Thiel, Wilhelm

Psán též Thiele. O jeho původu není nic známo, prvně se objevil u divadelní společnosti C. H. Butenopa ve Slezsku (1820–22), kde také poznal svou manželku, herečku Agnes Zimmermannovou (sňatek 1821). Manželé byli pak angažováni v městském divadle v Brně 1823/24. V létě 1824 hrál T. v Divadle na Vídeňce; kritika si ho všimla a ocenila jeho talent. Na zimní sezonu 1824/25 byl angažován ve Dvorním divadle, hrál zde menší role (sloužící aj). S manželkou odešel 1826 do Štýrského Hradce, následně se oba vrátili do Brna, kde účinkovali do 1832. V sezoně 1832/33 byl T. ředitelem divadla ve Znojmě. 1833 byl angažován v saském královském divadle pro obor komických rolí a naturburšů. Po Velikonocích 1837 mu byl svěřen provoz městského divadla v Brně na šest let. Stejně jako další uchazeči nevlastnil žádný majetek, ale jako „dvorní saský herec“ se těšil dobré pověsti, a v neposlední řadě dobře znal brněnské prostředí. Jako řediteli mu nechyběla pracovitost a podnikavost, byl navíc znám svou přátelskou povahou a společenskou obratností. Nejprve zavedl měsíční abonmá, které mu zajistilo určitý finanční základ pro další kroky. Zavedl pravidelná představení v češtině. Ta byla dříve uváděna jen sporadicky, za T. vedení častěji od února 1838, od července pravidelně v pondělky odpoledne. Česká představení měla úspěch a moravské gubernium je výnosem z 13. 9. 1838 povolilo pořádat v příhodnější dobu – v nedělní odpoledne. Za T. vedení došlo také k modernizaci divadelní budovy na Zeleném trhu. Hned 1837 získal povolení přebudovat a zvětšit lóže v divadle, následujícího roku bylo instalováno horkovzdušné vytápění. Po stránce umělecké se T. snažil transformovat provinční brněnské divadlo ve scénu uvádějící soudobý repertoár ve hvězdném obsazení. Pokusil se navázat bližší kontakty s divadly ve Lvově, Praze, Linci a Štýrském Hradci, ale vysoké gáže požadované od hostujících umělců se ukázaly jako překážka v pravidelné spolupráci. V repertoáru T. upřednostňoval operu, uváděl zejména soudobé novinky. První operou v T. nastudování byl Adamův Postillion von Lonjumeau (prem. 4. 10. 1837). Často uváděl grand opery Donizettiho (Liebestrank, prem. 30. 10. 1837, Belisar 5. 7. 1838 a Lucretia Borgia 15. 4. 1843), Belliniho (Norma a Die Puritaner) Meyerbeera (Die Hugenotten 14. 12. 1839). Religiózní motiv Die Hugenotten a zasazení děje do Francie však shledala cenzura jako problematické. Příběh byl proto přenesen do Itálie a premiérován pod názvem Ghibellinen von Pisa. Z operních děl lokálního charakteru byl uveden Hamlet M. Maretzka, brněnského rodáka (doloženo představení 4. 11. 1840). Kapelníkem divadla byl do 1841 J. Hnojil, kterého ale zakrátko nahradil skladatel G. Schmidt, dříve dvorní kapelník divadla v Darmstadtu. Mezi hvězdy operního souboru patřili K. Thomaselliová, tenorista V. Bělčický či barytonista J. B. Pišek. Jádro činoherního repertoáru tvořily zejména veselohry Raupacha, Grillparzera a Scriba, tragédie se příliš neuváděly. Z frašek se hrál především Nestroy (Einen Jux will er sich machen, 1842), J. H. Schick a F. Hopp. Členem činoherního souboru byl např. budoucí ředitel brněnského divadla A. Balvansky, česká představení organizoval herec K. Ruber, jinak též autor brněnského divadelního almanachu. Množství pozitivních reakcí ve vídeňském tisku dokazuje, že během T. vedení se brněnská opera i činohra dostaly na vysokou uměleckou úroveň (zvl. časopis Humorist).

