Křtěn Erasmus Joseph, uváděn též s křest. jmény Erasmus Josef Johann. V českých rolích jmenován zprvu též Bíl, výjimečně Běl, od 1850 výhradně Bíl. – Byl synem staroměstského úředníka směnárny z Havelské čtvrti. Vrstevník a údajně spolužák J. K. Tyla. Již za studií vystoupil 1826 ve StD v české epizodní roli, 1827 i v německé; jako občasný výpomocný epizodista zde účinkoval v českých i německých představeních do jara 1829. Tehdy se připojil k J. K. Tylovi, M. Forchheimové a J. A. Prokopovi, kteří přijali angažmá u ředitele K. Hilmera hodlajícího uvádět i česká představení. S touto společností hrál B. v Písku, Domažlicích, v Bavorsku, v Plzni a Klatovech, odkud byl odveden k vojsku. Koncem 1829 se vrátil do Prahy, kde pak působil zejména od konce 1830 do 1834 jako častěji zaměstnávaný herec v českých i německých představeních. Od 1831 byl angažován, nejpozději od 1833 s nepatrným platem (12 zl. měsíčně) a s právem jedné benefice ročně. 1834 od divadla odešel, podle zprávy J. K. Chmelenského „do jiného povolání“. K divadlu se vrátil nejpozději v sez. 1840/41, kdy je doložen v Prešpurku u ředitele F. Pokorného. 1841/42 je zaznamenán jako člen českého souboru (Böhmisches Theater) pražského StD, 1842–44 působil v nově založeném Stögerově divadle v Růžové ul., pak byl necelou sezonu angažovaným členem StD, 1845 účinkoval v českých představeních v divadle v Růžové ul. T. r. odešel do Vídně (Divadlo na Vídeňce, řed. F. Pokorný), kde setrval do 1850, kdy byl angažován jako řádný člen do StD. Po jedné sezoně však Prahu opět opustil. Následovala angažmá ve vídeňském Divadle v Josefově, v Lembergu [Lvov] a znovu v josefovském divadle, kde se účastnil i českých představení krajanské komunity. 1855 přešel do německého divadla v Záhřebu, vypomáhal v menších úlohách i v chorvatských představeních.1856/57 následovala angažmá u ředitele G. J. Musika, jehož společností hrála v Mariánských Lázních, Chebu a v Plzni, a u W. Stummera v MD v Liberci. Po dalším odchodu z Čech působil 1857/58 u ředitele L. Kottauna (Oedenburg a Baden), 1858/59 u J. Lutze (Wiener Neustadt) a 1860/61 u K. Treumanna (Divadlo na Franz-Josef-Kai ve Vídni). Od jara 1861 byl u F. Zöllnera v Plzni, ze společnosti na jaře 1862 v Táboře uprchl. Působil pak v Krakově a v Bielsku u ředitele F. Bluma, od března 1863 jeden rok v nově založené společnosti J. E. Kramuela. Od jara 1864 do července 1865 byl angažován v PD, pak působil neznámo kde. Na podzim 1866 se do PD vrátil (zastával i místo bibliotekáře), ale již za rok odtud opět odešel. 1871 se ve věku dvaašedesáti let oženil s Pražačkou Alžbětou Černou; tehdy byl hlídačem u Hospodářského spolku pro Čechy. Zemřel ve Všeobecné nemocnici v Praze.
B. těžil po celou svou divadelní kariéru z předností svého fyzického vzezření; vynikal vysokou a štíhlou, ale statnou postavou a imponujícím zjevem. Rutinovaně ovládal herecký pohyb, gestiku i mimiku a slynul péčí o kostým. Tyto přednosti jej od mládí předurčovaly pro role hrdinských milovníků a hrdinů, později pro reprezentativní postavy králů, šlechticů a důstojníků, případně působivých démonů a duchů. Celoživotním nedostatkem byla jeho deklamace, a to v češtině i v němčině. Hrál v obou jazycích, v době svých angažmá ve StD ovšem převážně v němčině. Nikdy se nedokázal zbavit překotného drmolení textu rolí, při němž se zcela ztrácela i výhoda mohutného hlasového orgánu. Je to zřejmé z výtek, které mu v tomto ohledu udělovali J. K. Tyl, referenti vídeňských časopisů, plzeňská kritika, později i J. Neruda a V. Hálek. K těmto výtkám se často družily i výhrady k jeho malé schopnosti vystihnout charakter představované postavy. Proto mu asi zůstával stále více vyhrazen jen okruh reprezentativních figur, které odváděl zřejmě dosti šablonovitě, nicméně s účinem.
