Dietz, Carl

Celým jménem Carl Friedrich Dietz. Narodil se v Magdeburgu v rodině ševce, vzdělání získal na obchodní škole. Měl se věnovat obchodu, ale odešel ke kočovným společnostem. Koncem 20. let nastoupil do angažmá k souboru Zemského stavovského divadla (Landesständisches Theater) v Linci a 1833 přešel do městského divadla (Städtisches Theater) ve Štýrském Hradci. Na doporučení herce L. Löweho angažoval D. 1834 ředitel pražského Stavovského divadla J. A. Stöger jako náhradu za populárního H. Moritze, který Prahu náhle opustil. D. tu zůstal v angažmá třicet let, jako hojně obsazovaný a oblíbený herec zažil čtyři ředitele – J. A. Stögera, J. Hoffmanna, F. Thomého a R. Wirsinga. Od 1846 vystupoval také v českých představeních. Krátce před jeho odchodem do penze došlo k odluce českého a německého souboru, když byl zahájen provoz Prozatímního divadla (1862). K 1. 4. 1864 ukončil kariéru a žil v Krči u Prahy. V jedenašedesáti letech podlehl souchotinám, pohřben byl za účasti hereckých kolegů na hřbitově při kostele sv. Pankráce v Nuslích.
Manželka Karolina, roz. Heil (1804–?), pocházela z Mannheimu a byla herečka. S D. absolvovala angažmá v Linci a ve Štýrském Hradci, kde hrála role jemných matek. Po odchodu rodiny do Prahy herecké profese patrně zanechala. Syn Josef Dietz (1829–1909) byl herec a divadelní pedagog, v Praze provozoval divadelní školu (Theaterschule für Personen beiderlei Geschlechts). Dcera Anna (1835–1926) byla také herečka, 1853–58 působila ve Stavovském divadle.

V pražském divadle byl D. angažován pro role prvních milovníků, hrál i role hrdinů, bonvivánů či aristokratů a svůj repertoár postupně rozšiřoval o jemné komické role, šarže (postavy sluhů, řemeslníků, lékařů) a později o role charakterní. Milovníky hrál téměř do konce své kariéry, opravňoval jej k tomu přitažlivý mladistvý vzhled, který si uchovával do zralého věku. D. byl štíhlé postavy, měl pravidelné rysy a v jeho tváři se během klidných okamžiků odrážela dobromyslná veselost. Vládl silným hlasem, což mu umožňovalo ztvárnit i hlasově náročné role. K jeho hereckým přednostem patřila velmi dobrá úroveň jevištní řeči (zpočátku čelil kritice za polykání slov), cit pro charakterizaci postav a přesnost znázornění rozmanitých povah a naturelů v komediálních a konverzačních titulech. K hlubšímu vystižení charakteru intrikánů či manipulátorů (Jago v Othellovi, Marinelli v Emilii Galotti) D. bránila jistá zdrženlivost a nedostatek temperamentu, což bylo patrné i v jeho úsporném pohybu po jevišti.
Byl obsazován do Shakespearových komedií (Lysandr, Ein Sommernachtstraum; Benedict, Viel Lärm um Nichts) i tragédií (Marcus Antonius, Julius Caesar, Jago Othello). V Schillerových hrách postoupil od Ferdinanda (Kabale und Liebe) a Dona Carlose k postavám Maxe Piccolominiho a Terzkyho z valdštejnské trilogie, hrál Kosinského a Rollera v Die Räuber. V Lessingově Emilii Galotti ztvárnil role šlechticů Gonzagy a Appianiho i intrikána Marinelliho. Objevoval se v dramatech Kleistových, Ifflandových, Kotzebuových, Nestroyových či Raupachových, vytvořil titulní postavy v historických hrách H. Laubeho (Graf Essex), F. Grillparzera (Der Traum ein Leben) nebo C. E. Eberta (Czestmir). Ojediněle byl obsazován i do vídeňských pohádkových kouzelných her a her se zpěvy. U příležitosti 150. reprízy Weberovy opery Der Freischütz ztvárnil 1846 postavu skladatele ve slavnostní hře s živými obrazy z Weberova díla (H. Brackel: Festspiel zum Andenken C. M. v. Webers).

