899 podal výpověď a ze souboru odešel. Do ND se vrátil 1900 jako host, 1901 byl znovu angažován. Navzdory omezujícím zdravotním potížím (kornatění cév, slábnoucí zrak) hrál až do předčasné smrti 1903. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.
B. herecký debut u Kramuelovy společnosti byl velice slibný. Poprvé vystoupil v dubnu 1864 v roli Čeňka v Hálkově Závišovi z Falkenštejna, druhou rolí byl Horacio v Shakespearově Hamletovi. Nedostatečné zkušenosti vyvažoval přirozenou inteligencí, intuicí a kulturním rozhledem. První kritiky mu vytýkaly přílišný temperament a rozháraný pohybový projev, nicméně Kramuele i regionální kritici se shodovali v mínění o jeho výrazném talentu. V krátké době se zařadil mezi přední členy souboru. Spíše než role milovníků se mu dařily role sebevědomých elegánů, šlechticůči diplomatů, v nichž uplatňoval vytříbené společenské vystupování a cit pro duchaplný konverzační dialog. K prvnímu vystoupení v PD zvolil roli Felixe ve hře Ch. Birch-Pfeifferové Růžena a Růženka, s níž slavil úspěchy již u Kramuela. Po boku hereckých osobností souboru PD a na francouzských salonních hrách (Sardou, Scribe, Dumas ml.) se rozvíjel B. osobitý konverzační styl. Dramatikem, který plně odpovídal jeho představám, se stal E. Bozděch; Václav hrabě Kounic ve Zkoušce státníkově byl B. životní rolí. Hrál rovněž v komediích (mj. v Klicperových, ve Stroupežnického Zvíkovském rarášku byl Mikulášem Dačickým), záměrně se však vyhýbal selským postavám. Obsáhlou galerii postav vytvořil ve světové klasické dramatice, především ve hrách Shakespearových (Lorenzo v Kupci benátském, Romeo, Paris a později Tybalt v Romeovi a Julii, Orsino ve Večeru tříkrálovém, Kassio v Othellovi, Junius Brutus v Koriolanovi ad.). Nepříliš zdařilý Romeo (1868) potvrdil, že milovnický obor není B. vlastní. Hercovou doménou se staly role rozporných intrikánů, např. Jago v Othellovi (1882) či Mefisto v Goethově Faustovi (1881), který zcela zastínil B. dřívější ztvárnění tit. postavy (1874). Za pobytu u Meiningenských, kde nedosáhl tak významné pozice jako jeho žena, alternoval France v Schillerových Loupežnících, jinak hrál menší role (např. Mescala, Shakespeare: Julius Cäsar) a podle tamních zvyklostí statoval v komparsu. Získal tu však neocenitelné zkušenosti v důkladném studiu role, v průniku do charakteru postavy a ve vzájemné souhře. Neméně důležité byly i jeho osobní kontakty s předními německými herci, mj. s J. Kainzem. B. vyzrálé herectví se plně projevilo za působení v ND. Z okruhu jeho rolí elegánů, bonvivánů, hejsků, prostopášníků a zhýralců ztvárňovaných s „chladnou, až ironickou dokonalostí“, se začaly vydělovat zejména postavy intrikánů, zlotřilců a ničemů velkého světa, které vytvářel s vybroušenou technikou odměřeného gesta a virtuózně zvládnutým mluvním projevem s břitce úsečnými a ostrými akcenty. Na rozdíl od J. J. Kolára a J. Šmahy nevyjevoval charakter postav vnějšími rysy, ale propůjčoval jim uhlazenou masku a noblesu, kryjící krutost, cynismus a zrůdnost. Zhýralého Chevriala (Feuillet: Pařížský román) hrál „se zvláštní rozvahou, střízlivostí a s nevyrovnatelnou šetrností gest“, jež vypovídaly více o ďábelské krutosti hrdiny „nepatrným nachýlením hlavy nežli zmítáním celého těla“. Oproti svým hereckým začátkům, kdy hýřil temperamentem a pohybem, dosahoval nyní nejmocnějšího účinu při úplném klidu těla i tváře. K jeho velkým rolím patřil vedle Jaga, France Moora a Mefistofela také Dornenkron (Jeřábek: Služebník svého pána), Fromont (Daudet–Belot: Fromont junior a Risler senior), drsný a zavilý Direktor Karmin (Šubert: Jan Výrava), Vévoda de Bligny (Ohnet: Majitel hutí), podlý Vévoda de Septmonts (Dumas ml.: Cizinka), Polonius (Shakespeare: Hamlet) a Václav Hrobčický z Hrobčic, role, kterou pro něho na psal L. Stroupežnický ve stejnojmenné hře. V závěru herecké dráhy se začal přibližovat metodě psychologického průniku do postavy (Dr. Rank v Ibsenově Noře či Braun v Hauptmannových Osamělých duších). Někteří kritici jej pokládali za předchůdce E. Vojana, podle jiných podléhal hereckým stereotypům. Diváky dokázal do posledních dní uchvátit svými dřívějšími velkými kreacemi, a to i ve hrách, které již pozbyly původní přitažlivost.
