Lingg, Josef

O původu L. nejsou žádné zprávy. Jako divadelní ředitel velké divadelní společnosti působil koncem 20. a na začátku 30. let 19. století ve Švýcarsku, s krátkým pobytem v knížecím divadle v německém Donaueschingenu (1831). 1836 hrál v jihorakouském Villachu (Korutany) a 1843/44 v uherských Košicích (Kaschau). Po sezoně v Košicích se dostal do finančních potíží a v září 1844 rozprodal v Záhřebu divadelní fundus. V lednu 1849 pobýval ve Vídni, patrně již bez divadelní společnosti. Nejstarší zmínka o jeho činnosti na území Moravy a Slezska pochází z 1851, kdy se společností působil v Prostějově, přičemž se současně jedná o první zmínku o L. jako divadelním řediteli po přerušení činnosti 1844. V lednu 1854 se stal prvním divadelním ředitelem nově otevřeného městského divadla v Krnově, kam se pak několikrát vrátil. Opakovaně zajížděl do větších i menších měst této oblasti – např. Moravské Třebové, Bruntálu nebo Moravské Ostravy. L. byl divadelně činný do 1866/67. Přinejmenším od 1854 působila v jeho společnosti Susette Lingg, pravděpodobně manželka. Její výsadní postavení potvrzuje i skutečnost, že měla na starost proslovy, kterými se společnost s obecenstvem vítala a loučila; tyto proslovy měly nemalý vliv na přijetí obecenstvem, návštěvnost a celkový úspěch štace. Susette Ling také vedení společnosti 1868 převzala a udržela ji až do 1890. Pozdější zmínky o L. se sice váží k 1871 a 1875, kdy měl hrát v Moravské Třebové, ale s největší pravděpodobností se jedná o omyl a tyto štace zajišťovala už jeho vdova a nástupkyně.
V období, kdy L. působil na Moravě, měla jeho společnost v průměru patnáct členů, jednalo se tedy o středně velkou divadelní společnost. Mezi jejími členy se objevovaly i později známé osobnosti, jako např. 1854/55 divadelní ředitel W. Pohl, který zde působil s ženou Julií. Podobně tomu bylo i v době, kdy společnost vedla Susette Ling. 1871/72 zde jako režisér působil A. Schubert (zem. 1922), který podnikal samostatně od 1875. 1882/83 J. Fink, jenž byl jako divadelní ředitel známý od poloviny 80. let. Jako jiní divadelní ředitelé najímal L. pro svá přestavení místní hudebníky. Uváděl především veselohry, zpěvohry nebo oblíbené obrazy ze života, autorů R. Benedixe, E. F. Hoppa, C. Töpfera, A. Berlu, F. Grillparzera, J. N. Nestroye či E. Raupacha. Zvláštností L. repertoáru bylo, že názvy uváděných her hojně měnil či doplňoval o vrstvené podtituly, shrnující děj hry. Názvy her se tak na divadelních cedulích výrazně rozrůstaly, což poněkud dráždilo místní elity, které vnímaly takový způsob prezentace jako ponižující (např. v Bruntále 1863). Tento zvyk mohl vycházet z L. zkušeností z jiných divadelních prostředí. Mohl být také motivován snahou zastřít původní název, a zbavit se tak povinností daných autorskými právy. V listopadu 1865 uvedl L. v Bruntále např. veselohru L. Angelyho Von Sieben die Hässlichste pod názvem Von Sieben muss die Häßlichste geheiratet werden, oder ein neues Mittler, die Töchler an den Mann zu bringen. 1. Abteilung. 200 000 Taler, zwei Rittergüter an der Elbe, und das Siebengestirn. 2. Abtl. Wer die Henne nicht haben kann, muß sich mit dem Ei begnügen. 3. Abtl. Der Urteilspruch der drei Hexen. Jindy se spokojil s přidáním stručnějšího podtitulu – např. v únoru 1854 v Krnově uvedl hru Ch. Birch-Pfeiffer Die Waise von Lowood pod názvem Die Waise aus Lowood oder Das furchtbare Geheimnis im Turm des Jagdschlosses Thornfild-Hall.