Zastával post přísedícího penzijního fondu Stavovského divadla. Byl váženou a uznávanou osobností divadelního a společenského života. Pražané si cenili jeho služební věrnosti, spořádaného způsobu života a skromného a zdvořilého veřejného vystupování.

Role

Ständetheater Prag (Stavovské divadlo Praha)

Advokat Dorval (J. Franul Weißenthurn: Die Geprüften), Hanns Sachs, Schuster und Meistersänger (J. L. Deinhardstein: Hanns Sachs), Adolph, Baron von Zimburg (E. Bauernfeld: Die Bekentnisse), Julius, Graf von Bannwitz (E. Bauernfeld: Helene), Antonio Allegri, Maler (A. Oehlenschläger: Corregio), Max Piccolomini, Obrist eines Cürrassieregiments (F. Schiller: Wallenstein), Kosinsky (F. Schiller: Die Räuber), Heinrich Frondham, Dichter (J. L. Deinhardstein: Garrick in Bristol), Doktor Busch (A. W. Kotzebue: Das Epigramm), Herr von Lustig (J. N. Nestroy: Der böse Geist Lumpacivagabundus), Don Carlos, der Kronprinz (F. Schiller: Don Carlos, Infant von Spanien), Graf Adolph von Klingsberg (A. W. Kotzebue: Die beiden Klingsberg) – 1834; Baron Fels, Jägerhauptmann (E. Bauernfeld: Das Liebesprotokol), Milosch (C. E. Ebert: Czestmir), Rustan (F. Grillparzer: Der Traum ein Leben), Don Cäsar, Prinz von Urgel (C. A. West [J. Schreyvogel]: Donna Diana oder Stolz und Liebe), Romeo, Montagues Sohn (W. Shakespeare: Romeo und Julia), Friedrich Wetter, Graf von Strahl (F. Holbein dle H. Kleista: Das Käthchen von Heilbronn), Friedrich von Bury, Offizier im schwedischen Heere (T. Hell: Christine, Königin von Schweden), Der Fürst (A. W. Iffland: Elise Valberg), Heinrich, Jäger (J. N. Nestroy: Eulenspiegel oder Schabernack über Schabernack), Graf von Kronenburg (H. F. Möller: Graf von Waltron oder Die Subordination), Sekretär Dallner (A. W. Iffland: Die Dienstpflicht), Ludwig Freihardt, Legazionsrat (E. Raupach: Auch die Toten quälen den Eifersüchtigen), Adolph (J. N. Nestroy, h. A. Müller: Zu ebener Erde und erster Stock oder Die Launen des Glückes) – 1835; Baron von Rentheim (H. Clauren [C. G. S. Heun]: Das Alpenröslein, das Patent und der Shawl), Karl Schilf, ein armer Fischer (F. Raimund, h. J. Drechsler: Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär), August Dorn, ein junge Maler (F. Raimund, h. A. Müller: Der Alpenkönig und der Menschenfeind), Arnold von Melchthal (F. Schiller: Wilhelm Tell), Percival von Wales (F. Halm: Griseldis), Burgognino (F. Schiller: Fiesco), Graziano (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel: Der Kaufmann von Venedig), Cassio (W. Shakespeare, přel. J. H. Voß: Othello), Konrad (E. Raupach: Müller und sein Kind), Adolph, Herrmann (C. Töpfer dle J. W. Goetha: Herrmann und Dorothea), Don Alonso Mantequilla (H. Clauren [C. G. S. Heun]: Der Bräutigam aus Mexiko), Hettore Gonzaga, Prinz von Guastalla (G. E. Lessing: Emilie Galotti), Anton, Förster zu Weißenberg (A. W. Iffland: Die Jäger), Louis (C. Töpfer: Der Pariser Taugenichts), Lionel (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Traugott, ein Schustergeselle (A. W. Kotzebue: Der Bruderzwist) – 1836; Der jüngere von Wildenberg, Gerichtsreferendar (E. Leutner: Der Brandstifter oder Die Geschwister), Mortimer (F. Schiller: Maria Stuart), Emil Linden, ein Maler (A. Albini: Der General Hof Schneider) – 1837; Peter Paul Rubens (Ch. Birch-Pfeiffer: Rubens in Madrid), Williams, Felix (J. N. Nestroy: Das Haus der Temperamente), Hauptmann Wiese (E. Bauernfeld: Das Tagebuch), Armand Melnotte, Gärtner (O. Czarnowsky dle E. Bulwer-Lyttona: Die Dame von Lyon oder Lieb[e] und Stolz), Friedrich (J. F. H. Brockmann dle R. Cumberlanda: Der Jude), Roller (F. Schiller: Die Räuber), Julius (A. W. Kotzebue: Der arme Poet), Ferdinand, Major (F. Schiller: Kabale und Liebe), Siegfried, Königssohn aus Niederland (E. Raupach: Der Nibelungen Hort) – 1838; Werner (K. Gutzkow: Werner) – 1840; Eduard, Amtsadjunkt (F. Kaiser, h. A. Müller: Wer wird Amtmann oder Die Werbung), Baron von Heeren (C. Töpfer: Zurücksetzung) – 1841; Holm (K. Gutzkow: Ein weißes Blatt), Ein Narr (J. L. Deinhardstein dle W. Shakespeara: Viola), Emmeric d´Albert, ein junger Tonsetzer (T. Hell dle E. Scribeho: Fesseln), Graf Julius von Sendheim (C. Blum: Schwärmerei nach der Mode), Don Manuel (F. Schiller: Die Braut von Messina) – 1842; Wolfgang (A. Bäuerle: Rococo), Baron Palm (L. Angely: List und Phlegma), Bastelmeier, Handlungsreisende (R. Benedix: Der Steckbrief), Pierrot, Savoyarder (W. Friedrich dle G. Lemoina: Muttersegen oder Die neue Fanchon) – 1843, Richard Savage (K. Gutzkow: Richard Savage), Lieutenant August von Zonau, August Seidler (F. Holbein: Der Doppelgänger), Isidor, ein Maler (E. Raupach: Isidor und Olga), Wilhelm, Schuster (J. Plöss: Der verwunschene Prinz) – 1844, Johann Friedrich, Kurfürst von Sachsen (R. E. Pruß: Moritz von Sachsen), Heinrich Bock, Gärtner (A. Müllner: Die Vertrauten), Graf Richmond (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel, přeprac. F. Förster: König Richard der Dritte) – 1845; Lysander (W. Shakespeare, ú. A. W. Schlegel, h. F. Mendelsohn-Bartholdy: Ein Sommernachtstraum), Marcus Antonius (W. Shakespeare, ú. A. W. Schlegel: Julius Caesar) – 1846; Reinhard, ein Maler (Ch. Birch Pfeiffer dle B. Auerbacha: Dorf und Stadt) – 1848; Benedict (W. Shakespeare, ú. K. Holtei: Viel Lärm um Nichts) – 1852; Friedel (Ch. Birch-Pfeiffer: Rose und Röschen), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise aus Lowood), Ruben (S. H. Mosenthal: Deborah), Carl VII., König von Frankreich (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans) – 1854; Der Chevalier Fedor v. St. Erval (K. Holtei: Lorbeerbaum und Bettelstab oder Drei Winter eines deutschen Dichters), Don Alonzo, Infant (A. C. Wollhelim dle franc. orig.: Der Dämon der Nacht), Lorenz Kindlein (A. W. Kotzebue: Der arme Poet), Eduard, Staatsanwalt (W. Floto, K. Koechy: Das Haus Holberg) – 1855; Rosenfeld, Rentier (L. H. Herrmann: Ein Silbergroschen), Gottlieb (W. Vogel: Ein Hausbillet Friedrich der Größen oder Incognitos Verlegenheiten), Hirsch (J. F. H. Brockmann dle R. Cumberlanda: Der Jude), Chevalier von Chazeuil (H. Graus dle E. Scribeho a E. Legouvé: Adrienne Lecouvreur), Graf Essex (H. Laube: Graf Essex), Herkules Dubouloy, Sohn eines General Pächters (C. W. Koch dle A. Dumase st.: Die Fräulerin von Saint Cyr) – 1856; Buyck, Soldat unter Egmont (J. W. Goethe: Egmont), Advocat Franval (A. W. Kotzebue dle J. N. Bouillyho: Der Taubstumme oder Der Abbé l´Epée), Poius (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel, L. Tieck: König Heinrich IV.), Herzog von York (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel: König Richard III.), Alphonse Palm, Baumeister (R. Benedix: Die Eifersüchtigen), Gustav von Darvil, Gutbesitzer (J. Lederer: Überwundener Standpunkt), Der Fürst, General und Statthalter einer Provinz (J. Franul Weißenthurn: Pauline) – 1858; Marinelli (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Jacques Molinet (G. Frank: Der Paletot eines Diplomaten), Squenz, ein Zimmermann/Prolog (W. Shakespeare, ú. A. W. Schlegel, W. Tieck, h. F. Mendelsohn-Bartholdy: Ein Sommernachtstraum), Valentin (J. W. Goethe, h. P. Lindpaintner: Faust) – 1859; Graf Terzky, Wallenstein´s Schwager (F. Schiller: Wallenstein) – 1860.                          