V sedmdesátých letech překládal divadelní hry, zvláště z polštiny (A. Fredra, J. A. Fredra, K. Zalewského), přetlumočil i několik francouzských kusů a z německého převodu Bjørnsonův Bankrot. Spolu s A. Puldou napsal lidovou frašku Hlavní trefa v čepici (prov. 1874 v Aréně Na Hradbách). Přispíval do mnoha časopisů (Besedy lidu, Humoristické listy, Osvěta, Květy, Lumír, Divadelní listy, Švanda dudák a Světozor). V memoárech Z mých pamětí zaznamenal důležité body své divadelní kariéry a herecké zkušenosti z pobytu u Meiningenských i vzpomínky na účast v polském povstání. Z divadelního prostředí čerpal také ve svých črtách a drobných povídkách (Frašky a tragedie, Jeviště a zákulisí).
Role
Kramuelova spol.
Čeněk (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Horacio (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Rosický (F. Hopp: Doktora Faust a domácí čepička aneb Loupežnická krčma v lese) – 1864; Montrichard (E. Scribe, E. Legouvé: Ženský boj), Ferdinand z Podmanic (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek, i PD 1875) – 1865; Leicester (F. Schiller: Marie Stuartovna), Merkutio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Felix z Vardenů (Ch. Birch-Pfeifferová: Růžena a Růženka, i PD 1866), Václav Kaunic (A. Langer: Slovo k ministru), Zikmund Herzog (J. K. Tyl: Chudý komediant), Laertes (W. Shakespeare: Hamlet), Jindřich VIII. (A. Dumas st.: Kateřina Hovardová aneb Trůn a popraviště), Oto z Losů (J. J. Kolár: Magelona), Isidor (E. Raupach: Nevolníci aneb Isidor a Olga, i PD 1869), Marquis Pos (F. Schiller: Don Carlos) – 1866.
Čížkova spol.
Odolan Pětiburský (J. J. Kolár: Monika) – 1864.
