Herečka venkovských společností, profilovala se jako nadějná tragédka a heroina. Pro nemoc byla nucena předčasně ukončit svou jevištní dráhu, u divadla zůstala jako garderobiérka.
Narodila se v pražské rodině Emanuela Stanky (Staňky); otec se živil jako řezbář forem pro manufakturní výrobu. Do 1878, kdy se provdala za herce Antonína Muška ml. z rozvětveného divadelního rodu, vystupovala pod rodným jménem.
Divadelní dráhu zahájila 1873 jako devatenáctiletá u společnosti P. Švandy st. ve smíchovském divadle; debutovala v Nerudově veselohře Prodaná láska (18. 3.) a patrně absolvovala Švandovu stagionu v letní aréně v Plzni (nasvědčuje tomu záznam na otcově pobytovém lístku o zaslání jejího domovského listu do Plzně); bližší informace o počáteční etapě její herecké dráhy nejsou známy. Nejpozději od podzimu 1874 byla členkou společnosti E. Zöllnerové, s níž hrála na štacích v Brně (1874, 1875, znovu 1877), mezitím, na jaře 1876, vystupovala u ředitele E. Kramuela (Aréna v Kravíně na Vinohradech). Pak vystřídala společnost V. Choděry a J. Pištěka, od léta 1883 hrála v družině ředitele J. Košnera, který provozoval letní arénu v Kolíně a v dalších letech v Plzni letní divadlo „v Pekle“, mezi letními stagionami kočoval. V lednu 1887 přešla spolu s manželem a kolegyní M. Slatinskou (provd. Hübnerovou) z málo prosperujícího podniku k řediteli F. Ludvíkovi. 1889 působila u společnosti T. Kratochvíla, 1890 u J. Hurta. V desetiletí 1881–91 porodila čtyři děti, z nichž dvě nedlouho po narození zemřely. V 90. letech pobývala s manželem u podružné společnosti J. Štekra, 1896 se objevila v souboru E. Zöllnerové, 1898 byla členkou společnosti A. Janovského. Ze zdravotních důvodů (byla stižena ochrnutím nervů) musela herectví předčasně zanechat. Uplatňovala se pak jako garderobiérka u společnosti B. Jeřábka, kam manžel nastoupil 1913 do angažmá. U Jeřábka působila na této pozici v Divadle sdružených měst východočeských (převzal jejich vedení 1914) a po vzniku ČSR v nově zřízeném Slovenském národním divadle v Bratislavě, kde setrvala i po změně ředitele. Ve 20. letech se ojediněle vrátila na jeviště jako členka nově vzniklé ochotnické Intimní scény složené z bývalých profesionálních herců (1926). Po manželově smrti se patrně vrátila do Čech.
Mladá adeptka herectví začínala divadelní dráhu jako většina jejích kolegyň rolemi z oboru naivek a tzv. kalhotkových rolí (úlohy mladých chlapců). Talentovaná začátečnice obsáhla tento obor v jeho šíři a žánrové rozličnosti, ztělesňujíc temperamentní dívčiny v obrazech z venkovského života i salonní milovnice, postavy historických dramat i vtipné a žensky chytré hrdinky rozverných frašek. Díky pěveckým schopnostem se uplatňovala i v subretních rolích ve hrách se zpěvy a v operetách. Její doménou se posléze staly dramatické heroiny, ženy vypjatých, nezřídka tragických osudů, jejichž řadu zahájila královna Alžběta z Laubeho dramatu Hrabě Essex. V těchto postavách její herectví kulminovalo za působení u společnosti F. Ludvíka, kde zastávala pozici protagonistky a kde ředitel vycházel vstříc jejím předpokladům volbou romantizujícího českého a francouzského repertoáru, v němž mohla plně rozvinout své dramatické a tragické dispozice (Kolárova Monika, Magelona a královna Barbora, Sardouova císařovna Theodora či Dolores v dramatu Vlast ad.). Spolu s manželem patřila k hereckým oporám družin, u nichž působila; místní kritika oceňovala vedle jejích fyzických předností (krásný melodický hlas, přitažlivý zjev, vznosná postava) pečlivě promyšlené, nuancované a psychologicky přesvědčivé ztvárnění rolí. Její nadějně se rozvíjející kariéru však natrvalo přervala nemoc, která jí znemožnila další jevištní dráhu.
Role
Společnost Pavla Švandy st.
Marie [?] (J. Neruda: Prodaná láska) – 1873.