V milovnickém oboru se představil jako Růženský (Ferrand: Všickni na poště) a Javorník (Štěpánek: Čech a Němec). Zároveň mu brzy připadly i role mladých hrdinů, jako byl kritikou chválený Ottomar (Törring: Kaspar Torinský) a Fridolín (Holbein: Fridolín) nebo postavy hybatelů děje s intelektuální převahou (např. Strejček, Štěpánek: Ať se to jen žádný nedozví; aktuár Skála, Gutzkow: Srdce a svět). Ojediněle mu byly svěřovány zpěvně nenáročné úlohy v operách. K významnějším hrdinským rolím se dostal ve Stögerově divadle v Růžové ul. Zde si úspěšně vedl jako Zdeněk Zásmucký (Klicpera: Blaník), Königsmark (Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů), Karel XII. (Planché, ú. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti) – roli opakoval i v dalších angažmá, jako Jarolím (Klicpera: Rod Svojanovský), Jan (Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský) či Bedřich (Klicpera: Soběslav a Bedřich). V posudku jeho Konrada Vojnovského (Holbein: Troje znamení aneb Turnaj na Kraselově) se vyslovil J. Malý, že B. „zdařile provedl mladého vysokomyslného hrdinu“ a „že takového druhu úkoly nejlépe proň se hodí“. Český repertoár divadla v Růžové ul. stavěl před B. i úlohy mladíků ve veselohrách (Stehlík, Klicpera: Rohovín Čtverrohý) a fraškách. Po ukončení českých her na této scéně se nakrátko stal členem tamního německého souboru, v němž zaujal přední místo. Po 1845 převzal obor hrdinských otců. Když se jako téměř čtyřicetiletý vrátil 1850 do StD, mohl tu ještě zopakovat své hrdinské role z počátku čtyřicátých let, k nimž přidal starého Moora (Schiller: Die Räuber) a Königsmarka (Tyl: Měšťané a študenti). Tyl mu svěřoval i role charakterní (Kolínský, Tyl: Paličova dcera). V Lembergu kritika s uznáním zaznamenala i jeho výkon v roli Wallensteina (Schiller: Wallensteins Tod). Po 1855 byl v Záhřebu angažován pro charakterní obor. V PD sehrál ještěnecelou stovku rolí, mezi nimiž bylo opět velké množství reprezentativních figur (např. President Walter, Schiller: Úklady a láska; Přemysl Otakar II., Hálek: Záviš z Falkenštejna). V charakterním oboru, který mu věkově přináležel, neměl už šanci vyniknout a brzy sklouzával do pozice epizodisty. Byl oceňován jako rutinovaný herec, který ač „stařec, byl na jevišti pořád ještě ze všech nejimpozantnější“ [Neruda], ale kritika mu stále ostře vytýkala nečistou češtinu. Během čtyřicetileté kariéry vytvořil se střídavým úspěchem velký počet menších i větších rolí. Již 1833, a zejména v období 1842–45 byl považován za oporu českého souboru, v poslední etapě v PD si už jen zřídka vysloužil pochvalnou zmínku.
