Pocházel z rodiny nižšího vojenského úředníka, která v době A. narození pobývala v tehdy uherském Beregszászu, kam byl otec přidělen. Po studiu na reálném gymnáziu v Plzni šel nejprve v otcových šlépějích a pracoval jako vojenský účetní, také mimo české země (např. v Dalmácii). V armádě zůstal do poloviny devadesátých let, poté až do smrti působil jako revident státních drah se sídlem na Smíchově. Manželka Anežka A. byla krátce členkou operního sboru ND (1909), hrála i činoherní epizody, dcera Anna (*1886) vystupovala na pražských předměstských scénách (Pištěkovo divadlo, Uranie).
Od počátku devadesátých let se věnoval literární činnosti. Psal především humoresky a povídky z vojenského života (např. sbírka Dvojí sukno, 1907). Redigoval časopis Besední listy pro zábavu, divadlo a besedy (1894) a patřil k okruhu dramatiků sdružených kolem Fastrových Divadelních listů. Je rovněž autorem veseloher, v nichž spojoval aktuální témata s milostnou zápletkou. Slavnostní schůze se odehrává v obci, kde fakticky vládne starostova žena, která nesvolává obecní výbor a jeho členy korumpuje. Opozice posléze lstí prosadí jiného starostu. V hlavní hrdince jednoaktovky Bóža je vykreslena moderní samostatná dívka, která musí po návratu z Paříže, kde studovala malířství, znovu získat srdce svého milého. Děj hry Meteor se točí kolem záhadného cizince, maďarského šlechtice, který okouzlí všechny místní dívky a z nějž se vyklube podvodník, zloděj a ztracený syn holiče. Poněkud temnější než ostatní veselohry je hra Maroušek o nerovném manželství marnivé, líné a povrchní Marie, která touží být „paničkou“, a železničního adjunkta, idealistického vlastence Müllera. Situace se vyhrotí poté, co má být Müller přeložen do odlehlého kouta a Marie odmítá jet s ním. Nakonec se ukáže, že zpráva o přeložení byl omyl a manželé se usmíří – je však zřejmé, že jejich snaha pře vychovat jeden druhého nemá naději na úspěch. Z vojenského života čerpal A. námět své nejúspěšnější veselohry Osudný manévr, v níž se skupina vojáků po nepodařeném manévru ocitá na statku, kde se většina z nich setká se svými bývalými i současnými láskami, případněnajdou lásku novou. Osudný manévr byl později provozován i jako opereta s hudbou R. Piskáčka. Nekrolog v Národní politice přiřkl chybně A. autorství frašky od Steina a Horsta Amorovy lázně. A. napsal také tři váž ná dramata. Jednoaktovka Sebeurčení líčí koflikt dvou bratrů, pokrokového Františka, který na otcovo přání studuje práva, ale touží být novinářem, a líného, leč otcem protežovaného Jana. Pokusem o historické drama je pětiaktová hra Nevěsta za českou korunu situovaná do pobělohorské doby. Na tragickém příběhu kališníka Adama Stařečka, jeho vnučky Marty a jejího snoubence zachycuje spory mezi protestanty a katolíky, jejichž prototypem je zde krutý a chlípný rytíř z Frankenštejna. Jednoaktovka Až do smrti! (dedikováno J. Arbesovi) je symbolickým příběhem o nenaplněné lásce. Starý kovář nepřál lásce své vnučky Pirošky s chudým Martinem, a ten se proto dal k husarům. Kovářovo rozhodnutí ale způsobí tragédii: Martin na Štědrý den uteče za Piroškou, je dopaden, jako zběh zastřelen a šílená Piroška odchází do vánice. Psal též menší útvary (sólové výstupy) a pro smíchovské baráčníky upravil na lidových obyčejích zalo ženou hru Stínání kohouta. Ve své době se z A. prací těšily většímu zájmu veselohry, uváděné vesměs cestujícími společnostmi mimo Prahu a na předměstských scénách (Smíchov, Vinohrady), kde se řadily do nenáročného pro gramu pro tzv. lidové obecenstvo.
Hry a úpravy
Slavnostní schůze, Švandovo div. 1894, i t.; Nevěsta za českou korunu, dle novely V. B. Třebízského, Švandovo div. 1896, t. b. d.; Sebeurčení, Pištěkova spol. Vinohrady 1897, t. b. d.; Bóža, tamtéž 1897, t. b. d.; Až do smrti!, Švandovo div. 1901, i t.; Meteor, Trnkova spol. Plzeň1901, t. 1902; Maroušek, MD Plzeň 1903, i t.; Osudný manévr, Pištěkovo div. 1904, t. 1905; Granátníci princezny Reginy, Aréna na Smíchově 1906; Tajemství panny (sól. výstup), t. in Švábovy Humoristické večírky I, b. d. ■ Stínání kohouta (ú. lidové hry), Smíchovské baráčnictvo 1894, t. 1897.
Prameny a literatura
Ref. Až do smrti: -PPER, Divadelní listy 2, 1900/ /01, s. 130; B. Prusík, Divadelní list Máje 3, 1906/07, s. 107●; ref. Meteor: Luisa, Lidové noviny 18. 1. 1902; -OVÁ, Divadelní listy 3, 1901/02, s. 382n.●; ref. Maroušek: nb [P. Nebeský], Plzeňské listy 16. 6. 1903; nesign., Národní politika 9. 7. 1903; KZK [K. Z. Klíma], Lidové noviny 24. 10. 1903; V-v, Divadelní listy 5, 1903/04, s. 44●; ref. Osudný manévr: -ová [O. Fastrová], Divadelní listy 5, 1903/04, s. 342n.●; nesign.: L. A., Divadlo 7, 1908/ /09, s. 363n.●; nekrology: Národní politi ka 22. 1. 1912; F. V. Vykoukal, Osvěta 42, 1912, s. 214●; L. Pacák: Opereta, 1947, s. 315; DČD III ■ LČL, ODS, Otto-dod
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 31–32
