Starší bratr spisovatele Františka A. Studoval reálku a 1852–60 vyšší gymnázium v Písku (učitelé F. Winter, historik T. Bílek, češtinář V. Zikmund; spolužákem pozdější historik J. Truhlář). Pro jeho národní uvědomění měl velký význam spisovatel K. Ninger. Na podzim 1860 přišel studovat na univerzitu do Prahy; připravoval se na učitelské povolání. Kulturní a politický ruch v hlavním městějej inspiroval k literární činnosti. 1863 obdržel místo suplujícího učitele češtiny na německé reálce v Lokti. Pro své vlastenecké smýšlení se v silně germanizovaném prostředí dostával do četných konfliktů. Oženil se tu, ale manželství nebylo šťastné. Záhy zemřel v důsledku opakovaného chrlení krve. Pochován byl v Lokti.
Psal hlavně lyriku a pod vlivem K. J. Erbe na balady, vtipné humoristické deklamace a jevištní výstupy, besední čtení, pověsti. Do mimopražských časopisů (Jičínský obzor, Poutník od Otavy, Otavan) přispíval povídkami osvětového a národněuvědomujícího rázu. Psal také do Lumíru, Lady a Humoristických listů. Nejvýznamnější A. publikační platformou se staly tři svazky sborníku Besedník (1861–64), kde také nejvýrazněji pro kázal šíři svého nadání. Vedle balad a vlasteneckých veršů sem přispíval drobnými veršovanými i prozaickými humoristickými útvary, jako byly žertovné deklamovánky, krátké jevištní scénky a výstupy povětšině s tematikou manželských svárů (např. Rozmlouvání o stavu manželském, Měsíc žalobník, Život lidský a gramatika, Žertovné deklamace).
Také překládal a upravoval obdobné německé texty. Tyto malé literární formy s divadelními prvky určené k přednesu byly prováděny na besedách, deklamačních večírcích, merendách a podobných akcích tehdejších vlasteneckých společností.
Šifry
K. Ac., K. Ad.
Prameny a literatura
B. Čermák: Bratří Adamcové, Květy 10, 1888, d. 1, s. 75–82, 178–185, 361–367, 421–426, 517–524, 640–648; M. Hýsek: Ztrhané struny zvuk, 1940, s. 391n. ■ LČL, Otto
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 19–20
