Roz. Dumková. S dvěma mladšími sourozenci vyrůstala v dobře situované rodině hospodářského správce, redaktora a odborného spisovatele, posléze instruktora České zemědělské rady Josefa Dumka. V době jejího narození otec pracoval jako správce na panství Almássyů v Uhrách (župa Heves). Po návratu do Prahy (1876) navštěvovala Vyšší dívčí školu. Již jako velmi mladá dívenka se zajímala o herectví a na radu F. L. Riegra se začala učit u E. Peškové a O. Sklenářové-Malé, později u herců pražského německého divadla A. Versing-Hauptmannové a F. A. Dessoira. Poprvé veřejně vystoupila jako čtrnáctiletá u karlínské ochotnické jednoty Pokrok, kde hrála i v následujících letech (např. 1884 Adleta, Tyl: Slepý mládenec; Eliška, Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník). Na profesionální scéně debutovala 1884 u P. Švandy na Smíchově (tit. role, Schiller: Panna Orleánská; Jane Eyrová, Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský; Louisa, Schiller: Úklady a láska), poté hostovala u J. Pištěka na Vinohradech (Markétka v Goethově Faustovi, Viola v Shakespearově Večeru tříkrálovém), vystoupila na několika ochotnických scénách, mj. v Poděbradech a v Kolíně (zde se představila v tit. roli Kolárovy Moniky) a v prosinci ve třech rolích u Švandovy společnosti v Plzni (vedle Panny Orleánské tu zahrála Verunku v Diblíkovi a Hermanci v Miláčku Štěstěny). Po zkušebním vystoupení v ND v březnu 1885 byla angažována, rychle se prosadila a stala se jednou z nejlépe placených hereček. 1890 se provdala za ovdovělého Bohumila B., člena opery ND. Její pozice se ještě upevnila po odchodu M. Bittnerové do Rigy (1890), po níž převzala řadu rolí. Měla nadšené příznivce a v divadelní správě vlivné zastánce, odpůrci ji kritizovali za využívání protekce při získávání rolí na úkor jiných, i vhodnějších hereček, zvláště H. Kvapilové. Po změně správy divadla 1900 pozbyla dosavadní oporu, kterou měla v Družstvu ND. Demonstrativně neobnovila smlouvu a ještě před nástupem nového vedení se s ND v červnu oficiálně rozloučila, po několika měsících se však vrátila. Když 1902 vyšla najevo její spojitost s defraudační aférou ve Svatováclavské záložně (z odcizených peněz jí byly financovány kostýmy), ztratila dřívější popularitu a nějaký čas se kvůli reakcím publika nemohla objevit na scéně. Nespokojena se svým uplatněním požádala 1910 o penzionování a k 31. březnu angažmá ukončila. Na jeviště ND se vrátila jen příležitostně (1916 v pořadu Klubu penzistů, 1919 v jediném provedení Vojnarky). Provozovala soukromou hereckou školu, často hostovala (hlavně v holešovickém divadle Uranie, v MD v Plzni, brněnském ND), podílela se na charitativních divadelních akcích (např. 1913 režírovala Holčičku Vikové-Kunětické pro Ústřední spolek českých žen). Za 1. světové války působila v cestující České činohře (svépomocný podnik pražských herců, založený 1916), kde si zopakovala své nejlepší role, na zájezdu do Vídně zaujala Maryšou (1917). Po válce hostovala na pozvání K. H. Hilara ve vinohradském divadle (po B. Durasové převzala roli Alice v obnoveném nastudování Strindbergova Tance smrti, 1919), byla angažována a působila zde až do své smrti. Zemřela po delší nemoci, pohřbena byla do rodinného hrobu na Vyšehradském hřbitově.