Role
StD
Zbrojnoš Švamberků (V. K. Klicpera: Blaník) –1826; Michal (J. N. Štěpánek: Pivovar v Sojkově) – 1827; Theodor (L. Angely: Sieben Mädchen in Uniform) – 1828; Rochus (J. A. Gleich: Der Pächter und der Tod), Zima (F. Raimund: Diamant krále duchů), Král, loupežník (H. Cu no: Loupežníci na Chlumu), Strážník Zbihonů (V. K. Klicpera: Blaník) – 1829; Růženský (O. Ferrand: Všickni na poště), Karel (A. v. Kotzebue: Roztržití), Moor (L. Spohr: Faust, něm.), Graf Stein (H. v. Kleist: Die Schlacht bei Fehrbellin [Prinz Homburg]), Bernardo (W. Shakespeare: Hamlet, něm.) – 1830; Samiel (C. M. v. Weber: Střelec kouzedlník, I. jedn.), Jan Záhora (A. Fischer: Obležení plzeňské léta 1434), Der Haß (F. Raimund: Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär), Mateo (H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník), Vulkarius (F. Raimund: Diamant des Geisterkönigs), Lenox (W. Shakespeare: Macbeth, něm.), Filip (A. v. Kotzebue: Johanna z Montfokonů), Ein böser Dämon (T. Kronesová: Sylphide), Albín Pohledal (H. Clauren: Posvícení v Kocourkově), Javorník (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlejn na hranicích), Gustav z Rydu (T. Körner: Tony), Zdeněk (W. Vogel dle E. T. A. Hoffmanna: Dědičná smlouva pánů Těchobuzských), Prinz von Arragon (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Rittmeister Neumann (F. Schiller, ú. A. West: Wallenstein), Alesandro (P. Calderón, ú. J. W. Lembert: Das öffentliche Geheimnis), Ferdinand (A. Bäuerle: Die Bürger in Wien), St. Georg (J. W. Goethe: Clavigo, něm.), Cudo (E. Raupach: Schuld und Buse), Antonín Kudrna (J. N. Štěpánek: Pivovár v Sojkově), Radomíl Dobřanský (týž: Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice), Doktor Smislov (J. F. Schink dle W. Shakespeara: Faust druhý aneb Tak se krotějí zlé ženské), Krok (M. Stegmeyer: Čech a Lech), Karl von Uhlen (A. v. Kotzebue: Die eifersüchtige Frau), Frydolín (F. v. Holbein: Frydolín aneb Cesta do železných hutí) – 1831; Alfred (E. Scribe, ú. T. Hell: Jelva), Fuchs, ein Schneider (K. J. Schikaneder: Der Wettlauf zu Kronäugelstadt oder Das Wahrzeichen), Giovanne Merida (Mélesville: Hrůzná noc v zámku Paluzzi), Vítek (S. K. Macháček: Ženichové), Lieutenant von Berg (A. v. Kotzebue: Die Pagenstreiche), Falk (A. Bäuerle: Der Tausendsassa), Jaromír (J. K. Tyl: Vyhoň Dub), Ratzmann (F. Schiller: Die Räuber), Graf von Kent (týž: Maria Stuart), Linarius (F. Raimund: Alpenkönig und Menschenfeind), Rainero de Gonfalonieri (E. Raupach: König Enzio), Fritz von Belthal (F. A. Kurländer: Der Lügner und sein Sohn), Ramiro (R. Berg: Das Haus Barcellona), Silvio (C. Goldoni, ú. F. L. Schröder: Der Die ner zweier Herrn), Cestistal (J. N. Štěpánek: Co se vleče, neuteče aneb Svadba na Vrchlesu), Wilhelm Lips (L. Angely: Paris in Pommern oder Die seltsame Testament-Klausel), Vilím (V. K. Klicpera: Rod Svojanovský), Člunek (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Alonso (E. Hou wald: Die Seeräuber), Babekan, persischer Prinz (C. M. v. Weber: Oberon, König der Elfen), Rohovín (J. N. Štěpánek: Břetislav První, český Achiles aneb Vítězství u Domažlic), Ottomar (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), St. Georg (K. Töpfer: Des Herzogs Befehl), Feodor (E. Raupach: Isidor und Olga), Elifal (L. Ch. Caigniez: Šalomounův rozsudek), Vetřín (A. v. Kotzebue: Dcera faraonova) – 1832; Setník z Věže (A. v. Kotzebue: Liška nad lišku), Julius (T. Körner: Hedvika), Friedrich (R.-Ch. G. de Pixérécourt, V. Ducange, ú. J. W. Lembert: Kat amsterodámský), Šlechtic Křivecký (A. v. Kotzebue: Srnec aneb Nevinní vinníci), Wallner (E. v. Bauernfeld: Das letzte Abenteuer), Jindřich Korytanský (J. N. Štěpánek: Korytané v Čechách aneb Osvobození vlasti), Fulkes z Anžú (F. W. Ziegler: Jolanta, královna jerusalémská), Graf Paris (W. Shakespeare: Romeo und Julia), Loredan (E. Schenk: Die Krone von Cypern), Grimaldi (H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník), Kosinsky (F. Schiller: Die Räuber), Strejček (J. N. Štěpánek: Tintilivantili aneb Ať se to jen žádný nedozví!), Lorenz Juranitz (T. Körner: Zriny oder Die Bestürming von Szigeth), Herr von Windwachel (J. Nestroy: Der böse Geist Lumpacivagabundus oder Der liederliche Kleeblatt), Dytmar (A. v. Kotzebue: Psací stolek), August Dorn (F. Raimund: Der Alpenkönig und der Menschenfeind), Antonín (J. N. Štěpánek: Vlastenci aneb Slavnost lipského vítězství) – 1833; Ottomar (J. A. v. Törring: Kaspar Torinský), Wilhelm Kind (L. Angely: Das Fest der Handwerker) – 1834.
