Burggraf, Carl

Jméno psáno též Karl, příjmení Burggraff. Manžel herečky Auguste Burggraf (1832–1868).

Pocházel z měšťanských poměrů. Poprvé se jako herec představil v pražském ochotnickém divadle u sv. Mikuláše, zvaném též Švestkovo divadlo (Dilettanten-Theater zu St. Niklas). Svou profesionální hereckou dráhu započal v Plzni 1838. V sezoně 1839/40 byl angažován jako první milovník a hrdina v Klagenfurtu, odkud odešel do Temešváru, kde setrval do jara 1842. Společně s ředitelem A. Schmidem a dalšími členy souboru přešel na letní sezonu do Rábu. Na podzim se vrátil do českých zemí a nastoupil do olomouckého divadla. Za tehdejšího ředitele K. F. Burghausera bylo olomoucké divadlo na vysoké úrovni, kromě vzkvétající opery (angažováni byli italští zpěváci) prospívala i činohra. Jelikož B. ovládal oba zemské jazyky, mohl se uplatnit také v českých představeních, která na popud profesora češtiny A. V. Šembery uváděl v Olomouci zpěvák I. Rosa.

V sezoně 1843/44 byl B. angažován v Linci. 1844 byl přijat ředitelem J. Glögglem do brněnského městského divadla a zařadil se mezi přední herce souboru. O Velikonocích 1846 odešel do Štýrského Hradce, kde 1850–52 zastával též funkci režiséra činohry a frašky. Seznámil se zde s herečkou Auguste Martin, s níž se 1849 oženil. Po svatbě manželé krátce pobývali v Praze. Narodily se jim tři děti, dvojčata Ignatia (zřejmě brzy zemřela) a Karolina (1850), a syn Moritz (1853/1854–1876). V této době se B. i jeho žena stali čestnými členy jednoho z nejstarších hudebních spolků – Musikverein für Steiermark (zal. 1815 ve Štýrském Hradci). 1852 se jejich herecké dráhy rozešly: Auguste odešla do Hannoveru (od 1858 působila v pražském Stavovském divadle), B. byl angažován v Pešti jako herec i režisér činohry. 1853 se stal hercem a pomocným režisérem v berlínském Königsstädtisches Theater, a v sezoně 1853/54 dvakrát hostoval v městském divadle v Altoně (dnes součást Hamburku). 1854 byl v angažmá v městském divadle v Kolíně nad Rýnem, 1855 v augšpurském městském divadle, 1856–57 byl členem národního divadla v Innsbrucku. Od dubna 1857 jej angažoval ředitel E. Kreibig v Linci. 1860 znovu nastoupil do brněnského divadla jako herec a režisér činohry a veselohry. Ředitel A. Zöllner byl za neutěšené ekonomické situace nucen uvádět „lehčí kusy“, frašky, veselohry a operety. Činoherní repertoár opakoval dříve zavedené tituly (Dumas, Benedix, Birch-Pfeiffer). V březnu 1862 hostoval B. ve Znojmě. 1866 následoval Zöllnera do Landschaftliches Theater v Lublani, kde byl opět činný i jako režisér činohry a veselohry. 1867 byl angažován v městském divadle ve Würzburgu, v sezoně 1868/69 ve vídeňském Hofburgtheater. Naposledy vystupoval v Brně v tzv. Nouzovém divadle v zimní jízdárně v areálu bývalých jezuitských kolejí (1870), které město zřídilo po požáru městského divadla na Horním náměstí (dnes Zelný trh). O rok později B. po několika měsíční hospitalizaci s onemocněním žaludku v nemocnici zemřel. Byl mu vystrojen pohřeb se všemi poctami: na divadle visela černá vlajka a členové brněnského divadla jej doprovodili až na městský hřbitov, kde byl pochován.