Herecký talent B. se projevil již při jejích prvních vystoupeních; zaujala i půvabným zjevem, krásným melodickým hlasem schopným bohatého nuancování a výbušným temperamentem. První role heroin a tragických milovnic (Johanna, Markétka a Monika) ukazovaly jak vliv její učitelky a idolu O. Sklenářové-Malé, tak ambice herecké adeptky. Do ND však byla angažována pro obor naivek a pro tzv. kalhotkové role, v nichž dosáhla prvních úspěchů (kralevic Václav v Hálkově Záviši z Falkenštejna, bujný Petřík ve Stroupežnického Zvíkovském rarášku) a k nimž později připojila rozmarného Šotka (Puka) v Shakespearově Snu noci svatojanské. V dívčích rolích (např. Alena ve Vrchlického Noci na Karlštejně, Dorotka v Tylově Strakonickém dudáku, Boženka ve Štolbově Vodním družstvu) zaujala živým, mladistvým zápalem i efektním stupňováním výkonu, které se stalo příznačné pro její výstavbu role (kritika konstatovala, že pracuje více hlavou než srdcem). Pod režijním vedením F. Kolára a J. Šmahy vytvářela kreace dokládající její růst, smysl pro „vroucí a něžnou poesii“ i umění tlumočit „vnitřní tlumený život“ (Antoinetta, Sardou: Staří mládenci; Marta, Pailleron: Myška). Od začátku devadesátých let dostávala vytoužené role tragických milovnic. Vedle hrdinek Shakespearových (Desdemona, Cordelie, Julie a Imogena) hrála Chimenu (Corneille: Cid), později Doňu Sol (Hugo: Hernani). Stále častěji se uplatňovala ve společenských dramatech, konverzačních hrách a salonních veselohrách. Její doménou se staly atraktivní dámy velkého světa i pikantní hrdinky polosvěta, v nichž rozvíjela umění břitké konverzace, podmaňovala vábivým hlasem, dráždivou koketerií i elegantním a mladistvým zjevem. Zejména ve hrách francouzských autorů (Sardoua, Augiera, Bernsteina, Dumase ml., Feuilleta, Paillerona) představovala ženský ideál měšťanského abonentního publika. Bezpečně se zmocňovala i poetických postav moderní dramatiky (Hanička a Routička ve hrách Hauptmannových), k podstatě některých realistických figur však nepronikla. Jenůfu z Její pastorkyně podala jako pasivní a sentimentální hrdinku, Annu z Hauptmanových Osamělých duší jako prázdnou koketu. Zato její ztvárnění Maryši „bez kudrlinek, v hutných obrysech“ plně vystihlo v premiérovém uvedení sloh hry, dramatický obsah postavy a autorské intence. Po 1900 se zdařile uplatňovala v komediích Wildeových a k hrdinkám z francouzské dramatiky přidala zrazenou a odpouštějící Margueritu Gautierovou (Dumas ml.: Dáma s kaméliemi). Ve vinohradském debutu na konci desátých let ztvárnila strindbergovskou mučenou a mučící ženu a svým projevem se vřadila do Hilarovy expresionistické režie. Poté překvapila další strindbergovskou rolí (Matka, Pelikán), kterou se odpoutala od svých někdejších heroin a salonních krásek, proměnu jejího herectví však ukončila předčasná smrt.
Role
Švandova spol.
Johanna (F. Schiller: Panna Orleanská), Louisa (týž: Úklady a láska), Jeane Eyrová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský, i ND 1890), Karolinka (J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Pražský uličník aneb Nalezenec), Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor, i ND 1885), Hermance (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny) – 1884.
ND