Jako zkušený divadelní podnikatel uváděl L. i dramatické kusy, které měly spojitost s daným regionem, což zaručovalo vysokou návštěvnost. V Krnově v lednu 1857 uvedl hru vídeňského dramatika K. Haffnera o slavné subretě Therese Krones, která se narodila v nedalekém Bruntále (Freundenthal). Původní název nesoucí pouze jméno herečky rozvinul na Therese Krones, geborene Freudenthalerin. S lokálním prostředím bylo spojeno též uvedení historicko-romantické hry se zpěvy ve třech dějstvích Die Brautfahrt nach Troppau oder Die Räuber auf der Schellenburg, kterou napsal herec a režisér opavského divadla E. Kahn, člen společnosti C. Gaudeliuse. Místem děje byla Opava, Krnov a jeho okolí s hradem Cvilín v 16. století. L. tuto hru převzal a uvedl se svou společností v Krnově krátce po opavské premiéře v březnu 1857. V uvádění her spjatých s místním prostředím pokračovala i Susette Ling. V Mohelnici měla 1869 premiéru hra Die Annenruhe bei Mährisch Trübau, vycházející ze skutečného příběhu o nešťastné lásce dvou mladých lidí z Moravské Třebové z 20. let 19. století. Autorem byl herec a režisér činoher společnosti E. Jansa, příběh však literárně zpracoval již v polovině století J. N. Vogel. Jansova hra byla poté hrána i jinými divadelními společnostmi.

Před příchodem na Moravu a do Slezska působily v L. společnosti jeho děti. 1833 v Curychu se v dětských rolích objevily jeho dcery Theresa a Emma, které pak hrály jako dospělé 1843/44 v Košicích, kde pro změnu v dětských rolích vystupoval jistý Julius Lingg. Theresa a Emma se jako herečky prosadily; získaly angažmá na evropských scénách ve společnostech významných divadelních ředitelů. Theresa např. 1842/43 působila v Brně u ředitele W. Thiela, 1853/54 ve vídeňském Theater in der Josefstadt nebo 1854/55 u A. Zöllnera v městském divadle ve Štýrském Hradci. Emma hostovala 1847/48 v pražském Stavovském divadle ve společnosti ředitele J. Hoffmanna, 1852/53 ve vídeňském Theater in der Josefstadt, 1856/57 ve Lvově u J. Glöggla nebo 1862/63 v Salcburku a Ischlu, kde měl městská v divadla v pronájmu ředitel J. Kotzky.
Divadelní ředitel L. působil na území Moravy a Slezska necelých dvacet sezon. Byl známý netradičním rozšiřováním názvů uváděných her, možná dle praxe jiné kulturní oblasti. Jednalo se o zkušeného divadelního ředitele a podnikatele, který uváděl soudobý repertoár a u něhož působili později známí divadelní ředitelé. Zkušeně si počínala i jeho nástupkyně Susette Lingg, která společnost v konkurenčním prostředí Moravy a Slezska udržela dalších dvacet let. Její činnost byla oceňována i v lokálním tisku, který často reflektoval její procítěné úvodní proslovy k publiku.

Štace společnosti Josefa Lingga

1829 Zug; 1831 Luzern, Donaueschingen; 1832/33 St. Gallenn; 1833 Enge/Curich; 1836 Villach; 1843/1844 Košice; 1851 Prostějov (Prossnitz), Nový Jičín (Neutitschein); 1852 Krnov (Jägerndorf); 1853 Krnov, Moravská Ostrava (Mährisch Ostrau); 1854 Hranice (Mährisch Weisskirchen), Moravská Ostrava, Krnov; 1854/1855 Krnov, Bruntál (Freudenthal), Albrechtice (Olbersdorf); 1856 Šumperk (Mährisch Schönberg), Bruntál; 1857 Bruntál; 1858 Javorník (Jauernig); 1858/1859 Krnov; 1859 Albrechtice; 1859/1860 Javorník, Krnov; 1860 Javorník, Vidnava (Weidenau); 1862 Vidnava, Javorník; 1863 Bruntál, Rýmařov (Römerstadt), Rýmařov; 1866 Moravská Třebová (Mährisch Trübau), Javorník.

Štace společnosti Susette Lingg

1868 Šumperk (Mährisch Schönberg), Moravská Třebová (Mährisch Trübau), Rýmařov (Römerstad); 1869 Mohelnice (Müglitz), Šumperk; 1870 Šumperk; 1871 Moravská Třebová; 1871/1872 Šumperk, Bruntál (Freudenthal); Jeseník (Freiwaldau); 1875 Moravská Třebová; 1876/1877 Moravská Třebová; 1877 Moravská Ostrava (Mährich Ostrau), Bílovec (Wagstadt), Bruntál; 1878 Hranice (Mährisch Weisskirchen), Uničov (Mährisch Neustadt), Šternberk (Sternberg), Šumperk; 1879 Šumperk, Bruntál, Rýmařov; 1880 Šumperk, Svitavy (Zwittau); 1881/1882 Hranice, Těšín (Teschen), Šumperk; 1882 Šternberk, Zlaté hory (Zuckmantel), Albrechtice (Oldersdorf); 1882/1883 Rýmařov, Bruntál; 1887/1888 Andělská Hora v Jeseníkách (Engelsberg), Bruntál; 1889 Šumperk, Moravská Třebová (Mährisch Trübau), Mikulov (Nikolsburg); 1890 Šternberk, Prostějov (Prossnitz), Šumperk, Lázně Velké Losiny (Bad Gross Ullersdorf).

