Skřivan, Josef

Vyrůstal v Praze, kde se 1919 vyučil obchodním příručím. Kvůli otcovu odporu nemohl pomýšlet na profesionální hereckou dráhu, během studií tak vystupoval alespoň v Pražském řemeslnickém dorostu. Po otcově smrti 1920 se připojil ke kočovné Pražské společnosti. Následujících pět let vystřídal společnosti Zeyferta, Brandala, Potla, Štětky, Marka, Vladyky, Pečínky a Burdy. 1925 byl angažován v Městském divadle na Kladně, kam jej přivedl J. Burda. Setrval tu do 1927, kdy se na jednu sezonu připojil k Divadlu sdružených měst východočeských. Poté byl 1928 angažován do Osvobozeného divadla, odkud 1930 odešel na pozvání J. Honzla do Národního divadla v Brně. Po jedné sezoně se vrátili zpět do Osvobozeného divadla, ale S. 1932 definitivně přešel do Zemského divadla v Brně, kde získal velké herecké příležitosti i možnost režírovat. Kvůli úrazu při jízdě na koni se v létě 1941 léčil na jedné z pražských klinik, odkud byl na podzim t. r. odveden gestapem. Kromě svého komunistického přesvědčení byl S. fašistickému režimu nepohodlný také kvůli ztvárnění Richarda III., které bylo čitelnou kritikou nacismu. Zemřel v listopadu 1942 v Osvětimi v plynové komoře.

1951–58 působilo při ROH Univerzitní knihovny v Brně ochotnické Divadelní studio Josefa Skřivana, které založili E. Perna a člen bývalého Tylova divadla F. Tauber.

V první polovině 30. let S. účinkoval v malých rolích ve filmech Voskovce a Wericha Pudr a benzín (1931), Peníze nebo život (1932) a Hej-rup! (1934).

Inspirací pro S. tvorbu bylo nejprve herectví s naturalistickými prvky, jaké vídal u herce vinohradského divadla B. Zakopala, záhy však začal své postavy stylizovat spíše groteskně. V Osvobozeném divadle využívali Voskovec s Werichem jeho parodických schopností a obsazovali jej do rolí intrikánů, šejdířů a komických starců, které pro něj někdy přímo psali (Velitel pevnosti ve Fatě Morganě, Thomas Batha v Ostrově Dynamit, Scott v Golemovi, Cicero v Caesarovi). Jako mladý představitel starých postav si v divadle vysloužil přezdívku „dědek“.

Pro nedostatek podstatnějších a pestřejších hereckých úloh, které by mu umožnily umělecký růst, odešel do Zemského divadla v Brně, kde se stal představitelem hlavních rolí. Hrál tu Galéna v Bílé nemoci, Dubského v Našich furiantech, Trygaia v Aristofanově Míru, titulní úlohu v Donu Quijotovi, Stockmanna v Nepříteli lidu, Cyrana z Bergeracu, Richarda III., Hadriána z Římsů. Ale také, stejně jako v Osvobozeném divadle, role starců, např. Starého krále Tantala ve Vrchlického Hyppodamii, Teiresia v Králi Oidipovi nebo Pazuchina ve hře Pazuchinova smrt Saltykova-Ščedrina. Jeho herectví charakterizovaly civilistní projev, neobvyklé akcentování posledního slova věty ve vrcholových scénách, ale i smysl pro grotesku a nadsázku. Mezi 1932 a 1941 režíroval v Zemském divadle Brno téměř čtyřicet inscenací, v nichž specificky propojoval avantgardní postupy s realistickými.
Vizuální složka bývala silně stylizovaná, často připomínající konstruktivismus J. Honzla, jindy inspirovaná estetikou surrealismu či nejčastěji poetismu. S textem S. většinou neexperimentoval, respektoval intence dramatika, přičemž kladl velký důraz na významovou rovinu. Stejně jako v herectví i v režijní tvorbě zapojoval groteskní motivy. Využíval rovněž filmových postupů: důraz na detail, ve filmu umožněný přiblížením kamery, napodoboval v divadle bodovým osvětlením. V jeho režijní tvorbě se projevovaly avantgardní prvky výrazněji než v herectví. Tragický osud přerval jeho kariéru na vrcholu tvůrčích sil.