Jako hojně obsazovaný herec ztvárnil B. za svou 34letou hereckou kariéru nepřeberné množství rolí. Jejich pečlivou přípravou a posléze i jistou rutinovaností dospěl k přesvědčivému a působivému projevu, s nímž ovládl širokou paletu výrazů. Jeho úspěch se zakládal mj. na výrazném zevnějšku; vysoká a štíhlá postava, příjemná tvář, silný, zvučný hlas, zřetelná výslovnost a vznešený postoj jej předurčovaly pro role hrdinů. K fyzickým předpokladům přistupovaly nadšení a zanícenost, oceňované při jeho uměleckých výkonech diváky i kritikou; B. vynikal zejména v pasážích žádajících vášeň. S příznačnou horlivostí podal mužného Obrista von Götze (Ein deutscher Krieger), vášnivého Essexe (Graf Essex), rozporuplného Stefana Fostera (Gebrüder Foster). Neseděly mu naopak konverzační hry, v nichž spíše naučeně deklamoval. Když mu vedle herectví byla svěřena i funkce režiséra, objevily se kritické stížnosti na B. nedostatečnou koncentraci na herecký výkon a chybějící čas na ovládnutí textových partů (především Štýrský Hradec). Jako mladík zastával obor prvních milovníků a hrdinů. Zhruba v polovině kariéry (1856, Innsbruck) přestoupil do oboru vážných, klidných hrdinů a milovníků, později do oboru měšťanských otců a hrdinských otců. Zpočátku byl obsazován takřka výhradně do hlavních rolí, v pozdějším věku spíše do rolí vedlejších.

1842 se B. řadil k nejlepším olomouckým hercům a vynikal ve „vznešených“ rolích jako vévoda (Leichtsinn und seine Folgen) nebo vikomt Bolingbroke (Das Glas Wasser oder Ursachen und Wirkungen). V Linci 1843 se uvedl v roli malíře Alberta Rose (Der Zauberschleier), která se stala součástí jeho repertoáru. V dalším angažmá, v Městském divadle v Brně, se v dubnu 1844 představil v rolích magistra Weiseho (Der Mentor), a lorda Harleighe (Wahn und Wahnsinn).

Působení ve Štýrském Hradci bylo pro B. důležitým milníkem, jak z profesního, tak z osobního hlediska. Debutoval zde jako režisér a poznal zde svoji manželku. Společně utvořili hereckou dvojici a byli často obsazováni do hlavních rolí (Julie von Jordan a Heinrich Werner von Jordan, Werner, Faust a Gretchen, Faust, König Guiscard a Äbtissin des Klosters St. Clara, König und Äbtissin). Stali se miláčky publika, jejichž jména byla vyvolávána bez ohledu na kritický ohlas jejich výkonů.

Přízni publika se B. tešil i v městském divadle v Augšpurku (1855 benefice v roli Gastona, Die eiserne Maske) a v Innsbrucku (1856–57), kde na rozloučenou děkoval svým divákům v místním tisku. V Linci vystupoval v rolích prvních hrdinů, vážných a charakterních milovníků; zároveň byl režisérem činohry.

1860 se podruhé stal součástí brněnského souboru a vedle hrdinů a milovníků začal být obsazován i do rolí hrdinských otců. Při hostování ve Znojmě v březnu 1862 zaujal v rolích Cromwella (Cromwell’s Ende) a Molièra (Das Urbild des Tartüffe). V březnu 1863 měl benefici v truchlohře s moravským dějištěm Der Landrichter von Urbau (Vrbovec, okres Znojmo); její uvedení bylo zároveň premiérou za účasti autora L. Goldhanna.

Po celou svou kariéru hrál B. v německých činoherních souborech. Znalost češtiny uplatnil při tzv. českém (böhmisch) večeru v Olomouci 19. 3. 1843 jako Strnad v Klicperově Divotvorném klobouku (repríza 2. 4. 1843). Pro české vlastence byla inscenace významným předělem – po šesti letech na olomouckém jevišti opět zazněla čeština. Výjimečnost události odráží i odlišná reflexe tisku; zatímco český vypočítává češtinou vládnoucí herce souboru (a součet navyšuje zahrnutím zpěváků), německý kvituje, jak se herci vyrovnali se záludnostmi češtiny.

B. byl hercem nadšeným a nadaným; v divadelním prostředí měl dobré renomé a těšil se značné oblibě. Často měnil angažmá, díky čemuž procestoval střední Evropu. Přesto se opětovně vracel do českých zemí, kde i jeho herecká kariéra končí. Jeho postavení potvrzuje i brněnské slavnostní poslední rozloučení. Přestože byl ve své době uznávanou osobností, starší ani novější historiografie jej nezná.