Role

Josef Lingg

Priester (W. A. Mozart: Die Zauberflöte) – 1833; Don Alfonso (E. Raupach: Die Schule des Lebens oder Königstochter und Bettlerin) – 1854; Kaiser (F. I. von Holbein: Das Käthchen von Heilbronn oder Der Sylvesternachtstraum) – 1854; Sebald Formann, Förster (Ch. Birch-Pfeiffer: Das Forsthaus) – 1854; Herr von Damhirsch (F. Hopp: Hutmacher und Strumpfwirker oder Die Ahnfrau im Gemeindestadel) – 1854; Leibartz (J. von Plötz: Der verwunschene Prinz, des Schusters Traum im Wachen oder Ein Rausch macht glücklich) – 1854; Derby, Räuberhäuptling (F. Blum: Die Tochter des Räubers oder Die schreckensvolle Mitternachtsstunde auf dem Schlosse Brownhill) – 1854; Krautkopf (J. N. Nestroy: Der Zerrissene oder Schlosser und Gutsherr als Nebenbuhler) – 1854; Jules, Cardinal von Mazarin (Ch. Birch-Pfeiffer: Mazarin) – 1854; Herrmann von Nelkenstein (J. N. Nestroy: Eulenspiegel oder Schabernack über Schabernack) – 1854; Michel Quantner (C. Weiβ: Die falsche Pepita. EL OLE) – 1855; Johann Georg I. (E. Bauernfeld: Ein deutscher Krieger) – 1855; Fürst Gagarin, Kriesminister (Ch. v. Birch – Pfeiffer: Katharina II. Kaiserin von Russland) – 1856; Johann, Freiherr von Schellenberg (E. Kanh: Die Brautfahrt nach Troppau oder Die Räuber auf der Schellenburg) – 1857; Sebastian Zwatzl (A. Bittner: Der fidele Christl oder Ein reicher und ein armer glücklicher Millionär) − 1857; Minister von Walter (F. Schiller: Kabale und Liebe) − 1857; Bustorius (F. Raimund: Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär) − 1857; Marquis von Montalban (E. Bürger: Clara von Montalban oder Der Kindesmörder aus Habsucht) − 1859; Präsident des Gerichtshofes, Graf d´Aumont (T. Megerle: Ein weiblicher Monte Christo oder Eine vornehme Damen ein Mädchen aus dem Volke) − 1865.

Susette Lingg

Jane Eyre (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise aus Lowood oder Das furchtbarGeheimniss im Turm des Jagdschlosses Thornfild-Hall) − 1854; Katharina II. (Ch. v. Birch-Pfeiffer: Katharina II. Kaiserin von Russland) – 1856; Conrad von der Flue (E. Kanh: Die Brautfahrt nach Troppau oder Die Räuber auf der Schellenburg) – 1857; Margarethe (E. Scribe, E. Legouvé: Die Erzählung der Königin von Navarra: Was den Damen gefällt) − 1857; Margarethe, Magd (T. Megerle: Ein weiblicher Monte Christo oder Eine vornehme Damen ein Mädchen aus dem Volke) − 1865.

Prameny

Österreich, Wien, rk. Erzdiözese (östl. Niederösterreich und Wien) 09., Lichtental, Sterbebuch, 1847–1853 (syn Josepha Lingga Eduard umřel v 11 letech na spálu), [online, cit. 11. 3. 2020], URL: http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/09-lichtental/03-15/?pg=150 

Archiv města Ostravy, Protokoly obecního výboru, Stará registratura, NAD 70, číslo pomůcky 479, inv. č. 163(741) (povolení produkce Josefu Linggovi)

SOkA Jeseník: fond Okresní úřad Jeseník I, číslo pomůcky: 10, inv. č. 741, sign. 91, kart. 7., výnos z 10. 12., zpráva Okresního úřadu z 21. 12. 1854 a 17. 1. 1855 (Josef Lingg, divadelní ředitel z Krnova, žádá o povolení konat divadelní představení ve Frývaldově a na Gräfenberku).

