Otec divadelního malíře Antonia S. (1790–1870), bratr divadelního malíře Vincenza S. (nar. 1794 v Padově), strýc divadelního malíře Napoleona S. Jako malíř dekorací působil od 1785 v Benátkách (1790–94 byl profesorem perspektivy na benátské Akademii výtvarných umění, titul si podržel i nadále), současně působil 1791–1812 ve vídeňských divadlech, kde vypravil mj. řadu děl Mozartových, Salieriho ad. (první zachovaná skica z roku 1798 je k Mozartově opeře Kouzelná flétna, viz lit., Findbuch der szenischen Graphik). Vyzdobil interiér městského divadla v Opavě (1804–05). 1811–14 hostoval jako výtvarník v divadle v Linci. 1814–17 byl malířem dekorací v Brně, zmiňuje se i jeho účast na výzdobě městského divadla v Redutě (1814, krajiny kolem Brna, zahradní cesta, kamenná jeskyně, romantický les), ale spíše je za autora výzdoby považován Vincenzo S. V Praze pracoval od 1817, ale teprve z období 1829–30 existují přesné údaje o jeho podílu na výpravách ve StD. Lze předpokládat, že dříve spolupracoval na dekoracích ve StD se svým synem Antoniem. 1831–32 navrhl projekt a první vybavení typovými dekoracemi dnes již neexistujícího Městského pravovárečného divadla v Plzni. V Praze byla 1830 vydána jeho kniha Fasslicher Unterricht in den Anfangsgründen der Theater-Mahlerei. Allen Jünglingen, welche in diese Kunstschule eingeführt zu werden wünschen (16 kapitol paralelně německy a italsky, zde je na titulní straně představen jako profesor perspektivy v Benátkách).
S. scénografie navazuje po technické stránce na scénické řešení barokního divadla, jehož obrazy převádí do klasicistní stylové podoby a obohacuje romantickými prvky, přičemž uplatňuje spíše modernější malířské postupy než prostředky perspektivy. Nezanedbatelným rysem jeho dekorací byla inspirace konkrétními lokalitami. V jeho návrzích se objevuje např. objekt Kolosea, silueta Andělského hradu, zobrazená na návrhu k Mozartově opeře La clemenza di Tito ad.
Dekorace (pro StD, opery, činohry, hry s hudbou)
1829: Schenk: Albrecht Dürer in Venedig (nám. sv. Marka s výhledem na ostrov sv. Jiří), Lembert: Der Scharfrichter von Amsterdam (3. jedn.), Auber: Die Stumme von Portici (Aula Romana a závěr. dekorace s výbuchem Vesuvu včetně potřebné mašinerie), Raimund–Kreutzer: Der Alpenkönig und der Menschenfeind (závěr. dekorace), Marschner: Der Vampyr (1. obr. 2. jedn.); 1830: Deinhardstein: Erzherzog Maximilians Brautzug (5. jedn.), Schiller: Die Jungfrau von Orleans.
Prameny a literatura
Cedule StD 1829–30, NMd. – J. Port: O výtvarných osudech divadla v Čechách se zvláštním zřetelem na Stavovské divadlo, rkp. NMd, sign. C 37, s. 164–167. – Návrhy dekorací v NMd. • M. Kopecký: Pilsens günstige Verhältnisse und dessen Mineral Quellen, 1835, s. 29; d’Elvert: Theater, s. 122 [lit.]; J. Gregor: Wiener szenische Kunst 2, Zürich 1925, s. 120; J. Port: O budově starého plzeňského divadla, Plzeňsko 10, 1978, sešit 1, s. 2–5; H. Tinteltot: Barock Theater und barocke Kunst, Berlin 1939, s. 101, 109; A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích, 1949, I, s. 21, 172; M. Dietrich: Einige Daten zu Josef Platzer, Maske und Kothurn 4, 1958, s. 134–141; F. Hadamowsky: Die Wiener Hoftheater (Staatstheater) 1776–1966, […], I, 1776–1810, Wien 1966 [přehled vídeň. inscenací]; Boženek: Opava, sv. I, s. 75; DČD II; Findbuch der szenischen Graphik, Universität zu Köln, Institut für Theater-, Film- und Fernsehwissenschaft, Theatersammlung, vyd. B. Vogelsang a R. Strauck, München ad. 1993, I, Künstler-Index [4 dochov. návrhy z Vídně]; J. Hilmera: Česká divadelní architektura, 1999; Dějiny českého výtvarného umění 1780–1890 III/1, 2001; B. Srba: Obraz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavovského divadla a jeho filiálních scén v první polovině 19. století, Estetika 38, 2002, č. 2–4, s. 97–125. • Toman; NDp; ÖBL; Künstlerlexikon [osobní data].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 461–462