Role

Divadlo sdružených měst východočeských

Harpagon (Molière: Lakomec) – ?; Argant (Molière: Scapinova šibalství) – ?.

Osvobozené divadlo

Kapitán Hýčena (V + W: Vest pocket revue) – 1927; Claxon (V + W: Gorila ex machina čili Leon Clifton čili Tajemství Cliftonova kladívka) – 1928; Malíř Darius dʼAlbastre (V + W: Líčení se odročuje), Sirius Vokno (V + W: Kostky jsou vrženy), Herec Sergej Vladimirovič Volkov (V + W: Premiéra Skafandr), Velitel pevnosti (V + W: Fata Morgana) – 1929; Thomas Batha (V + W: Ostrov Dynamit) – 1930; Libretista Richard, domovník (V + W: Pudr a benzín), Jeronym Scott (V + W: Golem) – 1931; Cicero (V + W: Caesar), Průvodce v muzeu (V + W: Peníze nebo život) – 1932; Worst (V + W: Hej rup!) – 1934.

Národní divadlo Brno

Hadrián z Římsů (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Caleb Plummer (Ch. Dickens: Cvrček u krbu) – 1930; Velkokníže Petr (A. Savoir: Kateřina Veliká) – 1931; Doktor Vidal (L. Doillet: Pan lékárník Bourrachon), Fouché (S. Zweig: Chuďasova ovečka), Petr Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Principál Hermelín (V. Werner: Komediant Hermelín), Krüger (G. Hauptmann: Bobří kožich) – 1932; Kníže Štěpán Arkaděvič Oblonský (L. N. Tolstoj: Anna Karenina), Profesor Borodin (A. N. Afinogenov: Strach), Císař Konstancius (H. Ibsen: Císař a Galilejský), Trygaios (Aristofanés: Mír), Vánička (V. Katajev: Defraudanti), Pan Ondřej Zmrzlík (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Zloděj, Aubrey (G. B. Shaw: S pravdou ven), Jago (W. Shakespeare: Othello), Poručík Engel (J. Tepa: Slečna doktorka), Slepec Guslar (I. Vojnović: Smrt matky Jugovićů), Pán (J. Mahen: Rodina 1933), Pavel Vydal (J. Klokoč: Aladin), Orlovský (J. Oleša: Rejstřík dobrých skutků), Jay Gould (E. Konrád: Čaroděj z Menlo), Timašov (B. A. Lavreněv: Letadlo nad městem), V. V. Světlovidov (A. P. Čechov: Labutí píseň), Šandor (J. Mahen: Janošík), Tulák (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Edvard Moulton-Barrett (R. Besier: Alžběta Browningová), Lízal (A. a V. Mrštíkovi: Maryša) – 1934; Seth Beckwith (E. OʼNeill: Smutek sluší Elektře), Makar Ivanovič Dolgorukij (F. M. Dostojevskij: Výrostek), Beaumarchais (J. Götzová: Marie Antoinetta), Kníže Metternich (E. Rostand: Orlík), Stavitel Alquist (K. Čapek: R. U. R.), Profesor (K. Čapek: Loupežník) – 1935; Gustav Bergman (W. O. Somin: Atentát), Tonkich Vlas Filipovič (A. N. Afinogenov: Kde vlaky nestaví), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský), Václav Junek (V. Werner: Lidé na kře), Tubal (W. Shakespeare: Benátský kupec), Advokát (A. Strindberg: Nejpravdivější sen [Hra snů]), Rekordát (J. K. Tyl: Kutnohorští havíři) – 1936; Teiresias (Sofoklés: Král Oidipus), Dr. Galén (K. Čapek: Bílá nemoc), Don Quijote (V. Dyk: Zmoudření dona Quijota), Dr. Tomáš Stockmann (H. Ibsen: Nepřítel lidu), Oateley (T. Dekker: Modrý pondělek), Generál Raup (F. Kožík – B. Polách: Neznámý vojín žije!), Ivan Prokofjič Pazuchin (M. J. Saltykov-Ščedrin: Pazuchinova smrt) – 1937; Veliký chán Kublaj (E. OʼNeill: Milionový Marco), Petr Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Chudý král (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Konsul Bernick (H. Ibsen: Opory společnosti) – 1938; Cyrano z Bergeracu (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Farář Hora (F. Šrámek: Léto), Starý Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Sedlák Havelka (J. Mahen: Mrtvé moře), Otec (O. Scheinpflugová: Hra na schovávanou) – 1939; Tantalos (J. Vrchlický: Hippodamie), Císař Ferdinand (F. Zavřel: Valdštýn), Vypravěč (K. J. Erben, ú. A. Klimeš: Kytice), Boris Pavlovič Rajskij (I. A. Gončarov: Strž), Tomáš Paine (H. Johst: Thomas Paine), Petr Klazar (V. Werner: Červený mlýn), Richard III. (W. Shakespeare: Richard III.) – 1940; Filip II. (F. Schiller: Don Carlos), Neznámý (M. J. Lermontov: Maškaráda), Vasilij Čučkin (E. Vachek: Pec) – 1941.