Role

Städtisches Theater Pilsen (Plzeň)

Baron von Heeren (K. Töpfer: Zurücksetzung) – 1838. 

Landständisches Theater Klagenfurt

Baron von Werdenberg (E. Raupach: Die Lebensmüden), Maler Clermont (E. Scribe: Der Maler und seine Frau), Percival von Wales (F. Halm: Griseldis, i Ständisches Theater Štýrský Hradec 1855), Peter Paul Rubens (Ch. Birch-Pfeiffer: Rubens in Madrid), Enzio, König von Sardinien (E. Raupach: König Enzio) – 1839.

K. städtisches Theater Olmütz (Olomouc)

Der Herzog (J. L. Deinhardstein, dle A. Dumase st.: Leichtsinn und seine Folgen), Hektor Ballandard (E. Scribe: Die Fesseln) – 1842; Henry Saint-John, Vicomte von Bolingbroke (E. Scribe: Das Glas Wasser oder Ursachen und Wirkungen, i Landständisches Theater Linec 1843), Ingomar (F. Halm: Der Sohn der Wildniß, i Königlich-städtisches Nationaltheater Brünn 1844), student Strnad (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk) – 1843.

Landständisches Theater Linz (Linec)

Guido (E. Raupach: Corona von Saluzzo), Adolph Bilberg (H. Smidt: Der Verstossene), Pierre (F. E. Lyncker: Chonchon, die Savoyardin oder Die neue Fanchon), Albert Rose, ein Landschaftsmaler (F. X. Told, dle E. Scriba: Der Zauberschleier), Theodor (W. Vogel: Ein Handbillet Friedrichs II.) – 1843; Narciß (A. E. Brachvogel: Narciß), Obrist von Götze (E. v. Bauernfeld: Ein deutscher Krieger), Don Cäsar (C. A. West [Joseph Schreyvogel], dle A. Moreta: Donna Diana), Graf Essex (H. Laube: Graf Essex), Stefan Foster (K. Töpfer: Gebrüder Foster oder Das Glück mit seinen Launen), Hannibal de Coconnas (F. W. Adami, dle A. Dumase st.: Königin Margot und Die Hugenotten), Fuchspeter (A. Langer, h. A. Müller: Ein ehmaliger Trottl), Theseus (A. W. von Schlegel, dle Shakespeara, h. F. Mendelssohn Bartholdy: Ein Sommernachtstraum), Oliver Cromwell (E. Raupach: Oliver Cromwell: Cromwell's Ende, i Königlich städtisches Theater Znojmo 1862) – 1857; Tiberius (R. Anschütz: Brutus und sein Haus), Advokat Conway (F. Dahn: Verstrickt und gelöst), Oberst von Heerschild (W. Tremler: Die homöopathische Cur oder Der hinkende Doctor), König von Navarra (F. W. Adami, dle A. Dumase st.: Königin Margot und Die Hugenotten), Baron Waltenau (C. Elmar: Die Mozarts-Geige), Lieutenant Stein (A. Kotzebue: Die beiden Klingsberg), Rudolf von Habsburg (týž: Rudolf von Habsburg und König Ottokar vom Böhmen), Graf Appiani (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Cajus Cäsar Caligula (F. Halm: Der Fechter von Ravenna), Theodor Saldau (Ch. Birch-Pfeiffer: Rose und Röschen), Graf von Montalegrez (Forst a Leutner [E. Raupach]: Ein Drama ohne Titel), Graf Daranda (A. Prix [M. Bernbrunn]: Hütet Euch vor den Weibern!), Major Lindenek (K. Töpfer: Des Herzogs Befehl), Graf Aiglemont (I. F. Castelli: Folgen einer Mißheirat), Baronet Harding (A. Ch. E. Grans: „Über den Ozean!“), Peter I., Kaiser von Rußland (Ch. Birch-Pfeiffer: Steffen Langer aus Glogau), Bertrand (B. A. Herrmann: Maria oder Eine Mutter aus dem Volke), Alfons (O. Prechtler: Die Tochter des Waldes), Baron Hohenberg (E. v. Bauernfeld: Krisen) – 1858; Herzog von Buckingham (Ch. Birch-Pfeiffer: Ein Billet), Graf von St. Germain (A. Prix [M. Bernbrunn]: Der Teufel oder Die Blinde von Paris), Herzog von Dierham (E. Jerrmann, dle A. Dumase st.: Katharina Howard oder Der Schlaftrunk), Wallenstein (F. Schiller: Wallensteins Tod) – 1859; Graf von St. Géran (L. Eichler, dle E. Scriba: Gesprengte Fesseln) – 1860. 