I přes zjevné organizační a umělecké úspěchy se T. od počátku potýkal s finančními obtížemi, které v průběhu doby dosáhly závažného charakteru. Kvůli chybějícímu základnímu kapitálu žádal už červenci 1837 o posunutí termínu první splátky nájmu z důvodu vysokých počátečních výdajů. I když byly často na vině i nepříznivé okolnosti, počínal si T. často lehkomyslně a nad rámec svých finančních možností, jakkoli šlechetně. Například z výtěžku jednoho lednového představení 1841 mělo být zaplaceno dřevo pro chudé a trpící zimou; kvůli sněhové vánici byla však návštěva divadla mizerná. T. r. obdržel T. povolení zřídit letní arénu v blízkosti veřejných lázní v brněnské čtvrti Pisárky (Schreibwald). Scenérie přírodní arény byla velmi malebná, s množstvím stromů a altánů, ale úvodního představení pokazil déšť a špatné počasí provázelo arénu celé léto. Návštěvnost byla velmi nízká, mj. pro velkou vzdálenost od centra města. Kvůli značným finančním ztrátám musel T. na myšlenku provozovat divadlo v Pisárkách rezignovat. Poslední představení se konalo 3. 10. 1841, kdy byla uvedena hra F. Balla Die Räuber am Füße des Ätna, která sklidila u publika úspěch, patrně díky množství pyrotechnických efektů. V dubnu 1842 obdržel T. povolení postavit novou letní scénu na louce mezi první a druhou alejí městského parku v Lužánkách (Augarten). Ani tento podnik T. finanční situaci nezlepšil, divadlo se nedočkalo zahájení následující letní sezony (zrušeno o Velikonocích 1843). Ředitel neustále oddaloval splácení dluhů a město ztrácelo trpělivost. Když v prosinci 1842 T. žádal magistrát o prodloužení nájemní smlouvy divadla do 1849, žádosti nebylo vyhověno a T. po Velikonocích 1843 odešel z Brna. V sezoně 1847/48 měl v pronájmu divadlo v Těšíně, o deset let později se objevil jako ředitel cestující společnosti v rakouském Stockerau, 1857 se jeho společnost mihla ve Vyškově. T. zemřel údajně v brněnském chudobinci.

Agnes roz. Zimmermannová (nar. kol. 1800) byla herečka. Společně se svým otcem, hercem Taugottem Lebrechtem Zimmermannen hrála ve společnosti C. H. Butenopa, kde se poznala s manželem. Společně s ním pak prošla angažmá v Brně a ve Štýrském Hradci, po 1832 už nevystupovala.

T. hry se na brněnském jevišti uplatnily především v době jeho druhého hereckého angažmá. Nejprve divadlo uvedlo jeho venkovskou hru Der Wittwer (1828), následovala fraška s hudbou Die falschen Künstler oder Der todte Student als Herkules, která měla premiéru 9. 12. 1828 a byla zároveň T. beneficí. Další kus Kaspar, der arme Findling pojednával o tajemném vlčím dítěti Kašparu Hauserovi, tehdy ještě žijícím. Dobově populární příběh rezonoval s romantickými náladami a T. pro něj zvolil odpovídající formu melodramatu. Byl uveden 10. 1. 1831 s hudbou J. Hnojila a beneficiantkou byla T. manželka. Patriotická hra Der Sturz in die Macocha s předehrou Die Höckebraut von Blansko tematizovala lokální pověst o propasti Macocha. Autor v ní slučoval více motivů, smíšena jsou i jména moravských, českých a německých šlechticů. Podle postav se jednalo spíše o hru rytířskou, divadelní cedule slibovala „divadelní ztvárnění mnohých děsivých událostí, jež se v této kouzelné říši přírody objeví vícekrát v mimořádných situacích“. Další T. lokální hra Der Schreckenschuß auf Rabstein oder Nachtwandlerinse odehrávala spíše v podhradí, soudě podle postav kastelána, jeho dcery, bubeníka a kvůli výjevům z vesnické nálevny. Romantická komická hra s hudbou a sbory Die Brünner Bettler-Liessel oder Der Sturm auf Eichhorn čerpala látku z brněnských dějin 15. století. T. vycházel z novely básnířky A. Franzové, která zpracovala příběh o dívce, jež náhodně zasáhne do velkých dějinných událostí. Hudbu složil J. Hnojil, choreografii měl na starosti J. Fenzl a premiéra 5. 10. 1831 byla zároveň autorovou beneficí. Na začátku T. ředitelství uvedlo brněnské divadlo jeho hudební quodlibet Die Familie Fliedermüller. Na jiná jeviště se T. hry dostaly spíše sporadicky; Kaspar, der arme Findling uvedlo divadlo v Klagenfurtu pod názvem Kaspar Hauser, der arme Findling v lednu 1838.

T. byl v Brně ve své době známou osobností. Nejprve se zde prosadil jako herec, coby ředitel městského divadla se prokázal jako schopný organizátor a jeho umělecký program v mnohém předběhl svou dobu, nicméně jako podnikatel ztroskotal. Jako dramatik je T. považován za čelního pěstitele romantismu a zároveň lokální hry na brněnské scéně.

Role

Theater an der Wien, Wien (Divadlo na Vídeňce)

Franz (T. v. Körner: Vetter aus Bremen), Don Alonso (H. Clauren: Der Bräutigam aus Mexiko), Schwätzer (F. Schmidt dle franc.: Nur er will sprechen) – 1824.