PD
Čížek (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Křepelka (týž: Divotvorný klobouk), Potměšil (Molière: Sňatek z násilí) – 1866; Otakar Čermák (E. Scribe: Výtečníci aneb Naši vyhráli), Lorenco (W. Shakespeare: Kupec benátský), Rytířde Caraman (E. Bozděch: Z doby kottilonův), Masham (E. Scribe: Sklenice vody aneb Účinky a příčiny) – 1867; Arnold (N. Fournier, H.-H. Meyer: Při piketu), Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Kassio (týž: Othello, mouřenín benátský), Mortimer (F. Schiller: Maria Stuartka) – 1868; Hrabě Erik Holštýnský (E. Scribe: Salický zákon), Jindřich Morisson (V. Sardou: Bodří venkované), Jindřich kralevic Waleský (W. Shakespeare: Král Jindřich IV.), Pierre Gringoire (T. de Banville: Gringoire), Gustav (A. Fredro: Panenské sliby aneb Magnetismus srdce, ND 1884), Edmund (W. Shakespeare: Král Lear, i ND 1887) – 1869; Vévoda Orsino (týž: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Tichon Kabanov (A. N. Ostrovskij: Bouře), Lionel (F. Mallefille: Skeptikové) – 1870; Vilém Kaplíř ze Sulevic (J. J. Kolár: Pražský žid), Nezamysl (V. Vlček: Vlasta) – 1871; Moric (E. Scribe, E. Legouvé: Adrien na Lecouvreur), Junius Brutus (W. Shakespeare: Koriolanus), Bohuslav (V. Vlček: Milada), Václav hrabě Kounic (E. Bozděch: Zkouška státníkova, i ND 1883) – 1872; Václav III. (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), František I. (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Ludvík XI. (F. Zá krejs: Dvé krásných očí) – 1873; Faust (J. W. Goethe: Faust), Jetřich (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1874; De Mortemer (V. Sardou: Staří mládenci, i ND 1887), André de Mora (týž: Rabagas), Žadov (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo) – 1875; Hrabě Flahault (E. Bozděch: Světa pán v županu, i ND 1883), Poručík Hamar (B. Bjørnson: Bankrot), Ferréol de Mayran (V. Sardou: Ferréol), Adolf Zajíček (G. v. Moser: Zlatohlávek), Fileas Fog (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa v 80 dnech, i ND 1889) – 1876; Vévoda ze Septmonts (A. Dumas ml.: Cizinka, i ND 1890), Fromont junior (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior, i ND 1887), Perin (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana, i ND 1885), Paris (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Jindřich (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník, i ND 1885) – 1877.
Hoftheater Meiningen
Messala (W. Shakespeare: Julius Cäsar), Romano (F. Schiller: Die Verschwörung des Fiesco zu Genua), Franz Moor (týž: Die Räuber), Friedrich von Herrenstadt (H. v. Kleist: Käthchen von Heilbronn) – 1877–78.
Victoria Theater Berlín
Lord Glenarvain (J. Verne, A. Dennery: Die Kinder des Kapitän Grant), Glaukos (E. Bulwer-Lytton: Die letzten Tage von Pompeji), Valentin (J. W. Goethe: Faust) – 1879–80.
PD
Franc (F. Schiller: Loupežníci, i ND 1890) j. h. – 1880; Mefistofeles (J. W. Goethe: Faust, i ND 1885) j. h., Jičínský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i ND 1884), Clavignac (V. Sardou: Cyprienna, ND 1888), Belfegori (L. Stroupežnický: Černé duše), Oldřich z Rosenberka (V. Vlček: Lipany), Artur Buben z Bubnova (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru, i ND 1886), Princ Karel Lotarinský (F. V. Jeřábek: Syn člověka, i ND 1894), Václav hrabě Michna (F. A. Šubert: Probuzenci, i ND 1883), Vévoda de Choiseul (E. Bozděch: Z doby kottilonů, i ND 1884) – 1881; Frontenac (V. Sardou: Odetta, i ND 1885), Pedrolino (J. Zeyer: Stará historie), Bernardet (E. Scribe: Výtečníci aneb Naši vyhráli), Domingo (F. Schiller: Don Carlos, kralevič hispanský), Jago (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský, i ND 1887) – 1882; Baron Chevrial (O. Feuillet: Pařížský román, i ND 1887), Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Octave (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Král Šalomón (J. Zeyer: Sulamit, i ND 1884), Sigmund (J. J. Kolár: Žižkova smrt, i ND 1891) – 1883.