Nové div. v Růžové ul.
Jiří Plachý (V. A. Svoboda: Skreta, český malíř), Poručík Vilmarský (F. v. Holbein dle F. L. Schrödera: Pantofel a kord), Maršálek (E. Raupach: Robert ďábel), Aktuar Skála (K. Gutzkow: Srdce a svět aneb Milenka a manželka, i PD 1864), Právní rada Listar (A. W. Iffland: Věrný služebník), Černý vlk (F. Hopp: Domácí čepička doktora Fausta aneb Loupežnická krčma v lese), Ruppert (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), Stehlík (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Leopold (J. Nestroy: Osudná masopustní noc), Zděnek Zásmucký (V. K. Klic pera: Blaník aneb Zděnek Zásmucký), Hermann (F. Schiller: Loupežníci), Filip Dubinský (K. Töpfer: Dobrý tón), Don Antonio (P. A. Wolff: Preciosa, spanilé děvče cikánské), Eduard Hamilton (F. W. Ziegler: Mocnost pravé víry aneb Hrůzy rozbrojnictví), Václav (E. Raupach: Duch času), Hrabě Steinský (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská), Jan (I. Kollmann: Dračí jeskyně u červené skály aneb Loupežníci v železných hutích o půlnoci), Filip August (J. Auffenberg dle W. Scotta: Lev kurdistanský), Karel (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Hrabě Königsmark (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů aneb Věrnost a udatnost česká) – 1842; Chvojín, hrabě Jaropolk (V. K. Klicpera: Loupež aneb Ztracené dítě), Libinský (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Karel XII. (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti aneb Dobytí Stralsundu), Rytíř Paběnický (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Jarolím z Dobrohradu (V. K. Klicpera: Rod Svojanovský aneb Ztečení domu otcovského), Hvězdolet (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Trojlist ludářský), Správec (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast), Jan (J. Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský aneb Boj dvou srdcí bratrských), Strachota (S. K. Macháček: Ženichové), Hrabě Lidenský (A. W. Iffland: Karbaník), Kleofat (J. K. Tyl: Brunsvik aneb Meč a Lev), Bedřich (V. K. Klicpera: Soběslav a Bedřich aneb Boj o knížecí korunu), Hájek (A. v. Kotzebue: Epigramm aneb Což si mne žádná nevezme?), Olaf (W. Vogel: Penězokazi a strážný obraz aneb Švédové v Chrudimi), Ostrofous (F. X. Told: Spurné ženské v serailu), Rudolf, hrabě ze Savernu (F. v. Holbein: Fridolín aneb Cesta do železných hutí, i Divadlo v Josefově 1855), Sezima z Božetic (W. Vogel dle E. T. A. Hoffmanna: Dědičná smlouva pánů Těchobuzských), Tardieu (A. v. Kotzebue: Bayard, rytíř bez bázně a hany), Liška (F. X. Told, ú. J. K. Tyl: Nové amazonky aneb Ženy a muži v rozbroji), Jakub (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Cizinec (Ch. A. Vulpius: Rinaldo Rinaldini, hlava loupežníků), Der Dämon der Nacht (K. Haffner dle M. G. Saphira: Der verkaufte Schlaf oder Katharina) – 1843; Pikelhäring (F. X. Told, h. A. E. Titl: Der Zauberschleier), Julius (A. v. Kotzebue: Der arme Poet), Carl von Ellich (A. v. Kotzebue: Braut und Bräutigam in einer Person), Major von Thurnek (A. v. Kotzebue: Die Brandschatzung), Libín Světelský (T. Kronesová: Sillfida, žínka vodní), Mladý Potocký (A. W. Iffland: Advokáti), Girolamo Marchetti (V. A. Svoboda: Škréta, český malíř), Kníže Filip (Ch. Birch-Pfeifferová: Kníže Filip, nazván Divoký, a Hynek, katův pacholek) – 1844; Jan Gutenberg (Ch. Birch-Pfeifferová: Jan Gutenberg, vynálezce knihotisku), Hynek z Lípova (F. Halm dle Lopeho de Vega: Král a sedlák aneb Král hostem u sedláka a sedlák u krále), Frederique (F. Kaiser dle franc.: Večer, noc a jitro v Paříži) – 1845.