Společnost Elišky Zöllnerové
Blažena (V. J. Kavka: Švihák a dělník), Benjamina (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Astrea (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Bohdana (J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři), Luciena ze Somerive (T. Barrière, A. Regnault de Prebois: Hraběnka ze Somerive), Rozárka (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Kačenka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Karel (F. W. Ziegler: Mladý hrdina aneb Mocnost pravé lásky), Žofie (L. Feldmann: Na kovárně), Eliška (R. Benedix: Bandité), Hedvika (týž: Vyloučení studenti), Abigail (E. Scribe: Sklenice vody), Anna (J. Rosen: Velezrádce) – 1874; Madlenka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Albína (J. Rosen: Anděl), Marie (F. Kaiser: Hezká krupařka), Lupáč (J. K. Tyl: Jan Hus, betlémský kazatel), Tereza (Mélesville – Ch. Duveyrier: Spiknutí za času francouzské republiky), Kamila Palmova (J. Rosen: Čert), Hana (S. H. Mosenthal: Debora) – 1875; Johanka (J. Kratochvíl: Po krvavém sněmu) – 1877.
Kramuelova společnost
Fleuretka (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat) – 1876.
Čížkova společnost
Klementina (V. Sardou: Staří mládenci) – 1880; Cidlina (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1881; Henrietta z Neversů (A. Dumas st.: Hugenoti aneb Noc svatobartolomějská, i Kaňkovského spol. 1892) – b. d.
Košnerova společnost
Lízinka (F. Kaiser: Kolín bez krejčího aneb Dobrodružství p. Prášila) – 1883; Fedora (V. Sardou: Fedora, i Ludvíkova spol. 1887), Zoraya (týž: Čarodějka) – 1885; Královna Alžběta (H. Laube: Hrabě Essex) – 1886.
Společnost Františka Ludvíka
Theodora (V. Sardou: Theodora), Andrea (A. Dumas ml.: Andrea), Komtesa Sylvie (F. A. Šubert: Jan Výrava), Monika (J. J. Kolár: Monika), Dolores (V. Sardou: Vlast, i spol. E. Zöllnerové), Magelona (J. J. Kolár: Magelona), Barbora (týž: Královna Barbora), Markýza de Prie (A. Dumas st.: Osudná sázka aneb Ve stínu koruny), Daněla (B. Adámek: Heralt), Markéta [?] (T. Megerleová: Urozená dáma a dívka z lidu), Eva Lobkovicovna (J. Hurt: Dcera Lobkovicova) – 1887.
Kratochvílova společnost
Bětuška [?] (A. v. Kotzebue: Nebezpečné sousedství) – 1889.
Hurtova společnost
Hraběnka z Bussieresu (A. Anicet-Bourgeois – M. Mason: Markytánka) – 1890.
Kaňkovského společnost
Kněžna Eleonora (E. Pohl: Sedm havranů) – 1892.
Společnost Elišky Zöllnerové
Diana (A. Bisson – A. Mars: Paragraf 330) – 1896.
Prameny
AMP: sbírka matrik, TO N12, matrika narozených fary u sv. Tomáše 1854–1863, s. 32, obr. 37 (31. 8. 1854); Soupis pražských domovských příslušníků (otec Emanuel Stanka, * 1821, Rosa, * 1854, 14. 5. 1873 domovský list do Plzně).
SOA Zámrsk: sbírka matrik, 7740 Ledeč n. S., matrika oddaných 1853–1927, fol. 84 (17. 9. 1878).
SOA Třeboň, sbírka matrik, Pelhřimov N 11, matrika narozených 1886–1895, s. 110, obr. 115 (syn Eduard, * 24. 3. 1891).
Literatura
Moravská orlice 2. 9., 7. 9. 1879 [u V. Svobody, um. správce V. Choděra]; Budivoj 10. 9. 1885, příl. [u Košnerovy spol.]; Plzeňské listy 12. 6. 1886, 2. 9. 1886 [benef. Hrabě Essex]; J., Ohlas od Nežárky 11. 11., 18. 11., 2. 12., 9. 12., 16. 12., 23. 12., 30. 12. 1887 [u Ludvíkovy spol.]; 12. 12. 1890 [u Hurtovy spol.]; Z Vysokého Mýta, Národní politika 10. 3. 1898 [25 let divadelní činnosti]; Národní listy 12. 2. 1915 [garderobiérkou v Div. sdružených měst východočeských] ● 50 let od zahájení herecké dráhy: Divadlo 3, 1922/23, č. 9, s. 6; Lidové noviny 15. 3. 1923 ráno ● Národné noviny 27. 2. 1926 [Intimná scéna]; Divadlo 26, 1939/40, s. 217 [úmrtí]; A. Javorin: Pražské arény, Praha 1958, s. 108, 147; J. Knap: Umělcové na pouti, Praha 1961, s. 112, 117, 228, pozn. 96; L. Klosová: Život za divadlo.Marie Hübnerová, Praha 1986, s. 19, 22, 23.
Buchner
Vznik: 2017
