Řádovým jménem Mauritius. – Premonstrátský kněz (primice 8. 1. 1769, jako bakalář teologie působil 1774 v Bohuňovicích), na Svatém Kopečku u Olomouce doložen 1771, tamtéž převorem 1783/84. V době svého tamějšího působení napsal hanácké zpěvohry Jora a Manda a Maréna a Kedrota, k nimž skládal hudbu J. Pekárek. Na přání opata kláštera Hradisko P. F. Václavíka složil B. také latinský text pro blíže neznámou oslavnou operu, provozovanou k 50. výročí klášterních slibů probošta Vincence hraběte Hodice.
Obě stručné skladby představují dialogy dvou postav, vyjádřené formou recitativů a jednoduchých „árií“ (písní, popř. dvojzpěvů) statického charakteru. I přesto, že společným podtextem obou námětů je obava prostých lidí z vojenských povinností a válek a stížnosti na tíživý úděl venkovských obyvatel, ladění skladeb je humorné, parodické a účel zábavný. Komika vyplývá ze zobrazených životních situací, reakcí jednotlivých postav i z jazykové roviny děl.
Dvě dívky, Maréna a Kedrota, by se rády vdaly, ale nemohou najít chlapce, protože všichni byli odvedeni na vojnu, a z nouze tak vzniká panenská ctnost. Jora a Manda líčí neshodu vesnického páru. Rozzlobený Jora furiantsky ohlašuje odchod za lepším, ale jeho pokus stát se vojákem a váženým pánem se nezdaří, a tak se vrací k Mandě, které už se stýská. Oba texty jsou motivovány zcela světsky a ke klášternímu prostředí je váže pouze osobnost libretisty. B. užívá stylizované umělé podoby hanáckého dialektu, která může být považována za jeho parodii (⇒ Petrů 2000). Komického účinu jazyka dosahuje především využitím expresivních nářečních výrazů, vulgarismů a ojediněle i slovních hříček.
Edice
J. H. A. Gallaš: Muza moravská I, v patero odděleních, obsahující duchovní, mravní, polní, veskoobčanské a starovlastenecké hanácké písně…, ed. T. Fryčaj, Brno 1813, s. 431–440 (Maréna a Kedrota), s. 441–445 (Jora a Manda), nová ed. J. Skalička, Olomouc 2000; J. Vyhlídal: Přenešťastné ženění a vdávání, Když světová válka zuřila…, Olomouc 1929, s. 5n.; Copak to ale za mozeka hraje?, ed. E. Petrů, Ostrava 1985, s. 85–95 (Maréna a Kedrota), s. 97–109 (Jora a Manda).
Literatura
D’Elvert 1852, s. 55; E. Axman: Moravské „opery“ ve století XVIII., Časopis Moravského musea zemského (Brno) 12, 1912, s. 1–49; B. Václavek: Písemnictví a lidová tradice, Olomouc 1938, s. 72, 81, 91, 104, 147; B. Slavík: Hanácké písemnictví, Olomouc 1940; J. Vaca: Hanácké opery a Svatý Kopeček, Mojmírova říše (Náklo u Olomouce) 4, 1940, s. 12–15; K. Kyas: Autor hanácké zpěvohry, Řád 8, 1942, s. 481; K. Palas: K problematice krajové pololidové literatury 18. století, Praha 1964; J. Trojan: České zpěvohry 18. století, Brno 1981, s. 38n.; E. Petrů: Poetika hanáckých zpěvoher 18. stol. v kontextu slovanských literatur, Slavia 58, 1989, č. 1–2, s. 52–56 + Parodie a travestie jako reakce na barokní manýrismus, Kultura baroka v Čechách a na Moravě, ed. Z. Hojda, Praha 1992, s. 101–108 + Parodie oder Glorifizierung? Volk und Adel in Hannakischen Singspielen, „Weine, weine, du armes Volk“. Das verführte und betrogene Volk auf der Bühne, ed. P. Csobádi, Anif 1995, s. 796–774 + Hanácké zpěvohry, DR 11, 2000, č. 3, s. 86n. (též in Základní pojmy divadla, ed. P. Pavlovský, 2004); J. Sehnal–J. Vysloužil: Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001, s. 120; B. Smejkal: Pohledy do historie Svatého Kopečka, Svatý Kopeček 2001, s. 22; J. Fiala: Dobové české slovesné reflexe slezských válek, Olomouc 2001; J. Linka: Musae inter arma,Česká literatura 51, 2003, s. 601–605; viz Edice. • LČL
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 87–88