Königlich städtisches Theater Brünn (Brno)

Magister Innocentius Weise (W. Tremler: Der Mentor), Lord Bernhard Harleigh (týž: Wahn und Wahnsinn, i Ständisches Theater Štýrský Hradec 1850), Monaldeschi (H. Laube: Monaldeschi), Andreas (F. Kaiser: Der Rastelbinder), Friedrich von Bury (T. Hell, dle J.-F.-A. Bayarda: Die Königin von sechzehn Jahren), Der Fürst (J. L. Deinhardstein: Modestus) – 1844; Gerichtsrath Feldner (E. Leutner: Die Geschwister), Doktor Busch (A. Kotzebue: Das Epigramm), Der Fürst von Wibourg (H. Clauren [Carl Gottlieb Samuel Heun]: Das Hotel de Wibourg oder Der Wollmarkt) – 1845; Leontes (F. Dingelstedt, dle Shakespeara: Ein Wintermärchen) – 1862; Hagen Tronje (F. Hebbel: Die Nibelungen) – 1863; Kreon (F. Grillparzer: Medea) – 1864.

Ständisches Theater Graz (Štýrský Hradec)

Sancho Perez (E. Raupach: Die Schule des Lebens), Duvernay (W. Tremler, dle Léonce a Moléri [Hippolyte-Jules Demolière]: Der Millionär und sein Schwiegersohn), Der Fürst (A. W. Iffland: Dienstpflicht), Ludwig Honau (R. Benedix: Doctor Wespe), Voltaire (J. L. Deinhardstein: Die rothe Schleife), Bruno (Ch. Birch-Pfeiffer, dle F. Bremer: Mutter und Sohn), Raoul (I. F. Castelli: Das lebende Porträt) – 1846; Falconiere (O. Prechtler: Falconiere), Graf Tristan (F. A. Leo, dle H. Hertze: König René's Tochter), Werner Holm (F. Halm: Der Adept), Der Graf von Monte Christo (T. Megerle, dle A. Dumase st.: Der Graf von Monte Christo) – 1847; Friedrich Schiller (H. Laube: Die Karlsschüler), Heinrich Falkner (R. Benedix: Der Ruf), Herzog von Choiseul (P[hilipp] Lubarsch: Der Günstling oder Keine Jesuiten mehr!), Advokat Hermann (G. A. v. Maltitz: Das Pasquill), Quasimodo (Ch. Birch-Pfeiffer, dle V. Huga: Der Glöckner von Notre-Dame, i Stadttheater Augšpurk 1855), Der Erbprinz von Baireuth (K. Gutzkow: Zopf und Schwert) – 1848; Der Marquis von Aigrigny (C. Schmidt, dle E. Sue: Der ewige Jude), Lord Arthur Douglas (K. Gutzkow: Der dreizehnte November), Fiesco (F. Schiller: Die Verschwörung des Fiesco zu Genua), Major von Thurnek (A. Kotzebue: Die Brandschatzung), Heinrich Werner von Jordan (K. Gutzkow: Werner oder Herz und Welt, i K. K. Nationaltheater Innsbruck 1857), Theodor von Freihold (C. Elmar: Unter der Erde oder Freiheit und Arbeit), Pfarrherr Mertens (Ch. Birch-Pfeiffer: Der Pfarrherr), Garrick (W. Friedrich: Doktor Robin, i K. K. Nationaltheater Innsbruck 1856, Landständisches Theater Linec 1858), Karl Moor (F. Schiller: Die Räuber, i Landständisches Theater Linec 1858), Marquis von Posa (týž: Don Carlos), Bassanio (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig) – 1849; Wilhelm Tell (F. Schiller: Wilhelm Tell), Ferdinand (týž: Kabale und Liebe), Moritz, Herzog von Sachsen (R. Prutz: Moritz von Sachsen), Carl der Zwölfte (L. W. Both [Louis Schneider], dle J. R. Planché: Carl XII. auf Rügen), Ein Secretär (F. Hebbel: Maria Magdalene), Marcus Brutus (Shakespeare: Julius Cäsar), Waldemar Graf Schenk (G. Freytag: Graf Waldemar), Don Philipp der Zweite (C. Delavigne: Don Juan von Oesterreich), Der Herzog von Nemours (týž: Ludwig der Eilfte), Herzog von Praslin (A. J. Lang: Die Herzogin von Praslin), Faust (J. W. Goethe: Faust. Der Tragödie erster Teil), König Guiscard (A. Patuzzi: König und Äbtissin) – 1850; Jaromir (F. Grillparzer: Die Ahnfrau) – 1851; Fiesco (F. Schiller: Die Verschwörung des Fiesco zu Genua), Bildhauer Rolla (W. Friedrich, dle Ch. Lafonta: Dornen und Lorbeer oder Das ungekannte Meisterwerk), Fürst Wolodimir (E. Raupach: Isidor und Olga) – 1852; Talbot (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans) – 1855. 