Kralevic Václav (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna) j. h., Suzanne de Villiers (E. Pailleron: Svět nudy) j. h., Petr (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Marta de Bardannes (A. Dumas ml: Denisa), Kamila (V. Sardou: Bodří venkované) – 1885; Titanie (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Boženka (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Viola (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Veronika (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Aurora (V. Sardou: Georgetta), Bětuška (F. A. Šubert: Jan Výrava), Boženka (J. Štolba: Vodní družstvo) – 1886; Desdemona (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský), Bianca (týž: Zkrocení zlé ženy), Desirée (A. Daudet, A. Belot: Fromont ml. a Risler st.), Isoarda z Ansoys (J. Vrchlický: Soud lásky), Vikomt (J.-F.-A.-Bayard, Dumanoir: Vikomt z Letoriéru), Antoinetta (V. Sardou: Staří mládenci) – 1887; Agnese contessa Castiglione (F. A. Šubert: Láska Raffaelova), Tekla (F. Schiller: Piccolomini + Valdštejnova smrt), Julie (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Marta (E. Pailleron: Myška), Šotek [Puk] (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1888; Jelisaveta Dmitrovna (V. Krylov: Medvěd námluvčím), Rosalinda (E. Pohl: Sedm havranů) – 1889; Dora (V. Sardou: Dora), Lisarda (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Božena (K. Pippich: Slavomam), Jenufa (G. Preissová: Její pastorkyňa), Marcella de Targy (O. Feuillet: Pařížský román) – 1890; Leonora (H. Sudermann: Čest), Fabienna Lecoulteuxová (V. Sardou: Thermidor), Jarmila (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců), Fernanda (V. Sardou: Fernarda) – 1891; Klára (J. W. Goethe: Egmont), Andrea (V. Sardou: Andrea), Nerissa (W. Shakespeare: Kupec benátský), Emma (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) –1892; Vasantasena (Šúdraka, ú. E. Pohl: Vasantasena), Mirandolina (C. Goldoni: Paní hostinská), Chimena (P. Corneille: Cid), Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Imogena (týž: Cymbelin) – 1893; Cyprienna (V. Sardou: Cyprienna), Hanička (G. Hauptmann: Hanička), Maryša (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Gilberta (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Cordelie (W. Shakespeare: Král Lear) – 1894; Nasťa Vorověvová (G. Davis: Katakomby), Duch světla (L. Manzotti, h. R. Marenco: Excelsior), Anna (G. Hauptmann: Osamělé duše) – 1895; Lucetta Gautierová (G. Feydeau: Fernardova svatební smlouva), Blažena (W. Shakespeare: Mnoho po vyku pro nic za nic), Hraběnka Klára Sangiorgi (R. Bracco: Nevěrná), Jeanne Raymond (E. Pailleron: Svět nudy) – 1896; Paola (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Isabella (P. Calderón: Sudí zalamejský) – 1897; Taťana (A. S. Suvorin: Taťana Rěpina), Královna Anna (E. Scribe: Sklenice vody), Fenela (D.-F.-E. Auber: Němá z Portici) – 1898; Zaza (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Lída Vránová (F. A. Šubert: Probuzenci), Routička (G. Hauptmann: Potopený zvon) – 1899; Kateřina (A. Dumas ml.: Cizinka) – 1900; Paní Helena Marová (F. Wedekind: Komorní pěvec), Kolombina (R. Lothar: Král Harlekýn), Valentina de Santis (A. Du mas ml.: Polosvět) – 1901; Dona Sol de Silva (V. Hugo: Hernani), Lucienne (G. Duval, M. Hennequin: Modrý pokoj) – 1902; Giuditta (L. Fulda: Blíženka), Marguerita Gautierová (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Tereza Tallienová (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Helena (F. V. Jeřábek: Syn člověka) – 1903; Jaquelina Gauthierová (F. Grésac, F. de Croisset: Můstek), Joanna (M. L. Ryleyová: Schovanka) – 1904; Jacqueli na (H. Bernstein: Oklikou) – 1905; Gloria Clandonová (G. B. Shaw: Člověk nikdy neví), Tylda (R. Bracco: Zelené ovoce), Míla Skalská (A. H. Horáková: Ejhle člověk!), Helena de Brechebel (H. Bernstein: Ve víru) – 1906; Xantippa (T. de Banville: Žena Sokratova), Lady Chilternová (O. Wilde: Ideální manžel) – 1907; Julie Gravenová (G. B. Shaw: Motýl), Paní Kváčková (V. Štech: Třetí zvonění) – 1908; Jana (H. Kistemaeckers, J. E. Delard: Sokyně), Mici (A. Schnitzler: Kontesa Mici aneb Rodinný den), Mrs. Worthleyová /Mrs. Dot/ (W. S. Maugham: Mrs. Dot) – 1909; Matylda (A. Dumas st.: Vyzvání k tanci), Tereza Carbazoulová (P. Gille: Uhlíři) – 1916; Madlena Vojnarová (A. Jirásek: