Začínal jako herec ve společnostech tehdy známých divadelních ředitelů. Začátkem 70. let si založil vlastní divadelní společnost. 1876 stál u zrodu letního divadla v Mödlingu u Vídně. Po deseti sezonách kočování zkrachoval a zemřel v sanatoriu pro duševně choré.
Psán také Kriwanek. Byl synem vídeňského advokáta. Navzdory otcovu přání nenastoupil po absolvování gymnázia studium práv a rozhodl se stát hercem. V sezoně 1860/61 působil jako hrdina a milovník v městském divadle v Jihlavě ve společnosti ředitele J. Wessetzkeho, v následujících sezonách byl v angažmá u ředitele J. E. Radlera, nejprve ve Znojmě, poté v Mariboru a Bad Vöslau. Na sezonu 1863/64 přešel k I. Siegeovi, který měl v té době v pronájmu městské divadlo v Českých Budějovicích. Na jaře 1864 se S. neúspěšně pokusil se skupinou hereckých kolegů získat do pronájmu městské divadlo ve Znojmě, na sezonu 1864/65 se vrátil do Radlerovy společnosti, která hrála v městském divadle v Kremži, a zde se mimo hereckých úloh ujal také režie. Radlerovu společnost opustil po sezoně 1866/67 v Jihlavě. Následně působil ve Štýru ve společnosti C. J. Osinskiho a poté ve Vídeňském Novém Městě a lázeňském Badenu u Vídně ve společnosti J. B. Klerra.
Od 1870 byl znám jako samostatný divadelní ředitel a podnikatel. Základ jeho společnosti tvořil dvacetičlenný herecký soubor, který v průběhu sezony doplňovalo až deset hostů. Vedle hereckých povinností zastával S. také funkci vrchního režiséra a režiséra operet. Členkou společnosti byla také jeho žena Therese, která hrála subrety a milovnice v konverzačních hrách. První sezony strávil v Kremži, poté hrál ve Štýru a v Linci. Na sezonu 1874/75 si pronajal městské divadlo v Českých Budějovicích, přičemž tamní městské radě slíbil, že se postará o renovaci divadla a nové dekorace pořídí od malíře L. Grünfelda z Divadla na Vídeňce (Theater an der Wien). Sezona v Českých Budějovicích však nebyla výnosná, takže S. musel už v jejím průběhu zajíždět za obecenstvem do Třeboně nebo Českého Krumlova a v polovině února 1875 byl nucen zkrátit členům ansámblu gáže o třetinu. Po Velikonocích, kdy skončila hlavní sezona, se vrátil zpět do Českého Krumlova, kde hrál střídavě v městském i zámeckém divadle. Návštěvnost byla i nadále slabá, a tak S. v květnu společnost rozpustil. Nový herecký soubor však sestavil hned v další sezoně 1875/76, kdy měl v pronájmu městské divadlo v dnes chorvatském Osijeku, odtud na jaře 1876 zamířil do městského divadla v Mödlingu, v němž setrval po další tři sezony a založil zde novou letní scénu. Od podzimu 1878 působil v Bílsku, v tehdejším Těšínském Slezsku, dnešním Polsku, ale i zde se potýkal s malou návštěvností. Stávalo se, že se prodalo jen dvacet lístků, a představení tak byla často odkládána. Jednou z příčin byly nedostatky ansámblu; recenzenti upozorňovali hlavně na trému nezkušených herců, která kazila dojem z představení. Když ale soubor pro konkrétní představení posílil herec či herečka z velkých kamenných scén, bylo vyprodáno. Od sezony 1879/80 hrála společnost v Těšíně, následujícího roku S. zkrachoval. Poté žil se svou ženou v nuzných poměrech v Heiligenstadtu ve Vídni, kde byli odkázání především na finanční pomoc přátel. 7. května 1885 S. skončil v péči Dolnorakouského zemského ústavu pro duševně choré (Die Niederösterreichische Landesirrenanstalt am Brünnlfeld) v 9. vídeňském obvodu, podle ošetřujících lékařů trpěl záchvaty zuřivosti a pomateností. V srpnu 1885 se konala dobročinná představení na podporu obou manželů v letním divadle v Mödlingu, které organizovala tehdejší herečka Burgtheatru Louise Mathes-Röckel, jež bývala 1877 členkou S. společnosti. Na akci vystoupila jako herečka i Therese S. S. zemřel v sanatoriu 8. srpna 1886 ve 45 letech.
