Principál cestující herecké společnosti, jejíž štace dosud nejsou všechny známy (Karlovy Vary, Praha, Bamberg, Olomouc). Jako první hrál v Olomouci 1744 v hostinci U Černého orla na Dolním náměstí. V jeho hrách účinkuje komická postava Riepel, z dobového repertoáru jinak neznámá.
Psán též Wentzel Panka. B. vedl německou hereckou společnost, která 1736–44 se pohybovala převážně v Čechách a na Moravě. 1736 hrála v Karlových Varech a od 6. 7. t. r. v Praze v Manhartském domě v Celetné ulici. B. tam dostal přednost před svým konkurentem F. G. Wallerottim, neboť zrenovoval divadelní sál a v budově si pronajal i další prostory. 1743 se společností navštívil Bamberg. Dílčí údaje o jeho repertoáru se dozvídáme až z pozdějšího působení v Olomouci 1744 (o sestavení ansámblu pro masopustní sezonu usiloval v tomto městě už 1736, Havlíčková 2015), kam počínaje 1717 pravidelně a často směřovali divadelní ředitelé, kteří hráli také v Praze, v Brně a v Kuksu (např. A. J. Geißler, F. A. Defraine, J. F. M. Waldtmann, F. I. Petzold, C. J. Nachtigall, F. Kurz). B. soubor byl zřejmě první, jenž hrál v zájezdním hostinci U Černého orla na Dolním náměstí (dnes tzv. Hauenschildův palác). Dřevěný sál s galerií se nacházel ve dvoře a majitel domu A. Müller pronajímal prostor pro divadelní představení a bály. Ve vedlejším domě vzniklo 1770 první olomoucké městské divadlo.
Známé B. hauptakce patřily k běžné zásobě her, které v evropském repertoáru žily už delší dobu. První z nich, zpracování italské pastorály A. Salvadoriho z šedesátých let 17. stol., se udrželo až do poloviny 18. stol. B. uváděl kus pod názvem Der bedrunckene Bauer, oder: Das achte Wunderwerck der Welt in den unbefleckten Tugend-Hermelin der Cretensischen Prinzessin Olympia. Und die raisende Untreu des wanckelmüthigen Vireno [Opilý sedlák aneb Osmý div světa v podobě neposkvrněného hávu cti krétské princezny Olympie. A srdcervoucí nevěra vrtkavého Virena]. Další hru, ohlašovanou jako nanejvýš půvabnou galantní tragédii Die rasende und verzweyfflende Liebe, Oder: Der Schmied seines eigenen Unglückes, Erwiesen an Don Carlo, den boßhafften Selbst-Mörder seiner eigenen Brüder, Don Federico, und Don Sebastiano, Oder: Die triumphirende Keuschheit, einer grosen Heroischen Ehe-Frauen, an dem Hofe eines wohl-listigen Regenten [Šílená a k zoufalství vedoucí láska aneb Strůjce svého vlastního neštěstí, vyobrazený v podobě dona Carla, zlotřilého sebevraha svých vlastních bratrů dona Federika a dona Sebastiana aneb Triumfující ctnost vznešené hrdinské manželky na dvoře chlípného vládce], nelze přiřadit k žádné dosud známé předloze. Nedatovaná tištěná cedule s připsaným jménem principála, místem a rokem provedení však prozrazuje, že komické vstupy do tragického děje obstarávaly dvě protichůdné postavy s proměnlivými úlohami a převleky. Hanswurst představuje nešikovného kancelářského slouhu, který obstarává výměnu milostné korespondence, je také poslem bez koně, domácím léčitelem horkosti z lásky a podobných rozpoložení pro panny komorné, neopětovaným milovníkem, surovým loupežníkem a nevědoucím hrobníkem. Sekunduje mu Riepel, postava, která se uvádí v názvech všech známých B. her. Hraje hloupého, avšak štěstím obdařeného miláčka společnosti, zároveň pilného dvorního zahradníka, Hanswurstova zapřisáhlého nepřítele a soucítícího poddaného vlastního nešťastného panstva.
Do olomouckého repertoáru B. družiny nazývané tehdy Hornoněmečtí herci (Hoch-teutsche Comoedianten) patřily i hry s donjuanovskou a orfeovskou tematikou. Informují o nich rukopisné anonce, zřejmě podklady pro tisk divadelních cedulí (v obou hrách je opět přítomna postava Riepela, Hanswurst zmíněn není): Das Steinerne Todten Gast-mahl Sonst Schröck-Spiegel aus gelassener Ruchlosigkeit für gestellet, in den lustigen Leben des Don Juans Eines Jungen Verwegenen Spanischen Edel-Manns mit Ripel Einem lustigen aufwarter eines liderlichen Herrns [Kamenná smuteční hostina aneb Odstrašující příklad nevázané hanebnosti zobrazený na veselém životě Dona Juana, mladého nerozvážného španělského šlechtice, a Riepela, komického sluhy vykutáleného pána] a Orpheus und Euridice oder der die Hölle selbst zum mit leiden bewogen mit Rieppel seinem lustigen Leyerträger und lächerlichen Cupido im Tempel [Orfeus a Eurydika aneb ten, který ze žalu pohnul k lítosti samotné peklo, s Riepelem, komickým kolovrátkářem a směšným Kupidem v paláci] s dohrou Riepel der gezwungene Doctor [Riepel doktorem z donucení].
Prameny
NA: fond Kk, sign. 1163 (Comoedianten, 7. 5., 18. 5./22. 6., 6. 7. 1736). SOkA Olomouc: Archiv města Olomouce, fond Zlomky registratur. MZA: G 13, Sbírka Historického spolku Brno 1306–1923, inv. č. 590, divadelní cedule, č. 34 Die rasende und verzweyfflende Liebe [Olomouc 1744]; G 1, Gubernium, sign. B 47/2, kart. 73, fol. 213, 214, dvě rukopisné anonce Orpheus und Euridice; Das Steinerne Todten Gast-mahl [Olomouc 16. 4. 1744], nálezy a informace M. Havlíčková.
Literatura
D’Elvert 1852, s. 139–140, přepis dnes nezvěstné cedule k představení Der bedrunckene Bauer, oder: Das achte Wunderwerck der Welt [Olmütz 1744]; Ertel 1965, s. 24; Scherl 1999, s. 136–138, 215 + Zu den Auftritten der deutschen und italienischen profesionellen Schauspielergesellschaften in Olmütz im 17. und 18. Jahrhundert, in sb. O divadle na Moravě a ve Slezsku II, ed. T. Lazorčáková, Olomouc 2004, s. 52–53; M. Havlíčková: Brněnské divadelní cedule aneb „Se svolením nejvyšší vrchnosti bude dnes prezentováno…“, in sb. A vůbec… Utajený sborník Mileně Flodrové k 75. narozeninám, ed. J. Čermáková a kol., Brno 2010, s. 238 + Konkurenční boj o městské operní divadlo v Brně 1736, DR 26, 2015, č. 2, s. 15–16; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku II, Olomouc 2013, s. 88–90.
Vznik: 2015