StD
Karel (F. Kaiser: Hospodářství čeledínů aneb Škatule a hodinky), Willibald (K. F. Hensler: Dvanáct spících panen), Major z Mečinů (G. E. Lessing: Mína z Blahodova aneb Šťastní vojáci), Tigerzahn (J. Nestroy: Der Affe und der Bräutigam), Der Prinz von Granada (G. Meyerbeer: Robert der Teufel), Victor (L. Angely: Dreizehn Mädchen in der Uniform), Johann (F. v. Holbein: Der Doppelgänger), Konrad Vojnovský (F. v. Holbein: Troje znamení aneb Turnaj na Kraselově), Efron (V. K. Klicpera: Popelka Varšavská) – 1844.
Theater an der Wien
Graf von Poggi (Mélesville, ú. L. Alvensleben: Forte-Spada, der Abenteuerer) – 1845; Schulze (A. W. Iffland: Die Jäger), Komthur (G. E. Lessing: Nathan der Weise) – 1846.
StD
Vladislav První (J. K. Bohdanecký: Čechové u Milána), Maximilian (F. Schiller: Die Räuber), Pavel Kolínský (J. K. Tyl: Paličova dcera nebo Pražská děvečka a venkovský tovaryš), Hrabě Zlatohorský (F. Kaiser: Kněz a voják aneb Bitva u kláštera Skalického), Švýcar (F. Schiller: Loupežníci, i PD 1864), Prokop, příjmím Veliký (A. v. Kotzebue: Husité u Naumburku), Hrabě Königsmark (J. K. Tyl: Měšťané a študenti čili Dobývání Prahy od Švédů), Důstojník (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Graf von Falkenstein (F. Kaiser: Mönch und Soldat), Astolf (E. Raupach: Robert ďábel), Martel (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Hrabě Renard (V. Hugo: Královna a její milostník), Antonio (W. Shakespeare: Večer svatotříkrálový aneb Cokoli chcete!), Markrabě Bedřich Míšenský + Sigmund Korybut (J. J. Kolár: Smrt Žižkova), Graf von Lerma (F. Schiller: Don Carlos, Infant von Spanien) – 1850; Franc I. (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské aneb Oplátka za porážku u Pavie), Richard Lví Srdce (J. Auffenberg dle W. Scot ta: Lev kurdistánský a růže na poušti), La Hire (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Martial (A. Ani cet-Bourgeois, M. Masson: Markytánka), Prinz von Mauritanien (W. Shakespeare, ú. A. W. Schlegel: Der Kaufmann von Venedig), Vévoda z Anjou (A. Dumas st.: Slečny Saint-Cyrské), Graf Aubespine (F. Schiller: Maria Stuart, i čes.), Kaluga (E. Scribe, ú. T. Hell: Yelva, něm.), Kazimír (W. Vogel: Unešené kníže aneb Přerušený sňatek v Dudlebích), Gonzago, im Schauspiele (W. Shakespeare: Hamlet), Grimm (F. Schiller: Die Räuber), Felix (T. B. D’Aubigny: Život za přítele aneb Zrada vděčného srdce), Císař Konrad (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka aneb Ouklady zrádného Vršovce) – 1851.