ND
Baron Jaromír Sokolov-Rodovský (F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách roku 1757) – 1883; Tybalt (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Vévoda Štěpán (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Henrich Mates hrabě z Thurnu (J. J. Kolár: Pražský žid), Hrabě Almaviva (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Wolfgang Rumpf (J. J. Kolár: Magelona), Bellac (E. Pailleron: Svět nudy), Vévoda de Bligny (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1884; Kassius (W. Shakespeare: Julius Caesar), Princ Oranžský (V. Sardou: Vlasť) – 1885; Ossian (J. Zeyer: Legenda z Erinu), Charibert (V. Sardou: Theodora), Divadelní herec (W. Shakespeare: Hamlet), Direktor Karmin (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1886; Ondřej Nikolájič Něklužev (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev) – 1887; Hrabě Trčka (F. Schiller: Piccolomini + Valdštejnova smrt), Clavignac (V. Sardou: Cypriena), Tomáš Percy (W. Shakespeare: Jindřich IV.), Theseus (týž: Sen v noci svatojanské) – 1888; Dr. Rank (H. Ibsen: Nora), Baron Goertz (E. Bozděch: Baron Goertz), Kreon (Sofokles: Oidip král) – 1889; Myrtilos (J. Vrchlický: Námluvy Pelopovy) – 1890; Vilém Cecil (F. Schiller: Marie Stuartovna), Kníže de Bouillon (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová), Jan Stockmann (H. Ibsen: Nepřítel lidu), Hrabě Königsmark (J. K. Tyl: Měšťané a študenti čili Dobývání Prahy od Švédů) – 1891; Vévoda z Alby (J. W. Goethe: Egmont), Polyxenes (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Blumenberg (G. Freytag: Žurnalisté), Šlechtic z Dornenkronu (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1892; Dr. z Kellerů (H. Sudermann: Domov), Don Fernando (P. Corneille: Cid), Václav Hrobčický z Hrobčic (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Filip Lang z Langenfelsu (J. Vrchlický: Rabínská moudrost) – 1893; Emil Viták (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Fouché (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Coquelin ml. (E. Pailleron: Komedianti) – 1894; Krištof z Nielsenu (G. Davis: Katakomby), Braun (G. Hauptmann: Osamělé duše) – 1895; Dr. Vlasák (J. Kvapil: Bludička), Guattinara (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské) – 1896; Don Alvar de Altamira (J. Zeyer: Doňa Sanča), Filip IV. (J. Vrchlický: Marie Calderonová), Albrecht z Valdštýna (J. J. Stankovský: Malý král), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet) – 1897; JUDr. Gülich (A. Jirásek: M. D. Rettigová) – 1901; Don Ricardo (V. Hugo: Hernani), Lapkin-Ťapkin (N. V. Gogol: Revisor) – 1902.
Překlady
J. A. Fredro: Dříve poznat, pak milovat, PD 1873; týž: Stará liška nad mladou [Mentor], PD 1873, t. 1874; týž: Živlové naši doby, t. 1874; týž: Jediná dcera, PD 1874, t. 1876; týž: Na jedlíka půst, na lenocha tuš, PD-AH 1874, t. 1875; A. Fredro: Vydřiduch a jeho trampoty, PD-AH 1874 (s J. Puldou); M. Bałucki: Honba na muže, t. 1874, ochotn. Žebrák 1876; K. Zalewski: Před sňatkem, PD 1876; Lambert-Thiboust, P. Siraudin, A. Delacour: Vdova s kameliemi, PD 1876; A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci, PD 1876; V. Bernard, E. Grangé: Kde je dítě aneb Křtiny malého Barnabáška, PD 1876 (s A. Puldou); E. Labiche, A. Duru: Překrásná žena, PD 1876, t. 1881; B. Bjørnson: Bankrot, PD 1876, t. 1877; W. Koziebrodski: Svůdné počátky zla, t. 1877.
Teatralia
Z mých pamětí, 1894; Pražský žid, Kalendář česko-židovský 16, 1896/97, s. 66–68; Frašky a tragedie, 1897; Hercova paměť, Osvěta 29, 1899, s. 542–546; Hercova zpověď, tamtéž, s. 894–901, 1012–1024, 1089–1100; Jeviště a zákulisí, 1900.