Vojnarka) j. h. – 1919. Česká činohra Anna (V. Dyk: Posel) – 1917. MD Král. Vinohrad Alice (A. Strindberg: Tanec smrti) j. h., Maří, matka Jakubova (A. Dvořák: Husité) – 1919; Lady Bracknellová (O. Wilde: Na čem záleží), Arci kněžna Žofie (E. Rostand: Orlík), La Voisinová (R. Rolland: Montespanová), Germaine Bellangerová (S. Guitry: Otec měl pravdu), Druhá šedivá paní (I. Vojnović: Paní se slunečnicí), Vdova Cordierová (Ch. Vildrac: Koráb Tenacity) – 1920; Matka (A. Strindberg: Pelikán), Marja, carevna (D. S. Merežkovskij: Carevič Alexej), Paní z Rémusatu (A. de Lorde, J. Marsèle: Napoleonka), Paní Sézéresová (J. Deval: Nerozhodná), Herodias (E. Lederer-Leda: Zrádce), Zelenářka (G. Büchner: Smrt Dantonova), Jána (P. Petrović: Liják), Isabella z Gonzagy (J. Maria: Lukrezia Borgia), Apolina (A. Jirásek: Emigrant), Paní Olivová (B. Viková-Kunětická: Cop) – 1921; Paní Montaudoinová (E. Labiche: Tajemný zloděj), Klyméne (O. Theer: Faëthon), Elisa (L. Chiarelli: Maska a tvář), Emilie (W. Shakespeare: Othello) – 1922.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 100, obr. 616 [Dumek Josef], kart. 28, obr. 255 [Benoni Gottlieb]. ■ F. L. H. [Hovorka], Divadelní listy 5, 1884, s. 45n. [debut ve Švandově div.]; K. Č. K., tamtéž, s. 129 [Viola, Večer tříkrálový]; nesign., Plzeňské listy 11. 12. 1884 [hostování]; M. A. Š. [Šimáček], Světozor 19, 1885, s. 207 [Václav, Záviš z Falkenštejna]; J. V. [Vrchlický]: Národní divadlo, Pokrok 30. 6. 1885; nesign.: Hana Dumková, Zlatá Praha 5, 1887/88, s. 622; J. Lý [Ladecký], Česká Thalia 1, 1887, s. 130 [Kamila, Bodří venkované], 342 [Vikomt z Letoriéru]; tamtéž 3, 1889, s. 66 [Marta, Myška]; tamtéž 4, 1890, s. 31 [Dora]; J. V. [Vrchlický]: Divadlo, Hlas národa 18. 1. 1890; A. Schulzová, Zlatá Praha 11, 1893/94, s. 322n. [Maryša]; Ktb: Jak jest Národní divadlo spravováno, Radikální listy 2. 10. 1894; ne-sign., Zábavné listy 17, 1895, s. 43 [Gilberta, Frou-Frou]; nesign.: Divadlo, Česká stráž 7. 12. 1895; R.: Národní divadlo v Praze, Dalibor 20, 1898, s. 351; P.: Večer na rozloučenou..., Národní politika 29. 6. 1900; A. Wenig: H. B., Divadelní listy 2, 1900/01, s. 3–8; P. Nebeský: H. B. v Plzni, Divadelní listy 5, 1903/04, s. 338–340; nesign: H. B., Plzeňské listy 24. 9. 1904; -s-, Lumír 32, 1903/04, s. 23 [Giuditta, Blíženka]; R. B., Divadlo 4, 1905/06, s. 182 [Zaza]; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 351–353; nesign.: H. B. dramatická umělkyně Národního divadla, Divadlo 8, 1909/10, s. 295–297; K. M. [Mašek], Národní listy 30. 8. 1917 [Maryša]; nesign.: Česká činohra ve Vídni, Národní listy 29. 12. 1917; ne-sign: 35 let ve službě divadlu, Venkov 1. 12. 1918; F. Šorm: Umělecký profil hereček Národního divadla, 1918, s. 14–16●; ref. Tanec smrti: K-ček [J. Kodíček], Tribuna 11. 1919; jv [J. Vodák], Venkov 9. 11. 1919; Ot. F. [Fischer], Národní listy 9. 11. 1919; jh., Večerník Českého slova, 10. 11. 1919●; H. Jelínek, Národní politika 1. 1921 [Matka, Pelikán]●; nekrology: Ščerbinský [B. Prusík], Divadlo 1, 1921/22, č. 21, s. 3; Ot. F. [Fischer], Národní listy 11. 9. 1922, več.; -jk- [J. Kodíček], Tribuna 11. 9. 1922; Právo lidu 12. 9. 1922; Venkov 12. 9. 1922; M. Laudová, tamtéž 16. 9. 1922●; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 109n., 130, 197n., 261; V. Tille: Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu (Dějiny ND V), 1935, s. 259; V. Štech: Džungle literární a divadelní, [1937], s. 153–156, 161n., 179–181; K. Engelmüller: O slávě herecké, 1947, s. 108–110; F. Černý: Hana Kvapilová, 1960, s. 117, 120n., 211; J. Vodák: Tváře českých herců, 1967, s. 90–97; V. Müller: Několik výročí s týmiž monogramy, Lidová demokracie 15. 3. 1967. ■ Komenský, NDp, ODS, Otto; NAlb, MDP 50
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 46–50