Burgtheater, Wien (Dvorní divadlo, Vídeň)

Johann (Centrivle: Er mengt sich in alles), Schreiber (H. Beck, Beil: Die Quälgeister, dle Shakespeara: Viel Larm um Nichts), Kammerdiener (F. Schiller: Kabale und Liebe), Adjutant (F. Schiller: Wallenstein) Page (F. Schiller: Maria Stuart) Diener der Capulets (W. Shakespeare, přeprac. J. Schreyvogel: Romeo und Julia) Claude Marie (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Diener Cornwalls (W. Shakespeare, přeprac. J. Schreyvogel: König Lear), Offizier (Banks, Brooke, do něm. přeprac. M. Collin: Essex) – 1824; Offizer (J. M. Babo: Die Strelitzen), Eginhard (H. Kleist: Das Kätchen von Heilbronn), Diener (Cibber, do něm. přeprac. Vogel: Liebe zu Abenteuer und Abenteuer aus Liebe) – 1825. 

Stadttheater Graz (Městské divadlo Štýrský Hradec)

Fritz (A. Kotzebue: Der Straßenräuber als Kindesliebe), Justitzrath Listar (A. W. Iffland: Dienstpflicht) – 1825. 

Stadttheater Brünn (Městské divadlo Brno)

Zawisch (F. Grillparzer: Königs Ottokar Glück und Ende) – 1827; Hanns Sachs (J. L. Deinhardstein: Hanns Sachs), [role neuvedena] (W. Thiel: Die falschen Künstler oder Der todte Student als Herkules) – 1828; Philipp (W. A. Gerle: Abenteuer einer Neujahrsnacht) – 1830; [role neuvedena] (W. Thiel: Die Brünner Bettler-Liessel oder Der Sturm auf Eichhorn) – 1831.

Hry

Der Witwer, venkovská hra, prem. Stadttheater Brünn 10. 12. 1828; Die falschen Künstler oder Der todte Student, tamtéž 9. 12. 1828; Der Sturz in die Macocha, hra o 4 jednáních s předehrou Die Höckebraut von Blansko, prem. tamtéž 11. 10. 1830; Kaspar, der arme Findling, melodram o 3 dějstvích, h. J. Hnojil, prem. tamtéž 10. 1. 1831; Die Brünner Bettler-Liessel oder Der Sturm auf Eichhorn, romantická komická hra s hudbou, předehra Die Teufelbrücke, h. J. Hnojil, ch. J. Fenzl, tamtéž 5. 10. 1831; Schildwache, Tod und Teufel, fraška, tamtéž 27. 1. 1834; Die Familie Fliedermüller, hudební quodlibet, tamtéž 28. 3. 1837. 

Prameny

AMB: Fond A1/22–1703, 49/38, karton 304–305 (pronájem městského divadla a sálu v Redutě V. Thielovi); Fond A1/22–1682, 49/17, karton 299 (evidence, doplňování a odpisy divadelního inventáře).

Literatura

Brünner Zeitung der k. k. priv. Mähr. Lehenbank 8. 3. 1823 (první angažmá v Brně), 9. 12. 1828, 10. 1. 1831; Wiener Theater-Zeitung (Bäuerles Theaterzeitung) 15. 6. 1824, 12. 1. 1828, 8. 4. 1837; Berliner musikalische Zeitung 1833, č. 85, s. 342; Almanach der deutschen Bühne, Frankfurt am Main 1835, s. 348; Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst, Literatur, Musik, Mode und geselliges Leben 1837, č. 229, s. 935; tamtéž č. 237; Almanach für Freunde der Schauspielkunst auf das Jahr 1836, Berlin 1837, s. 213 (angažmá v Drážďanském dvorním divadle); Klagenfurter Zeitung 28. 1. 1838; Österreichischer Theateralmanach aus das Jahr 1839, Wien, s. 23-25 (jako knihovník brněnského divadla uveden Thiel junior, zřejmě T. syn); Der Wanderer im Gebiete der Kunst und Wissenschaft, Industrie und Gewerbe, Theater und Geselligkeit (Wien) 13. 5. 1840; Österreichisches Morgenblatt: Zeitschrift für Vaterland, Natur und Leben (Wien) 29. 2. 1840; Moravia: Ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes 7. 10. 1841; Der Humorist (Wien) 11. 1. 1841, 28. 11. 1859; A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters 1734–1884, Brünn 1885, s. 131–139; G. Bondi: Geschichte des Brünner deutschen Theaters 1600–1925, Brünn 1924, s. 14; A. Vrbka: Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226–1926, Nikolsburg 1927. s. 315; M. Alth: Burgtheater 1776 – 1976. Aufführungen und Besetzungen von zweihundert Jahren, 2. díly, Wien 1979 (repertoár W. Theila v Burgtheatru, viz rejstřík ve 2. dílu); J. Trojan: Opera v Brně v první polovině 19. století, in Opus musicum 27, 1995, s. 133–134; J. Trojan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě na náměty z his­torie a lidových pověstí, in Vlastivědný věstník morav­ský 53, 2001, s. 346; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 1/3. Ředitelé městských divadel, Olomouc 2011, s. 212.

Herloss – Markgraff (in: Brünn, d. 2., s. 51), Kosch Th (též heslo Zimmermann Agnes); Wurmová

Vznik: 2017