Jako herec se S. dokázal prosadit ve velkých divadelních společnostech, jako divadelní ředitel již tak úspěšný nebyl. Jeho společností ale prošla řada úspěšných divadelníků; členkou souboru v Kremži a Štýru byla např. herečka a pozdější divadelní ředitelka Anna Blumlacher. Od počátku měl S. problémy s financováním společnosti, což nejspíše zapříčinila také hospodářská krize po krachu na vídeňské burze 1873. Trvající problémy s vedením společnosti se podepsaly na ředitelově duševním zdraví a předčasné smrti.
Po S. smrti se Therese vrátila k herectví. Na konci 80. a začátku 90. let působila jako komická stará ve společnosti L. Deutsche, který se v té době pohyboval zvláště po Čechách. Se S. měli syna Carla, který v době, kdy fungovala S. společnost, hrál dětské role. Bratrem S. měl být komik Johann S., který hrál 1885 v Olomouci.
Role
Lord Rochester (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise von Lowood), Hansjürge (K. Holthei: Die Perlenschnur), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet. Prinz von Dänemark), Friedrich Schiller (L. Eckardt: Friedrich Schiller), Kazatel (K Holthei: Leonore, oder Die Braut im Wahne) – 1863; Moliere (K. Gutzkow: Das Urbild des Tartuffe) – 1865; Joseph Kerdelmann (F. Gerstäcker: Der Wilderer) – 1865; Ludwig Honau (R. Benedix: Doctor Wespe), Dr. Zähler (M. Barach: Mysterien eines Jagdgewehrs), Profesor Lambert (R. Benedix: Die Hochzeitsreise), Graf Rietberg (E. Bauernfeld: Moderne Jugend) – 1870; Arnolf (R. Benedix: Die Neujahrsnacht) Mortimer (F. Schiller: Marie Stuart), Friedrich Schiller (H. Laube: Karlsschüler), Konrad (E. Raupach: Der Müller und sein Kind), Falkentoni (Ch. Birch-Pfeiffer: Der Goldbauer)) – 1874; Lord Rochester (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise von Lowood) – 1875.
Štace společnosti Friedricha Skriwanka
1870/71 Kremže (Krems), 1871/72 Kremže, 1872/73 Kremže, Štýr (Steyer), Linc (Linz), 1873/74 Štýr, 1874/75 České Budějovice (Budweis), 1875 Mödling, 1875/76 Osijek (Esseg), 1876 Mödling, 1877 Mödling, 1878 Mödling, 1878/1879 Bílsko (Bielitz), 1879/80 Těšín (Teschen), 1880/81 Těšín.
Prameny
Theatermuseum Wien, Nachlass Auguste Wilbrandt-Baudius, Korrespondenz Skriwanek, Friedrich an Auguste Wilbrandt-Baudius, 1 Brief, 1 Bogen, 3 S.; Krems, 13. 1. 1871 [Wi 22/10/1] (dopis herečce Augustě Wilbrandt-Baudius).
Österreich, Wien. Niederösterreich (Osten): Rk. Erzdiözese Wien 08., Alservorstadtkrankenhaus, Sterbebuch, sign. 03-131, 1866, (úmrtí Friedricha Skriwanka), [online, cit. 10. 5. 2021],
https://data.matricula-online.eu/cs/oesterreich/wien/08-alservorstadtkrankenhaus/03-131/?pg=304
Literatura
Budweiser Kreisblatt 17. a 31. 10. 1863, 11. a 14. 11. 1863, 23. 1. 1864, 6. 5. 1874, 24. a 31. 10. 1874; Wiener Theater-Chronik 15. 1. 1869, 7. 1. 1870, 18. 2. 1870, 15. 1. 1875; Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1871, s. 169, 1872, s. 172–173, 1973, s. 194, 331–332, 1874, s. 280, 1875, s. 51–52, 1876, s. 99, 1877, s. 258–259, 1879, s. 33, 1880, s. 315, 1881, s. 319; Znaimer Wochenblatt 13. 3. 1875; Illustriertes Wiener Extrablatt 4. 9. 1877; Mährisch-schlesischer Correspondent 24. 5. 1879, 7. 7. 1885; Morgen-Post 11. 10. 1885 (zpráva z návštěvy psychiatrické léčebny, ve zprávě je uvedeno, že S. trpí představou, že je milionář); Badener Bezirks-Blatt 15. 8. 1885 (zpráva o internování S. v psychiatrické léčebně), 15. 8. 1885 (informace o otci); Wiener Zeitung 13. 8. 1886 (zpráva o úmrtí S.); Neuer Theater-Almanach 1890 s. 316; Kohoutí kříž. Šumavské ozvěny (Jihočeská vědecká knihovna): Friedrich Skriwanek, [online, cit. 7. 9. 2021], URL: https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=skrif
Ulrich, Koch Th
Vznik: 2021
