Herec komických rolí a divadelní ředitel, který nabízel německá a česká představení. Se svou společností hrál v různých částech rakouské monarchie. Působily v ní osobnosti známé z českého divadelního prostředí.
Životní i uměleckou dráhu M. lze sledovat až od začátku sezony 1826/27, kdy hrál ve vídeňském Theater in der Leopoldstadt jako host z královského městského divadla v Budíně. Následně vystupoval jako komik a zpěvák v Innsbrucku, Mödlingu aj. Od pol. 30. let provozoval vlastní divadelní společnost, která hrála v různých částech monarchie, v Rakousku, Uhrách, ale také v dnešním Německu. V českých zemích je doložen v Žatci (1834, 1867/68), společnost dále působila v Liberci (1837/38, 1850/51), v Českých Budějovicích (1839/40, 1849/50), Plzni (1835/36–54) nebo ve Znojmě (1858–60, 1862/63). V městském divadle v Liberci (1837/38) byl spoluředitelem s H. Walburgem, na této pozici se objevil i v létě 1854 v Mariánských Lázních ve společnosti J. N. Feichtingera. S vlastní společností překonával i větší vzdálenosti. Na začátku 40. let hrál ve Štýru, Pasově, Bolzanu, Welsu a v Linci, v 2. pol. 50. let pobýval na území dnešního Slovinska ve městech Celje, Ptuj (1855/56) a Lublaň (1856/57). V červnu 1857 hostoval jako herec v letním divadle v Pešti, od pol. 60. let měl se svou společností v pronájmu městská divadla ve Štýru, Welsu, Gmundenu a Riedu im Innkreis v Horních Rakousích. Poslední štace M. společnosti je doložena v sezoně 1867/68 v Žatci.
Společnost patřila ke středně velkým, počet členů se pohyboval od 15 do 25. Většina herců zůstávala krátkodobě, obvykle na jednu sezonu. Občas tu byli angažováni čeští nebo česko-němečtí herci jako např. v Plzni 1851/52 A. Boschetti s dcerou Theresou, z níž se později stala slavná operní zpěvačka. V plzeňské sezoně 1853/54 byl v M. společnosti hrdinou, milovníkem a režisérem legendární český herec F. X. Krumlovský. M. obvykle využíval zhruba dvacetičlenný orchestr, najímaný v místě působení. Nabízel běžný repertoár, skládající se z veseloher, truchloher, zpěvoher a také oper. Uváděl historické hry vztahující se k dějinám českých zemí (Grillparzerovo drama König Ottokars Glück und Ende, hra Ch. Birch-Pfeiffer Hinko oder König und Freiknecht situovaná do doby krále Václava I.), hrál i česky: v červnu 1836 v Hradci Králové Štěpánkovy Berounské koláče, v městském divadle v Plzni 1851/52 hry Dva přátelé a jeden kabát, Fridolín či Nestroyovu kouzelnou frašku Lupaci Vagabundus (Der böse Geist Lupacivagabundus). Pro tato představení využíval česky mluvící herce; je možné, že sám byl českého původu nebo pocházel z dvojjazyčného prostředí.
M. společnost byla tiskem hodnocena jako průměrná; rozvoji bránily časté obměny souboru bez kmenových herců. V závěrečném období M. podnikání byla společnost v lokáních periodikách stále častěji kritizována, jak hereckých výkonů, tak režie a výpravy. Během štace ve Welsu a Gmundenu 1865/66 se začaly objevovat informace o ředitelově neomaleném chování a hrubostech vůči kritikům. K jejich urážení a zesměšňování vyžíval M. místní tisk, polemiky přeposílal i redakcím v místech, kde už působil: reakce na kritiku z Welsu se objevila v novinách v Gmundenu a ve Znojmě.
M. byl patrně třikrát ženatý. Se svou první ženou byl od začátku své ředitelské kariéry, od 1851 označují almanachy za jeho manželku Fanny Wurm-Miller, členku společnosti, milovnici, subretu a zpěvačku, a počínaje 1864 Emilii Miller-Michna, která vystupovala v rolích prvních hrdinek a milovnic a byla též autorkou divadelních her, jež uváděla M. společnost i vídeňská předměstská divadla. Členkou společnosti a herečkou dětských rolí byla Theresa Miller, pravděpodobně dcera z prvního manželství.
Herecky se M. úspěšně uplatňoval v komických rolích. V jednom případě je znám také jako divadelní autor: v prosinci 1828 uvedl v Innsbrucku s ochotníky parodii na populární Raimudovu pohádkovou hru Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär pod názvem Das Mädchen aus Innsbruck oder Das Fischerweib als Millionärin s hudbou J. Hnojila, tehdejšího kapelníka městského divadla v Brně.