Gräflich Skarbek’sches Theater Lemberg
de Silva (K. Gutzkow: Uriel Akosta), Wallenstein (F. Schiller: Wallensteins Tod) – 1853.
Theater in der Josefstadt
Jerome (V. Ducange, př. C. W. Koch: Der Felsensteg) – 1854; Strachota (S. K. Macháček: Ženichové) – 1855.
Kramuelova spol.
Švédský důstojník (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. navrácení do vlasti) – 1863.
PD
Decius Brutus (W. Shakespeare: Julius Cäsar), Mudrák (K. Elmar: Pod zemí aneb Boháč v železných dolích), Titus Laertius (W. Shakespeare: Koriolanus, vojevůdce římský), Božepor Žďárský (J. K. Tyl: Slepý mládenec), President z Walterů (F. Schiller: Ouklady a láska), Král Alenoros (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Sendivojus (J. J. Kolár: Magelona), Rytíř Bohuslav Blanický (V. K. Klicpera: Blaník aneb Zděnek Zásmucký), Tiberge (O. Feuillet: Montjoye), Starý Hájek (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Přemysl Otakar II. (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Dalberg (G. Freytag: Den před volbou aneb Journalisté), Ondřej Doria (F. Schiller: Fiesko), Oldřich (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Pastor Dobromil (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Thibaut d’Arc (F. Schiller: Panna Orleanská), Hvězdolet (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist) – 1864; Duch Hamletova otce (W. Shakespeare: Hamlet), Farář (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Velkovévoda (E. Scribe, G. Delavigne: Diplomat), Montano (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský) – 1865; Vrangel (F. Schiller: Smrt Valdštýnova), Fortinbras (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Ruysum (J. W. Goethe: Egmont), Vévoda Kornwallský (W. Shakespeare: Král Lear), Hrabě Warwick (V. Gabler: Johanna Dark, panna Orleanská) – 1866; Hoxostas (T. Kronesová: Silfida), Starosta města Londýna (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III.), Hrabě Dunois (J. Auffenberg: Ludvík XI. v Perronu) – 1867.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, TÝN N12, matrika narozených fary u P. Marie před Týnem 1799–1814, s. 339, fol. 188; HV O15, matrika oddaných fary u sv. Havla 1864–1875, s. 137; Soupis pražských domovských příslušníků [Erasmus Bill]. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 129, obr. 416, kart. 34, obr. 291. NMd: sign. P-2-B-90: Jubilejní slavnost k poctě 30letého trvání společnosti J. E. Kramuelovy–Sukovy [cedule L. W. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti 8. 4. 1893,i obsazení z 8. 4. 1863]. Österreichischer Theateralmanach [Prag-Wien]1839, s. 81 [Temesvar]; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1841, s. 497 [Presburg]; 1842, s. 298 [Prag]; 1843, s. 237 [Prag]; 1844, s. 459 [Prag]; 1845, s. 264 [odchod z Prahy], 338 [Theater an der Wien]; 1846, s. 339; 1847, s. 366; 1848, s. 279; 1850, s. 296 [Prag], 1851, s. 241n. [Prag]; 1852, s. 322 [odchod z Prahy], 401 [Theater in der Josefstadt]; 1853, s. 200 [Lemberg]; 1854, s. 251 [Theater in der Josefstadt]; 1857, s. 394 [Agram]; 1858, s. 329 [Reichenberg]; 1859, s. 298 [Oedenburg + Baden]; 1861, s. 329 [Theater an Franz Josef Kai]; 1864, s. 166 [Krakau + Bielitz]; Theateralmanach [Prag] 1851, s. 61; Almanach PD 1864 až 1868. ■ K. Chmelenský: Divadlo české v Praze […], ČČM 5, 1831, s. 451; J. K. [Tyl], Jindy a nyní 3, 1833, d. 1., s. 80, 87n., 126; d. 2., s. 118n., vše → Divadelní referáty a stati, 1960; nesign., Bohemia 12. 