Režie

Národní divadlo Brno

L. Doillet: Pan lékárník Brachon – 1932; S. Vara: Královnina dívčí léta – 1933; J. Wolker: Nemocnice, N. V. Gogol: Ženitba, A. P. Čechov: Labutí píseň, M. Bulgakov: Byt paní Zoe – 1934; F. M. Dostojevskij: Výrostek, K. Čapek: R. U. R., J. K. Tyl: Strakonický dudák, Lope de Vega: Otrokyně svého milence, F. Langer: Jízdní hlídka – 1935; J. Nestroy: Talisman, Aristofanés: Žáby, R. Niewiarowicz – J. Horst: Miluji vás, J. B. Priestley: Poctivý tatíček, A. Josset: Žena bez muže, J. Giraudoux: Trojská válka nebude – 1936; Sofoklés: Král Oidipus, A. Jirásek: Lucerna – 1937; M. Begović: Lela dostane klobouček, K. Holter, L. Hansen: Medvědí národ, M. J. Saltykov-Ščedrin: Pazuchinova smrt, F. Tetauer: Svět, který stvoříš – 1937; J. Giono: Rozsévači, A. Salacrou: Neznámá z Arrasu, V. K. Klicpera: Zlý jelen – 1938; H. Wuolijoki: Ženy na Niskavuori, F. Šrámek: Léto, anonym: Broskvový květ, T. Izumo: Terakoya, čili Vesnická škola, L. Pirandello: Život, který jsem ti dala – 1939; F. Zavřel: Valdštýn, J. W. Goethe: Márinka – 1940; W. Shakespeare: Bouře, E. Vachek: Pec, A. Jirásek: Vojnarka, H. Wuolijoki: Chléb na Niskavuori – 1941.

Teatralia

Starověká hra o zákonech mravnosti, Divadelní list Zemského divadla v Brně 12, 1936/37, s. 276; Od tradice k vývoji, Kroměřížský divadelní almanach, Kroměříž 1941.

Prameny

Archiv NdB: osobní složka J. S.

Literatura

Č. Jeřábek: Osud J. S., Divadelní zápisník 1, 1945/46, č. 11–12, s. 327; R. Habřina: J. S. básník jeviště, tamtéž, s. 332; S. Peterová-Bartůšková: J. S., dipl. práce FF MU 1960; S. křivana., Divadelní noviny 6, 1962/63,  č. 1, s. 8; F. Černý: Theater – divadlo, Praha 1965, s. 7, 208, 253–254; J. Průcha: Má cesta k divadlu, Praha 1975, s. 124, 154, 158–159, 166–167, 170, 190, 196–197, 207, 260; J. Tvrzník:Šest dýmek Františka Filipovského, Praha 1981, s. 129–131, 190–191; J. Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Praha 1981, s. 57, 68–69, 75, 82, 90, 224–226; DČD IV; S. Beneš: Být hercem, Praha 1992, s. 15, 26.

EDS, PBJ IV

Vznik: 2022