Užíván též název Komedie o svatém Janě Nepomuckém, Komedie o svatém Janu Nepomuckém z Vamberka. – Hra inscenovaná sousedskými divadelníky ve Vamberku byla sestavena kolem poloviny 18. stol. z textu oratoria Ostrotupý meč zvítězitedlnou korunou okrášlený… náchodského kaplana J. J. Hlavy a z motivů svatojanské legendistiky i lidových her. Anonymní autor si však počínal poměrně samostatně. V textu se prolíná alegorická linie (postavy Země české, Prozřetelnosti, Spravedlnosti, sbor andělů) s historickou (postavy Jana Nepomuckého, krále Václava IV., jeho ženy Johany). Na hře je patrný vliv dvou vrstev českého barokního divadla, oficiální (církevní) a lidové. V lidovém repertoáru je ojedinělá i svou pozorností k českému mučedníkovi. Autorství textu není známo. Na nepopsaném posledním listu rukopisu je vypsaným autografem podepsán nepochybně jako písař vamberský měšťan, krejčí D. Víšek (1790–1842). Rukopis je svázán spolu s → Komedií o svaté panně mučedlnici Barboře, každý text je však psán jinou rukou a jiným způsobem.
Hru uvádí prolog, který přednáší Merkolt (zkomolenina slova Herold). První výstup začíná disputací alegorických postav, předvídajících střet Jana Nepomuckého s králem. Na konci scény se Jan Nepomucký odchází pomodlit k Matce Boží do Staré Boleslavi (jde o legendický motiv, jehož výskyt je poprvé datován 1668). Druhý výstup obsahuje modlitbu ve Staré Boleslavi a v živém obrazu Johaninu zpověď Janu Nepomuckému, kterou s nedůvěrou sleduje král. Ten poté nařizuje katovi královnu uvěznit a po Janovi žádá vyzrazení zpovědi. Jan odmítá, je uvězněn a mučen. Ve třetím výstupu si Johana v žaláři zoufá, Prozřetelnost ji utěšuje. Spravedlnost se u krále za oba přimlouvá a varuje ho, že bude „shozen z trůnu“. Jan je králem pozván k hostině, všechny jeho nabídky za vyzrazení zpovědi však odmítá. Král se rozhodne Jana utopit. Jan je po vynesení ortelu odveden k mostu, loučí se se světem a oslovuje ryby s prosbou, aby mu daly „libý nocleh“. Poté je za zpěvu andělů shozen z mostu, nad nímž se objeví pět hvězd. V posledním výstupu Jana oslavují Spravedlnost a Země česká. Na závěr vystoupí Katulátor (zkomolenina slova gratulátor). Děj hry se drží tradičního podání a připomíná oficiální dějovou osnovu listiny svatořečení Jana Nepomuckého 1729.
Vznešený a patetický barokní sloh oratorního textu nepochybně doznal v inscenaci značných změn podle konvencí sousedského divadla a deklamačních schopností herců. Hra má 546 veršů různé sylabické délky, určené původním libretem (arioso, arieta, aria, recitativ). Texty písní v rukopise nejsou zaznamenány. Jeviště mělo být opatřeno oponou (fyrhaňk). Hra předpokládala několik dějišť: místo před oponou, před obrazem P. Marie Staroboleslavské, zpovědnici, královu celu, žaláře Johany i Jana a most s pěticí hvězd (pod vlivem svatojanské ikonografie). Při inscenaci mohlo být realizováno etážové jeviště s mansiony, spíše však šlo o jakousi modifikaci tohoto řešení na kukátkovém jevišti (představení se konalo večer, tedy v místnosti). Dle ústního svědectví byla hra uváděna v okolí Vamberka ještě v polovině 19. stol., o mladších představeních není nic známo.
Edice
J. F. Král: Divadelní hra lidová o sv. Janu Nepomuckém. Ze starého rukopisu ze století XVIII., Český lid 4, 1895, s. 400–406 (přepis nepřesný); Selské čili sousedské hry českého baroka, ed. Z. Kalista, Praha 1942, s. 113–136, (206–210); A. Židlická: Lidové divadelní hry z Vamberka, dis., FF UK Praha 1971, s. (73–77, 108–109), 222–239.
Prameny a literatura
NMk, sign. V G 57: Komedie o sv. Janě Nepomuckém, rkp.; NK, sign. 54 F 140: Ostrotupý meč zvítězitedlnou korunou okrášlený. To jest: Svatého Jana Nepomuckého jazyk, před časy s Václavem, králem, v boji pravdomluvnosti ostře se potýkající, a proto meč ostrý v potýkání nevyhojitedlné zpovědi nepohnutedlně stojící a proto meč tupý, v obojím slavně zvítězující. Od Pána zástupův již před sta a devatenácti léty s korunou časné a věčné slávy obdarovaný. Dnes pod nějakým duchovním podobenstvím Davida a Goliáše skrze musikální jazyk pobožným uším, očím a jazykům představený. A témuž slavnýmu v novém boji zvítěziteli svatýmu Janu Nepomuckýmu s nejvroucnější pobožností obětovaný. Působou Jana Jiřího Hlavy, kněze církevního. S povolením duchovní vrchnosti, Hradec Králové 1743. • J. Port: Divadelní akce řádových škol a bratrstev v období „Temna“ II, s. 104 (rkp. KČD); A. Rybička: Přední křisitelé národa českého II, Praha 1884, s. 375; J. Arbes: Nejstarší divadelní hra o Janu z Nepomuku, Theatralia I, Praha 1912, s. 56–77; J. F. Král: Památník ochotnického divadla ve Vamberku, Vamberk 1903; A. Kraus: Husitství v literatuře zejména německé II, Praha 1918, s. 73; V. Helfert: Hudba na jaroměřickém zámku, Praha 1924, s. 28; L. Schmidt: Volksschauspiele vom h. Johann von Nepomuk, Zusammenhänge volksdeutscher Legendenspiele, Volk und Volkstum II, [München] 1937, s. 239–247; L. Sochorová: Postava Jana Nepomuckého a lidové divadlo 18. stol., Česká literatura 33, 1985, s. 438–446; viz Edice. • DČD I, Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 258–260
