Nazýván Merunka starší, křest. jménem Johann. – Starší jmenovec (možná bratr) → Františka M. Byl synem nádeníka Lukáše M. ze Slap. M. prvním známým působištěm byla společnost → K. Wahra v Divadle v Kotcích 1779–83, kde byl angažován i s manželkou Terezií, roz. Mosbachovou. Svědčí o tom matriční záznamy o narození jeho dvou dcer (kmotrem jedné byl Wahr), v nichž byl zapsán jako herec německého divadla. Manželé u Wahra setrvali i v sezoně 1783/84, kdy působil v Nosticově divadle. Po rozpuštění souboru se 1784 uchýlili do Norimberku ke společnosti L. Schmidta, 1788 hrál M. ve dvorním divadelním souboru hraběte Friedricha Salm-Kyrburga v Porýní. Do Prahy se vrátil, až když Wahr svou společnost hrající v Nosticově divadle obnovil, a i s manželkou jej do ní 1789 přijal. 1790 přešli oba manželé do souboru → V. Mihuleho, od něhož však v rozporu s uzavřeným kontraktem odešli 1792 pravděpodobně do Pasova, kde 1794 údajně zemřela M. manželka. M. byl pak od 1794 angažován v Linci u ředitele F. X. Glöggla, od dubna 1798 tamtéž u ředitele J. G. Denglera. V Linci hrála od 1797 mladistvé milovnické role již také jeho dcera Jeanette. Tam M. divadelní i životní dráhu ukončila předčasná smrt.
O M. herectví máme první zprávy až z doby jeho účinkování v Nosticově divadle 1783/84. Podle posudku anonymního referenta hrál tehdy „bezvýznamné role zcela bezvýznamně“. Ve Wahrově souboru představoval prostoduché sedláky a sluhy, u Mihuleho od 1790 česky i německy komické starce, notáře, učitele a Židy, také zpíval basové role ve zpěvohrách. Jednou z nich byl Peter [Masetto] v německém provedení Mozartova Dona Juana 1791. Basové role spadaly do jeho oboru i v Linci, převážně tam však účinkoval v činohře, např. jako Baruch (A. W. Iffland: Dienstpflicht [Služební povinnost], 1797), rektor Berger (Iffland: Der Spieler [Hráč], 1798), Zimper (J. H. Bösenberg: Der Podagrist, 1798). Jeho manželka hrála u Mihuleho od 1790 druhé matky, hádavé ženy a subrety. 1792 přeložil M. do češtiny hru → Ch. H. Spieße Klara von Hoheneichen [Klára z Vysokého Dubu].
Prameny a literatura
AMP, matrika narozených fary u sv. Havla, sign. HV N 5, 28. 4. 1780 (dcera Sophie); sign. HV N 5, 6. 3. 1782 (dcera Joanna); GNM Nürnberg, Bibliothek, sign. M 157 ryb: Arien aus der Oper Don Juan oder Die redende Statue, in zwey Aufzügen. Nach dem Italiänischen des Abáte da Ponte ins deutsche frey bearbeitet. Die Musik ist von Mozart. Aufgeführt zu Prag im Vaterländischen Theater von der Mihuleischen Gesellschaft, Prag 1791 (Peter – M.). • Nesign.: Karakteristik der Mitglieder der Nazionalschaubühne in Prag, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1784, část 22, s. 37, 43; nesign.: Nürnberg den 8ten September 1784, Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 7, díl 4, 1784, s. 4–7; GTK 1785, s. 226; 1786, s. 197; 1787, s. 221; 1789, s. 180; 1791, s. 229n.;1792, s. 301; 1793, s. 164–166; 1798, s. 71; Schematismus (Prag) 1789, s. 266n.; V. Melezínek: Dar z lásky, Praha 1791; Oberpostamtszeitung (Prag) 24. 11. 1792; Linzer Theaterallmanach, [Linz] 1796, s. [A4a–b]; ADT 1, 1797, s. 12, 28, 36; 2, 1798, s. 74, 81; Teuber II 1885, s. 62, 103, 111, 255, 298, 302; Šebesta 1933, s. 81 (Lukáš M.); F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 209, 236n., 240 (zde datum úmrtí), 297n.; A. Jakubcová: Die vergessenen Begegnungen. Miszellen zur zeitgenössischen Rezeption von Mozarts Bühnenwerken, Mozart in Mannheim, ed. H. Jung, Frankfurt a. M. 2006, s. 159-162. • DČD II, Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 381