2. 1833 [Friedrich, Kat amsterodámský], 19. 2. 1833 [Křivecký, Srnec], 24. 2. 1833 [Wallner, Das letzte Abenteuer], 1. 10. 1833 [Juranitz, Zriny]; J. K. Chmelenský: Česká včela 1, 1834, s. 16 [Ottomar, Kaspar Torinský], 52 [odchod od divadla]; J. K. [Tyl], Květy 1, 1834, s. 23; 2, 1835, s. 228; 9, 1842, s. 317n., 321n., 329n.; 11, 1844, s. 476, 503, 624, vše → Divadelní referáty a stati, 1960; X., Česká včela 9, 1842, s. 324 [Jiří Plachý, Karel Škréta], 352 [Maršálek, Robert ďábel]; F. Klutschak: Böhmische Bühne, Bohemia 18. 10. 1842, 27. 1. 1843 [Karel XII.]; ne sign., Česká včela 10, 1843, s. 76 [Karel XII.], 172 [Jan, vévoda finský], 176 [Libenský, Karbaník], 200 [Bedřich], 280 [Jaropolk], 301 [Ruppert, Loupežníci na Chlumu], 308 [Rudolf, hrabě ze Saver-nu, Fridolín], 312 [Lord Marwell, Ona je šílená]; J. Malý, Česká včela 11, 1844, s. 166 [Major z Mečinů, Mína z Blahodova], 164 [Bodo, Lisardo], 320 [Potocký, Advokáti], 320 [Konrad Vojnovský, Troje znamení na Kraselově], 344 [Efron], 360[Girolamo Marchetti, Karel Škréta], 368 [Zdeněk Zásmucký, Blaník], 376 [President Jedlovský, Loupežnická krčma], 399 [Kníže Filip]; J. Novák, Česká včela 12, 1845, s. 12 [Jan Gutenberg]; Fr. L. [Čelakovský], tamtéž, s. 32 [Maršálek, Robert ďábel], 50 [odchod z Prahy]; nesign., Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 38, 1845, s. 1203, 39, 1846, s. 235, 535 [Theater an der Wien]; A. Silberstein, Der Sammler 38, 1846, s. 589n. [Theater an der Wien]; Fd. [F. B. Mikovec], Union 5. 11. 1850 [Antonio, Večer tříkrálový]; M. [F. B. Mikovec], Lumír 1, 1851, s. 597 [Konrad, Břetislav a Jitka], oboje → Česká Thálie kolem 1850, 2012; Lumír 47, 1853, s. 535 [Lemberg]; Allgemeine Theater-Chronik, Leipzig 1853, s. 104 [Lemberg]; nesign.: Českému divadlu ve Vídni..., Lumír 5, 1855, příl. 25, s. 98n. [Rudolf, hrabě ze Savernu, Fridolín]; tamtéž 11, 1861, s. 138 [ang. u Treumanna], 549 [ang. u Zöllnera]; -k: Z Plzně, s. 908n. [u Zöllnera]; J. Neruda, Hlas 2. 12. 1863 [příjezd z Krakova], 30. 3. 1864 [debut v PD: Decius Brutus, Julius Cäsar], oboje →České divadlo II, 1951; H. [V. Há lek], Národní listy 5. 4. 1864 [Mudrák, Pod zemí], 19. 5. 1864 [President Walter, Úklady a láska], 24. 5. 1864 [Švýcar, Loupežníci], 31. 5. 1864 [Alenoros, Strakonický dudák], vše → O umění, 1954; Národní listy 13. 6. 1864 [Sendivojus, Magelona], 10. 7. 1864 [Skála, Srdce a svět]; -ř- [F. V. Jeřábek], tamtéž 5. 10. 1864 [Tiberge, Montjoy], 27. 5. 1865 [Jean, Staří mládenci]●; úmrtí: Bohemia 2. 5. 1876; Národní listy 7. 5. 1876●; Δ[J. Neruda]: Také osada dušiček II, Národní listy 2. 11. 1878 → České divadlo V, 1966; N. Andrič: Spomen-knjiga hrvatskogo zem. kazališta, Zagreb 1895, s. 35; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 2. vyd. 1950, s. 63, 65, 69, 90, 140; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 51 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 17, 21; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 105–107; Vondráček II; DČD II; J. Got: Das österreichische Theater in Lemberg im 18. Jahrhundert II, Wien 1997, s. 536n., 539, 547. ■ ODS, NDp; Laiske, PD-re
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 61–66