Stadttheater Augsburg (Augšpurk)

Herzog Albrecht (M. Mayr: Agnes Bernauer), Julius von Flottwell (F. Raimund: Der Verschwender), Der Doktor (E. v. Bauernfeld: Krisen), Thumelicus (F. Halm: Der Fechter von Ravenna), Gaston (L. Schneider: Die eiserne Maske), Thomas Foster (K. Töpfer: Gebrüder Foster oder Das Glück mit seinen Launen), Der Meister (F. Schiller, h. P. J. v. Lindpaintner: Das Lied von der Glocke), Claude Thibaut (J. Heymann: Der Droschkenkutscher) – 1855.

K. K. Nationaltheater Innsbruck

Hansjörge (K. v. Holtei: Die Perlenschnur, i Landständisches Theater Linec 1858), Isidor (E. Raupach: Isidor und Olga), Andreas (F. Nissel: Ein Wohlthäter), Robert Dudley, Graf von Leicester (F. Schiller: Maria Stuart), Johannes Guttenberg (Ch. Birch-Pfeiffer: Johannes Guttenberg), Der König von Frankreich (F. Halm: König und Bauer), Sir Edward Hamilton (F. W. Ziegler: Partheienwuth) – 1856; Edward Gibbon (K. A. Görner: Englisch), Baron Ringelstern (E. v. Bauernfeld: Bürgerlich und romantisch), Hauptmann Wiesen (týž: Das Tagebuch), Maler Reinhard (Ch. Birch-Pfeiffer: Dorf und Stadt), Johann, Herzog von Finnland (J. Franul von Weißenthurn: Johann, Herzog von Finnland), Baron Jacob von Ellerbrunn (C. Blum: Der Ball zu Ellerbrunn), Otto Lambert, Professor an einem Gymnasium (R. Benedix: Die Hochzeitsreise), Heinrich (K. v. Holtei: Lorbeerbaum und Bettelstab oder Drei Winter eines deutschen Dichters) – 1857.

Königlich städtisches Theater Znaim (Znojmo)

Molière (K. Gutzkow: Das Urbild des Tartüffe) – 1862.

Hofburgtheater Wien (Vídeň)

Ein Schenkwirth (H. A. Schaufert: Schach dem König), Hermann Nördlinger (M. Mayr: Agnes Bernauer), Meister Niclas (J. L. Deinhardstein: Hans Sachs) – 1868; Einer Bürger (J. W. Goethe: Faust. Der Tragödie erster Teil), Ein Schreiber (C. A. West [Joseph Schreyvogel], dle Shakespeara: Der Kaufmann von Venedig), Aelterer Chor (F. Schiller: Die Braut von Messina oder Die feindlichen Brüder), Der Bischof von Bamberg (J. W. v. Goethe: Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand) – 1869.

