Absolvoval 1771–73 v Praze filozofii, 1772/73 byl posluchačem práv na pražské univerzitě, ale studia nedokončil. Debutoval jako herec v roli Catesbyho (Shakespeare: Richard III., Salcburk, prosinec 1775) u společnosti K. Wahra a setrval v jejím svazku do 1777. Od 1779 vedl spolu s A. Rollandem, poté s Ch. L. Seippem společnost, působící v Innsbrucku, v Linci a v Augsburgu. Jako samostatný ředitel hrál v Linci 1780–82, v Karlsruhe 1782–84, 1784 ještě v Donaueschingenu, v Ulmu a cestou do Prahy v Norimberku. V Praze na výzvu P. Bondiniho převzal v září 1784 jako režisér vedení tzv. Druhé Bondiniho společnosti, hrající v Nosticově divadle. B. sestavil pro Prahu do značné míry nový soubor, neboť při odchodu z dvorní scény v Karlsruhe jej opustilo několik platných sil (basista K. L. Fischer, milovník a tenorista Ch. L. Neuhaus). K několika dosavadním členům, kteří zůstali, např. B. manželka Edmunda, roz. Fiedlerová (sňatek okolo 1782), a V. K. Antong, přijal některé české herce z rozpuštěného Wahrova ansámblu (A. Zappe, M. Zappe) i další herce českého původu (F. J. Höpfler, V. Milde) se zřejmým záměrem pokusit se také o představení v české řeči. V listopadu 1784 Bondini vyhověl pražské šlechtě, která shledala úroveň prvních představení neuspokojivou, B. propustil a vedením společnosti pověřil trojici K. F. Zimdar, K. T. Emrich a Höpfler. Ta pak uskutečnila B. záměr hrát v Praze také česky; B. ještě na počátku 1785 vystoupil jako Holbekův syn v titulní roli prvního českého představení hry G. Stephanieho ml. Odběhlec z lásky synovské, pak odešel ke společnosti J. Schmallöggerové do Pešti a Temešváru (1785). V Pešti se stal 1786–89 ředitelem. Přes Košice (1790/91), odkud zajížděl i do Levoče a Prešova, dospěl do Lvova (od 1791), v němž jako ředitel prožil celý závěr své divadelní dráhy. V hlavním městě nejodlehlejšího regionu monarchie s polskou diváckou většinou vybudoval ze zrušeného kostela nové divadlo. Udržel zde německou činohru se střídavým úspěchem po celých 28 let, 1791–96 jako ředitel, 1796–99 ve svazku s W. Bogusławským, pak ve svazku s bratry I. a F. Kratterovými. Obratně řešil stále hrozící finanční obtíže a dařilo se mu vždy znovu pozvedávat klesající uměleckou úroveň lvovské německé scény. Zemřel zasažen opakovaným záchvatem mozkové mrtvice nedlouho před vypršením svého posledního kontraktu.
S výjimkou jediné jmenované české role byl B. německým hercem, přestože byl české národnosti. Úspěšný debut i delší působení u K. Wahra nasvědčují tomu, že si brzy osvojil klasicistický deklamační projev. U Wahra hrál hartusivé starce a vedlejší postavy, jako ředitel potom role milovníků a hrdinů (např. Macbeth, Shakespeare: Leben und Tod König Macbeths [Život a smrt krále Macbetha], p+ú: G. Stephanie ml., Norimberk 1784). Kolem 1788 přešel na role hrdinské a charakterní, za které sklízel chválu kritiky i v době svého lvovského působení. 1798 hostoval při příležitosti svých ředitelských jednání ve Vídni (Burgtheater) jako Tellheim v Lessingově hře Minna von Barnhelm.
Příčiny jeho pražského ředitelského neúspěchu u zdejší aristokracie spočívaly patrně v tom, že ani jeho repertoár ani úroveň souboru neodpovídaly zcela měřítkům kladeným na „národní“ divadlo, jež byla odvozována z předchozích výkonů Bondiniho společnosti. Rovněž jeho úmysl (byť nerealizovaný) dávat česká představení mohl pražskou šlechtu popouzet. Ve Lvově, kde se zasloužil, zčásti za přímé podpory císaře, o pravidelnější provoz polského divadla, a to i přes odpor lvovského gubernia, si naopak získal úctu jako čestný a dlouhodobě úspěšný divadelní podnikatel.
