V matrice zapsán jako Josef Jan Nep. Biedermann, psán též Bidrman. – Otec byl v době B. na rození úředně uznaný invalida. Hereckou dráhu začínal B. v ochotnickém souboru ve Vršovicích, jako devatenáctiletý odešel ke kočovným společnostem. První angažmá získal 1858 u F. Zöllnera. 1859 nastoupil u ředitele J. J. Stránského, který transformoval svůj dosud německý podnik v českou společnost a přijímal nové členy. Byla mezi nimi i Antonie Bukvohorská, s níž se B. v říjnu 1862 oženil (již 1861 se jim narodila dcera Zdeňka). 1863 byl členem souboru V. Prokopové, který řídil F. J. Čížek; ten si B. odvedl do své společnosti. 1868 se B. odebral na Moravu k Česko-moravské společnosti V. Svobody, pak k ředitelce A. Štanderové, která mu svěřila vedení. Osamostatnil se a v listopadu 1870 zahájil činnost v Jaroměřicích n. Rokytnou. Představení na štacích po moravských městech byla slabě navštěvována, a tak záhy vyčerpal veškeré své finanční prostředky. Počátkem 1871 se podnikatelských ambicí vzdal a nastoupil jako herec a režisér u ředitelky A. Libické. Po návratu do Čech přijal angažmá u J. Hofa, který v létě 1872 otevíral Arénu na Komotovce na Žižkově. Ta se však neprosadila a Hof soubor t. r. rozpustil.
B. se pak stal členem společnosti J. E. Kramuela, která cestovala českým venkovem, v letních měsících 1872–76 hrála v Aréně v Kravíně na Vinohradech, v sez. 1875/76 ve starém MD v Plzni. 1879 přešel ke společnosti V. Prokopové, jejímž artistickým správcem byl J. Mušek, 1880–81 působil u P. Švandy ze Semčic a 1881 krátce opět u Prokopové. 1881 byl angažován u F. Pokorného, kde 1883 oslavil v roli starého Vejvody v TylověChudém kejklíři čtvrt století své divadelní činnosti. 1888 se připojil k části souboru, kterou převzal F. Trnka, v jehož nové společnosti se uplatňoval jako herec, zpěvák i režisér. 1892 byl stižen záchvatem mrtvice. Pro zhoršující se zdravotní stav 1897 definitivně zanechal divadelní činnosti. Zemřel v Turnově po tříleté těžké nemoci
B. patřil ke spolehlivým, rutinovaným hercům. Byl oporou menších společností, s nimiž sklízel na venkově úspěch nejdříve v rolích milovníků a hrdinů, pro něž měl fyzické předpoklady (vzhled i statnou postavu), později především jako interpret charakterních postav. Pro jeho herecký vývoj mělo význam působení u společnosti J. E. Kramuela a F. Pokorného, kde hrál vedle řady hereckých osobností (V. Budila, K. Liera, E. Vojana). U Kramuela byl obsazován do menších charakterních rolí, větší herecké příležitosti mu poskytl F. Pokorný, zvláště při třech plzeňských sezonách (1881–84). B. tu hrál např. Polonia v Hamletovi, upoutal výrazným výkonem v roli otce Duvala (Dumas ml.: Dáma s kaméliemi) a slepého profesora Smetany (Šamberk: Josef Kajetán Tyl), kterého ztvárnil s důstojnou vážností bez zbytečného sentimentu. Později se vypořádal se zdarem s psychologicky složitou postavou Těrechova ve Špažinského Paní majorce. U společnosti F. Trnky zastával i menší úlohy v operetách a operách. Režijně zde připravil mj. Tylovo Jiříkovo vidění, Štolbovo Vodní družstvo a Závěť, Šubertova Jana Výravu a Hauptmannovy Osamělé duše.
Role
Stránského spol.
Vít (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Bernard (Krieger, ú. J. E. Kramuele: Klam a zkouška lásky), Dubois (F. Prüller: Krásná selka z klášterního dvorce), Baron Arthur (A. Dennery, G. Lemoine: Mateřské požehnání), Loukota (J. K. Tyl: Rybrcoul, kníže duchů krkonošských), Pan z Hornu (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž dle zákona) – 1861.
Čížkova spol.