Prameny

AMP: Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Pražští příslušníci [Burggraf Karl, nar. 1819; z roku 1849]

NA Praha: Policejní ředitelství I., konskripce, kart. 60, obr. 241 [z roku 1858]. 

Literatura

Der Humorist (Wien) 21. 12. 1838; 18. 10. 1839; 19. 12. 1842; 19. 5., 8. 6., 10. 7., 6. 10., 9. 12. 1843; 19. 1., 20. 4., 21. 9. 1844; 16. 4., 22. 5. 1845; 9. 11., 24. 11. 1847; 4. 9., 24. 12. 1850; 21. 6., 21. 8. 1851; 9. 1., 21. 1., 18. 3., 6. 5., 9. 7. 1852; Oesterreichischer Theater Almanach für das Theaterjahr 1, 1839, s. 61; Carinthia (Klagenfurt) 29, 1839, s. 208; Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1840, s. 315; 1841, s. 352; 1843, d. [2], s. 278, 279; 1844, d. [2], s. 179, 215; 1845, s. 291, 401; 1846, d. [2], s. 87; 1847, d. [2], s. 74, 138; 1848, d. [2], s. 154; 1849, d. [2], s. 124; 1850, d. [2], s. 129; 1851, d. [2], s. 120; 1852, d. [2], s. 190, 191; 1853, d. [2], s. 133; Der Adler (Wien) 9. 10. 1840; 22. 4., 3. 10., 25. 11. 1842; Der Ungar (Pesth) 19. 1. 1842; Moravia. Ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes 6, 1843, s. 98, s. 101–102; Kwěty. Národnj zábawnjk pro Čechy, Morawany, Slowáky a Slezany 10, 1843, s. 108; Nürnberger Blätter für Theater, Kunst, Mode und geselliges Leben 1, 1844, č. 50, tamtéž 2, 1844, č. 100; Vindobona Stadt-Wien 13. 4. 1844; Stiria, ein Blatt des Nützlichen und Schönen (Graz) 18. 4., 23. 4., 28. 4., 14. 5., 18. 7., 27. 10. 1846; Wiener-Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode 11. 5. 1846; Die Gegenwart. Politisch-literarisches Tagsblatt (Wien) 9. 3., 28. 9., 6. 11., 19. 11. 1847; Er mengt sich in Alles. Humoristisch-satirische Zeitschrift für das lachende Deutschland (Graz) 1848, s. 7, s. 31, s. 47, s. 50–51, s. 59, s. 100; Aurora. Ein Unterhaltungsblatt für Kunst, Literatur und geselliges Leben (Graz) 1849, s. 120, s. 176; Wiener Theater‑Telegraph. Zeitschrift für Kritik, Kunst, Literatur, Industrie, politische Rundschau, sociales Leben und Theatergeschäftsverkehr 1849, s. 56, s. 226–227; Gratzer Schnell-Post 7. 2. 1849; Der Herold. Abendblatt für Literatur, Theater, Kunst, geselliges Leben (Graz) 14. 7. 1849; Grazer Courier. Politisch-belletristisches Morgenblatt [Beiblatt] 18. 9., 26. 10. 1849; Grazer Zeitung. Abendblatt 11. 1., 16. 2., 15. 3., 4. 4., 2. 5., 8. 5., 18. 5., 22. 5., 11. 7., 28. 8., 4. 9., 1. 10., 2. 11., 17. 12., 27. 12., 31. 12. 1850; Wochenschrift für Kunst und Literatur (Graz) 1, 1850, s. 12, s. 147–148; tamtéž 2, 1851, s. 40; Statistisches Handbuch für Bühnenvorstände, Bühnenkünstler und Bühnenfreunde (Hamburg) 1, 1853, d. 1, s. 129; Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1854, d. [1], s. 65, s. 69, d. [2], s. 272; 1855, d. [2], s. 54, s. 224, s. 102; 1856, d. [2], s. 106, s. 197; 1857, d. [2], s. 185, s. 241, s. 306; 1858, d. [2], s. 248-249; 1859, d. [2], s. 251–252; 1860, d. [2], s. 265–266; 1863, d. 2, s. 91; 1864, d. 2, s. 59; 1865, d. 2, s. 65; 1866, d. 2, s. 81; 1867, d. 2., s. 60, 176; 1868, d. 2, s. 179, 342; 1869, d. 2, s. 337; 1870, d. 2., s. 334; 1871, d. 2, s. 52, 54; Augsburger Tagblatt 9. 