Jakožto ředitel německojazyčné divadelní společnosti měl M. vztah k českému divadelnímu prostředí; spolupracoval s českými herci a uváděl česká představení. Jako komický herec si dokázal získat publikum, coby divadelní ředitel často neadekvátně reagoval na kritiku. Jeho stopa mizí 1868 v Žatci.
Role
Bims (A. Bäuerle, h. W. Müller: Aline oder Wien in einem anderen Weltteil) – 1826; Junker Benko (Ch. Birch-Pfeiffer: Hinko, oder König und Freiknecht), Gürge (C. Meisl: Der Flügelmann, oder Er muss sie heirathen), Werbold (I. F. Castelli: Die Waise aus Genf) – 1835; Sulazzo (F. X. Told: Der Antheil des Teufels), Feigling, Futteralmacher (L. Feldmann: Der deutsche Michel, oder Familien – Unruhen), Theophilius von Salbenstein (h. F. Suppé, libr. K. Elmar: Dichter und Bauer), Pater Audoin (L. Schneider: Der Mann mit der eisernen Maske, oder Die seitlichen Zwillingsbrüder, podle A. J. F. Arnoulda) – 1849; Souverneur von Martinique (W. Lembert: Das Felsennest des Teufels, oder Dame Blaubart, podle E. Sue) – 1850; Lindner (R. Benedix: Mathilde) – 1858; Hans Wallrich (F. M. Babo: Otto von Wittelsbach oder Der Kaiserthron am Rhein) – 1859.
Štace společnosti Aloise Millera
1834 Žatec (Saaz), 1835/36 Plzeň, Karlovy Vary (Karlsbad), 1837/38 Liberec (Reichenberg), 1838 Jihlava (Iglau), 1839/40 České Budějovice (Budweis), Česká Lípa (Leipa), 1840 Wels, 1841/42 Gmunden, 1842/43 Steyr, 1844 Bejdov nad Jívicí (Waidhofen an der Ybbs), 1845/46 Pasov (Passau), 1847 Bozen, 1848 Wels, 1849/50 Linec (Linz), 1849/50 České Budějovice (Budweis), 1850/51 Liberec (Reichenberg), 1851/52 Plzeň (Pilsen), Klatovy (Klattau), 1852/53 Plzeň, Františkovy Lázně (Franzensbad), 1853/54 Plzeň, 1855 Mariánské lázně (Marienbad), 1855/1856 Cejle (Cilli), Ptuj (Pettau), 1856/57 Lublaň (Laibach), 1858/59 Znojmo (Znaim), 1859/60 Znojmo, 1862/63 Znojmo, 1864/65 Štýr (Steyr), 1865/66 Wels, Gmunden, 1867 Ried im Innkreis, 1867/1868 Žatec
Prameny
SOkA Znojmo: Divadla, plesy, taneční zábavy (1850–1865), inv. č. 203/VII, kart. č. 235 (cedule společnosti ze Znojma z let 1858/59).
Jihomoravské muzeum ve Znojmě: Znojmo hudební a divadelní, divadelní plakát, 27. 10. 1858, L 625/10
SOkA České Budějovice: fond Sbírka soudobé dokumentace, sbírka divadelních cedulí (nezpracováno).
Literatura
Der Bote von Tyrol (Innsbruck) 22. 12. 1828; Theateralisches Taschenbuch zur geselligen Unterhaltung vom k.k. priv. Theater in der Leopoldstadt (Wien), 1828, s. XIV; Wiener allgemeine Theaterzeitung 29. 10. 1835, 24. 2. 1836, 23. 4. 1840, 24. 9. 1842, 12. 12. 1842, 26. 7. 1843, 13. 8. 1844, 4. 12. 1846, 3. 2. 1847; Oesterreichischer Theater-Almanach (Wien-Prag), 1839, s. 33 – 34; Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1845, s. 50-51, 1846, s. 354–355, 1849, s. 318, 1850, s. 251, 1851, s. 314; Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1854, s. 307–308, 1855, s. 391, 1856, s. 145, 1857, s. 213, 1859, s. 446, 1860, s. 435, 1863, s. 352, 1865, s. 279–280, 1866, s. 329, 1868, s. 271; Pesth-Ofner Localblatt und Landbote 25. 7. 1857; Gmundner Wochenblatt 28. 12. 1865; Znaimer Wochenblatt 17. 12. 1865; Deutsche Volks-Zeitung (Prag) 12. 10. 1867; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3, Olomouc 2013, s. 159, 164;
Vznik: 2022