Prameny a literatura
SOA Plzeň: Sbírka matrik, Milavče 04, matrika narozených 1822–1854, s. 133, obr. 66. ■ Nesign.: Místní zprávy a dopisy, Otavan 2, 1864, s. 71 [Kramuelova spol. Písek]; Tábor 2, 1865/66, č. 50, 51; J. N. [Neruda], Národní listy 18. 10. 1866 [Felix z Vardenů, Růžena a Růženka], 13. 12. 1872 [Václav hrabě Kounic, Zkouška státníkova], 10. 6. 1876 [Ferréol], 21. 6. 1876 [Adolf Zajíček, Zlatohlávek], 4. 1. 1877 [Septmons, Cizinka], 13. 2. 1877 [Perin, Donna Diana], 21. 7. 1880 [návrat do PD], vše →České divadlo V, 1966 + nesign.: J. B., Humoristické listy 23, 1881, s. 298 → Podobizny I, 1951 + zn. ∆: Vypravuje J. B. …, Národní listy 22. 1. 1881 → České divadlo VI, 1973; J. L. [Ladecký], Divadelní listy 2, 1881, s. 64 [Perin, Donna Diana], 104 [Belfegori, Černé duše]; š. [J. Kuffner], Národní listy 16. 10. 1883 [Chevrial, Pařížský román], 10. 4. 1884 [Almaviva, Figarova svatba], 24. 2. 1885 [Mefistofeles, Faust], 24. 3. 1887 [Něklužev]; J. L. T. [Turnovský]: J. B., Zlatá Praha 3, 1885/86, s. 331●; 30 let herecké činnosti: P., Světozor 30, 1895/96, s. 587n.; J. K. [Kvapil], Zlatá Praha 13, 1895/96, s. 583; š. [J. Kuffner], Národní listy 20. 10. 1896; J. L. Turnovský: Kresby, 1887, s. 161–164●; Nemo [K. B. Mádl]: J. B., Zlatá Praha 16, 1898/99, s. 504; A. Breska: J. B., Lumír 14, 1889, s. 419; -ová [O. Fastrová]: Národní divadlo v Praze, Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 434; J. Arbes: Před otevřením Národního divadla, Česká Thalia 5, 1891, s. 234; jv [Vodák], Obzor literární a umělecký 2, 1900, s. 92n. [Chevrial, Pařížský román], 144 [Septmons, Cizinka]●; nekrology: O. Faster, Divadelní listy 4, 1902/03, s. 238–242; K. E., Meziaktí 3, 1902/03, č. 254; -r., Máj 1, 1902/ /03, s. 502; K. M. [Mašek], Slovo 2, 1902/03, s. 215; J. Vodák, Čas 7. 5. 1903; V. Táborský, Divadlo 1, 1903, s. 26n.; -s- [A. B. Dostal], Lumír 31, 1903, s. 279; K. Šípek: Pomněnky na hrob, in Divadelní kalendář 23, 1904, s. 37–40●; -r., k nedožitým šedesátinám, Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 80; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 170n.; O. Sklenářová-Malá: Z mých vzpomínek, 1912, s. 106n.; K. Šípek: Vzpomínky na Prozatímní, 1918, s. 39n.; B. Benoni: Nová kniha vzpomínek a dojmů, 1919, s. 64–67; K. Želenský: Z pamětí, Lidové noviny, 24. 7. až 10. 8. 1924 [16 pokr.] → Komedie hrané a prožité, 1926; I. Herrmann: Před padesáti lety III, 1926, s. 124; O. Fischer: Dva herci, Lidové noviny 6. 5. 1933, ráno; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 38n., 45, 247; V. Tille: Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu (Dějiny ND V), 1935, s. 175n.; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 259–261; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 9–31; J. Teichman: Postavy českého divadla a hudby, 1941, s. 63–66; K. Engelmüller: O slávě herecké, 1947, s. 84n.; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 63; J. Císař: Život jevišti, 1962, s. 110; J. Vodák: Tváře českých herců, 1967, s. 77–82; L. Klosová: Kolárové, 1969, s. 148, 167, 175; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 45n., 321; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 43, 100, 121; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, s. 59, 63, 87, 175; Z. Zábranský: Jiří a Marie, Scéna 8, 1983, č. 16, s. 15. ■ ES, LČL, NDp, ODS; NAlb, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 69–74