1., 27. 1., 17.–19. 3., 18. 9., 9. 10., 11. 10., 14. 11., 18. 12. 1855; Augsburger Anzeigblatt 16. 1., 22. 1., 18. 3., 19. 3. 1855; Innsbrucker Nachrichten 8. 11., 10. 11., 13. 11., 14. 11., 17. 11. 4. 12., 19. 12., 29. 12. 1856; 20. 1., 22. 1., 27. 1., 29. 1., 3. 2., 5. 2., 12. 2., 17. 2., 12. 3., 13. 3., 18. 3., 23. 3., 6. 4. 1857; Oesterreichisches Bürger-Blatt (Linz) 39, 1857, s. 253–255, 269–270, 302–303, 317–318, 463, 494–495, 544, 592, 669–670, 701–703, 733–734, 766; Das Linzer Wochen-Bulletin für Theater, Kunst und Belletristik 11, 1858, č. 3, č. 9, č. 12, č. 13, č. 15, č. 23, č. 24, č. 29, č. 31-33, č. 35, č. 38, č. 41-43, č. 51; tamtéž 12, 1859, č. 16, č. 23, č. 36, č. 47, č. 50; tamtéž 13, 1860, č. 9; A. Heinrich's Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1861, d. [2], s. 29–31, s. 188; 1862, d. [2], s. 37; Die Deutsche Schaubühne (Dresden) 1862, d. 5., s. 69; Blätter für Theater, Musik u. Kunst (Wien) 8, 1862, s. 350; tamtéž 9, 1863, s. 82, s. 325, s. 378; Znaimer Wochen-Blatt 1862, č. 9, č. 10; Fremden-Blatt (Wien) 26. 7. 1864; 24. 11. 1865; 23. 11. 1866; Ferdinand Roeder's Theater-Kalender (Berlin) 1866, s. 175–176; Laibacher Zeitung 22. 3. 1867; Neues Fremden-Blatt (Wien) 2. 7., 9. 12. 1868; 10. 8. 1869; Neue Freie Presse. Morgenblatt (Wien) 27. 12. 1868; 5. 9. 1869; Die Presse (Wien) 30. 12. 1868; 13. 1. 1869; Die Debatte. Morgen-Ausgabe (Wien) 6. 5. 1869 ● nekrology: Blätter für Theater, Musik u. Kunst (Wien) 17, 1871, s. 316 [chybně datum úmrtí], s. 331; Tagesbote aus Mähren (Brünn) 12. 11. 1871; Die Presse (Wien) 13. 11. 1871; Fremden-Blatt. Morgen-Blatt (Wien) 13. 11., 15. 11. 1871; Neue Freie Presse. Morgenblatt (Wien) 14. 11. 1871; Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1873, d. 2, s. 46 ● Ch. d'Elvert: Geschichte des Theaters in Mähren und Oester. Schlesien, Brünn 1852; A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters, Brünn 1885; Katalog der Portrait-Sammlung der k. u. k. General-Intendanz der k. k. Hoftheater (Wien) 2, 1892, s. 329; Vondráček I, II; . Ludvová: Hudební divadlo v českých zemích, Praha 2006 [Burghauser, Karl Franz]; J. Štefanides: Kalendárium dějin divadla v Olomouci, Praha 2008; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku I–III, Olomouc 2011-14; B. Koubková: Olomoucká divadelní kultura v brněnském časopise Moravia v letech 1838–1848, Bakalářská práce 2012; S. Flesch: Die Ehrenmitglieder des Musikvereins für Steiermark [online]. [cit. 29. 10. 2015]. URL: http://www.musikverein-graz.at/wp-content/uploads/2015/03/Ehrenmitglieder-Liste-Homepage_20.3.15.pdf.

Ulrich [neuvádá křestní jm., mylně uvádí místo †]; Laiske

Vznik: 2017