Prameny

AHMP: Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), č. 283, krab. č. 44 (Dietzova rodina; manželka Karolina, syn Joseph, dcera Anna). 

AHMP: farní kostel Matky Boží před Týnem, matrika narozených 1829–1837, sig. TÝN N14,1829–1837 (narození D. dcery Anny).

AHMP: Kostel Narození P. Marie, úmrtní matrika 1858–1875, sig. MCH Z34, 1875 (D. úmrtí).

NA Praha: Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 87, obr. 993 (K. Dietz a rodina).

NMd: cedule StD z let 1834–1864.  

NMd: Smlouvy zaměstnanců Stavovského divadla 1831–1852, sig. č. 1240 (D. smlouvy se Stavovským divadlem z 1834, 1839 a 1846).

SOA Praha: fond Velkostatek Křivoklát, inv. č. 4068_22 (fotografie).

Literatura

Österreichisches Bürgerblatt für Verstand, Herz und gute Laune (Linz) 30. 1. 1829 (D. angažmá v Linci), 5. 12. 1833; Wiener Theater Zeitung (Wien) 31. 3. 1831, 18. 7. 1832, 2. 10. 1833 (angažmá manželů D. v Linci); Grazer Zeitung 13. 4. 1833 (angažmá manželů D. ve Štýrském Hradci, vč. oborového zařazení), 1. 6. 1833, 14. 12. 1833, 31. 12. 1833, 1. 3. 1834, Bohemia, ein Unterhaltungsblatt (Prag) 7. 1. 1844, 28. 11. 1845, 30. 11. 1845; Bohemia (Prag), 27. 9. 1846, 9. 2. 1847, 12. 12. 1852, 7. 4. 1858, 8. 6. 1858, 23. 2. 1864, 24. 2. 1864 (D. odchod ze Stavovského divadla, herecký a životopisný portrét); Almanach für Freunde der Schauspielkunst [2] (Berlin) 1854, s. 316, 1855 [2], s. 295, 1856 [2], s. 330, 1857 [2], s. 294, 1858 [2], s. 314, 1859 [2], s. 329–331, 1860 [2], s. 330, 335, 1861 [2], s. 241, 243, 1862 [2], s. 297, 1863 [2], s. 277, 1864 [2], s. 238; Prager Tagblatt (Prag) 2. 4. 1889 (otevření herecké školy v Praze D. synem Josefem), 12. 2. 1926 (úmrtí D. dcery Anny) ● nekrolog: Bohemia (Prag) 8. 9. 1865 ● O. Teuber: Geschichte des Prager Theaters III., Wien 1888, s. 199, 202, 206, 224–225, 230–231, 235–237, 308, 329, 351, 361, 364–365, 368, 371, 411, 425, 428, 480, 487, 494–495, 500, 504,  511, 527–528, 565, 868. 

Eisenberg, Kosch Th, Ulrich

Vznik: 2021