Karel Litov (J. J. Řezníček: Syn chudého otce), De Veaucourtois (V. Sardou: Staří mládenci), Boleslav (F. Grillparzer: Pramáti), Ivan (V. K. Klicpera: Loupež aneb Jindřich z Dubínova) – 1865; Rehman (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn) – b. d.
Svobodova spol.
Monflanquin (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže) – 1868; Pan Zlatohorský (A. Berla: Venkovský poslanec aneb Jen s pravdou ven!) – 1869; Jošt (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat, i Pokorného spol. 1882) – 1870.
Spol. A. Štanderové
Aron Bauchem (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Tomáš (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1870.
Kramuelova spol.
Petr (V. Lipovský: Kométa aneb Noc z roku 1872) – 1872; Vítovský (F. Kaiser: Na ledě), Jindřich VIII. (A. Dumas st.: Kateřina Hovardová aneb Koruna a popraviště), Hulákal (F. F. Šamberk: Sedmašedesátníci) – 1874; Špindler (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž národa), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Falu Eliab (J. J. Kolár: Pražský žid), Bricoli (V. Sardou: Rabagas), Ambrož Potocký (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka) –1875; Borovský (F. F. Šamberk: Osudná kule) – 1877; [?] (V. Pázdrál: Černohorci) – 1878; Rychtář Vavřinec (S. H. Mosenthal: Debora), Diviš (F. Vicena: Toman a lesní víla aneb Svatojanská noc), Lucien Caussade (V. Sardou: Mnoho přátel, naše škoda), Zelenka (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Světlý (J. Rosen: Strážný duch) – 1879; Štěpán Oudolík (E. Karl: Otče náš), Jakub Krátký (H. Wilken: Páni doktoři), Fiala (L. Feldmann, ú. J. Böhm: Na kovárně), Mlynář Křemen (J. Vil hem: Mlynář a kominík aneb Tvrdohlavec) – b. d.
Pokorného spol.
Trnka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Konipásek (A. H. Sokol: Starý vlastenec), Ezechiel (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena) – 1881; Otec Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Simon Fourniez (T. de Banville: Gringoire), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Havelka (F. A. Šubert: Probuzenci), Prof. Smetana (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Starý Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Farář (S. H. Mosenthal: Debora) – 1882; Starý Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Dr. Oliva (V. Sardou: Odetta) – 1883; Erasmus Švaigert (J. J. Kolár: Mravenci), President Mudřetic ký (F. Raimund: Marnotratník), Konšel Halák (F. X. Told, ú. J. K. Tyl: České amazonky), Dr. Vlasák (F. Ruth: Olymp aneb Jako v ráji), Van Scheelen (J. Strauss: Veselá vojna) – 1885; Maxim Těrechov (I. V. Špažinskij: Paní majorka) – 1888; Generál Pichegru (F. v. Suppé: Donna Juanita), Van der Embden (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Oprata (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Makar Petrovič Stepenďajev (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev) – b. d.
Trnkova spol.
Jan Výrava (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1889; Profesor Dryander (K. Millöcker: Ubohý Jonathan) – 1891; Soudce (B. Smetana: Dalibor), Rychtář (týž: Prodaná nevěsta), Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – b. d.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, PMV N5, matrika narozených fary u P. Marie Vítězné 1829–1838, fol. 17. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 34, obr. 74 [Biedermann Josef, 1839]. ■ Nesign.: Nová divadelní společnost, Národní listy 15. 11. 1870; -st.: Městské divadlo, Plzeňské listy 25. 11. 1875; nesign.: Zlé časy a divadlo, Posel z východních Čech 6. 10. 1877; -v: Městské divadlo v Plzni, Divadelní listy 3, 1882, s. 28, 36●; 25 let div. činnosti: Plzeňské listy 14. 1. 1883; Divadelní listy 4, 1883, s. 10; Národní listy 23. 1. 1883●; V-a: Z Kutné Hory, Česká Thalia 4, 1890, s. 202; A. Volfová: Svému rodišti, 1913, s. 114n.; J. Zelenka: Vzpomínám..., 1929, s. 60; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 85,119; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společností na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 180–184; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 108 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 139, 210; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 56, 172. ■ ODS; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 56–58