Prameny a literatura
Archiv UK Praha, sign. M 13 a M 35 (1772/73); Erzbischöfliches Archiv Freiburg im Breisgau, Karlsruher katholisches Kirchenbuch, 5./6. 3. 1783 (narození a křest dcery Sophie Wilhelmine Marie); NA, fond ČG-Publ 1784/85, sign. B VII, kart. 906; Stadtbibliothek Nürnberg, sign. Nor 1314: cedule B. společnosti (28. 7.–12. 8. 1784). • F. Baťha: Obrozenští herci (rkp. NMd, chybný údaj o datu narození); Theaterwochenblatt (Salzburg) 1776, s. 130, 277 [správně 304]; GTK 1778, s. 222; 1781, s. CXXVIIIn.; 1785, s. 201; 1786, s. 166; 1788, s. 179–181; 1789, s. 175–178; Zur Danksagung beym Abschied vom Theater in Augsburg, ed. F. Hasenest, Augsburg 1781; Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1782, část 19, s. 96; Schauspieler-Schauspielerinnen Almanach (Thaliensfreystadt am Main [Frankfurt a. M.]) 1782, s. 84; Theater-Journal der hier unter der Doblerischen Direktion stehenden Gesellschaft…aufgeführten Schauspiele (Augsburg) 1783, nestr. [s. 11]; Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 1784, díl 2, s. 111; Verzeichnis der vom Anfange des Jenners bis zum Ende des Decembers… unter der Schmalögger und Bullaschen Gesellschaft aufgeführten Schauspiele und Ballets zu Ofen und Pest (Pest) 1786; Ephemeriden der Litteratur und des Theaters (Berlin) 1787, 1. polol., s. 398; Neues Theater-Journal für Deutschland (Leipzig) 2, 1789, s. 101n.; Annalen des Theaters (Berlin) 1790, seš. 5, s. 101; J. N.[Niszl]: Theatralisches Denkmal einem Hohen und gnädigen Adel, den verehrungswürdigen Gönnern und Theaterfreunden in Kaschau gewidmet…, b. m., 1791 (Országos Szechényi Könyvtár Budapest, č. 490); Allgemeine Theaterzeitung (Wien) 13, 1818, s. 308; F. A. Witz: Versuch einer Geschichte der theatralischen Vorstellungen in Augsburg, Augsburg [1876], s. 47, 142n.; Teuber II 1885, s. 149–152; F. M. [F. Menčík]: Ze života starých herců pražských, Národní listy 3. 5. 1889; J. Sittard: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Württembergischen Hofe 1458–1793 I–II, Stuttgart 1890/91, s. 523; T. Hampe: Die Entwicklung des Theaterwesens in Nürnberg von der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts bis 1806 II, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Stadt Nürnberg (Nürnberg) 1899, seš. 13, s. 222; L. Schiedermair: Die Oper an den badischen Höfen des 17. und 18. Jahrhunderts, Sammelbände der Internationalen Musikgesellschaft (Leipzig) 14, 1912/13, s. 523; O. Rub: Das Burgtheater, Wien 1913, s. 232; J. Kádár: A budai és pesti szinészet története 1812-ig, Budapest 1913, s. 38; Lebenserinnerungen der Karoline Schulze-Kummerfeld II, ed. E. Benezé, Berlin 1915, s. 89, 93, 96, 113, 226; P. Kertz–I. Strößenreuther: Bibliographie zur Theatergeschichte Nürnbergs, Nürnberg 1964, s. 32; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 43n., 46n., 186, 189n.; J. Got: Na wyspie Guaxary. Wojciech Bogusławski i teatr lwowski 1789–1799, Kraków 1971, s. 30–110, 120, 234–237, 263–290, 342n., 376–403 + Das österreichische Theater in Lemberg im 18. und 19. Jahrhundert, Wien 1997, s. 34–201; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972, s. 43–48; K. Wierzbicka-Michalska: Aktorzy cudzoziemscy w Warszawie w XVIII wieku, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdaňsk 1975, s. 263–276; M. Cesnaková-Michalcová: Premeny divadla, Bratislava 1981, s. 33–36, 67, 74n., 167, 198 + Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei, Köln–Weimar–Wien 1997, s. 67n.; Vznik českého profesionálního divadla, sborník referátů, ed. F. Černý, Praha 1988, s. 41, 77; U. Simek: Das Berufstheater in Innsbruck im 18. Jahrhundert, Theater im Zeichen der Aufklärung in Tirol, Wien 1992, s. 141; H. Belitska-Scholtz–O. Somorjai: Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850 I–II, Budapest [1995], s. 52n.; A. Jakubcová: „… a melodramy zaplavily svět“, DR 8, 1997, č. 1, s. 51. • DČD I–II, NDp
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 88–90