SOkA Jeseník: Okresní úřad Jeseník I, číslo pomůcky: 10, inv. č. 741, sign. 35, kart. 8., výnos z 18. 2. 1866 (povolení divadelnímu řediteli Josefu Linggovi konat představení v celém Slezsku s výjimkou Opavy).

SOkA Jeseník: Smíšený okresní úřad Javorník, číslo pomůcky: 11, inv. č. 48, sign, 2087/pol., kart. 3., zpráva Okresního úřadu z 6. 6., povolení výnosem SM z 9. 7., 23. 7. a 26. 7. 1858 (Josef Lingg žádá o povolení hrát po dva měsíce v Javorníku).

SOkA Jeseník: Smíšený okresní úřad Javorník, číslo pomůcky: 11, inv. č. 48, sign. 97/67, kart. 3. (Josef Lingg žádá o povolení hrát v Javorníku, záporná odpověď Okresního úřadu z 8. 5. 1867, přípis starosty Javorníka a dotazník se zamítnutými hlasy veřejnosti z 5. 5. 1867).

SOkA Bruntál: Okresní úřad Bruntál, kart. 163, inv. č. 5530, sign. J (žádost o povolení divadelního představení společnosti Josefa Lingg v Bruntále, 1855–1857).

SOkA Šumperk, fond: Archiv města Šumperk, kart. 385, inv. č. 1257 (divadelní cedule z roku 1856).

SOkA Bruntál, fond: Okresní úřad Bruntál, kart. 145, inv. č. 516, sign. J (žádost o povolení divadelního představení společnosti S. Lingg v Andělské Hoře, 1866–1872).

SOkA Bruntál, fond: Okresní úřad Bruntál, kart. 146, inv. č. 516, sign. J (hlášení o divadelním představení společnosti S. Lingg v Horním Benešově, 1873–1878).

SOkA Bruntál, fond: Okresní úřad Bruntál, kart. 147, inv. č. 517, sign. J (žádost o povolení divadelního představení společnosti S. Lingg, 1880–1885).

Literatura

Zürcherisches Wochen-Blatt 9. 9. 1833 (Je pravděpodobné, že divadelní Josef Lingg, který působil na Moravě a ve Slezsku a stejnojmenný divadelní ředitel se zkušenostmi s městskými divadly ve Švýcarsku či Horních Uhrách jsou jednou a touž osobou. Uvedené tvrzení je postaveno hlavně na jejich věkové shodě. Zatímco ve třicátých letech ve Švýcarsku působil mladý divadelní ředitel, který pro dětské role využíval i své malé dcery, po Moravě a Slezsku se svou společností cestoval již zkušený divadelní ředitel. Důležitým pojítkem mezi oběma se však může být i ona praxe v rozvádění a doplňování názvů uváděných her, kterou si na Moravu a Slezsko přinesl L. patrně z jiného prostředí); Kärntner Volkszeitung und Heimatblatt 13. 6. 1936; Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 8, 1844, s. 161–162; Agramer Zeitung 18. 9. 1844; Brünner Zeitung der k.k. priv. mährischen Lehenbank 18. 1. 1851; Neuigkeiten (Brno) 31. 7. 1854; Kais. Königl. Schlesische Troppauer-Zeitung 23. 9. 1860; Silesia (Těšín) 21. 11. 1863; Die Neue Zeit (Olomouc) 13. 11. 1870; Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 35, 1871, d. 2, s. 368–369; 36, 1872, d. 2, s. 278; 46, 1882, d. 2, s. 334–335; 47, 1883, d. 2, s. 316–317; 52, 1888, d. 2, s. 165; 53, 1889, d. 2, s. 313; Mährischer Correspondent (Brünn) 20. 7. 1869, 11. 12. 1877; Mährisch-schlesischer Correspondent (Brno) 24. 8. 1878, 27. 10. 1878, 11. 6. 1887; Sternberger Volksblatt 25. 10. 1879; Grenzbote des nordwestlichen Mährens (Šumperk) 8. 3. 1879, 15. 11. 1879, 13. 5. 1882, 21. 9. 1889; Schönhengster Zeitung 15. 10. 1904, 11. 8. 1928; G. Tumbült. Das Fürstlich Fürstenbergische Hoftheater zu Donaueschingen, 1775-1850: ein Beitrag zur Theatergeschichte. Donaueschingen 1914; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3, Olomouc 2013, s. 194, 226, 239; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 3/3, Olomouc 2014, s. 95, 143, 176, 177, 214, 220, 225, 226 S. Pracná: Městské divadlo v Krnově v letech 1854−1944. (Das Stadttheater in Jägerndorf in den Jahren 1854−1944), Olomouc: Univerzita Palackého, 2019.

Ulrich

Vznik: 2020